Poslední bohém

V roce 1931 se Saša Rašilov dostal na pomyslný vrchol ve dvojici filmů úzce spojených s Jaroslavem Haškem a jeho nejslavnějším hrdinou Švejkem. Po sérii větších či menších rolích v němém filmu se snad mohlo krátce zdát, že jeho cesta novým médiem bude epochálnější, přesto po "Haškově roce s tváří Rašilova" bylo možné si Sašu na větším prostoru užít už jen v dalších čtyřech filmech - v Pod jednou střechou, v Přijdu hned, v Rodinných trampotách oficiála Tříšky a v Divotvorném klobouku. Což není věru mnoho, Saša jako představitel hlavních úloh se s filmovým médiem míjel až do své smrti, ačkoli patřil mezi generaci nadšených průkopníků. Jeho doménou zůstala činohra ND, kde působil od dob Hilarových. A čím tedy zaujme Poslední bohém? Jako studie proměny Haška v jeho vlastního literárního hrdinu. Rašilov si skrze svou postavu prochází několika výraznými proměnami od bohémského spisovatele, který není schopen uživit vlastní dítě a předstírá před ním, že je jeho pouhým strýčkem, zároveň dokáže ale pobavit celou putyku vlastním zpěvným repertoirem, stává se vynikajícím fabulátorem a cirkusákem... když tu udeří povinnost narukovat. Raritní je též výrazná role herce z Burianova divadla Jana Richtera a počátky rozkošné salónní herečky Trudy Grosslichtové, jejíž postava vychovatelky zde tvoří ideální mostek mezi Haškem revolucionářem a Haškem bohémem, který přeci jenom potřebuje nějaký ten příjem, a je tedy možné přijmout z pozice spisovatele na dlažbě i místo v "lepší společnosti" - ovšem v takové, ve které je hlavou rodiny stará generálová s tváří Anny Švarcové, což by na každý pád vyprovokovalo k revoluci každého. (17.11.2014)

Saša Rašilov byl ideálním představitelem Jaroslava Haška. Neznám nikoho dalšího, kdo by ho ve filmu zastoupil lépe. Tenhle film mapuje Haškovo období těsně před vypuknutím první světové války a končí jeho narukováním do armády. Docela věrně zobrazuje proměnu Haška do své největší literární postavy Švejka. Veselé příhody a epizodky se střídají se smutnějšími a celkové vyznění snímku je spíše na dramatické úrovni, i když některé scény vyloženě pobaví (doma u statkáře a jeho rodiny, v hospodách, nebo když se svým kamarádem Kvíčalem pořádají představení "Největší švindl světa"). Musím říct, že Poslední bohém na svou dobu vzniku v roce 1931 nijak výrazně nezestárl a natočen je bezvadně. V dnešní době je jistě zajímavostí, že snad v devadesáti procentech záběrů je všude cigaretový nebo lulkový dým :). Zmínil bych roli Franty Sauera (tajnej policajt), který byl ve skutečnosti Haškovým blízkým přítelem a prožíval podobný bouřlivý život a roli Trudy Grosslichtové (vychovatelka u statkáře), jejíž krásný obličej, postava i hlas byly okouzlující a kdyby v roce 1937 rolí Advokátky Věry nesekla s herectvím, byla by podle mě na špici mezi nejlepšími českými herečkami. (13.07.2020)

Na svete je spousta zahad a jedna z nich je, jak tento film mohlo hodnotit (videt) pouze 77 uzivatelu? To, ze ma tak nizke hodnoceni, radeji nebudu komentovat... Sasa Rasilov mi v roli Jaroslava Haska otevrel novy prostor, bavil me v kazdem okamziku, uzasny vykon. Ostatni herci take vyborni-Havel, Pistek, Svarcova a kocka Grosslichtova. Film je slozen z nekolika epizod, ktere na sebe sice ne vzdy plynule navazuji, o to vice jsou vsak vtipne. Pro me osobne jeden z nejhumornejsich filmu v historii nasi kinematografie. To, ze je jakymsi medailonem a pohledem do zivota naseho, dost mozna nejvyznamnejsiho spisovatele je jen bonus navic. Nadherny film, vubec jsem v nej takovy klenot necekal, o to vice mam z nej radost! "Vyplatte panu Haskovi 10 zlatych! ...A neni to moc? Tak malo..."-------- "Tak te buh a dokud ti to nedam, tak to mas u me"... (20.08.2015)

Tenhle filmík při projekci místy vyvolával skutečné bouře smíchu a zvláště u prskání staré paní generálové jsem už vážně nemohl, můj zážitek ale dosti utrpěl otřesnou technickou kvalitou snímku, především co se týče synchronizace obrazu a zvuku - na některých místech to bylo skutečně o několik sekund... Fascinující bylo rovněž pozorovat postupnou proměnu Haška ve Švejka... (29.09.2008)

Ne, tohle opravdu na Osadu nemá, nejsou zde žádní šlechetní trampové s velkým poprsím, hadi v krabičkách, čeky na nábytek ani syrečky z Alžíru. Aĺe zase se naučíme, jak se dělá humor na pozadí malovaných kulis, krásné baráčky v pozadí, jako by je kreslilo malé dítě. Ano, chvílemi bych chtěl být ptáčkem, jako paní jenerálová a uletět pryč, jenže mě vždycky uzemní Saša Rašilov svoji dobře mířenou slovní cihlou ( o záchvatech řevu ze sedadla po pravici ani nemluvím). Nakonec je z toho všeho bez invence natočená splácanina všeho možného, ať už jde o prvky komické, romantické nebo jakékoliv jiné. Innemann se rozhodně neřídil pravidlem protřepat, nemíchat, ale spíš smíchat a rozmixovat. Takže se jen rozhodnout, jestli tu kaši zhltnu, nebo nechám ležet na talíři. Nakonec bude nejlepší odflusnout si jako ona těžkotonážní matrona, neřešit to a pokrmům podle podobných receptů se radši zdaleka vyhýbat. (29.09.2008)