Reklama

Reklama

Magda Kopřivová

Magda Kopřivová

nar. 05.05.1896
Pelhřimov, Rakúsko-Uhorsko

zom. 22.08.1992 (96 rokov)
Praha, Československo

Biografia

Magda Kopřivová se narodila 5. května 1896 v Pelhřimově u Jihlavy. Už od dětství tíhla k umění a proto se rozhodla soukromě studovat tanec u Ervíny Kupferové, Štěpánky Klimešové a Anny Gromwellové a herectví u režiséra Jana Bora. A svou celoživotní uměleckou činnost svěřila jen významným pražským činoherním jevištím. Prošla Švandovým divadlem na Smíchově (1920 – 1921), Divadlem na Vinohradech (1921 – 1945) a krátce Divadlem D 46 E. F. Buriana (1945 – 1948) a Divadlem státního filmu (1948 až 1950).

Nakonec zakotvila v Městských divadlech pražských (1950 – 1959), kde setrvala až do odchodu na odpočinek, ale ještě zde krátce hostovala. Magda Kopřivová byla po celý život herečkou převážně menších charakterních úloh. V zahraničním a též domácím repertoáru. Začínala jako herečka živelného expresionismu a dynamického stylu, ale postupem času se pozvolna a s přibývajícími úkoly vyvíjela až k niterné a zodpovědně i pečlivě propracované a přesně dané psychologické drobnokresbě.

Plně pochopila a dokázala ovládnout své postavy z lidových her do poloh naivních (mladých dívek a milovnic) a občas i zkarikovaných. V jiných typech her se těsnila do civilně prostých žen či dramaticky rozpolcených zralých dam. I díky svému zjevu se přehrála ke konci své divadelní kariéry do úkolů starých žen, babiček a stařenek.

Na divadelních prknech se objevila mimo jiné jako Antusa Tichonovna ve „Vlcích a ovcích“ dramatika A. N. Ostrovského v režii Karla Jerneka, Natalja Dmitrijevna pod režijní taktovkou Karla Svobody a v jeho hře „Strýčkův sen“ podle F. M. Dostojevského, Paní s kočárkem v Blažkově hře „Třetí přání“ režiséra Miroslava Macháčka, Stará žena v Ornestově „Monice“ dramatika Lajose Mesterháziho, Žena s husou a Členka společnosti v dalším režijním počinu Miroslava Macháčka „Zlaté tele“ dramatiků Ilji Ilfa a Jevgenije Petrova, Rybářka v Erbenových „Třech vlasech děda vševěda“ režiséra Jana Bora a v úpravě Antonie Kučerové – Fischerové a nebo jako Princezna Pampeliška v „Princezně Pampelišce“ Jaroslava Kvapila.

I když byla pražskou herečkou, kvůli ztvárňování většinou menších postav na divadle si ji filmaři všímali pouze ojediněle. A to i v době, kdy byla členkou Divadla státního filmu. Poprvé se objevila dvakrát na začátku 30. let jako jedna z titulních charakterů – posluhovačka Anežka Kolbenová ve Vančurově filmu NA SLUNEČNÍ STRANĚ (1933) a trafikantka Marie Mašková ve ZLATÉ KATEŘINĚ (1934) Vladimíra Slavínského.

Na další filmování si musela počkat čtrnáct let. V dobách už znárodněného filmu se nejprve objevila jako komorná princezny Vilemíny (Florence Marly) v dramatu Otakara Vávry podle románu Karla Čapka KRAKATIT (1948), matka údržbáře Jaroslava Kafky (hrál Jarmil Škrdlant) v PASTI (1950) Martina Friče a stávkující žena v dalším dramatu režiséra Martina Friče ZOCELENÍ (1950).

Během 50. let byla ještě krmičkou vepřů Zelenkovou v Gajerově USMĚVAVÉ ZEMI (1952), uklízečkou Sudovou ve Fričově komedii NECHTE TO NA MNĚ (1955), matkou Lojzka (Václav Tomšovský) v dalším Gajerově, tentokrát koprodukčním československo – německém snímku ROČNÍK 21 / JAHRGANG 21 (1957) a též babičkou Vašíka Dvořáka (Petr Rachner) v krátkometrážním osvětovém filmu DALEKO OD STROMU (1957) Bohumila Vošahlíka.

Ještě po odchodu na odpočinek se v 60. letech třikrát vrátila před filmovou kameru: korpulentní paní v komedii Miloše Makovce CHLAP JAK HORA (1960), paní správcová v ŽIVOTĚ BEZ KYTARY (1962) Jiřího Hanibala a úplně naposledy uklízečka v krátkém díle Studia FAMU a studenta Rudolfa Adlera DVANÁCTÉHO (1963).

Dalších téměř třicet let se už v české kinematografii nezjevila. Už od 20. let spolupracovala i s rozhlasem („Stará historie“ 1925) a opravdu ojediněle od 50. let i s televizí. Poprvé byla herečka krátce provdána jako Magda Steklová a později, po provdání za malíře Františka Malého (1900 – 1980), vystupovala jako Magda Kopřivová – Malá.

Zbytek života dožila Magda Kopřivová v naprostém soukromí, zapomenutí a ústraní. Proto dlouhá léta nebylo známo ani datum jejího úmrtí. Nakonec se zjistilo, že zemřela až 22. srpna 1992 v Praze (jako jedna z nejstarších žijících českých hereček) ve věku vysokých devadesáti šesti let. I se svou dvanáctipoložkovou filmografií patří dnes mezi řádné filmové herce a herečky.

Jaroslav "krib" Lopour

Herečka

Filmy
1962

Život bez kytary

1960

Chlap jak hora

1959

Tapi (TV film)

1957

Ročník 21

1955

Nechte to na mně

1952

Usměvavá zem

1951

Cisárov pekár a pekárov cisár

1950

Past

 

Přiznání

Reklama

Reklama

 

Zocelení

1948

Kariéra

 

Krakatit

1934

Zlatá Kateřina

1933

Na sluneční straně

Krátkometrážny
1963

Dvanáctého (študentský film)

1957

Daleko od stromu

Reklama

Reklama