Velryba
The Whale
The Whale
The Whale
Réžia:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Rob SimonsenHrajú:
Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan, Huck MilnerObsahy(2)
Charlie vedie online kurzy štylistiky na univerzite. Snaží sa svojich študentov naučiť písať jasne a presvedčivo. Len tak môžu svoje myšlienky efektívne predávať ďalším. Chce, aby boli úprimní a autentickí. On vidí svojich študentov vo svojom notebooku, ale oni jeho nie. Vyhovára sa na pokazenú kameru, ale v skutočnosti nechce, aby ho videli. Má totiž takmer tristo kíl, je osamelý a pod ťarchou vlastných tráum sa len zložito vyrovnáva s minulosťou. Uzavrel sa vo svojom byte a stresové situácie rieši prejedaním. Hoci jeho zdravotný stav je čoraz horší, odmieta ísť do nemocnice a spolieha sa len na svoju kamarátku Liz, ktorá je ošetrovateľkou v nemocnici. Liz neustále v sebe rieši spor medzi jej povinnosťou rešpektovať želania priateľa a jej túžbou udržať ho nažive. Napriek svojmu psychickému a fyzickému stavu však okolo seba naďalej šíri nákazlivý optimizmus a v ľuďoch vidí len dobro. A snaží sa nájsť cestu späť k svojej dospievajúcej dcére Ellie, ktorú spolu s jej matkou pred ôsmimi rokmi opustil. (ASFK)
(viac)Recenzie (440)
Neskutočný Brendan Fraser, ktorý film vyniesol do výšin. Dojímavý príbeh plný sebaľútosti, pochopenia úprimnosti a úžasného poznania postavy Charlieho, ktorá vyzerá navonok skutočne hnusne no aj napriek všetkému na konci verí, že ľudia sú úžasní. Do toho skvelo podtrhuj Simonsen so svojim soundtrackom a nedá sa nespomenúť Sadie spoločne s Hong, ktoré nám pomáhajú predstaviť postavu Charlieho. Príbeh, ktorý sa celý točí v jednom byte ale 2 hodiny ma bavil. Na plný nejdem, aj keď by sa zdalo, že som neskutočne unesený, toľko emócii to zo mňa nedostalo. Ale silné 4* rozhodne. ()
Neskutečně depresivní a smutný film. Charlie se nedokáže vzpamatovat ze smrti svého přítele. Zůstane tak uzavřený sám doma, v malém bytečku a jen se pase. V jednu chvíli mi je Charlieho vážně líto a o pár minut později se mi z něj chce zase zvracet. Hodně drsný kontrast. Konverzace s jeho dcerou jsou vážně síla a jsou stropem celého snímku pokaždé, když se Ellie objeví na scéně. Finální záběr byl pro mě výbuchem emocí. Velryba je velmi citlivým dramatem, které možná pobídne některé zamyslet se nad svým životem, no a co si budem, taky váhou, protože takhle dopadnout prostě nechcete. Divím se, že Sadie Sink nedostala vůbec žádnou nominaci, jelikož je tady vážně skvělá a po Fraserovi, který si jde jistojistě pro sošku, předvádí perfektní herecký výkon. To stejné mám s hudbou, ta je zde výborně vystihující a jednoduše geniální. ()
The Whale je extrémne úprimný, maximálne ľudský a neskutočne dojímavý film. V obmedzenom priestore malého, nie príliš vľúdneho bytu sa za pomoci pár, veľmi kvalitných, postáv odohráva obrovské divadlo. Výzor hlavnej postavy, ktorá stelesňuje veľrybu, podškrtáva bezútešný život, v ktorom niekoľko rokov žije. Stretávame sa s každodennými mentálnymi alebo fyzickými prekážkami, ktoré sú dôsledkom tohto stavu. Na vlastnej koži zažívame dôsledky minulých rozhodnutí alebo činov. V závere sme svedkami prijatia a zmierenia. ()
Typické artové drama pro Aranofskyho, který tu těží především z ojedinělé hlavní postavy Frasera, který by si dle mého měl odnést Oscara, nejen za tu těžkou přípravu, kdy musel nabrat spoustu kilogramů, ale za ten herecký výkon, který byl, s klidem napsáno, dokonalý. A nejlepší na tom je, že to nebylo jen o něm, protože hned v závěsu jsme tu dostali vycházející hvězdu Sadie Sink, která vyloženě roste do krásy a nevrlou Hon Chau, která by toho Oscara taky mohla dostat a nemohl bych napsat půl slova. Takže z hereckého pohledu nemám nejmenší problém, o příběhu už se dá polemizovat, myslím, že kdyby se Aranofsky udržel při úvodní myšlence komorního dramatu, jak vidíme na začátku, tak se dost možná teď mluví o hitu roku, ono není špatné ani to konečné příběhové "vyložení karet", každopádně dle mého by bylo lepší se odprostit od samotné divadelní předlohy, které se často jen těžko překonávají a jít si více po svém. Zajímavá podívaná, rozhodně ne pro každého, ale díky tomuhle kousku má u mě A24 plusové body. Čisté 3* ()
Film jsem bral od oznámení spíše sarkasticky. Netajím se tím, že mým celebrity crushem je zrovna Sadie Sink a tak na to mezi přáteli došlo na mnoho vtipů. Na film jsem tedy plánoval jít "jen ze srandy", abych tím jaksi podpořil náš running joke. Potom, co se film úspěšně vyhnul českým kinům mi "hype" dost upadl a bral jsem to jen jako psychologický film, kde náhodou hraje moje oblíbenkyně. O pár týdnů později byli rozdáni oscaři, film se dostal do českých kin (pro mne primárně Cinema City) a já si řekl, že se na film podívám. Aspoň si spravím náladu od pláštěnkových hovínek, které tvoří 80% mých náštěv kina. A musím říct, že bych toho dost litoval, kdybych se filmu vyhnul. Neuvěřitelný příběh, který je zároveň tak obyčejný vypráví život Charlieho, který trpý extrémní obezitou a tím extrémní myslím 300 kg. Je to věčný optimista, homosexuál a učí na univerzitě z domova. Jeho osobní sestra a kamarádka mu na začátku filmu diagnostikuje poslední týden života. Ten chce Charlie strávit sblížením se se svou dcerou, kterou hraje již zmíněná Sadie Sink. Přesto, že je filmu postav tolik, že je spočítáte na prstech ruky, každá funguje perfektně a přináší do příběhu něco nového. Každá má svojí historii, problémy a za ten jeden týden se jim život dost změní, ačkoliv byste to do mnohých neřekly. Asi nemusím zmiňovat exceletní výkon Brendana Frasera, za který dostal zaslouženě oscara. Nerad bych tu ale opojímel i ostatní. Dcera Ellie, Liz a nebo tupý poslíček pizzy odvádí úžasný výkon, který tvoří něco neuvěřitelného. Rád bych tu taky vyzdvihl zážitek, co mám z kina. Aby se celé kino smálo a zároveň brečelo se mi nikdy nestalo a pochybuju, že se mi to v blízké době stane. Pokud máte film zaregistrovaný jako jenom nějaké drámo s tlustým borcem, tak mazejte do kina svůj názor změnit! ()
Byl jsem rád že jsem po dlouhé době viděl Brendana , naposledy jsem ho viděl v Dej mi domov ( 2013 ). Fraser to zahrál skvěle, ale i tak to nebyl můj šálek kávy *** ()
Darenovy novy veci me miji dal. Emoce z papiru, pseudo-intelektualni, na silu a bez srdicka. Ani nejpoetictejsi (zaverecna) scena filmu, za to co ji predchazi, nestoji. ()
"Podívej se na mě. Kdo by chtěl, abych byl součástí jeho života?" Silný moment, jako celý film, který sice není na plný počet hodnocení, ale Brendan Fraser rozhodně ano. ()
Zivot, nic extra film.... ()
Režijne totálne nenápaditá žmýkačka emócií, ktorá (hlavne v dialógoch s prehrávajúcou Sadie Sink) šuští papierom a smrdí gýčovinou. Fraserovi ten úspech prajem, celý film nesie na svojich širokých ramenách, ale chcem ho radšej vidieť v niečom inom, než v pretentious oscar-baitových srágorách od režisérov, ktorých talent (a asi aj súdnosť) vyvanuli už pred peknými pár rokmi. Kľudne aj v Batgirl. ()
Intimní drama, které možná B. Frasera dostane mezi velikány. Škoda jen, že rozdíl mezi klidným průběhem a extrémně přepáleným (dá se říct i rušivě patetickým) závěrem filmu byl tak propastný. Každopádně ač se jeví příběh jednoduchý a přímačarý, ukrývá spoustu linek a spoustu metafor. ()
Aronofsky servíruje tak přehnaný misery porn, až je to místy na hranici nechtěné parodie. Brendan Fraser je dvě hodiny zoufalej, zpocenej, nechutnej, brečící, zpocenej, nechutnej, brečící, litující, dojemnej, zoufalej, nechutnej, brečící, brečící, brečící. Už fakt jen chybělo, aby se i posral. Ta urputná snaha podojit divákovy emoce na max je stejně obžérská/nestřídmá jako hlavní hrdina, dle hodnocení to ale lidi žerou i s navijákem, tak asi ok. Má to svoje silný a působivý momenty, ale držet plyn sešlápnutej celou dobu může mít někdy spíš opačný efekt. Technicky je samozřejmě fascinující pozorovat to tělo a hereckej výkon, ale ta kamera jak z televizní inscenace tomu moc nepomáhala. Srovnávání s Wrestlerem je dost mimo, ten byl po všech stránkách povedenější. Vhodné k obřímu kýblu popcornu a dvoulitrové Cole. ()
takto vypada dobre natoceny film. vybrousene dialogy. ()
Jak se léčí trauma.... we need love ! Živé dialogy, herecká, režisérská práce přinášejí příběh plný bolesti, zranění, ale i naděje a katarze. Ten Oscar určitě zaslouženě. ()
Jak to ten Aronofsky dělá? Oscar udělen Fraserovi zase jednou opravdu zaslouženě! Tohle se musí vidět, i když to není hezký pohled!!! ()
Nikdy jsem si “neužil” večerní porci brambůrků a pozdní kalorickou večeři tak jako tady. Viděl jsem kdejaký zvěrstva, ale i já (a to je co říct) jsem si připadal jak dobytek a hovado, když jsem do sebe ládoval hrst chipsů a pan velká ryba si simultánně rval do chřtánu svými obézními pařátky kuřecí křidýlka a tvářil se u toho tak nějak různě… těžko se v jeho umaštěném výrazu rozeznávaly emoce. Byl to koktejl naprosté rezignace a znechucení nad sebou samým, deprese, blaženosti, utrpení a touhy to všechno mávnutím kouzelného proutku vrátit zpět do normálu. Ale tenhle náklaďák plný prasat na porážku už jede ze srázu bohužel moc dlouho a brzdy má rozpálené do běla, takže nezbývá než se smířit s nevyhnutelným… ()
Uprimne som neverila, ze Brendan Fraser je schopny podobneho hereckeh vykonu. Nebolo to jednoduche pozeranie, smutok sa miesal s hnusom a pohorsenim. Aronofsky zase raz ukazal, ze je pan reziser a cely film natocil v zatuchnutom tmavom byte s minimalnym poctom postav a funguje to. Stahujem hviezdicku za ten extremne emocionalny koniec, ktorym to kvapku prepiskli, ale to je len moj nazor. ()
Opravdu působivé, neotřelé zpracování a jak píše Barka, některé postavy tam byly na facku. Celkově spokojenost, vysoký nadprůměr a dobrý zážitek ... 8978 ()
Méně je někdy více a to je rozhodně případ tohoto filmu. Základní myšlenka už je sama o sobě dost silná a nepotřebuje k tomu, aby dokázala působit na diváky linku ztracené dcery, jejíž esej inspiruje hlavního hrdinu, ostrakizovaní gayů náboženskou komunitou a různé filozofické hledání upřímnosti a smyslu života. Film je nejsilnější v momentech, kdy je jednoduchý, kdy vidíme morbidně obézního člověka, který má problémy s každodenní činností, který je smutný z toho jak vypadá a který i přes hrozbu smrti nedokáže přestat jíst. V těchto momentech je film nechutný, silný a těžko koukatelný (v dobrém slova smyslu), všechny ostatní vrstvy jsou jen jednoduchá cesta pro plytké a falešné emoce diváka. Až přílišná snaha ždímat emoce z každého záběru vyždímala z filmu realitu, ve které mohl být opravdu extrémně silný. ()
Súvisiace novinky
Aronofsky u A24 chystá životopis Elona Muska
Bylo jen otázkou času, než to přijde. Podle nejnovějších informací serveru Variety má pod hlavičkou studia A24 vzniknout životopisný snímek o americkém inženýrovi, podnikateli, multimiliardáři a v… (viac)
Podzimní VOD novinky na CANAL+
Vypadá to, že babí léto je za námi a teplé počasí se s námi letos už definitivně rozloučilo, takže pokud hledáte způsob, jak trávit chladnější podzimní večery, máme pro vás pár tipů na filmy a… (viac)
95. Ceny Akademie ovládlo Všechno, všude, najednou
V noci z 12. na 13. března proběhl v losangeleském Dolby Theatre slavnostní ceremoniál 95. ročníku předávání prestižních Oscarů, tedy cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Opulentním… (viac)
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
Velryba je pro mě jeden z nejdepresivnějších a nejsmutnějších snímků, jaký jsem za poslední dobu viděla. Dalo by se říci, že leitmotivem je víra v Boha a sebenenávist. Aronofsky jako obvykle nešetří náboženskou symbolikou. Prvním symbolem je velryba – ať již Moby Dick, nebo biblický příběh o Jonášovi v břiše velryby. Zkusme se stručně podívat na oba příběhy. Moby Dick – kapitán Achab, který je zmiňovaný v opakovaně předčítané pasáži, pronásleduje bílou velrybu, neboť ona zapříčinila to, že Achab přišel o loď i o nohu. Achab touží po pomstě. Nepřipravil snad Charlie svou dceru Ellie o něco důležitého? Jak mohl všemohoucí Bůh dopustit smrt Alana? Není to snad důvod, proč Charlie odpadl od víry v Boha? Není snad nenávist a touha po pomstě lidskou reakcí? Výsledky těchto rovnic jsou sice z pohledu lidského jednání evidentní, nebudeme-li ochotni nahlédnout na obě situace z pohledu Božího království, které není postaveno na lidskosti, ale na Duchu. Na druhé straně stojí podaná Boží ruka v příběhu o Jonášovi – Bůh nás pobízí k tomu, že je vždy možné napravit i tu nejhorší věc, kterou jsme učinili. Zve nás k nápravě a cení si všech, kteří v sobě dokáží probudit sílu ke změně. Snímek obsahuje i jisté paralely s životem Ježíše Krista. Charlie zemřel v pátek, stejně jako byl Ježíš ukřižován v pátek. Charlie zmařil sám sebe, avšak v destruktivním slova smyslu – systematicky ničil sám sebe v důsledku Alanovy smrti. Odmítl žít, odpustit, a tak se pro něj stala symbolem vykoupení představa, že bude alespoň Ellie žít šťastný život. Charlie tak raději umírá před Ellie, než aby pro ni žil, usmířil se s Bohem, vymanil se ze sebelítosti a sebedestrukce. Ježíšova oběť ale byla jiná – vydal sám sebe, upozadil se a pro lásku k člověku položil svůj vlastní život. Velryba cílí také na náboženský fanatismus, který však nemusí být v sekularizované společnosti správně rozklíčován a může vyznívat jako stereotypizace církve jako takové. V americkém prostředí, kde působí řada křesťanských sekt, které překrucují Písmo, je tudíž kontext odlišný – spíše varováním. Ve snímku v tomto ohledu rezonuje zejména téma homosexuality a Boží lásky vs. pohled křesťanské sekty. Z citovaného: Řím 8, 13 dle Českého studijního překladu: „Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít.“ Dle Českého ekumenického překladu: „Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.“ Oba překlady hovoří pouze o tom, že by člověk měl žít podle Boží vůle, nikoli podle své (nikterak tedy neodsuzují homosexualitu). Aronofsky diváka konfrontuje s tím, co pro nás znamená láska, pravda a svoboda. Charlie, který vykázal ze svého života Boha, si zakládá na tom, aby byli studenti poctiví a upřímní. V Charlieho životě to konkrétně znamenalo opustit ženu a dceru, aby mohl žít s Alanem. Jestliže se Charlie nenávidí, pak upřímně – zničí se k smrti. Jestliže má být autentický, pak se otevřeně přiznává ke své homosexualitě. A dle Charlieho je to právě církev, která jemu (tedy i Alanovi) bránila být autentičtí. Jenže – nějak se z toho všeho vytratil Bůh – Bůh, který nás uschopňuje k lásce. Bůh, který nás vyvádí z bezmoci a sobectví. Aronofsky poměrně dobře diagnostikuje „problém“, avšak nadějeplný závěr si představuji jinak - jako setkání s živým Bohem. () (menej) (viac)