Želary

Film dobrý pre ČT1 na nedeľu večer. Tú oskarovú nomináciu chceli až moc. (13.10.2009)

"Máš pravdu, jaro je tady.. Ať si smrtka plave v potoce nebo je opřená někde v rohu.." (08.05.2015)

Krásné české drama z období druhé světové války s oscarovými ambicemi. Pochvalu si zaslouží herci a režisér, který knihu převedl na plátno úžasným způsobem. Stopáž je možná malinko delší, ale síle a dramatičnosti smutného příběhu to nic neubírá. Rád se podívám znovu... (16.08.2004)

no prvych 35 minut je na odpad. dej, dialogy, herci... potom sa mi to seklo a za zhananie nahrady nestalo...;) (21.05.2007)

Samá hvězdná česká elita mě nalákala ke sledování tohoto snímku. Bohužel nemám v poslední době už moc v oblibě válečné filmy. Jsem názoru, že když už je to přes šedesát let, nemá se to vracet, alespoň ne v takové míře jako za posledních deset let. Tento názor určitě trochu ovlivní moje hodnocení. Už konečně vím, že Želary není dívčí jméno, ale název vesnice. CITÁT - Do chalupy není přivedená elektřina, ale to si zvykneš.......... Život v Želarech je určitě lákavý, mě by se to líbilo. A elektřina ? No, jde o zvyk. Jenom lidé nesmějí být takový svině, jak by se tu jinak žilo líp. Třeba ta upřímná radost z tekoucí vody, to dokáže zahřát u srdce. Víte, nakonec tam toho válečného nebylo moc a vyklubal se z toho docela příjemný film. Vynechal bych prvních patnáct - dvacet minut a začal tím venkovem. Film bych zakončil větou CITUJI - Koupíme si ovce.......... Jo to je romantika, titulky a konec, klapka...... Nebýt toho pokračování, dal bych za pět. Opravdu by to byl pěkný film. (31.03.2011)

Výborný český film s myslím zaslouženou nominací na Oscara. Takto nějak si představuju snímek, za který se Česko v zahraničí nemusí stydět, ba naopak může na něj být docela pyšné. Mně osobně pár maličkostí vadilo, to ale není podstatné. Co mě na tomto snímku naopak fasninuje je role Jaroslavy Adamové a obzvlášť ten její neuvěřitelný smích, to můžu poslouchat pořád dokola:-) Nevěřil bych, že to někdy napíšu, protože J. Adamová nikdy nebyla mojí oblíbenkyní ,ale tady je fakt skvělá a ta pátá * je za ní. (11.05.2014)

Vynikající český film z dob nacistické okupace. Film Želary mě naprosto pohltil už od první minuty! To je tak vynikající příběh, kdy krásná žena se musí provdat za (pro ní) netvora, vydláka. A po čase pochopí že našla tu pravou lásku na kterou člověk čeká celí život. Aňa Geislerová mě jen utvrdila v tom, jak úžasná je to herečka a už se ani náhodou nebojím říct, že z českých je pro mě tou nej! Kdo mě ovšem hodně překvapil byl György Cserhalmi. Kdo by to byl čekal, že (pro mě) úplně neznámý herec s tak záludným jménem bude tak ... skvělý! Je charismatický, milý, hodný a přitom mužný a drsný.. Prostě úžasně zahrál proměnu z netvora (vydláka) na milujícího prince. Romantické i vtipné scény střídaly krvavé a smutné, při nichž mi běhal mráz po zádech. Nejvíc mě zasáhla scéna kdy osvobozující Rudá armáda se změnila v krvavou hordu vyvrhelů. Obdivuji tvůrce že se nebáli ukázat našim bývalým komunistům že Rudá armáda nás nepřišla osvobodil ale obsadit. Tenhle film mě vážně nenechal ani na chvíli v klidu a to je přesně to, co od dobrého snímku očekávám.. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších českých filmů, co jsem kdy viděl. (18.07.2015)

K mému překvapení fakt rozmáchlé drama, které není ani tolik o válce, jak jsem původně čekal, ale spíše o běžném životě od světa odříznutých horalů kdesi v československém pohraničí. Mírně romantizující, hlavně díky fakt pěkné kameře, prostředí a komunitě, která se snaží pospolu přežít, ale přesto docela drsné a kýčem bych to rozhodně nenazval. Ani přes svou délku a velmi mírné tempo mě film nestihl unavit a až na ten divně působící dovětek je to hodně kvalitní a vtahující filmařina. (14.08.2022)

Dávám čtyři hvězdičky, ale snad jen z lásky ke knize, jejíchž krásu se - alespoň pro mě - tvůrcům na plátno příliš převést nedokázalo.. (14.08.2006)

Naturalistický film s duchom histórie, prírody, jednoduchosti obyčajných ľudí s celkom peknou ukážkou práve domácej prírody, ale zvláštne že po rokoch si už na to ťažko vybavujem nejaké spomienky, lebo to bolo pre mňa až príliš obyčajné. Normálny pekný film zo stredoeurópskej produkcie s atmosférou ako zo skanzenu, občas práve to bolo fajn, občas práve nie, dýcha z toho jeseň pre mňa, naozaj mám pri spomenutí tohto filmu taký pocit, ako keby išla jeseň. (13.06.2012)

V první řádě musím pochválit hodně kvalitní příběh. Jarchovského přeprácovaní příběhové knihy Legátové se povedlo na jedničku a děj tak docela citlivě kombinuje dobové reálie a příběhy jednotlivců. S čím mám však docela problém je v první řadě režie a některé herecký výkony. K tomu prvnímu - Trojan strašně výrazně osciluje mezi nádhernou lyrikou podpořenou parádními záběry a naprosto banální televizní inscenací. Do oči bijící. K hereckým výkonům - prostě pořád to samé, stejné castingy už několik let přidaly jednotlivým hercům určité výrazy, což u historického filmu, kde je potřeba jiných charakterových výrazů je docela problém. Alespoň že Cserhalmi a Adamová mají tolik prostoru... Když to vezmu kolem a kolem, lepší tři hvězdy, ale věřím tomu, že tenhle materiál měl na to (s ještě lepším provedením) toho Oscara získat. A dořiti, ty vypadáš (13.10.2010)

Byl jsem na tom se školou v kině a ani jsem se moc nenudil, hezky zpracovaná knížka... (02.01.2006)

Tak tento film mě naprosto pohltil už od první minuty! To je tak vynikající příběh a ta hudba byla prostě úchvatná, dokonalá.. Aňa Geislerová mě jen utvrdila v tom, jak úžasná je to herečka a už se ani náhodou nebojím říct, že z českých je pro mě tou nej! Kdo mě ovšem hodně překvapil byl György Cserhalmi.. Kdo by to byl čekal, že (pro mě) úplně neznámý herec s tak záludným jménem bude tak ... skvělý! Je charismatický, milý, hodný a přitom mužný a drsný.. Prostě úžas! Romantické i vtipné scény střídaly krvavé a smutné, při nichž mi běhal mráz po zádech.. Tenhle film mě vážně nenechal ani na chvíli v klidu a to je přesně to, co od dobrého snímku očekávám.. Pro mě jednoznačně jeden z nejlepších českých filmů, co jsem kdy viděla!!! 100%!!! :) (16.01.2012)

Krásný český film, jeden z nejdokonalejších počinů polistopadového období. Životní role Jaroslavy Adamové. (23.06.2012)

Kniha je výjimečná a čte se jedním dechem. Film za ní trochu zaostává, Aňu Gaislerovou nemusím, ale v každém případě nadprůměr. (17.08.2012)

Hoci sa vojna dotýkala horalov len okrajovo, mali napokon "možnosť" zažiť jej trpkú príchuť. Som rád, že po rokoch niekdo preniesol na plátno to, že okupanti a osloboditelia nie sú vždy čierno-biely. Okrem zvuku (chyba kina) mi na filme trochu vadil akoby príliš urýchlený záver šitý horúcou ihlou. Po pomalom rozohratí deja následuje mierny skok a rýchly záver. Ako keby mi tam chýbala jedna tehlička v mozaike. (20.04.2004)

Podle skvělé hudby poznám tento film už z dálky. Jeden z těch českých filmů, kterés se povedly -- krásná příroda, výborná hudba i povedený scénář. (02.01.2007)

Pro mě osobně překvapivě skvělý film. Čekal jsem nudu, patos a dostalo se mi poměrně svižného díla, který ani chvíli nenudil. (17.11.2003)

Po delší době, skvělý český film. Příběh se mi hodně líbil, zpracování taky skvělé. Mile mě překvapila hudba, která byla asi jedna z nejlepších, která se kdy v českém filmu objevila. Jenom škoda posledních pár minut - situace po letech. Myslím, že to bylo trochu zbytečné a filmu to u mě snížilo hodnocení na 4*. Ale tak či tak, určitě měly Želary získat Českého lva místo Nudy v Brně, jednoznačně lepší. (25.05.2004)

První, co mě u Želar zaujalo, bylo mluvené slovo. Ono totiž vydržet u filmu, ve kterém se nemluví, nýbrž proklamuje, dvě a půl hodiny, to mě obvykle položí. Následoval obdiv k obrazové stránce, protože lokalita Želar je magická a filmová kamera v rukou Asena Šopova funguje jako čarovný štětec přímo stvořený k namalování těch nejpodmanivějších krajinek a zátiší... a nejen jich. Mezitím jsem si na zvláštní ne-nerecké/divadelní promluvy tak nějak zvyknul, ba co víc, přišly mi přirozené. Jestli se tak stalo pod dojmem filmu či v rámci jejich postupného uhlazení, tím si lámu hlavu doteď. Snad tomu napomohla i poetická a přesně pasující hudba. Několikrát jsem uznale pokýval hlavou i u okleštění naivity a zbytečného melodramatu, a to například u zlomového mýdelního zvratu ve vztahu Hany a Józy a vlastně vůbec v celém způsobu, jakým se Eliška-Hana vázala na muže. City jako láska jsou přeci jen moc vzdálené a chtějí čas, ale pocity a touhy v nás bouří každým dnem a citům se ze zásady nepodřizují. Co mě mrzí, je předvídatelnost a místy nedostatečná síla některých zásadních okamžiků. Ale klidně bych si to dal příště o půl hodiny delší, to mi věřte. (09.10.2015)