Réžia:
Vladimír KavčiakScenár:
Vladimír KavčiakKamera:
Jiří StöhrHudba:
Jaromír VogelHrajú:
Hana Maciuchová, Blanka Bohdanová, Karel Heřmánek, Jan Přeučil, František Němec, Boris Rösner, David Strupek, Ladislav Pešek, Jiřina Petrovická, Eva Jakoubková, Václav Sloup, Bohuslav Čáp (viac)Obsahy(1)
Televizní inscenace na motivy povídek a pohádek H. Ch. Andersena o tom, že nejkrásnější je cesta za štěstím… Byly jednou dvě víly. Mladší z nich, usměvavá, trochu lehkomyslná a snící – Štěstěna (H. Maciuchová) a starší, hovořící nesmlouvavě, odměřeně a vážně – Starost (B. Bohdanová). Štěstěna dostala k narozeninám pár nových, na první pohled docela obyčejných přezůvek. Nikdo by jim žádnou kouzelnou schopnost nepřipisoval, ale přesto mají moc splnit lidem každé přání. Když víly přemýšlejí, kdo by kouzelné přezůvky nejvíce potřeboval, rozhodnou se nejprve pro písaře (K. Heřmánek), který chce být básníkem. Přesvědčí se však, že to není tak jednoduché, jak se původně zdálo. Druhou možnost dostane chudý chlapec (D. Strupek), jehož matka (V. Zinková), pradlena, zemřela. Ani jemu však nepřinesou přezůvky štěstí. Ti dva zřejmě ještě nebyli připraveni na štěstí, nevěří mu a zradí ho. I když mnozí dokážou o štěstí bojovat. Zatím se o tom ale víly ještě nepřesvědčily. Protože, v prvém případě to bylo výjimečné přání písařovo, ve druhém chlapce štěstí opustilo pro jeho nezralost. A tak zkusí obdarovat člověka potřetí. Tím se stane učenec (F. Němec), který si přeje, aby alespoň jeho stín mohl tam, kam on nemůže. Mohl by vejít dovnitř k neznámé dívce, seznámit se s ní, pak by se po čase mohl vrátit a vyprávět mu, co tam uviděl. Alespoň tak by mohl žít osudem jiných lidí, to by mu úplně stačilo ke štěstí. A jestli učenci tentokrát přezůvky přinesou štěstí, to už vám neprozradíme, na to se podívejte v dnešním příběhu… (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Pohádková deprese podle masochisty Andersena!! ()
Maciuchova a Bohdanova jako vily. Jinak teda nevim, prislo mi to nejake nesrozumitelne. A hoooodne divadelni pojeti, teda... ()
Prezentujíc se jako pohádka, tedy vysílání pro děti, je to neskutečná kravina. Vladimír Kavčiak sice dokázal být horší, ale tenhle příběh podle H.Ch.Andersena je ukázkou scénáristického a režijního diletantismu Kavčiaka. Jako dítě tuhle pohádku nepamatuji v rámci Studia kamarád, ani jako sólo akci redakce zábavy. Rozhodně se však jednalo o jednu z nejhvězdněji obsazených pohádek, ale také o jednu z nejvýraznějších chujovin, jaké byly v tom roce vyprodukovány. Možná si měl dramaturg Miloš Smetana nafackovat. Evidentně se nejednalo o komedii, ale soudcovské paruky tak působily, tedy pokud nebyly ukradeny jako ležení pro hlídací psy. Tohle byl pro mě jeden z nejhorších barevných televizních zážitků. ()
Bez obav o štěstí nemůže být štěstí. Andersenovské příběhy plné lidské zloby, slabosti i bolesti předávají prostřednictvím tří zmarněných osudů vzkaz pošetilému lidstvu – totiž, že štěstí je vrtkavé a ten, kdo si jej neumí či nedokáže udržet, rychle jej ztratí. Přestože se před kamerou sešla vskutku plejáda význačných českých herců (Maciuchová, Bohdanová, Heřmánek, Němec, démonický Rösner, Přeučil, Pešek, Petrovická a další), Kavčiakova režie je překvapivě nevýrazná a její zásluhou celé inscenaci "cosi" chybí. ()
Reklama