Krakatit

Čapkův román mistrovsky převedený na plátno. Vávra dokázal vytvořit atmosféru, kterou by mu mohlo závidět leckteré dnešní Sci-fi. Naprostá klasika. (06.03.2003)

Tísnivá a paranoidní atmosféra dává vyniknout tomuto naléhavému snímku - Karel Čapek byl vizionář a jeho antimilitaristickou myšlenku o zbrani hromadného ničení film zobrazil perfektně. I poslední "obyčejná" scéna s vozkou na kozlíku působí více než dobře... (05.08.2003)

ďalšia silná adaptácia od Karela Čapeka, neskutočné aké filmy dokázali kedysi točiť v Česku, sila, psycho depka ako sa patrí /80%/ (09.11.2015)

Velmi "české". Musím říct, že Čapkův román pravděpodobně nešel zpracovat lépe a Otakaru Vávrovi se daří zachytit vše včetně atmosféry a bezchybnosti postav. S čistým svědomím však nemohu dát 5*, protože mi přijde, že si to snímek nezaslouží a že nezanechal ve mě ten správný pocit. Ohledně konce, který i v knize je jaksi "vnucený" se raději nebudu vyjadřovat. (06.11.2007)

Dobově zprotiimperializovaný Karel Čapek s úžasně atmosférickým vizuálem. Filmový update hrůzami v Hirošimě a Nagasaki. Drama z rozhraní dvou epoch. Občas si představuji, jak by tenhle film vypadal, kdyby byl natočen o nějaké dva tři roky později... (20.10.2012)

Ze začátku to je pomalu noirová detektivka. Hra světla a stínu je perfektní a zápletka napínavá. Poté nastoupí idylická část na vesnici, proti které též nemám výtky. Jenže jakmile přijde zajetí, vše začne být zbytečně rozvláčné a nudné. Chvílemi jsem u toho opravdu usínal. Závěr s tajnou radarovou stanicí je roztomile naivní, ale zpracování se mi líbilo. Vizuálně to není ničemu nic dlužno. Poselství je taky dobré, i když by mohlo být podáno malinko méně polopatě. Drhly mi tam občas jen některé otravné postavy (teroristi, všichni co ho věznily kromě princezny) a občasná rozvláčnost. (07.09.2009)

Čapkovu klasiku jsem četl - vynikajicí. Vávra se věrně drží knihy, ale je až moc polopaticky popisný ( asi by to chtělo příklad - "záleží na tom, komu se Krakatit dostane do ruky" - následuje pomalý nájezd na ruce Karla Högera, podpořený dramatickou hudbou ). Herci natolik patetičtí a afektovaní, až to zaráží ( to, co předvádí Höger, mi nejednou polechtalo bránici a spolužákům z FV jakbysmet ) a jeho režie občas naivní. Ale pozor! Přesto jsem se ani chvilinku nenudil, právě naopak. Jednak kvůli zmíněné úsměvnosti a pak proto, že film uhání rychle kupředu, dekorace jsou povedené a díky veskrze záporným postavám ( z nichhž jedna neodolatelně cynická je roztomilým kontrapunktem Högerově patosu ) na vás dýchne ta správná atmosféra beznaděje... (03.03.2006)

Světoznámý přepis stejnojméného románu, brilantně převedeného na filmové plátno. K mimořádnému úspěchu tohoto vesměs fantastického snímku nepřispěl jen výtečný emocionálně tvůrčí (exaktní) vědec Ing. Prokop v podání Karla Högera nebo působivá Srnkova hudba. Ve filmu se dynamicky střídají a mění obrazy jednotlivých prostředí a prolínají se výjevy z reality se snovými a horečnatými představami hlavního hrdiny. Ústředím dramaturgickým principem adaptace je tedy kontrast představ a skutečností. Zároveň film posloužil jako vzorný předobraz k propagaci míru, ve své době aktuálně varoval před nebezpečím zneužití ničivé síly ukryté v hmotě. Televizemi neprávem opomíjený titul a já jsem rád za jeho znovuuvedení. (12.05.2006)

Herci jsou příliš patetičtí a poprvé jsem nespokojen s Karlem Högerem. Jeho ing. Prokop je sice krásně roztřesenej, ale to z něj ještě nedělá dobře zahranou postavu. (16.11.2008)

Tomu říkám odvaz. A Florence Marly je pěkná mrcha! (25.07.2011)

Jako režijní exhibice dobré, ale i přes tu přeplácanost to na mě nepůsobilo ani trochu intenzivně nebo naléhavě, pořád jen vávrovsky adekvátně. (30.07.2014)

Snad první myšlenkově takhle závažný SF film natočený podle Čapkovy povídky a jedna z nejlepších adaptací lierárního díla vůbec. Jak se říká od brány nebeské a pekelné je stejný klíč a je jen na nás, kterou otevřeme... Skvělý Jiří Plachý jako Ďábel. (02.09.2006)

Spokojenost s Krakatitem do značné míry souvisí se schopností dívat se na film očima diváka 40. let minulého století. Z dnešního pohledu se dá snímku vyčíst mnohé, především herectví Karla Högera sklouzává k patosu, v době vzniku působivé scény dnes vypadají lacině. Koncem 40. let ale Vávrův film představoval nepopiratelně atmosférickou a tématicky naléhavou podívanou. Jaderné hřiby nad japonskými městy byly ještě v živé paměti. Vávra sice Čapka přizpůsobil poúnorovým poměrům, takže protiimperialistický rozměr snímku nejde přehlédnout, ale narozdíl od pozdější verze nepůsobí aktualizace násilně a směšně. Vyslanec D'Hémon v podání Jiřího Plachého je jako vedlejší postava nepřehlédnutelný a dodává dramatu náležitý kousek mysteriózna a temnoty. Celkový dojem: 75 %. (17.01.2019)

Poprvé viděno někdy v pubertě a hned mě to totálně sejmulo. (28.10.2016)

Na film jsem narazil zcela náhodou v televizi. Obsah snímku a stejně tak Čapkova díla, podle kterého byl film zpracován, mi nebyl znám. V každém případě na mě silně zapůsobil. A nebyl to jen napínavý příběh s výbornou atmosférou a hudbou, ale i Högerův herecký výkon a myšlenka filmu. Film není dokonalý a některé věci mi úplně nesedly (třeba ten rozhovor v závěrečné scéné na koňském povozu), ale 4* a zhlédnutí si rozhodně zaslouží. (16.11.2008)

Horečnatý sen, který je od samého začátku až do svého konce brizantně zlověstný. Předpokládám, že se jednalo o oblíbený film J. Roberta Oppenheimera.. (22.01.2018)

uzasna adaptace velmi dobre a jako vzdy velmi paranoidni a nepekne knihy Karla Capka.. Vse, co melo byt dobre prevedeno, prevedeno bylo a primo skvele. karel Hoger mel za svuj vykon dostat nejake oceneni, jedna silena scena strida druhou a do toho hlavni protagonista temer sileny tim, co zpusobil septa: Krakatit, Krakatit.... záver je pak nakonec mene kruty, nez sem cekal, ale to asi Vávra musel trochu potesit divaky, kteri nejspise byli z takovehoto filmu uplne odvareni a deprimovani.. A pokud sem to nenapsal, Vávra je opravdu jeden z nejlepsich reziseru Ceskoslovenska a velice mu ten jeho vysoky vek preji velmi dobre 4, na pet mozna priste (28.03.2010)

Další z početných vrcholů Vávrovy rozsáhlé tvorby je přesným převodem proslulého Čapkova románu do "filmštiny". Styl dokonale zapadá do atmosféry své doby, režie citlivě vede herce k velmi kvalitním výkonům, Myšlenkové poselství, dodnes živé, je zachyceno v žádoucí podobě a sdělnosti. Dodnes neztratilo svou aktuálnost a palčivost. Příklon k "světu malých radostí" všedního dne! pokládám za plně akceptovatelnou alternativu zkázy, za jejíž symbolickou podobou rozeznávám stíny neblahých počátků této sebevražedné vývojové tendence evropského lidstva po druhé světové válce, jakkoliv to bylo mimo Čapkovy výchozí záměry. Ten časový posun Vávra zvládl opět bravurně a jaksi samozřejmě. Jde o další z dozvuků již dříve uzavřené prvorepublikové éry. (26.08.2007)

S veľkým posolstvom, s myšlienkovou reakciou a odkazom na vytúžené obdobie mieru po svetových vojnách (Čapkom napísaný po tej prvej). Bohužiaľ, film ma do svojej opisovanej neopísateľnej atmosféry nevtiahol a pár minút som mal dokonca pocit veľkej naivnosti, okrem (naopak pre mňa) skvelého záverečného vyústenia. Herci, práca s kamerou a kulisy sú na bezchybnej úrovni, prepracovanosť by som porovnal s kultovým 'Metropolis'. Škoda, že celkový dojem už nie. 75%. (28.11.2008)

Vzhledem k dosavadní zkušenosti českého filmu s Karlem Čapkem se podařilo Vávrovy dostat jeho téma zase do nové úrovně. Zatím na dnes nedochovaný Zlatý klíček (1922) sedá prach nepochopení o významu toho projektu ve své době, Loupežník (1931) se zatím dostal jen málo mezi lid a zůstává encyklopedickým heslem o jediné účasti Marie Hübnerové ve filmu vůbec. V 1937 se blýsklo na lepší časy, kdy se Haas chopil Bílé nemoci a Frič Hordubalů. Bílá nemoc se ale nelíbila nastupujícímu režimu a Hordubalové doplatili na Čapkovu hádku s Havlem. Takže teprve kombinace Čapkových povídek a Krakatitu v prvních poválečných letech přinesla první prakticky neproblematické adaptace Čapka na plátna kin. Deset let po jeho smrti. To, co následovalo, je už zase docela jiný příběh, ale osobně si velmi cením toho, že právě v této době se Vávra přidal k Fričově a Bielikově snaze na něj nezapomenout. (03.01.2013)