Pierre Brice

Narozen ve francouzkém Brestu jako Pierre Louis le Bris do rodiny námořního důstojníka. Společně ze sestrou Yvonou vyrůstal v rodině, kde se ve výchově kladl důraz na náboženství a zdravou porci francouzkého vlastenectví. Když vtrhli do Francie Němci, rodina se přestěhovala do malé vesnice Lesneven. Oficiálně kvůli potravinám a dětem. Ve skutečnosti byl Pierrův otec členem Résistance, francouzsko-belgického hnutí odporu. Zůstat v Brestu, z kterého se Němci rozhodli udělat vojenský přístav a zahájili bezpečnostní prověrku obyvatel bylo pro něj nebezpečné. V 15 letech začal pro tuto organizaci pracovat i Pierre, v tu dobu již nadšený přívrženec de Gaullese. V roce 1944 zažil spojenecké bombardování Brestu a pomáhal ze záchrannými pracemi, včetně vyprošťování raněných.

V 19 letech nastoupil službu u vojenského námořnictva. Sloužil u elitních komand COFUSCO, obdoby amerických zelených baretů, z toho čtyři roky v Indočíně, poté dva roky u parašutistů v Alžíru a aktivně se zůčastnil bojových operací. Po ukončení služby se živil prodáváním psacích strojů. Navštěvoval pařížskou konzervatoř, první hodiny herectví bral u ruského emigranta Grégory Chmary. Jako akrobatický tanečník skupiny „Trio Gansser" projel velkou část Francie a učinkoval v několika fotorománech.

Roku 1954 si to namířil k filmu. Je velmi pravděpodobné, že následoval příkladu Alana Delona, s kterým se znal z armády. V CA VA BARDER přidržel dveře slavnějšímu Eddie Constantinovi, točil s Michele Morganovou. V roce 1960 se mihl v malé roli vedle Catherine Deneuverové ve filmu L'HOMME A FEMMES. V tu dobu však Francie neměla o mladé herce nouzi, pracovní nabídky byly sporadické a tak odchází do ciziny. Jeho novým působištěm byla především Itálie a Španělsko, kde sice začínal v B-filmech, ale později byl velmi úspěšný.

Jedna z jeho životních kapitol by se mohla jmenovat: „Objeven Horstem Wendlandtem." Na počátku byl španělský film LOS ATRACADORES z roku 1962. Brice byl nominován jako nejlepší herec vedlejší role a zůčastnil se premiéry na berlínském filmovém festivalu. V Berlíně byly tucty producentů. Mezi nimi zmiňovaný Horst Wendlandt. Nápad natočit POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE se vylíhl v hlavě jeho syna, kterému se nelíbilo, že otec začal připravovat další detektivku podle námětu Edgara Wallaceho. POKLAD měl hotov scénář a bylo obsazeno několik rolí. Když mu představili Briceho, obstaral si o něm Wendlandt reference, promítnul si jeho filmy a prohlásil: „Toto je můj Vinnetou!" Brice mezitím odjel z Berlína a nastalo jeho dlouhé hledání. Měl nasmlouvané pěvecké turné na lodi poblíž Cannes, ale to nikdo nevěděl. Nakonec pomohla agentka Ivana Desnyho, která měla kontakt na Briceho manažérku, a té se podařilo Bricemu nabídku na jeho nejslavnější roli doručit. Brice ji odmítl. Neznal dílo Karla Maye, ani postavu, kterou měl hrát. K účasti na filmu jej přemluvila již zmiňovaná manažérka - Olga Horstigová. I poté zůstal vůči roli skeptický. Znal americké westerny a nelíbilo se mu vyobrazení Indiánů jako alkoholiků, hlupáků, či národa čekajícího pasivně na svůj osud. Dále jej překvapilo, že scénář je psán podle námětu mu neznámého německého spisovatele. Aby věděl, do čeho jde, obstaral si francouzské vydání. (May napsal Vinnetua jako trilogii a Bricemu vysázeli na pult čtyři knihy, Winnetou I, Winnetou II, Winnetou III a Winnetou IV, což jej velmi udivilo. Dostalo se mu odpovědi, že Dumas napsal TŘI MUŠKETÝŘI a ti byli také čtyři.)

Čtrnáct dní po podpisu smlouvy začalo natáčení v Jugoslávii. Smlouvu podepisoval s výhradou, že neumí jezdit na koni. Během natáčení jej učil Lex Barker, který dostal prvního koně jako dítě. Jak dny ubíhaly, Brice si přivykl. Byl nadšený z kostýmů i koně a hrdý, že může hrát s Barkrem, který byl na rozdíl od něj v Německu známým a zavedeným hercem. Nepočítal s žádným velkým úspěchem. Během natáčení se držel spíše „vzadu", což roli prospělo a indiánského náčelníka zahrál jako nikdo před tím. Po premiéře POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE jej velmi překvapila reakce publika. Vynesla jej mezi nejoblíbenější německé herce.

V rozmezí let 1962 až 1968 hrál Pierre Brice Vinnetua v jedenácti filmech. Sedmkrát s Lexem Barkerem, třikrát se Stewartem Grangerem a jednou s Rodem Cameronem. V narážce na Bricovu popularitu a jeho šlechtický původ, jej jiný filmový producent - Artur Brauner označil za „Rudého barona". Je zajímavé, že na place jej pojilo přátelství s hercem Rikou Battagliu, který hrál ve filmu banditu Rollinse - jeho vraha. Původním záměrem bylo, že role bílých Američanů odehrají němečtí herci a na role indiánů se vezme jugoslávský kompars. Nakonec vznikl mezinárodní guláš. Roli indiánského náčelníka vytvořil Francouz, jehož bílý bratr byl Američan. Plukovníka Brinkleyho si zahrál pražský rodák Petr Lom. Na Němce připadly vedlejší role. Budoucí komisař Schimanski jako Fred Engel, lovec motýlů Eddi Arent v roli lorda Castlepoole a nakonec holý skalp Sam Hawkens. Produkční Horst Wendlandt byl pro změnu poloviční Rus. (Nosil jméno své adoptivní matky, ta byla sestrou jeho fyzické matky.) Když mu na roli Old Shaterlanda navrhli Lexe Barkera odpověděl slavnou větou: „Nevadí, bereme i Američany. Podmínkou je, aby ve filmu vypadal, jako ostatní němečtí herci, hrající bílé Američany."

Vedle mayovek, si Brice v roce 1975 zahrál v italsko-francouzské komedii LA PUPA DEL GANGSTER s Marcellem Mastroiannim a Sophií Lorenovou. Dojížděl hrát divadlo do Paříže, další vystoupení měl v televizi. Do konce svého života vystoupil ve svém kostýmu jako host ve stovce zábavných pořadů. Nakonec se ke své roli vrátil a v letech 1976 - 1986 hrál Vinetua v přírodním divadle v Elspe. V roce 1979 natočil v Mexiku koprodukční televizní seriál MŮJ PŘÍTEL VINNETOU. V roce 1981 se pokoušel postavit na vlastní nohy. S obřím cirkusovým šapitó se chystal projet Evropu a nabídnout divákům vlastní indiánské hry. Z důvodů organizačních chyb a nezkušených manažérů skončila celá akce finančním krachem. V roce 1997 natočil televizního, divácky neúspěšného VINNETOU SE VRACÍ, kde si zápornou postavu zahrál Juraj Kukura.

Když už se cítil dostatečně starý, napsal memoáry VINNETOU A JÁ: MŮJ SKUTEČNÝ ŽIVOT. Vyšly v roce 2004 a na křtu knihy prohlásil: „Dříve, než by někdo napsal biografii o mne, rozhodl jsem se svůj životní osud zmapovat sám. Jen málo lidí ví, jak jsem žil před Vinnetouem. Byl nejdůležitější částí mého života a mám mu za co děkovat, protože vedle Vinnetoua sehráli v mém životě důležitou roli i další lidé a situace." Jedinou vadou na kráse byl a je německý dabing. Na rozdíl od svého českého Vinnetoua - Stanislava Fišera, měl německý dabing zamotanější osud. První mayovku POKLAD NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE nadaboval do němčiny Herbert Stass. OLD SHATTERHAND byl nadabován Christianem Wolffem. OLD FIREHAND Thomasem Dannebergem, seriál MŮJ PŘÍTEL VINNETOU Christianem Brücknerem. Další mayovky nadaboval Thomas Eckelmann. K německým divákům promlouvá v každém filmu jiný Vinnetou.

Od roku 1965 působil Brice i jako zpěvák. Na rozdíl od Lexe Barkera, který stihl do své smrti vydat jen dvě skladby, byl Brice produktivnější. V roce 1965 mu vyšla první monofonní nahrávka ICH STEH' ALLEIN a naposledy dal o sobě vědět roku 2007 skladbou DU BIST FÜR MICH DIE GROßE LIEBE. Pro fanoušky byl ale velkým dárkem rok 1996 a album WINNETOU DU WARST MEIN FREUND, kde nalezli starší, do sterea převedené mono nahrávky, na kterých zpívá i Lex Barker. Do pozdního stáří udržoval přátelství s Christianem Schwarz-Schillingem a Theo Waigelem. Oba byli vysocí činitelé CDU/CSU. V roce 1992 obdržel Spolkový záslužný kříž 1. třídy. Společně s Brigitte Bardotovou se vyslovil za větší ochranu zvířat. Osobně navštívil rumunský Brasov a Zarnesti, kde se zasazoval za ochranu medvěda hnědého a finančním darem podpořil veterinární péči, včetně kastrace pro pouliční psy.

V roce 2007 byl jmenován rytířem čestné legie. Od roku 1981 byl ženat s Hellou Krekelovou. Pouze na titulní straně časopisu BRAVO se objevil 56-krát. Herec, který předvedl na plátně jednu z nejkrásnějších filmových smrtí a učinil svou románovou předlohu nesmrtelnou byl v pátek 5. června večer převezen s vysokými horečkami na kliniku poblíž Paříže. Nezemřel na kulku v prsou mezi svými pokrevnýmy bratry, ani v náručí ženy. Příčinou byl zápal plic. Zádušní mše se konala v mnichovském kostele sv. Michala. S Vinnetouem ale celý příběh nekončí. Po prvním úspěchu POKLADU NA STŘÍBRNÉM JEZEŘE vykoupili němečtí producenti zbylá práva na Karla Maye a natočili ŽUT. Spisovatel May kdysi tak reagoval na skutečnost, že jeho díla byla neprodejná v Americe. Bylo to stejné, jako nosit vodu do rybníka. Celá Amerika byla přecpaná indiánskými artefaky, zato zde vládla arabská horečka. Takže své hrdiny umístil do Orientu, indiány nahradil pouštnímy lupiči a přidal únosy krásných dívek. Hlavního hrdinu pojmenoval Kara ben Nemsí a hrál jej Lex Barker, protože nepodepsal exklusivitu. Ve filmu si zahrál i Rik Battaglia, Marie Versini (Nšo-či) a jugoslávské exteriéry. Brice splnil svůj slib, když jednou prohlásil, že jeho věčná loviště leží v Německu. Je pohřbený v Gräfelfingu poblíž Mnichova, na stejném hřbitově, jako komisař Derrick - Horst Tappert.

ČSFD.cz