Chlapec a volavka
Kimitači wa dó ikiru ka
How Do You Live?
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
Réžia:
Hajao MijazakiScenár:
Hajao MijazakiKamera:
Acuši OkuiHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Sóma Santoki, Takuja Kimura, Džun Fubuki, Džun Kunimura, Kaoru Kobajaši, Karen Takizawa, Keiko Takešita, Kó Šibasaki, Masaki Suda, Sawako Agawa, Šinobu Ótake (viac)Obsahy(2)
Dospievajúci chlapec Mahito sa s oteckom presťahuje na vidiecke sídlo ďaleko od hektického Tokia. V novom domove sa zoznámi so svojráznou hovoriacou volavkou, ktorá ho láka na preskúmanie záhadnej opustenej veže. V nej Mahito objaví magický svet, ktorému vládne tajomný starec. Na ceste za poznaním sa stretne so statočným dievčaťom Himi, armádou papagájov aj roztomilými stvoreniami Warawara. (ASFK)
(viac)Recenzie (90)
Mijazaki si tu postavil mohylu. A ta mohyla je vše převyšující maják, který na lidstvo hledí prostě a zpříma a z jeho upřeného oka tryská oslepující svit. Jaké štěstí vidět tu krásu, koupat se ve světle a vnímat jeho tíhu i žár. ()
Nejprve, než se dostanu k filmu, tak musím dát své srdce panu Mijazakimu za to, že v 80 letech dokázal ze sebe vydat neuvěřitelně kouzelný, zajímavý, dobrodružný film plný emocí, fantasie a i krve. Dokázal říct lidem, že anime není jen pro děti, ale pro všechny, kteří chtějí vložit fantasii k srdci. Už od studia Ghibli jsem tak nějak pochopil, že fantasie v anime prostě hraje největší roli, a i když mě kolikrát ta fantasie leze na nervy, nebo na mozek, u studia Ghibli bych tomu i odpustil. Zrovna u tohohle filmu to tak nějak patřilo. To co oceňuji u pana Mijazakyho je to, že zůstává u svých stylů kreseb. Nemění to na nové rádoby 3D anime. Chlapec a Volavka se zdá být ze začátku takovým klasickým anime bez nějakých fantasií a spíše se to přibližuje k Hrobu světlušek, ale potom se příběh začal přibližovat k tradici mystery a my se můžeme těšit na úžasné až barevné dobrodružství doprovázené panem Volavkou za hledání náhradní mámy chlapce. Příběh se vyvíjí cestou za úžasnými světy plné otázek, plné zvratů s andůlkami, ale i plné poznání těch, kteří v příběhu mají velmi důležitou roli. Jasně, možná jsem se až moc těšil na ten film, že ta očekávání byla dost velká, ale obrovský unikát to úplně nebyl, nicméně jsem se rozhodl pro 5 hvězd kvůli tomu, že ta 5 hvězda patří panu Mijazakimu, který v jeho letech dokázal, že věk neznamená přestat, věk znamená zažít něco nového. I tohle téma padlo ve filmu. Budeš se chtít vrátit? Chceš pomoci tomuto světu, aby se nezbořil? Každý ve světě máme svoji otázku. Jestli je to doopravdy z jeho sbírky poslední film, tak mu z dálky do Asie dlužím obrovské ARIGATO ❤️ ()
Tak je to konec jedný krásný pohádky, poslední film kouzelnýho dědečka Mijazakiho. Vlastně díky němu sem poznal Svět animace. Od něj sem viděl všechny filmy, některý naprosto strhující a některý (většinou ty civilní, kde se moc nefantazírovalo) obyčejný. Každopádně tohle prý chtěl věnovat svýmu vnoučkovi, než opustí tento Svět a vidá se za princeznou Mononoke do Světa fantazie. Já sem moc rád, že sem na tohle šel s dcerkou, které se tyhle filmy hodně líbí. Asi je potřeba to vidět vícekrát, páč je to docela komplikovaný. Taky je tu poměrně dlouhej začátek, než se Mahito dostane do časoprostoru, tak je to docela i nuda. Nejvíc si budem pamatovat uhořelou maminku a taky sebetrýznění kamenem :o) ()
Chlapec a volavka je neuvěřitelně kouzelný příběh pro všechny věkové kategorie, který v sobě stejně jako všechny Mijazakovi filmy nese určité poselství, jenž by se HODNĚ zjednodušeně dalo popsat asi jako ,,nenávist plodí nenávist,,. Majao Mijazaki se rozloučil ve velkém stylu a svět filmů opouští jeden z nejrevolučnějších tvůrců historie. 8,5/10 ()
Nie nie....je tam stále nejaké to Mijazakiho kúzlo, ale dejovo ma to absolútne nezaujalo. Trošku sa ten hype nafúkol. ()
[4,5*] "Jedna volavka popolavá mi raz povedala, že všetky volavky popolavé sú klamári. Je to klamstvo, alebo je to pravda?" Môj milovaný umelec, geniálny tvorca animovanej nádhery, ma ani tentokrát nesklamal a tak ako mnoho raz predtým, ma znovu naplno vtiahol do úžasného sveta fantázie, aký dokáže stvoriť hádam iba on. Žiaden z nápaditých prvkov tohto sveta nepôsobí nadbytočne, všetky tam krásne zapadajú, nič tu nie je samoúčelné, len také prázdne, na efekt, ale všetko je, naopak, hlboko ľudsky precítené, sprevádzané krásnou hudbou režisérovho dvorného skladateľa Džóa Hisaišiho. Film rozpráva pútavý a zároveň dojímavý príbeh chlapca Mahita, ktorý stratil svoju milovanú mamu, čo však v Mijazakiho svete ešte neznamená, že by ju nemohol znovu stretnúť. Majster tu v jeho zrejme poslednom diele prezentuje svoju podmanivú predstavu "druhého sveta". A mne neostáva nič iné, ako sa prevteliť do malého chlapca a nechať sa unášať Majstrovými fantáziami. ()
část ze začátku parádní ()
Trochu jsem s tím zápolil, hledal v příběhu nějaký záchytný bod, něco na co bych se pocitově napojil... Pokud jsem to našel, tak víceméně až úplně na konci, a ani tím si nejsem jistý... Ale v konečném důsledku při zpětném ohlédnutí vlastně strašně oceňuji, jak abstraktní, psychdelický film nám tentokrát Mijazaki naservíroval. Spousta výjevů se mi vypálila do mysli dost důkladně (vidět Ghibli animaci na plátně bylo totální požehnání), a kdoví? Třeba se k Chlapci a volavce budu v budoucnosti vracet častěji, než k takovým instantním srdcovkám jako třeba Kiki nebo Totoro, protože tady bude prostě pořád co objevovat, a nad čím přemýšlet. Ihned po shlédnutí jsem s hodnocením trochu váhal, a ani teď to určitě není definitivní, ale momentálně to vidím na 8/10 ()
Na jednu stranu musít říct, že tento animák za mne už nedosahuje té fantastické velkoleposti jako jeho starší díla i přesto, že mezi tímto a předcházejícím je 10let. Působí více subjektivně a sám Mijazaki přiznal, že se mu o tomto občas zdá. Nevim, možná si v té ptačí věži jednou najdu skrytou myšlenku vycházející z našeho působení na tomto světě. Na druhou stranu je znát složitost animace a obrovská práce, kterou prodělal japonský tým, je to stále vysoká škola a nepřeji si, aby toto byl mistrův poslední snímek. 75% ()
Musím se přiznat, že tohle je první Mijazakiho film, který mě bavil. Neberte mě špatně, filmy od studia Ghibli mají nádhernou animaci i hudbu, ale příběh mě bohužel nikdy nezaujal natolik, abych u filmu bez přemáhání vydržela celou dobu. U Chlapce a volavky jsem to ale dokázala. Nevím, čím to bylo, ale kromě animace a hudby mě skutečně zaujal i příběh a byla jsem zvědavá, jak to vlastně celé dopadne. Ghibliovky stále nebudou patřit mezi mé oblíbence, nicméně tohle - společně s Létem s Marnie - budu vřele doporučovat dál. P.S.: Chápu, že originál je originál, ale zajděte si na to i s dabingem, který je za mě velmi povedený. :) ()
| Studio Ghibli | Presne tak, ako bola prvá polovica filmu magická, s nádherným zasadením do krásneho prostredia a so sľubnou zápletkou, ktorá vás chytí za srdce, tak sa druhá prenesie do iného sveta, ktorý príbeh otočí o stoosemdesiat stupňov a nastolí rozhodnutia, s ktorými som nebol v súlade. The Boy and the Heron je určite dobrý film a svedomie mi nedá naň kydať, ale proste sa nemôže stať, že by vo mne film v treťom akte stratil taký záujem, ako to spravil tento. A na to, ako som tu prednedávnom prereval celý Hrob světlušek, ma to mrzí o to viac. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
Nádherný vizuálny kľúč, ktorý však nepasoval do môjho zámku. Ale otvoril som. Aligátor. ()
Hezká obrazová báseň odehrávající se současně v několika časoprostorech. Někde mezi 4 a 5*. ()
Ten "matrixovský" architekt akoby Nietzschemu z oka vypadol. "Čítal veľmi veľa kníh a tak sa z toho pomiatol". Je to ťažký a komplikovaný Mijazaki, ktorý tentokrát nie je až tak veľmi pre deti. A predsa áno. Melancholický tvorca farebných svetov nám servíruje azda sureálne vyobrazenie dospievania dieťaťa podnietené ťažkými životnými skúškami. Ale je tam toho viac a my môžeme len hádať. Vizuálne aj hudobne to človeku zmysly poteší, emočne a myšlienkovo potrápi. To, že sa hrá podľa autorových pravidiel, nikdy v jeho tvorbe neplatilo viac, ako tu. Človek si mnohokrát v živote volí alternatívu, ktorá je ťažšia a komplikovanejšia, no práve skúšky sú to, čo nás definuje. Je to tak nielen v prípade hlavnej postavy, ale aj v prípade nášho prijatia tohto filmu. ()
Ty čtyří hvězdy jsou jen v kontextu Miyazakiho tvorby, mezi ostatními filmy je to jasná pětka. ()
Vidieť Mijazakiho posledný film bez znalosti jeho doterajšej tvorby nebol veľmi dobrý nápad. Po Mononoke môj druhý Mijazaki a inak ako sklamaním to dopadnúť ani nemohlo. Chlapec a volavka alebo inak autorovo Saying Goodbye totižto tvorí nesúvislá montáž Mijazakiho tvorby, kde sa prostredníctvom hlavnej postavy Mahita presúvate z prostredia reálneho sveta do prostredia sveta fantázie a naopak. Problémom je, že to má za následok extrémne členitú štruktúru príbehu. Postavy sú slabé, nenadviažu medzi sebou žiadne vzťahy, v jednom momente tam sú, potom nie, na nejaké puto s divákom tak len ťažko pomyslieť. Množstvo odkazov a symbolov, ktoré bez vyššie spomenutých znalostí nemáte ako uchopiť a samotné (btw brilantné) posolstvo celého filmu vám celkom isto unikne. Na ten pocit prázdna cestou z kina tak skoro nezabudnem. ()
Emotívna hudba a nádherný vizuál, zároveň najmenej divácky scénar od Ghibli. Postavy prichádzajú a odchádzajú, scény končia niekde uprostred, málo sa povie, no veľa sa symbolizuje. Päť je veľa, no tri málo. No ak už Myazakiho Alenka v ríši divov bude naozaj jeho posledný rozlúčkový film, budem spokojnejší ako pri The Wind rises. ()
Vizuálne podmanivý animák s osobitou atmosférou, odkazmi na autorovo detstvo v povojnovom Japonsku a nie ľahko rozkľúčovateľnou symbolikou, ktorý prekvapuje každou scénou. 85 % ()
Grandiózní a dojemné rozloučení s největším velmistrem animace, Miyazakim. Díky za všechno! ()
Súvisiace novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (viac)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (viac)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (viac)
Oppenheimer ovládl 81. Zlaté glóby
Večer v neděli 7. ledna proběhl v kalifornských Beverly Hills 81. ročník předávání cen Zlatý glóbus. Moderátorem ceremoniálu byl komik Jo Koy a jeho přímý přenos vysílala ve Spojených státech… (viac)
Ve finálním hodnocení svítí čtyři hvězdičky, ale to jen z jednoho prostého důvodu - že nelze dát tři a půl. Opravdu nemám ráda, když se film automaticky pokládá za geniální na základě toho, že jeho režisér už předtím několik kultovních filmů udělal a tak v podstatě cokoliv nám naservíruje, automaticky v tom tu genialitu a skryté významy hledáme a to, co nám přijde mimo, tak omlouváme uměleckým záměrem. Je to dobrý film? Určitě ano. Je jeho animace skvělá? Ano. Obsahuje neuvěřitelně imaginativní fantastické, dechberoucí scény? Ano. Je to do určité míry směsice x filmů od studia Ghibli? Také ano. Motivy z Totora a Mononoke, nepřehlédnutelná sebeinspirace Cestou do fantazie, kus příběhové linky skoro vystřižený z Marnie. Upřímně jsem trochu čekala (a doufala), že se Mijazaki yvdá váce směrem "civilního" Ghibli, jako to udělal se Zvedá se vítr, ale toho se drží tak první třetinu filmu, aby naskočil na fantasy rychlík, který si ale nedrží silnou příběhovou linku jako třeba již zmíněná Cesta do fantazie, spíše je to sekvence světů, nápadů a metafor pospojovaná pospolu, jakž takž se držící na základní příběhové lince o ztrátě, odpuštění a smíření se s bolestí. Zároveň se nejde vyhnout i srovnání hlavních hrdinů (v případě Mijazakiho tedy hlavně hrdinek), kteří bývají většinou silnými tahouny příběhu, které můžete i navzdory jejich chybám mít rádi - problém Mahita, hlavního hrdiny tohohle filmu je, že je absolutně nijaký. Nemastný, neslaný, zapomenutelný, mirkodušínský. Jeho "sidekick", modrá volavka, je pro mě s přimhouřeným očima prostě jen otravná postavička. Když se pak objevila Himi, v podstatě prototyp Ghibliovské hrdinky, která bezproblémově strhne příběh na svou stranu, tak jsem si říkala, že kdyby krom všech těch ostatních inspirací se drželi i tohohle, mohl pro mě film být hned o něco lepší. Za mě je asi největším problémem to, že se film občas přehnaně dlouho zdržuje v ne příliš podstatných sekvencích a kvůli volné provázanosti to občas působí dojmem, že se hrdina příběhem pohybuje jen proto, aby se pohyboval, že se jen přesouvá z místa na místo bez větší logiky. Dalším mínusem pro mě je, že film na diváka chrlí obrovské množství obrazů a idejí, ale část z nich nechává nerozpracovanou, za mě až nedotaženou (a to do té míry, že se to úplně nedá svést na "je to tak hluboký, že si to nějak musíš domyslet sám"). Za co tedy ty hvězdy dávám? Protože on ten film do určité míry prostě geniální určitě je. Rozhodně nejde pojmout všechny vjemy a obrazy a myšlenky jen na jedno zhlédnutí. Je to ten typ filmu, na který se budou dělat sáhodlouhé filmové videoeseje, kde se bude rozebírat i význam tlustě namazaného krajíce chleba a je mi jasné, že mi toho spousta uniklo (proto jsme do budoucna otevřená hodnocení změnit). Zároveň ten film má místy přesně to kouzlo, které diváci od Mijazakiho očekávají a na které tak dlouho čekali ale taky přichází s jistou inovací. Otevírá nepřeberné množství témat, od pacifismu, různé podoby lásky, smíření, hamižnost, pochopení, utrpení, takže se v podstatě nemůže stát, že by si tam divák nenašel "to svoje". Hudba krásná, nápaditá. Jednu celou hvězdu bych klidně dala za scénu shledání Mahita a Nacuko, kde si Mahito uvědomí, že i navzdory své nevoli a bolesti, je tenhle člověk to málo, co mu zbylo a dokáže konečně více otevřít své srdce a změnit to, jak se na svou macechu dívá. Hodnotila bych film jinak, kdybych věděla, že je to stoprocentně Mijazakiho poslední film? Možná ano, asi z nějaké úcty umělci (i když Mijazakiho jako člověka ráda nemám) a asi bych v každé scéně pak hledala "dopis na rozloučenou divákovi". Ono ale bohužel (pro někoho bohudík) to zřejmě Mijazakiho poslední film není a tak tam tenhle rozměr nevidím. () (menej) (viac)