Spolok mŕtvych básnikov

Jak jen to ten Peter Weir dělá? Kolik pravdivých slov a emocí dokáže dostat do jednoho dvouhodinového filmu? A vlastně do každého svého filmu. Ať vypráví o škole chlapecké či dívčí, vždy mě dokáže jeho příběh pohltit a podivně „nalomit“. K mému setkání se Společností mrtvých básníků došlo sice poměrně pozdě, nicméně toho dlouhého čekání nelituji – viděla jsem film v ten pravý čas. Viděla... a pochopila. Tváře, jenž neznám, ale jejichž myšlenky mi rozhodně nejsou cizí. Skupina mladých lidí, třída jako každá jiná. Je zde frajírek, obrýlený kluk v první lavici, nadějný herec i zasněný mladík s duší básníka. A také učitel, který je probudí. „Carpe Diem. Seize the day.“ Jsem ráda probuzená. A tenhle film mi to znovu připomenul. "I went into the woods because I wanted to live deliberately. I wanted to live deep and suck out all the marrow of life... to put to rout all that was not life; and not, when I came to die, discover that I had not lived. " (17.11.2007)

Můj kapitáne.. Za civilně nudnější první půlku je skrytý nezapomenutelný filmový zážitek. 70% (09.06.2015)

Myšlienkový presah a celkový prínos je nesporný. Borenie starých skostnatených tradícií, novátorský prístup k učeniu, užívať si života, prchavosť chvíle.... to všetko je fajn. Nepáčil sa mi však spôsob ako to bolo podané divákovi, ani obsahové minicestičky smerujúce k týmto "obecným pravdám". Úvod ešte ušiel, ale potom sa film začal prepadať do čoraz väčšej detinskosti, naivity a prehnaného sladkobôľu. Situáciu nezlepšil ani R. Williams, naopak, smutný klaun tento pocit ešte znásobil. Navyše tu bolo veľa nereálností, ktoré celú vec len zbytočne okato idealizovali, napríklad John Keating potreboval až podozrivo krátky čas na to, aby si chlapcov získal a naopak kostnatým konzervatívnym starcom trvalo až podozrivo dlhý čas na to aby zasiahli a pod. Odhliadnuc od naivnej a detinskej predstavy v štýle založme si tajný spolok v opustenej jaskyni a čítajme si básničky mi niektoré myšlienky prišli protirečivé a preto mi to vyznelo ako niečo čo sa nasilu snaží tváriť múdro. Nakoniec som sa ani tých básničiek v jaskyni nedočkal. Predvídateľný koniec bol impulzom k tomu, aby som si spomenul, že veď ja som vlastne tento film už pred približne 20 rokmi videl, ale akosi mi vyfučal z hlavy. Pre mňa dôkaz slabého a ničím výnimočného filmu. Samozrejme, viem že idem proti prúdu, ale nemôžem si pomôcť, zároveň ale rešpektujem, že sa väčšine snímok páči. 55/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (19.08.2015)

Společnost mrtvých básníků - myšlenkově velký a příslibů plný to název pro jednoduchý film s vcelku neoroginálním tématem studentů bouřících se pod vedením nekonformního učitele proti svazujícímu systému. Stejně jako je trochu vyčpělé téma a nepřekvapivá pointa je až na pár scén nepříliš objevná, byť neznechucující, i režie a herecké výkony (konkrétně Robina Williamse v jeho typických rolí mírně excentrických dobráků příliš nemusím, ale tady mi vůbec nevadil), takže z průměru film vyčnívá opravdu jen snahou o oslavování svobodného života a skládání pocty klasickým dílům velkých poetů. Jak ale říkám, tak opravdu jen snahou - nestačí jen řvát Carpe Diem! a předvádět prázdná gesta... a že je film jen o malých ale velmi pravdivých věcech, o vnitřních bojích který každý z nás svádí denodenně sám se sebou i svým okolím vůbec nic nemění na faktu že je prostě tak trochu nudný a nezajímavý. 7/10 (11.02.2008)

"Většina lidí prožije svůj život v tichém zoufalství", napsal ve filmu citovaný David Henry Thoreau. Učitel John Keating se mezi studenty elitní chlapecké školy úspěšně pokouší o prevenci této beznaděje a literatura je mu prostředkem. Učí své svěřence barvám a chutím života a zakřiknutí kluci v oblecích v sobě náhle oběvují básníky a herce a dobyvatele dívčích srdcí. Rodiče a usedlejší páni profesoři zatím zděšeně přihlížejí. Přáli by si ratolesti dospělé a odpovědné, chtěli by z nich mít právníky, doktory a bankéře, další občany říše tichého zoufalství. Profesor Keating bojuje ve jménu romantiky a poezie o chlapecká srdce. Jejich středoškolské sny budou muset vyrůst a oprostit se od iluzí ( proto jako pendant k tomuto filmu doporučuji třeba Slámovo "Štěstí" nebo "It´s A Wonderful Life" Franka Capry), ale běda, pokud budou dospívat bez snění. Bez neskutečných ideálů by byl náš svět neskutečně nudný - byla by to šedivá planeta kravat a kufříků. Weirova "Společnost mrtvých básníků" pomáhá (znovu)objevit tu mladickou, bláznivě tvůrčí stránku našich každodenností ubíjených duší. Je to jednostranný pohled na skutečnost, ale ozdravně jednostranný. (17.02.2006)

Ano, je to brilantně natočené drama. Ano, má to skvělé herecké obsazení (Williams mě velice mile překvapil). A ano, má to i dojemný konec. Ale přesto to u mně nemá na plný počet. Občas jsem totiž dostal hroznou chuť přetočit ten film o pár minut dopředu. Možná je to taky proto, že poezii příliš v lásce nemám. Nicméně doufám a věřím, že tento film nezapadne ani v budocnosti a já se na něj znovu rád podívám (možná i bez přetáčení:)) (02.01.2008)

Velice zdařilé drama z prostředí soukromé střední školy. Jak už to tak bývá tradiční a puritánská společnost nakonec stejně zvítězí nad svobodným a inteligentním duchem.Robin Williams a Ethan Hawke podaly excelentní výkon.! Lehce mi to připomělo ""ůsměv Moni Lisy"" :-) (27.06.2011)

"O captain, my captain !" (07.04.2010)

Největší slabinou Společnosti mrtvých básníků je pocit stokrát viděného. Příběh mi přišel šablonovitý, standard hollywoodské kuchyně, připravující se na Oscary. Je sice pravda, že naše Obecná škola byla natočena až po Společnosti, ale zrovna ona je případem velice podobného příběhu, ovšem tentokrát bych zvedl palec právě pro Obecnou škola, která ke své závěrečné dojemné scéně nepotřebuje tak standardní a otřepanou berličku, jaká na vás čeká na konci Společnosti. Přišlo mi legrační, když mi film (především ze začátku) připomínal Harryho Pottera a v některých scénách, kdy škola byla líčena téměř jako vězení pro chlapce bohatých rodičů, jsem si vzpomněl na film Napola. I když jsem měl prvních 30 minut filmu problém pochopit danou instituci a její smysl a fungování, tak ke konci už jsem byl jako doma a přeci mě tento lidský příběh nakonec oblomil. Sice těsně, ale 4* to jsou. (02.01.2008)

Robin Williams v poloze, tak jak ho mám nejraději a to sice nikoliv jako komika, ale představitele dramatičtějších rolí. Ve snímku P. Weira exceluje ( v pro mě nikdy nepřekonatelné roli ) profesora Johna Keatinga chovajícího se ke svým žákům jako k rovnocenným partnerům, probouzející v nich chuť po životě a podporující v nich samostatnost v rozhodování. Řád a disciplína versus volnomyšlenkářství, to je jedna z věcí oč tu běží. Zde se sešlo vše potřebné, základem je již samotná nosná myšlenka následně přetavená v kvalitní scénář, citlivé herecké výkony všech zůčastněných ( od R. Williamse, přes R. Seana Leonarda, ( v kterém profesor Keating probudil umělecké sklony ) a mladičkým E. Hawkem konče..) , působivá kamera, to vše pevně ve svých rukou třímající a zážitek umocńující volně plynoucí Weirova režie. A kdoví, třeba z jednoho z nich jednou vyroste nový Walt Whitman, až vybrousí svůj styl. Ikdyž od " kočka dřepí na otepi " to bude ještě hooodně dlouhá cesta :o) Co říci závěrem: "Oh Captain, my Captain, thank you!" Nám všem popřeji : CARPE DIEM a ať si každý z nás ( vás ) najde " svou vlastní chůzi, svůj vlastní krok " v tom svém životě.... p.s. pouze v jedné věci nejsme s Robinem ( profesorem Keatingem ) zajedno. Nikoliv stehna, ale lýtka a kotníky jsou tím velkým lákadlem na dívkách a ženách. Plus dalších cca1000+1 věcí :o) (20.10.2010)

Sakra, co to mělo znamenat? Nudný film absolutně o ničem, postavy žáků mi byli hrozně nesympatičtí a postava Robina Williamse také. Scénář i dialogy naprosto otřesný, režie je tu lepší, ale pouze průměrná, což je vlastně tak jediné...... Jak už tu bylo napsáno, že konec musí dostat každého, tak k tomu můžu napsat jediné - ani náhodou, zase to samé ohrané klišé, které už jsem tolikrát viděl. Opět film, který v TOP 200 nejlepších filmů absolutně nemá co dělat. (26.04.2009)

Nechtěli bychom všichni přesně takového učitele do života? Učitele, který nabádá k tomu myslet a cítit sám za sebe, nebát se vybočovat a "užívat dne", jak nejlépe člověk dovede? Ano, carpe diem... Tento nádherný film mě dlouho míjel, ale jsem ráda, že jsem konečně měla tu čest. Výjimečných a inspirativních filmů totiž není mnoho a tohle je rozhodně jeden z nich. Výborný Robin Williams i všichni mladí herci (včetně mladého Ethana Hawka, kterého jsem nejdřív skoro nepoznala) tohle dílo samozřejmě dotvářejí svým hereckým umem, ale vyzdvihnout se musí i režie a scénář. Ohledně originálního scénáře se ostatně vůbec nedivím, že film právě v této kategorii získal tehdy Oscara. Snad jen musím poznamenat, že konec filmu mě trošku zamrzel, ale na druhou stranu bylo asi přesně takové vyústění nevyhnutelné. ~(4,5★)~ (26.07.2022)

Pohled na tento film se poměrně výrazně mění s přibývajícím věkem. V současné době se věkově pohybuji někde mezi kluky a profesorem Keatingem. Už jsem vyrostl z jejich idealistického snění a neuvědomělého naivismu; zároveň jsem ještě nedospěl k jednoznačné životní filosofii profesora Keatinga. I proto už na mě tento film nepůsobí tak jako dřív...Jinak nádherná (i když trochu patetická) pointa. My name is Nuwanda... (20.01.2006)

Dead poet society naberá zaujímavé konotácie. Ako časom, tak krajinou, v ktorej žijete. No a v neposlednom rade smrťou Robina Williamsa. My, obyvatelia bývalého socialistického bloku možno nebudeme považovať nepochopenie mladej generácie tou staršou za tak neslobodné, pretože slobodné myslenie bolo ohraničené reálnymi hranicami a nie vekom. No a v dnešnej dobe, keď má pravdu žiak základnej školy a nie učiteľ, sa javí dogmatický prístup starej školy ako niečo zo stredoveku. Dead poet society je podľa mňa film aj o tom, že keď chce niekto posunúť spoločnosť z bodu A do bodu B, aby sme nabrali cestu možno ešte ďalej, čiže správali sa evolučne, tak obvykle narazí a spoločnosť sa znovu navráti do konformného bodu A. Dnes sa už bohužiaľ začíname v tomto smere ocitať mimo známu abecedu. Záverečná scéna je jedna z emotívne najsilnejších scén americkej kinematografie vôbec. (23.08.2014)

Dead poets society mě chvílemi znervózňoval tím, že mnohé situace servíroval divákovi v poněkud zjednodušujících zkratkách, ale vidění světa očima režiséra Petera Weira mě oslovilo a všechny sporné momenty vzápětí ospravedlnilo. Všechna zjednodušení směřovala neomylně za jediným cílem - co nejpregnantněji vyjádřit ústřední myšlenku filmu. Otázka svobody myšlení středoškolských studentů jako téma filmu může možná znít trochu zprofanovaně, ale mě přesto nepřestává zajímat, navíc tenhle film je zatím nejvydařenější zpracování, jaké jsem viděl. (17.01.2007)

Jo, pár myšlenek, které snad alespoň trošku stojí za zamyšlení tu je. Ovšem film má jeden zásadní problém. Už není totálně aktuální. Těžko si představit, že někdo někdy chodil do jeskyně a četl si básničky, kterým, když se tak na jednotlivé charaktery dívám, nemohl absolutně ruzumět. Na mě film neudělal dojem ani náhodou. A mírné zimomriavky jsem pocítil snad až v samotném finále a netrvaly déle než pár vteřin. Většinu filmu ovládla slušná nuda. Navíc film opěvuje autory, které skoro až nenávidím. Herecký koncert, to až na hlavního děsně cool učitele také nebyl. Příliš nerozumím takhle vysokému hodnocení. Za sebe dávám 1* a rozhodně tím nemyslím tu jedničku s hvězdičkou, která se dává ve škole, když se vám něco moc moc povede. (13.04.2012)

"You’ll laugh, you’ll cry, it’ll change your life..." OK, to třetí pro mne a tento film neplatí, neb jsem se životní filosofií pana Keatinga řídil vždy, ale i tak mne tento film naprosto dostal. Krásný příběh o nadšeném učiteli, který se v mladé generaci snaží probudit touhu žít, místo biflování sraček. A ten konec? Ach! 100% (10.05.2016)

Krásný film. Zdaleka nejen o poezii, divadle, ale hlavně jako zamyšlení, zda v životě dělat, co máte nalinkováno, nebo jít vlastní cestou a prostě pokračovat v tom , co vás nejvíc baví. Robin Williams byl jako již tradičně v roli učitele skvělý a ostatní, převáženě mladí herci, ti ho jen velmi dobře doplňovali, namátkou bych uvedl třeba tehdy velmi mladého Ethana, v roli velmi nesmělého, plachého jinocha. Velmi slušná čtyřka, kterou velmi potichu a nesměle zaokrouhlím na plný počet, hlavně za závěrečnou scénu ve třídě, která byla skoro dokonalá. A přál bych určitě každému, aby potkal takového svého Johna Keatinga, aspoň jednou za život.... (10.02.2015)

Škoda, že takhle nevypadá výuka na více středních školách, svět by byl hned o něco hezčí. Peter mi opět dokázal, že je to Pan režisér, a že Robin Williams se pro tyhle oduševnělé role přímo narodil. Krásný film, který ani po více než 20 letech neztratil nic na své působivosti. (13.09.2011)

Weirte mi, či neweirte, tento film ma nenadchol. Dopozeral som ho síce do konca, ale bolo to viac-menej z povinnosti a nenaplnenej nádeje, že v záverečnej tretine to bude skvelé. Mám neodbytný pocit, že som týchto filmov s neortodoxným učiteľom, ktorý dokáže zaujať študentov a vyslúži si za to odpor kolegov a nepochopenie rodičov už niekoľko videl. A keďže mi ani tento nepriniesol nič svetoborného uchyľujem sa ku štandardným trom hviezdičkám. (14.06.2014)