Jaroslav Choc

Jaroslav Choc se narodil 20. března 1929 v Plané nad Lužnicí. Nejprve vyrůstal v Děčíně, po roce 1938 v Praze. K herecké práci ho inspirovala herečka Terezie Brzková svým výkonem ve snímku BABIČKA (1940) Františka Čápa. V letech 1949 – 1953 vystudoval herectví na DAMU.

Během studií vystupoval v pražském DISKU a hostoval v Národním divadle a po vystudování si první profesionální jevištní praxi odbyl v Krajském krušnohorském divadle v Teplicích (1953 – 1956). Nakonec zakotvil v plzeňském Divadle J. K. Tyla (1956 – 2000), kde se stal významným členem místní činohry. Pravidelně však spolupracoval i s operetou. Plzeňské scéně však sloužil věrně přes čtyřicet let až do svého odchodu na penzi.

Ještě v pokročilém věku se uplatnil jako režisér v amatérském divadelním souboru v Plasech. Jaroslav Choc byl charakterním hercem, jenž dokázal ve svých velkých a větších českých i světových postavách přesně vystihnout charakter dané osoby a přesně spojit i rozpolcenost charakterových vlastností, jež tak tvořily jednolitý a promyšlený celek.

Velký důraz kladl na svůj charakteristický hlasový projev, který mu umožnil pozoruhodné výkony i v plzeňské operetě. Jak věrně, obětavě a vytíženě sloužil Jaroslav Choc divadlu je zcela zřejmě i z množství titulů, ve kterých se po celou dobu své kariéry objevil, v necelých dvou stech. Od „Zkrocení zlé ženy“ (Modista a Sluha) až po „Uherskou svatbu“ (Kancléř hrabě Kaunic).

Rozličné úlohy tak vytvořil v inscenacích „Jan Žižka“ (Čeněk z Vartenberka), „Babička“ (Pan otec), „Jan Hus“ (Albík), „Romeo a Julie“ (Baltazar), „Paličova dcera“ (Martin), „Podezřelá pravda“ (Don Sancho), „Zlý jelen“ (Prokop), „Dobrý voják Švejk“ (Vodička), „Večer tříkrálový“ (Tobiáš Říhal), „Ze života hmyzu“ (Parazit), „Hrátky s čertem“ (Sarka – Farka), „Manon Lescaut“ (Duval), „Veselé windsorské paničky“ (David Veleba), „Čarodějky ze Salemu“ (Pastor Parris), „Revizor“ (Zemljanika), „Ideální manžel“ (Sir Robert Chiltern), „Romeo a Julie“ (Kapulet), „Apartmá 719“ (Roy Hubley), „Idiot“ (Ferdyščenko), „Hamlet“ (Voltimand), „Hadrián z Římsů“ (Lepohlav), „Naši furianti“ (Jakub Bušek), „Coriolanus“ (Senátor), „Kat a blázen“ (Ibane), „Falstaff a králové“ (Rytíř John Falstaff), „Lucerna“ (Vrchní) i „Limonádový Joe“ (Grimpo).

Kvůli svému mimopražskému angažmá se do filmových ateliérů a před kamery dostal Jaroslav Choc jen ojediněle, po velkých pauzách a ještě v malých rolích. Debutoval po své třicítce jako televizní reportér, který zpovídá partu mladých lidí v jihočeském městečku v příběhu pro mládež OKURKOVÝ HRDINA (1963) Čestmíra Mlíkovského. Ovšem ještě deset let předtím namluvil s Vladimírem Brabcem komentář k Vovsově dokumentu NEBE PATŘÍ NÁM (1952).

Následovala téměř dvacetiletá proluka a do české kinematografie se Choc vrátil, tentokrát už i častěji, až v 80. letech. I v 80. letech se ale pro filmaře ukázal jen jako vhodný epizodkář, který ovšem dopomáhal svým hereckým uměním dokreslovat atmosféru a hereckou akcí kolorit daných snímků.

Osmdesátá léta obohatil Choc třemi úložkami tajemníka Káranského v dětské detektivce NEŘÍKEJ MI MAJORE! (1981) Jiřího Hanibala, strážného v Soukupově příběhu VÍTR V KAPSE (1982) a i kadeřníka v hudebním filmu Jaroslava Soukupa DISCOPŘÍBĚH (1987). Po roce 1989 na něho čekala už jen jedna jediná filmová postava, zato však největší a u diváků nejvýraznější.

Když po deseti letech sehrál herec Jaroslav Choc svérázného vesničana Hucka ve válečné komedii STŮJ, NEBO SE NETREFÍM! (1997) Jiřího Chlumského s Josefem Abrhámem, Jiřím Bartoškou, Ivanou Chýlkovou a Vladimírem Brabcem. Po zbytek svého života se už umělec před filmové kamery nepostavil. Nedostatek filmových rolí si však vynahradil divadlem, rozhlasem, televizí, pedagogickou a mimouměleckou činností.

Častěji než ve filmu se Choc uplatnil před rozhlasovým mikrofonem („Mikoláš Aleš“, „Kroky v tichu“, „Bouře nad ostrovy“, „Našlapuj tiše“, „Viktorie“, „Řetěz“ ad.) a v televizních inscenacích a v seriálech (SLITOVÁNÍ, SVĚTLANO!, KOLEČKÁŘI, VRAŽDA PŘED VEČEŘÍ, DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY, NÁVŠTĚVA STARÉ DÁMY, VĚRNÍ ABONENTI aj.).

Rovněž se věnoval pedagogické práci na Plzeňské konzervatoři a po roce 1989 (angažoval se i v listopadových událostech) i politické činnosti jako člen Zastupitelstva města Plzně, kulturní a finanční komise magistrátu. Jaroslav Choc zemřel 29. září 2011 v Plzni ve věku dvaaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour