Leto s Marnie

Ta afektovanost postav byla fakt šílená a kazila mi celý film, to se spolu japonské holky jako baví tímhle způsobem? A nad tím "šokujícím" odhalením na konci jsem akorát kroutil hlavou. Nedivím se, že u tohohle není napsáno Miyazakiho jméno. Dobře zachycená proměna hlavní postavy, fajn písnička na závěr a v HD je to lahůdka, ale od Ghibli čekám prostě víc. Slabší 3* (09.04.2015)

Neuvěřitelně pravdivé dobrodružství dvou zamilovaných dívek. Jedna je v pěstounské péči a druhá zanedbávaná a poněkud imaginární. Mrzí mě, že Česká televize popis filmu tak povrchně odbyla – Anna nemá rodiče, klíčové je, že se o ni stará pěstounka. Zlobí se na rodiče, že zemřeli, a je přesvědčená, že pěstounka ji ve skutečnosti nemá ráda, protože náhodou zjistí, že na ni bere peníze… Oproti ní se zdá, že Marnie má vše, co by si Anna přála, milující rodiče a dům plný báječných večírků. Zdání ale klame a štěstí a smutek, osamělost a láska mohou být dvě stránky stejné mince oddělené tenkou hranicí našeho vlastního rozhodnutí. (05.10.2021)

Při čtení anotace jsem se dopustil chybného výkonu. Četl jsem: „Okouzlující animovaný film o přátelství a rodině je první produkcí studia Ghibli, která vznikla bez přímé účasti legendárních tvorů...“ Řekl bych, že kdyby legendární tvorové byli natolik pevně ukotveni v konsensuální realitě, že by byli schopni podepsat smlouvu, tak by se spolupráci s filmovými studii nevyhýbali. Jenže tomu tak není a filmaři si proto musí vypomáhat animací, v hraných filmech pak jinými, dnes už hlavně digitálními triky. Bůh žehnej jejich počítačům! – Japonci, jak známo, animované filmy dělat dovedou a ani tentokrát nezklamali. Dílo je určené přednostně dětským divákům, ale i já jsem příběh sledoval s potěšením, ba dokonce jsem se i poučil. Třeba o tom, že u Japonky se pokládá za vadu na kráse, když má modré oči „jako mají cizinci“. Jenomže holka těma očima dokáže vidět duchy. (01.07.2023)

Vďaka tieňom prítomnosti sa podarí niekedy osvietiť nepoznanú minulosť. Nepríjemná astma, trápiaca malé dievča, je dôvodom, prečo je poslaná na ozdravný pobyt k tete a strýkovi na vidiek. Samotárske, zasmušilé a nepríliš komunikatívne dievča, si najradšej kdesi v ústraní kreslí výjavy okolitej krajiny. Pri jednej z prechádzok bažinatou prímorskou krajinou bližšie spoznáva opustený veľký dom. Neznámo čím, je jej veľmi blízky. Onedlho sa zoznamuje s jeho obyvateľkou - mladou blonďatou dievčinou, približne v jej veku. Ukazuje jej zákutia domu a okolia, zavedie ju na večierok, organizovaný rodičmi malej blondínky. Obe dievčatá sa spriatelia. No ako sa nad krajinou čnie tajomná vodná veža, nad novoobjavenou priateľkou sa vznáša tieň tajomstva...Psychologicky prepracované a zároveň veľmi dojímavé animované dobrodružstvo sebapoznávania vlastnej minulosti prostredníctvom objavených denníkových záznamov. (22.10.2020)

Na dlouhou dobu poslední film legendárního studia Ghibli, které po odchodu zakladatelů do důchodu prochází kompletní transformací, byl zároveň koncipovaný jako předělový projekt. Coby první snímek v historii studia bez jakékoli tvůrčí participace Mijazakiho či Takahaty představuje cele projekt mladších tvůrců, a to včetně produkce (vedl Jošiaki Nišimura, který vedl produkci "Princezny Kaguji"). Jenže ve finále se také po mnoha desetiletích bohužel stal první Ghibli produkci, která nebyla na špici ročního žebříčku návštěvnosti - tržby 3,6 mld jenů sice představují více než Takahatova "Princezna Kaguja", ale nejméně za poslední roky z klasicky animovaných ghibláren. Přitom se nejedná o první titul studia Ghibli, který by byl cílený na dospívající děti, takže lze spíše spekulovat, že důvodem byl spíše široce medializovaný odchod Mijazakiho do důchodu a dojem na straně diváků, že ze zavedené značky odchází garant kvality. Jenže takovéto obavy se po zhlédnutí snímku okamžitě rozplynou. "When Marnie Was There" co do kvality animace a scénáře přesně zapadá do portfolia společnosti, byť na rozdíl od klasik Hajaa Mijazakiho neobsahuje tolik fantaskních prvků, ale naopak se příměji zaměřuje na psychologii postav. Právě v tom pak spočívá jeho osobitost a výjimečnost. Po rozkolísané, byť pořád výtečné, "Arrietty" Hiromasa Jonebajaši prokázal v rámci značky Ghibli vlastní styl a hlas. V tomto případě vystavěl uhrančivě delikátní snímek o dospívání a hledání vlastní identity a s ní spojené osobní harmonie. Podmanivě při tom diváky vtahuje do vnitřního světa svých postav, přičemž klasické otázky dospívání proměňuje do hutně symbolistního vyprávění, které ač se odvíjí poklidu letních prázdnin na venkově, dýchá velkými emocemi. (20.04.2015)