Jiřina Petrovická

Jiřina Petrovická se narodila jako Jiřina Žemličková 30. ledna 1923 v Pardubicích. Její vlastní otec měl v Přelouči na náměstí restauraci, kde mladá Jiřinka Vyrůstala. Záhy se rodiče rozvedli a Jiřina byla i se sestrou předána do výchovy matky, která se později provdala za úředníka Františka Petrovického (podle něhož si zvolila svůj umělecký pseudonym; později byla provdána jako Pokorná) a žila v Praze. Vyšla v roce 1942 učitelský ústav v pražské Křížovnické ulici. Už během studií toužila býti herečkou a začala se soukromě učit herectví u Jaroslava Průchy a Míly Pačové.

Přes kladenské (1942 – 1943) a plzeňské (1943 – 1945) divadlo, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého (1945 – 1950) a Městská divadla pražská (1950 – 1951) se dostala až do činohry pražského Národního divadla (1951 – 1990). Na této scéně naposledy vystoupila 3. listopadu 1992 ve hře „Tartuffe“. Petrovická se též politicky angažovala a jako přesvědčené komunistka se účastnila různých kulturních brigád ND.

Petrovická měla velké hudebně pěvecké, pohybové a taneční nadání a také osobitě elegantní smysl pro humor. V začátcích své kariéry představovala melodramatické a něžné mladé dívky („Othello“, „Morálka paní Dulské“, „Pozdní láska“, „Zdravý nemocný“, „Poprask na laguně“), v 50. a 60. letech zapojovala celý výrazový rejstřík („Třetí zvonění“, „Každý něco pro vlast a ještě něco“, „Komik“, „Svatá Jana“, „Podzimní zahrada“) a od 70. let tragické úlohy zralých žen („Král Lear“, „A co láska?“, „Trojská válka nebude“).

V českém filmu Jiřina Petrovická debutovala ještě za Protektorátu v roce 1943 v detektivní komedii herce Oldřicha Nového ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) jako přítelkyně Bibi. V dalších letech se na plátnech uvedla bojovnicí Janou v Čápově dramatu MUŽI BEZ KŘÍDEL (1946), vrchní sestrou v KRAKATITU (1948) Otakara Vávry, Irenou v dramatu Miroslava Cikána PŘÍPAD Z – 8 (1948), Luisou v KARIÉŘE (1948) Karla Steklého, Marií Podlipskou v Krškově dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), manželkou titulního Jana Janského (Vladimír Ráž) Hedvou v životopisném TAJEMSTVÍ KRVE (1953) Martina Friče, královnou vil Lesanou ve Steklého báchorce podle J. K. Tyla STRAKONICKÝ DUDÁK (1955) a Lídou v koprodukční Machově komedii CO ŘEKNE ŽENA… (1958).

V 60. letech na ni čekaly pouhé tři role komunistky Kořánové ve špionážním Čechově dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961), Markyty Jírovcové v komedii FLORIÁN (1961) Josefa Macha a Jůzové v krimi NAHÁ PASTÝŘKA (1966) Jaroslava Macha. Po odmlce se do české kinematografie vrátila, aby podpořila normalizaci v úlohách spisovatelky Marie Majerové v historickém dramatu Antonína Kachlíka DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), prokurátorky Olgy Ronešové v Traplově dramatu TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975), Olgy Bezákové v „historické rekonstrukci“ událostí roku 1948 VÍTĚZNÝ LID (1977) Vojtěcha Trapla a Hedy Štefkové v dobrodružném RUKOJMÍ V BELLA VISTA (1980), jež byl zpracován podle Sequensova seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA. Naposledy se herečka na filmovém plátně zjevila jako ředitelka učňovského internátu v komedii MEZI NÁMI KLUKY (1981) Radima Cvrčka.

Své vytříbené deklamační umění uplatnila také v rozhlase („Matka“, „Třetí zvonění“, „Železný strop“ aj.), na třiceti gramofonových deskách (výborně svým altem nazpívala píseň „Plují lodi do Triany“), televizním pořadu NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE a také v dabingu. Pro Československou televizi natočila inscenace (JAK OBELHAT MANŽELA, TETINKA, SVŮDNICE, FARMA, MLYNÁŘKA Z GRANADY, KREMELSKÝ ORLOJ, HRDINOVÉ OKAMŽIKU či ZASPALA NEVĚSTA) a seriály (ROZSUDEK, JANA EYROVÁ, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, MATKA, ŽENA ZA PULTEM nebo ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA).

Herečka Petrovická za své dílo obdržela Vyznamenání Za vynikající práci (1958), Zasloužilou členku Národního divadla (1964), Zasloužilou umělkyni (1968), Cenu Jaroslava Průchy (1973), titul Národní umělkyně (1978), Medaili J. K. Tyla (1983), za výkon v Čapkově hře „Matka“ Státní cenu (1983) a Řád Vítězného února (1983). Těsně před svou smrtí obdržela „Za celoživotní mistrovství v dabingu“ Cenu Františka Filipovského (2008). Své vzpomínky svěřila knížce „Jiřina Petrovická a její střípky“ (1999). Jiřina Petrovická zemřela po dlouhé nemoci 10. října 2008 ve věku osmdesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour