Réžia:
Karel LamačKamera:
Otto HellerHudba:
Jára BenešHrajú:
Karel Lamač, Helena Bušová, Jára Kohout, Betty Kysilková, Věra Ferbasová, Theodor Pištěk, Raoul Schránil, Oldřich Nový, Růžena Šlemrová, František Roland (viac)Obsahy(1)
Majitelka panství "Krásná skála", Alena Skalická, vrátí se po letech pobytu v cizině na statek, aby se sama ujala jeho vedení. Její strýc Skalický a inž. Miloš Miláček, kteří až dosud statek spravovali, chystají slavné uvítání. Uvítací řeč má pronést hajný Štětivec. Nadlesní Eisenkulka ho zkouší. Štětivcova žena, hubatá Barbora, trne strachem, aby její Matěj neprovedl nějakou hloupost... [dobový program]
Alena Skalická se vrací po studiích na své panství, které zatím spravoval její strýc. Jeho pravou rukou je lesní inženýr Miloš Miláček. Alena s sebou přivezla docenta Bulfínka, který má statky zmodernizovat, a sňatkového podvodníka Gustava Horowitze, jenž se jí vlichotil a nechal se najmout do jejích služeb. Dívka stroze odbude slavnostní přivítání a projeví nedůvěru k dosavadnímu způsobu hospodaření, což jí později Miloš vyčte. Připomene jí také společné zážitky z dětství. Po nedorozumění opustí mladík spolu s propuštěným hajným své místo, jež převezme podnikavý Horowitz. Docent Bulfínek se zamiluje do Hanči, dcery hajného Štětivce. Alena, zmatená Horowitzovými plány i obletováním, se radí se strýcem, ale s Milošem se smířit nedokáže. Aby posílila jeho žárlivost, oznámí své zasnoubení s docentem, přestože on se uchází o jinou. Ale nakonec zamilovaní najdou k sobě cestu. [NFA.cz] (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
Zpívat se naštěstí začíná až v 50. minutě a vůbec operetnost Tý louky spočívá jen ve třech písních (z nichž ta hlavní je sice epochální šlágr, ale z úplně jiného světa) a v jednom nepochopitelném čísle kašírovaného cirkusového baletu v bikinách, představeného jako toulaví cikáni. Cokoli lze shrnout pod termín "obraz" nenabízí nic nadprůměrného nebo zajímavého, doslovnost dialogů je často příšerná a ústřední zápletka se sňatkovým podvodnímem jen zpočátku sexy, posléze mizerná. Naštěstí (!) je tu při povšechné sympaticky rozverné bukoličnosti přehršle docela dobrých, přirozeně padnoucích fórů, hlavně Kohoutových a Lamačových, přičemž Lamač dívčích srdcí je dík jedinečné práci s hlasem ve své stylizované komické póze nejen neodolatelný, ale i kromobyčejně nadčasový. Takže zdravím Oskara. ()
Rozverná komedie, která je známá jako často hraná opereta a přináší především vděčný part myslivce, který si vlastně tak trochu ukradne tento part pro sebe. Především Jára Kohout je skutečnou hvězdou tohoto snímku a téměř každá scéna s ním je velmi vtipná a je tu spousta skvělých hlášek, a to především mezi Kohoutem a jeho filmovou ženou Kysilkovou. Takový ten tradiční prvorepublikový film plný veselých, ale i poměrně hluchých míst. Hudba: Jára Beneš ()
"Já bych chtěl mííít tvé fotóó...!" Karel Lamač byl výborný režisér komedií Vlasty Buriana a i kdyby za celý život nenatočil nic víc než U pokladny stál, choval bych ho v hluboké úctě. Ale ani při své maximální toleranci k prvorepublikovému filmu ho NESNESU jako herce. Nevím, jestli ho snad nakazila Věra Ferbasová tou svou našpulenou pusou, koketním pomrkáváním a ušišlaným zpěvem "Venoušku, Venoušku, že dostaneš", ale Lamač je tady nekonečně trapný. Nemožný. Hrůza. Děs. Vyloučeno. Mimochodem, je obdivuhodné, že tuhle podbízivou stylizaci ustál a v podobných filmech tehdy ještě hrál i Oldřich Nový. Celou svou divadelní kariéru zasvětil boji proti tomuto druhu operet a jejich kultivaci do podoby hudebních komedií s důrazem na činohru. A pokud možno zcela prostých lyriky. Inu, potřeboval reklamu pro své divadlo a účast ve filmech nevalné úrovně k tomu patřila. 10% ()
Lamač hraje víceméně stále totéž, zato ale dokonale. Je snad jediným, co z toho filmu nezestárlo. Nelze opomenout Nového, který slizkého Horowitze zahrál s velkou chutí. Komično zastupuje Kohout, dámy tentokrát víceméně do počtu, jakož i charakterní milovník, kterému stačí pouze vyčkat, až dáma prozře. ()
Chybou je, že se všechny písničky téhle polooperetky dají spočítat na prstech jedné ruky - jinak by to bylo ještě mnohem sladčí a pro většinu diváctva tedy ještě nestravitelnější. Bujaré veselí v nás nevyvolá - nejvtipnější je snad myslivecká latina a lovení zajíců na tabák. Karel Lamač nebyl zrovna nejvhodnější typ na hlavní roli - Věra Ferbasová je však neuvěřitelně rozkošná lolitka - jestli se tento termín dá aplikovat na náš předválečný film. ()
Galéria (1)
Zaujímavosti (9)
- Filmovanie prebiehalo v okolí České Kamenice. (dyfur)
- Titulní obrázek u filmu zde ukazuje dobovou reklamní pohlednici s motivem jako z pohádkové knížky pro děti. Na vratech si můžeme přečíst: „Elektafilm vám představuje.“ Člověka napadne otázka, co že nám to Elektafilm představuje a náš zrak sjede do pravého dolního rohu k názvu filmu. My však musíme otevřít vrata. Za nimi je složené leporelo, na jehož první straně se po otevření vrat objeví: „Herce zfilmované operety Na tý louce zelený.“ Po rozložení můžeme spatřit podobizny herců s dokresleným tělem. Na zadní straně pohlednice bývá razítko biografu, ve kterém bude film promítán. V případě Prahy to bylo například: „Od pátku 7. srpna 1936 v biografech Fenix-Lucerna,“ anebo v případě oblasti Mostecka: „Bio APOLLO v Kopistech u Mostu.“ (Dymnik)
- Informace o filmu a jeho propagace proběhla skrze „Bio-program v obrazech“ vydavatele a nakladatele M. Schulze v Praze 7. O filmu se zde dozvíme třeba to, že byl vyroben ve filmových továrnách A-B-Film-Praha na Barrandově, že zvukový systém filmu byl TOBIS-KLANGFILM a že exteriéry se natáčely v Průhonickém parku a v okolí České Kamenice. (Dymnik)
Reklama