Zvedá se vítr

Výjimečně... se stane, že jsem u filmu dojatý... skoro vždycky za to může Mijazaki. Jaká to náhoda! Zvedá se vítr je krásný melancholický příběh o velkých snech, lásce, smutku a o létání. Není to taková pastva pro oči jako Cesta do fantazie nebo Princezna Mononoke. Je to spíš civilní a držící se při zemi (paradox), o to víc je to působivé. (04.02.2017)

Viděno 26.8.2013 v kině Cinema Sunshine v japonském městě Numazu, Šizuoka. Při vzpomínce na Arrietty, kterou jsem před třemi lety viděla taktéž v Japonsku, jsem bezděčně i od tohoto filmu studia Ghibli čekala hodně. Tentokrát jsem však bohužel byla dost zklamaná. Na to, jak se o tomto filmu mluvilo, je to poměrně slabý a nezajímavý příběh, který bohužel zaujme nejspíš jen ty lidi, kteří mají zálibu v letadlech. Samozřejmě jsem věděla, že se to bude točit hodně okolo letadel, ale očekávala jsem, že milostný příběh, který se zde měl v tomto prostředí letadel odehrávat, bude trochu silnější a že to třeba vezme za srdce. Což se nestalo. Hlavní problém je velká nevyrovnanost tohoto milostného příběhu a řečí okolo letadel. Letadla bohužel hodně převažují a milostný příběh se tam odehrává skoro jen tak mimochodem. Po chvíli to začne hodně nudit. A při délce přes dvě hodiny je to navíc táhlá nuda. Oceňuju sice tu myšlenku, že by si člověk měl jít za svým snem (což v případě Džiróa je právě stavění letadel), ale mohlo to být zabaleno do trochu zajímavějšího "obalu" a dán o něco větší prostor romanci. Musím říct, že po zhlédnutí v kině jsem byla znuděná nejenom já, ale i moje kamarádka, která se na to taktéž celkem těšila a čekala od toho víc. Je to trochu škoda, ale ne každý Ghibli film se očividně povede. Silnější dvě hvězdičky. ~(2,4★)~ PS: Malinké plus - závěrečná píseň "Hikóki-gumo" zpěvačky Macutója Jumi (Matsutōya Yumi). (23.09.2013)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)

Těžko můžu dát lepší hodnocení filmu, kde mi byl hlavní hrdina vrcholně nesympatický: a) jednak zjevem typického šprta (ok, ok, za to nemůže, když se jednalo o životopisný film), brýle, pisklavý hlas, a ač z japonštiny umím akorát aligatóóó, zdálo se mi, že má nějakou špatnou výslovnost, jako by si k tomu všemu kapku šlapal na jazyk. Navíc hodně hulil, a to dokonce i pod nos tuberické manželky b) svými postoji a myšlenkami - nejdůležitější pro něj bylo postavit nové a skvělé vojenské letadlo, a vůbec ho nezajímalo, že ho tehdejší rozpínavé Japonsko určitě nemíní použít pouze pro svojí obranu. Stejně neuvažující byla i jeho manželka, která mu gratuluje k úspěchu, a neuvědomuje si, že kvůli jejímu manžílkovi a jeho letadlu zahynou tisíce a tisíce lidí. Čili naoko slušní a hodní občané, ale ve skutečnosti důsledky své činnosti předčí masové vrahy. Divím se, že si Mijazaki vybral zrovna tohle téma, holt asi už Japoncům otrnulo. Ostatně se vsadím, že i Němci za pár století budou oslavovat Hitlera, protože národy jsou bohužel nejvíc pyšné na to období dějin, kdy zabíraly největší území, ne na období, kdy se obyvatelstvu žilo nejlépe. (09.02.2015)

Je to celkom dobrá animovaná životopisná dráma od Hayao Miyazakiho. Má dosť dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sní len o lietadlách, ale keďže nemá dobrý zrak, pilotom byť nemôže a tak sa túži stať ich konštruktérom, pričom vzorom mu je samotný Caproni. Časom sa mu to aj darí, keďže neustále preukazuje svoje výnimočné znalosti a talent a tak sa dostáva do spoločnosti Mitsubishi a učí sa od najlepších. Na jeho sne vytvoriť skvelé lietadlo nemení nič ani blížiaca sa vojna a navyše je zamilovaný do svojej lásky, ktorú spoznal už v detstve. Spracovanie je celkom slušné, už na začatok musím pochváliť tento nápad natočiť anime ako životopisnú drámu a dokonca práve o leteckom konštruktérovi, čo mi teda nepríde vôbec bežné. Aj vďaka tomu ma hlavne prvá polovica veľmi bavila, keďže tých zaujímavých udalostí je tu plno, hlavne zemetrasenie, ale aj práca u spoločností, keďže ma až prekvapilo, ako je tu letecká tématika výborne zvládnutá. V druhej polovici som už síce mal pocit, že sa tu toho ani moc dôležitého nedeje, ale film si stále zachová také príjemné čaro a navyše som bol zvedavý, ako dopadne romantická línia a tak sa na to dobre pozerá až do konca. Jedine som mal dosť problém sa vo filme orientovať z časového hľadiska, vôbec som netušil, ako dlho trvali jednotlivé etapy alebo vývoje a tak rozdiely medzi rokmi a mesiacmi sa u mňa stratili, ale nad to sa dokážem povzniesť. Čo sa týka akcie, určite ma mrzí, že sa tu toho moc nenájde, keďže priestor tu na to bol, ale zase tých pár scén sa nadmieru vydarilo, hlavne skvelo zvládnuté zemetrasenie, ale aj tých pár trochu akčnejších sekvencií s lietadlami. Postavy sú úplne ideálne, sympatický hlavný hrdina, jeho priateľka a viacero zaujímavých vedľajších postáv, tu mi nikto neprekážal. Animácia a celková atmosféra sú očakávane presne v Miyazakiho štýle takže tu tiež nemám problém. A sadla mi aj hudba. Škoda, že Miyazaki už týmto filmom pravdepodobne končí a síce má viacero lepších filmov, ale aj tak je Wind rises rozhodne dôstojná rozlúčka. 71% (22.06.2014)