Dopis

Brilantne natočený noir s vynikajúcim scenárom Hawarda Kocha ( podľa románu Williama Somerseta Maughama ) je najlepšou ukážkou ako sa majú točiť filmy. Nehovorím to len preto, že Wyler je môj obľúbený režisér, ale precíznosť a poctivosť všetkých zainteresovaných je obdivuhodná. Výnimočnosť filmu je daná už úvodnou jazdou kamery, zastaviac sa na diabolsky ľadovej Bette Davis, ktorá vyprázdni zásobník na schodoch svojho domu do neznámeho muža a taktiež záverečné dlhé finále bez slov. Film otvorene hovorí o posúvaní všeobecných hraníc vo svedomí ( Leslie ) alebo profesionálnej cti ( právnik Joyce ). (25.05.2012)

Dopis (známý u nás i jako List) je třetí z filmů uvedených ve Varech retrospektivě Williama Wylera a opět můžeme pozorovat posun v práci se stylem. Dopis klade mnohem větší důraz kladen na vývoj vyprávění, než tomu bylo u Jezebel a Lištiček, které se soustředily na dramatickou linii vztahů a popis prostředí. Celý příběh je postaven na brilantně rozvedené premise filmu o ženě, která si vymyslí dokonalou krycí historku pro vraždu, ale zapomene na jeden velmi důležitý důkaz. Styl má tentokrát mnohem klasičtější podobu, protože se na rozdíl třeba od Lištiček opravdu musí upínat na vyprávění a podporovat ho. ___ V centru opět stojí silná ženský hrdinka Bette Davisové, která jako by předznamenala typ femme fatale z „noirové série“ (kam ale film víceméně patří, i když vznikl roku 1940 a noiroví puristé trvají na počátečním roku 1941). Celý film začíná ikonickým záběrem odhodlaně střílející Davisové sestupující ze schodů (viz obrázek), který je pravidelně uváděn v různých střihových dokumentech o dějinách americké kinematografie. Snímek ale především obdivuhodně pečlivě dodržuje pravidlo, že když se na začátku objeví v záběru puška, musí (se) jí hrdina na konci (někoho) zastřelit. ___ Každý detail má nějakou funkci v dalším vyprávění a ačkoli film akcentuje určité rasové předsudky, pracuje s obdivuhodnou citlivostí. Strukturované vyprávění je tak čisté, že vzbuzuje dojem jednoduchosti a v některých lidech vyvolávalo po projekci dojem, že by něco podobného dokázali nad vínem napsat taky. Tak do toho, přátelé. Překombinované příběhy vymyslí každý, ale dát dohromady filmy s vyprávěním vypočítaným do posledního detailu, kde všechno zapadne do všeho a žádná informace není navíc, to už je zatracený kumšt. (30.07.2007)

Překvapivě sugestivní podívaná, která technickou stránkou věci předběhla dobu. Bette Davis je jako Leslie dokonalá ve všech polohách a její vytřeštěný pohled v klíčových momentech dokazuje, že se její kukadla o mnoho let později objevila v písničce od Kim Carnes zcela právem. Proč tedy tak nízké hodnocení? Protože producentský zásah podrazil veškerému snažení nohy. Divadelní hru bych hodnotil o třídu výše a film měl skončit stejně jako ona, tedy asi o pět minut dřív. Tehdy totiž přichází zbytečný, logiku nedávající a úvodní výstavbu umenšující epilog, který sice Wyler dokázal natočit napínavě, ale veškeré emoce, které ve mně do té doby byly, v tu chvíli vyletěly oknem. (18.07.2022)

"With all my heart, I still love the man I killed!" Tento film patří určitě k mým oblíbenějším filmům z přelomu 30. a 40. let, přičemž v tomto období vznikl velký počet kvalitních noir snímků. Film byl natočen na základě velmi úspěšné divadelní hry z roku 1927, která vznikla na základě skutečné události z roku 1911. Během tohoto vývoje samozřejmě došlo k odklonění / manipulaci se skutečnostmi, které se promítly do samotného filmu. V roce 1911 žena xy (jméno si nepamatuji) skutečně zabila cizího muže u sebe doma, zatímco byl manžel mimo. Nicméně v soudním procesu byla zbavena viny a z Malajsie se dostala se zdravou kůží pryč (zemřela až někdy v 70. letech v USA, býv. manžel někde v Argentině o hodně dřív). Když byla napsána divadelní hra podle tohoto příběhu, autor si vymyslel dopis, který dokazoval její nevěru, a kolem kterého se celý film (a hra) de facto odvíjí. Mno a jelikož Warner Bros. byli bukvice (a taky protože byla taková doba) nemohl dopustit, aby zfilmovali něco tak skandálního, museli scénář upravit a cizoložství (tehdy stále zločin) museli potrestat smrtí hlavní herečky, za což taky po zásluze sklidili oprávněnou kritiku. Přesto se film stal legendárním a to nejenom zásluhou skvělé mrchy Bette Davis. Mimo ní jsem si užil herecké představení Jamese Stephensona v roli advokáta Howarda Joyce (což byla víceméně jediná jeho pořádná role a byl v té době prakticky neznámý), jeho pomocníka Sen(a) Yung(a) (který tady nepochopitelně nemá profil, ačkoliv hrál v desítkách filmů), a v neposlední řadě taky Gale Sondergaard, která skutečně naháněla hrůzu. Především u vetešníka se celou dobu dala atmosféra přímo krájet. Podtrženo a sečteno, kromě zmršenýho konce, který je prostě dílem doby, je to skvělý snímek a všechna čest Williamu Wylerovi. (09.01.2016)

V krátkom časovom slede opäť nominácia na Oscara pre Bette Davis,ktorá si plátno kradne sama pre seba,ale mne to nevadí,vychutnávam si ju od prvej sekundy po záverečné titulky.Takmer 6 za sebou idúcich nominácii sa vyznačujú kvalitným hereckým nadaním,o čom sa v jej prípade začínam radikálne presvedčovať a byť nadšený z toho,čo vidím... Pod čepec si ju vzal velikán William Wyler,ktorý s Bette vytvára pôžitkárske sledovanie situácie jednej ženy,ktorá na samom začiatku chladnokrvne zabije svojho milenca,aby pribudajuce minúty čoraz viac zintenzívnili ešte dusnejšiu atmosféru,a keď sa na scéne objaví čierna vdova,tak o zábavu je postarané... S právnikom Howardom konzultuje,čo sa dá s tým robiť,aby mohla z toho vyjsť nevinne,ale dôjde na každého... Leslie(Bette Davis) od samého úvodu v brilantne natočenom úseku som vedel,že je v tom zapletená až po uši,vymyslí si historku,prečo tak urobila,a jej naivný manžel Robert si celý čas myslí,že je nevinná,ale príde jeden okamih,keď zmení názor. Hrôza ide z vdovy(Gale Sondergaard),ktorá takmer nerozpráva,ale jej mimiky tváre jasne dokazujú,čo práve si myslí o dotyčnej,nenávisť jej z tváre žiari. Viac ako dobrý výkon podáva James Stephenson,ktorý zradí samého seba,aby dôkazy,ktoré má za 10 000 USD vykúpil jej slobodu,ale ako to celé skončí nechám na každom,aby bol na pochybách... Charakteristika snímkov Williama Wylera býva najmä vo výborných hereckých výkonov,za ktoré herci dostanú Oscara alebo kopec nominácii,začo majú aj tu dve. Snímok trvá 95 minút,a týchto minút pretečú ako voda bez nudy s výbornými hercami,kamerou,hudbou,réžiou a atmoškou,ktorá má takú úroveň,že som nadšený zo snímku,v ktorom sa nič nejaví ako číri optimizmus. (08.04.2014)