Krakatit

Vlastně je zajímavější, jak byl tento film natočen, než o čem je. Čapkův sci-fi román byl pojat jako psychologické drama natočené podle ve 40. letech aktuálních postupů žánru filmu-noir. To (společně se zasazením do fantazie horečného snu) dělá film nadčasovějším, než všechny ostatní filmové aktualizace románu. Ostatně hlavní femme fatale má i francouzské jméno, to už mohlo být těžko stylovější. (22.08.2013)

Další z početných vrcholů Vávrovy rozsáhlé tvorby je přesným převodem proslulého Čapkova románu do "filmštiny". Styl dokonale zapadá do atmosféry své doby, režie citlivě vede herce k velmi kvalitním výkonům, Myšlenkové poselství, dodnes živé, je zachyceno v žádoucí podobě a sdělnosti. Dodnes neztratilo svou aktuálnost a palčivost. Příklon k "světu malých radostí" všedního dne! pokládám za plně akceptovatelnou alternativu zkázy, za jejíž symbolickou podobou rozeznávám stíny neblahých počátků této sebevražedné vývojové tendence evropského lidstva po druhé světové válce, jakkoliv to bylo mimo Čapkovy výchozí záměry. Ten časový posun Vávra zvládl opět bravurně a jaksi samozřejmě. Jde o další z dozvuků již dříve uzavřené prvorepublikové éry. (26.08.2007)

Ze začátku to je pomalu noirová detektivka. Hra světla a stínu je perfektní a zápletka napínavá. Poté nastoupí idylická část na vesnici, proti které též nemám výtky. Jenže jakmile přijde zajetí, vše začne být zbytečně rozvláčné a nudné. Chvílemi jsem u toho opravdu usínal. Závěr s tajnou radarovou stanicí je roztomile naivní, ale zpracování se mi líbilo. Vizuálně to není ničemu nic dlužno. Poselství je taky dobré, i když by mohlo být podáno malinko méně polopatě. Drhly mi tam občas jen některé otravné postavy (teroristi, všichni co ho věznily kromě princezny) a občasná rozvláčnost. (07.09.2009)

Klasická Čapkova protiválečná vize ve filmovém převedení Otakara Vávry v produkci Bohumila Šmídy. Minimální efekty a triková část je roztomilá a na svoji dobu přeci jen výrazná. Nemůžu se ale zbavit pocitů, že herci i přesto všechno moc přehrávají a nájezdy na jejich strnulé obličeje mě víceméně rušily. Knižní předloha je mnohem lepší. I tak se jedná o základní kámen na poli československého sci-fi filmu. (12.09.2016)

Celkem povedené drama se zajímavým příběhem, výbornou kamerou a skvěle hrajícím Karlem Högerem. Navíc na rok 1948 mi to přišlo i dobře udělané. Má to i silné napětí, které čím blíže je konci, tím je je lepší, akorát mi v celém tomu filmu chybělo něco, co by z toho pro mě udělalo silný zážitek, něco, co by mě donutilo dá plný počet, byť je ten film dost zdařilý. A finální scéna s vozkou je skvělá, ale všechno to nezachrání. Každopádně, za zhlédnutí to určitě stojí. DRUHÉ ZHLÉDNUTÍ: Já jsem si celou dobu říkal, kde mi scházelo to cosi silnějšího, když je to tak geniálně vedené a nesmírně podmanivé, ale na konci mi to došlo. Ono je jedno, že scéna s vozkou je sice skvělá, ale trošku polopatická, stejně jako některá místa ve filmu. To mi tolik nevadilo ani tehdy (kdy jsem to tolik nevnímal) a dokonce ani teď. Ale nesedí mi to ladění do "byl to jen hořečnatý sen" a konec s možnou druhou šancí. Chápu, že v době vzniku mohl být problém natočit něco s tak negativním koncem, ale jeho zjemnění je přesně tím, co mu ubírá na síle. Takže zase "jen" silné čtyři, byť jsem doufal, že tentokrát ta pátá hvězda vyjde. Jinak je to totiž majstrštyk herecký, filmařský i scénáristický a to až takový, jaký se nikde moc nevidí. Silné 4* (09.08.2019)