Krakatit

uzasna adaptace velmi dobre a jako vzdy velmi paranoidni a nepekne knihy Karla Capka.. Vse, co melo byt dobre prevedeno, prevedeno bylo a primo skvele. karel Hoger mel za svuj vykon dostat nejake oceneni, jedna silena scena strida druhou a do toho hlavni protagonista temer sileny tim, co zpusobil septa: Krakatit, Krakatit.... záver je pak nakonec mene kruty, nez sem cekal, ale to asi Vávra musel trochu potesit divaky, kteri nejspise byli z takovehoto filmu uplne odvareni a deprimovani.. A pokud sem to nenapsal, Vávra je opravdu jeden z nejlepsich reziseru Ceskoslovenska a velice mu ten jeho vysoky vek preji velmi dobre 4, na pet mozna priste (28.03.2010)

Úchvatná podívaná. Otakar Vávra natočil krásně snový noirový film, a to všechno v českém prostředí a s naprosto jedinečnými scénami, které se v našem filmu vůbec moc nevidí. Tohle je prostě krása pohledět, užijete si každou scénu, i ten surreálný přístup k celému dílu, kdy jsem měl zatím pocit, že tohle je nejlepší adaptace, jakou jsem viděl, nebo četl v komiksu. (11.12.2015)

Velmi kvalitní film, který se zabívá zneužitím vědy pro vojenské účely, který ukazuje lidi, kteří lační po moci. Vše se odehrává ve snu inženýra Prokopa (dobrý Karel Höger), který v nemosnici bojuje o život. Film je obžalobou systému, který dotlačí lidi tam, kam potřebuje. Protože každý systém, který je založen na výhrůžkách a trestu jednou musí zákonitě skončit a jedinou cestou (ale kdo ví jestli někdy proveditelnou) je vzdělání a osvěta, jak říká doktor Tomeš (František Smolík). Prokop je ve svém snu hnán za svým snem, záhadnou dívkou (Vlasta Fabiánová), ale do cesty se mu nejdříve staví doktorova mladá dcerka Ančí (mladicky půvabná Nataša Tanská) a později vznešená princezna Wilhelmina Hagen (Florence Marly), která je ochotna se mu oddat pro získání moci, kterou může stvořit. Každá z nich ho přitahuje. Ale nejdříve musí překonat sám sebe a svoje démony Carsona (skvělý Eduard Linkers) a D'Hemona (Jiří Plachý), kteří ho šikovně postrkují tam kam mají, k nadvládě nad světem. Ale ta touha je v Prokopovi samotném, až na konci dochází ke zjištění, že věda nemusí sloužit jen k výbuchům a destrukcím, ale že má sloužit k lepšímu životu lidí. Zajímavé je porovnání aristokratických představitelů k mrtvým překonaným mumiím, které k životu přivádí jen síla moci, krásné je vyobrazení hamounství a mocechtivosti skupinky těch vyvolených a přirovnání řečníka (František Vnouček) k nacistům. Je to velmi pozoruhodný film se zajímavou myšlenkou potřeby změny vnímání světa a lidí, kteří jsou stále zneužíváni úzkou skupinou mocných ve svůj prospěch. (10.03.2010)

Další z početných vrcholů Vávrovy rozsáhlé tvorby je přesným převodem proslulého Čapkova románu do "filmštiny". Styl dokonale zapadá do atmosféry své doby, režie citlivě vede herce k velmi kvalitním výkonům, Myšlenkové poselství, dodnes živé, je zachyceno v žádoucí podobě a sdělnosti. Dodnes neztratilo svou aktuálnost a palčivost. Příklon k "světu malých radostí" všedního dne! pokládám za plně akceptovatelnou alternativu zkázy, za jejíž symbolickou podobou rozeznávám stíny neblahých počátků této sebevražedné vývojové tendence evropského lidstva po druhé světové válce, jakkoliv to bylo mimo Čapkovy výchozí záměry. Ten časový posun Vávra zvládl opět bravurně a jaksi samozřejmě. Jde o další z dozvuků již dříve uzavřené prvorepublikové éry. (26.08.2007)

Na začátku film nastaví docela svižné tempo, které potom rozvolňuje. Snažil jsem si v tom najít nějaké hezké věci, ale od třetiny jsem taky koukal na hodinky, jak to bylo popisné a zdlouhavé. Líbí se mi, že se Prokopův svět postupně rozpadá do série halucinogenních výjevů, ale bohužel se tak děje velmi, velmi, velmi pomalu. (29.12.2011)