Třicet jedna ve stínu

„Je to na mě silný kafe…“ Na mě to tedy takto silně rozhodně nezapůsobilo. Snad možná jen ve chvíli, kdy kontrolor Kurka vede rozhovor s prodavačkou Alenou a říká "já nejsem soudce, já jsem kontrolor.“ Jinak mi ten způsob vyprávění se spoustou retrospektivit přišel takový spíš průměrný. Možná to u mě souvisí i s tím, že tu člověk až na výjimky neuvidí známé české herce, ale zato řadu herců anglických. To samozřejmě je jistá zvláštnost tohoto filmu. Ale rozhodně to nečiní film ničím výjimečný. Co mě určitě zaujalo byla pěkná jazzová hudba. Ale asi jsem celkově čekal trošku víc. (29.10.2017)

Jiří Weiss, v tom krátkém období, kdy mohl točit u nás, se dal v určitý moment na společenské příběhy, šmrncnuté detektivkou, je v nich kritika socialismu a zároveň určitá psychologičnost nové vlny (i té francouzské). Jenomže všechny tyhle složky jsou nedotažené, (proč psal film z českého prostředí Angličan?), ani jedné se tvůrci pořádně nevěnují a Rudolf Hrušínský a konec, kdy si snímek trochu pohraje s časovými rovinami, už to nezachrání. 50%. (19.03.2020)

Třicet jedna ve stínu se chce tvářit jako velký evropský film, ale díky scénáři je to jen prachobyčejná česká dobová kriminálka ambiciózního režiséra, což by ještě vůbec nemuselo být na škodu, pokud by ovšem nestála na tak banálním příběhu, jakým jen ,,rozkrádačka" socialistického majetku může být, ještě že to zachraňuje ten konec a trocha té psychologie. Rudolf Hrušínský coby oživlé svědomí byl skutečně silný moment. Kolik se toho může skrývat v jednom pohledu a výrazu tváře...Snímek (jistě schopného a progresivního) Jiřího Weisse dobře ilustruje civilizační posun, který kinematografie i společnost (a to nejen česká) za to zhruba půlstoletí urazila... (01.12.2011)

„Nechcete trochu kafe?“ - „Ne děkuji, nejsme v kavárně.“ Kontrolor Rudolfa Hrušínského. O co větší chaos má doma (zaneřáděný byt, neutěšený vztah se synem a ženou alkoholičkou), o to více akurátní a pořádkumilovný je při výkonu svého zaměstnání. Nakonec až moc. Jeho postava je nepříjemná, smutná, ale přesto víc než zajímavá. Což už se ovšem moc nedá říct o ostatních protagonistech. Výraznější jsou jen ti britští, kteří ovšem mají handicap skrz nepříliš dobré nadabování (hlavně představitel Bažanta, v kterém jsem stejně celou dobu viděl Řandu, a toho mám spojeného s úplně opačným druhem rolí). Nejlépe z nich si stojí asi Alena v podání Anne Heywood, i když s jejím zkratovitým jednáním jsem měl poněkud problém. Za zmínku pak stojí ještě depresivní a díky hudbě až deptající atmosféra, která tragický příběh podtrhuje. A na závěr je tu ten již mnohými zmiňovaný Kůrkův maximálně mrazivý pohled… Jinak mám ale z tohoto raritního snímku trošku rozpačitý dojem, nebýt skvělého Hrušínského, na slabší 4* by to asi už nebylo. (25.11.2017)

Ať se britští nebo ostatní českoslovenští herci snaží, jak chtějí, Rudolf Hrušínský opět podává tak úžasný výkon, že k němu všichni mohou jen vzhlížet. Jeho kontrolor Kurka, další z těch mlčenlivých, chladných a vnitřní boj svádějících postav, které mu tak šly, je rozhodně důvod, proč se na Třicet jedna ve stínu podívat. O moc víc důvodů už ale není. (21.08.2016)

Čekal jsem více, nicméně je to dobrá psychologická studie charakterů.. (22.03.2013)

čaj místo třiceti sedmi a půl v lahvi, to by mě taky nasralo... ale že bych se kvůli tomu trávil, to zas ne... nicméně k věci: zahraniční herci mi do jisté míry trochu vadili - v tu dobu jsme měli jistě adekvátní a kvalitní alternativy v našich luzích, jejichž klapání ústy by souhlasilo s tím, co říkají... k příběhu není třeba moc dodávat - linie je poměrně jednoduchá a jasná, karty se postupně rozdávají v podobě lehce psychózních flashbacků a dramatický závěr je prakticky nevyhnutelný... filmu hodně prospívá hudba - Krautgartnerův jazzík příjemně místy odlehčuje těžší momenty, které naopak ještě umocňuje teskné vytí Marty Kubišové - dobrá volba. suma: audit byl, je a bude svinstvo, takže to chce mít flašku po ruce, ve který se nachází to, co má... k filmu se hodí ale i vzhledem k názvu a tematice spíš studený pivko. 70% (28.06.2012)

V úvodu idylka na pražské plovárně, kde dr. Kůrka ale v saku pojídá párek a chvíli vypadá, jako by ho chtěl Burdové nabídnout. Potom se pomalu, pozvolna, tiše a chladně odhalují posraný životy obou těchto postav. Nechcete-li v hodnocení filmu dopadnout jako R99, je nutno se opravdu soustředit jenom na ně, na Kůrku a Burdovou. Na každého zvlášť. Postava Vorla je vlastně druhořadá, resp. je spíš funkčním prvkem, arci prvořadým a arciže pro něj je ten strašidelný Hrůšův kukuč za výlohou. A pak už jen hlas Kubišky nad Prahou. (24.03.2022)

Solidní příběh a vynikající Hrušínský. Ten jeho závěrečný pohled do vitríny to je pohled svědomí. (24.02.2015)

Nadčasový příběh hlavně v tom, že peněz většina lidí nemá nikdy dost, a když je chtějí, tak musí na šikmou plochu. (17.05.2011)

,,Proč mi to chcete vysvětlovat? Já nejsem soudce..." První můj dojem při zjištění existenci tohoto filmu byl rozpačitý. Už jen to, že vznikl koprodukční film, kde britští(!) herci dorazili do ČSSR hrát role českých zaměstnanců a současně podvodníků v samobsluze s lihovinami, působilo jako absurdní kuriozita. Ovšem jen do chvíle, než se film skutečně nerozjel. Už počáteční atmosféra s hudbou Krautgartnerova orchestra s vokálem Marty Kubišové hodně upoutává a přesunutím z letního vedra do obchodního sklepu s vypnutým proudem začíná něco jako další film-noir po česku (13. revír, Hra bez pravidel). Ale není to jen vizuál plný kontrastů mezi světlem a tmou a zvuk (vedle scénické hudby i takové hučení lednice nebo tikající budík), co pozvedá průměrnou zápletku svým zpracováním hodně vysoko. Je to taky celkový způsob vyprávění ze strany režiséra. Jiří Weiss mě svým "psychologickým" vykládáním malého zločinu s tragickými důsledky již jednou dostal ve filmu Taková láska (1959) a tentokrát znovu. Jsme svědky postupného rozplétání vztahů a psychologie prostřednictvím následujícího děje, retrospektiv i vnitřní analyzy svědomí. A také pozoruhodné postavy inspektora v podání Rudolfa Hrušínského, působícího v jistých momentech jako zhmotnělé svědomí hříšníků. Přijde, zasáhne, odejde... ale stopy po křivdě a nespravedlivosti zůstávají. Konec není tradiční, jak by divák očekával, ale rozhodně nechá přemýšlet. Opět 60. léta v čs. kinematografii v plné parádě! 90% (23.06.2018)

Ojedinělý projekt, protože kolik znáte česko-britských koprodukcí vzniklých v šedesátých letech? Počáteční atmosféra by se dala krájet, přestože prvních šest minut filmu nepadne jediné slovo, později úskokem k psychologii a v Aleniných reminiscencích se dost vytrácí. Výborné obsazení, nad nímž o hlavu vyniká výtečný Rudolf Hrušinský, herec každým gestem. Způsob, jakým ten člověk vejde do skladu za obchodem, nemusí mluvit a přesto se vyjadřuje jasně... Mladičký Ladislav Potměšil si tu zahrál filmového syna Rudolfa Hrušinského, aby o dvě desetiletí později ztvárnil filmového otce vnuka stejného herce. Za zmínku stojí i neuvěřitelný Vladimír Menšík, který na minimu prostoru předvádí maximální výkon. (05.05.2012)

,,Duše některých lidí jsou tak silné, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistí štěstí." - Honoré de Balzac. A já se ptám „pourquoi?“ A není nikdo, kdo by mi odpověděl. Proč si mladá krásná žena sáhne na život kvůli čtyřiceti lahvím koňaku? Proč skutečný viník zůstane nepotrestán a jediné, co jej může trápit, je jeho vlastní svědomí? Dr. Kůrka, pronásledovaný nespravedlivě, ale o to silněji, pocitem viny, bude jeho svědomím. Stačí jediný pohled, pohled, na něž je mistr Hrušínský mistrem. Nechtěla bych být pronásledována… Vynikající režisér Jiří Weiss rozehrává další své mimořádné psychologické drama. Příběh nevelký rozsahem, ale s charaktery propracovanými do nejmenších detailů. Zajímavá spolupráce nejlepších českých herců s herci anglickými. Skvělá jazzová hudba v podání kdysi populárního Kraugartnerova orchestru se silným vokálem Marty Kubišové. Další perla československé kinematografie let šedesátých. (27.05.2015)

Komorne ladený príbeh o jednej rozkrádačke v predajni potravín nie je klasickou kriminálkou, ale psychologickou sondou do života zúčastnených. Rudolf Hrušínský podal mrazivo úžasný výkon. (11.11.2021)

Dalo se s tím pohrát daleko víc. A moc jsem se bál, že to skončí tak, jak to nakonec skončilo, protože to je podle mne taková scenáristická berlička, když neví, kudy kam a jak to zakončit v té skutečně psychologické rovině. Nakonec je to jen taková prvoplánová moralitka, v určité chvíli lehce odhadnutelná, a nic jiného navíc nenabídne. Natočené je to ale zajímavě, má to určitou skoro snovou atmosféru - jen mne teda štvala ta jazzová a nehodící se hudba na začátku - až hypnotickou chvílemi, nu to víte, 31 ve stínu... Slušné lokace a zajímavá skutečnost lázní vedle Strakovky, kde dnes nic není a plovárna je jen hotel s restaurací pro bohaté. Zajímavé je i to spojení českého prostředí a anglických herců, ale celkově mi chybí k té psychologii postav vědět o nich daleko víc, než jen pár flešbecků a listování albem fotek. (24.03.2022)

Kdo by snad očekával podobnou inspekci a kupu srandy jako u Holek z porcelánu, ten by se šeredně mýlil. Tato československo-britská spolupráce je totiž o dost vážnější, dramatická a psychologická stránka příběhu je docela na slušné úrovni. Jen škoda, že to má místy takové unylé tempo. Po stránce hereckých výkonů si však nemůžu stěžovat. Britské duo James Booth a Anne Heywood předvedlo velmi dobrou práci, stejně tak i náš Rudolf Hrušínský. Byl jsem velmi mile překvapen, jak jim to klapalo. Myslím si, že v tomto případě jde o lehce nadprůměrnou záležitost. 60% (14.08.2021)

Velmi dobré psychologické drama s kriminální zápletkou. Více než o výši škody drobné socialistické rozkrádačky tady jde o křehký náhled do duše jedné zklamané ženy a poněkud tvrdší pohled do svědomí dvou mužů, kteří se nějakým způsobem podíleli na jejím osudu. Chválím skvělý výkon našich herců, zvláště pak Rudolfa Hrušínského, ale líbila se mi i Britka Anne Heywood v roli podezřívané prodavačky. Martin smutně temný témbr a vůbec celkový hudební podkres ještě zdůrazňuje neveselou atmosféru celého snímku. (28.07.2015)

Rudolf Hrušínský prakticky nesundavá nehybnou masku úřednického suchara a když promluví, jeho hlas zní monotónně, ale přesto všechny ostatní přehrává o parník. Není to tím, že by zbytek osazenstva zahrál špatně. Naopak. Jenže Hrušínský byl jedinečný. Co se týče britské koprodukce, tak souhlasím s tím, že ta tady byla prakticky zbytečná a co se herců týče, vystačili by jsme si z vlastních zdrojů, ačkoliv Anne Heywood obstála ve všech ohledech. Na druhou stranu chápu, že točit se západními filmaři muselo být tehdy lákavé a navíc měl film větší šanci prosadit se i za zdánlivě se rozpadající železnou oponou. 85% (16.03.2019)

Socialistický majetek je prostě socialistický majetek a komu je do toho, že dnes se rozkrádá kapitalistický majetek, ale vodserou to obyčejní občané. Vlastně se nic nezměnilo, akorát můžete skončit na očnim po dvanácti vychlastanejch vodkách bez kolku. Není nad čaj. (06.05.2013)

Lehký, ale smutný kriminální příběh s krásnou Anne Heywoodovou na pozadí tragedie zničeného mileneckého vztahu. Čeští herci v čele s Rudolfem Hrušinským jsou, jako obvykle, výteční. Šedesátá léta jim zkrátka pěkně svědčila. Nesmyslná oběť ženy na oltář ztracené lásky a pohled na bezcitné jednání muže, zametajícího stopy své nezodpovědnosti. (04.05.2013)