mArcElkrIz

Tenhle snímek jsem shlédl zcela náhodou u přátel na konci 80-tých let a zasáhl mne a lapil v době, kdy jsem přecházel ze základky na střední a plul na vlně rytmů The Doors, Velvet Underground či Rolling Stones, pohlcen Andy Warholem, Buroughsem... Atmosférické dílo No.1. A Jane Birkin jako třešnička na dortu. Osudová věc. A ať mi nikdo něříká, že neběžel tenhle snímek v hlavě Oskara Petra, když psal text pro první album Marsyas: ...a shledávám, že je tu všechno jak má být / Park je na místě, vodotrysk funí, prská / Vlhko nenuceně usedlo si na mou hlavu / Pár lidí opodál si snídá, tiše spolu hovoří / Na kurtech posvátný klid / Čaj o páté, jak má být / Loudá se host poslední / Já čekám, co se nesní, co se sní...

Herecký koncert Gary Oldmana. Kriminalista, jež se náhle ocitá v roli myšičky, s níž si pohrává neskutečně manipulující kočka Lena Olin. Skvělý snímek čerpající z prvků noir s padnoucí hudbou, temnou atmosférou, černým humorem a gradací. Díra v zemi plná peněz, křepčící Gary, ďábelská a smyslná protivnice, scéna v autě s efektivním unikem spoutané do prázdné městské čtvrti, prohnilé ruce zákona a ustřelená paže podsvětí. A především vizuální dotaženost. Naivní mladičká milenka? Manželka s rodinným fotoalbem? Smyslná zničující smršť Lena Olin? Víc a víc prachů v úkrytu na zahradě? ...tak zase za měsíc, až se rozletí dveře, a třeba se objeví...

Protože je to nádherná pohádka. A protože jsem ji viděl už tolikrát a stále mne dokáže strhnout. A pro ty barvy, zastavený čas, lidskost a posledních 9 minut... Skvělé.