Jára Beneš

Jára Beneš se narodil 5. června 1897 v Praze jako Jaroslav Beneš. Vystudoval i odmaturoval na gymnáziu a pod tlakem rodičů absolvoval několik semestrů na technice, ale v roce 1919 – 1920 se zapsal jako mimořádný posluchač skladby a instrumentace na pražské Státní konzervatoři. Studiu hudby se již nadále věnoval soukromě. Na přelomu dvacátých a třicátých let působil ve funkci kapelníka a skladatele jevištní hudby v Bukurešti a v pražské Vinohradské zpěvohře.

Jako vynikající hudební skladatel skládal oblíbenou hudbu pro činohru a operety. Jeho operety byly natolik oblíbené, že je mělo na programu několik pražských: Tylovo divadlo („Na tý louce zelený“ 1935, „Za naší salaší“ 1938, „Bílá orchidej“ 1943), Vinohradská zpěvohra („C. a k. polní maršálek“ 1931 podle slavného filmu s Vlastou Burianem), Velká opereta („Pařížanka“ 1933, „Z pekla štěstí“ 1934, „Uličnice“ 1936), Vinohradské divadlo („U svatého Antoníčka“ 1932, „Panna Pusy“ 1937, „Růže z Argentiny“ 1940), Divadlo „U Nováků“ Járy Kohouta („Já – ty – on – ona“ 1943, „Potápka“ 1943, „Zaječí pacička“ 1943, „Děvčata v modrém“ 1944) divadel.

Ale také venkovských: brněnská opereta („Příběh lásky“ 1921) a také zahraničních operetních scén (v cizině on sám rovněž působil a byly zde uváděny např. jeho operety „Na tý louce zelený“ a „U svatého Antoníčka“). Ty nejpopulárnější operety („U svatého Antoníčka“, „Na tý louce zelený“, „Uličnice“ a „Pařížanka“), byly zfilmovány pod stejnými názvy režiséry Svatoplukem Innemannem, Karlem Lamačem a dvě Vladimírem Slavínským s Benešovou populární hudbou („Pařížanka“, nafilmována v roce 1938 s Věrou Ferbasovou v titulní úloze, byla však uvedena jako SLEČNA MATINKA).

Není proto divu, že si ho zanedlouho našel film, pro něhož skládal filmovou hudbu (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, ON A JEHO SESTRA, MILÁČEK PLUKU, DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK, KANTOR IDEÁL, ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, U SVATÉHO ANTONÍČKA, REVIZOR, POKUŠENÍ PANÍ ANTONIE, MATKA KRÁČMERKA, JEDNA Z MILIONU, ULIČNICE, NA TÝ LOUCE ZELENÝ, DŮVOD K ROZVODU, PANENKA, SLEČNA MATINKA či KONEČNĚ SAMI), která je dodnes u těchto filmu velmi ceněna.

Mimo jiné složil hudbu k písním (např. u filmů C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, ON A JEHO SESTRA, PÁN NA ROZTRHÁNÍ, NA TÝ LOUCE ZELENÝ, ANDULA VYHRÁLA, SLEČNA MATINKA, KONEČNĚ SAMI, FALEŠNÁ KOČIČKA nebo VY NEZNÁTE ALBERTA?), které se ve své době staly šlágry a byly vydávány na gramofonových deskách.

Naposledy složil filmovou hudbu a hudbu dodnes k oblíbenému soundtracku a šlágru v podání Vlasty Buriana „Přednosta stanice“ ke Svitákově komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941). Režiséři si ho šestkrát vybrali do hereckých epizodních rolí jemu nejbližších – hudebních skladatelů a pianistů ve snímcích POSLEDNÍ BOHÉM (1931), ON A JEHO SESTRA (1931), ER UND SEINE SCHWESTER (1931), LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (1932), JEDNA Z MILIONU (1935) a VY NEZNÁTE ALBERTA? (1940). Tyto role však byly v jeho umělecké práci zcela bezvýznamné.

Hudbu Járy Beneše mohli slyšet také posluchači v rozhlase („Už to máme hotový“, „Růžové psaníčko“). Za okupace se Jára Beneš zpronevěřil národnímu cítění. Aby unikl případnému poválečnému šetření, raději emigroval do rakouské Vídně. Ještě zde malinko pracoval, ale brzo zemřel. V nedožitém věku pouhých padesáti dvou let 10. dubna 1949 Jára Beneš ve Vídni náhle zemřel…

I po jeho smrti měli filmový diváci možnost zaslechnout staré šlágry s jeho hudbou ve filmech CHLAP JAK HORA (1960), FRI – FI – PI (1964), PERLIČKY NA DNĚ – v povídce ROMANCE (1965), slavné oscarové OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966), ZPÍVAJÍCÍ FILM (1972) a V HLAVNÍ ROLI OLDŘICH NOVÝ (1980). Často se jednalo o vzpomínkové a hudební snímky.

Jaroslav "krib" Lopour