Vajonek

"...A tak jsem plakal. Protože nevím, jestli tě mám ještě rád. A nevím, co si bez toho počnu..." Hodně silné. Tak nějak obyčejně lidsky. Pořád úplně stejně, jako když jsem to viděla před lety poprvé. 90 %.

Geniální film.

Kolik toho lze vyjádřit jedním pohledem, jedním dotykem, beze slov nebo jen pár slovy, která jsou vhodně zvolená... Jak málo toho je možné říct tisícem slov, která jen zakrývají, že ve skutečnosti není co sdělit... Jak mi mohl tenhle úžasný film tak dlouho unikat? Po hodně dlouhé době (naposledy se mi to stalo asi u Newyorské romance z roku 2013) jsem velkou část filmu prostě seděla, přiblble se usmívala, nemohla přestat a jen si to užívala. Opravdu krásný, milý, vtipný, citlivý, smutný i veselý snímek zároveň. Chtěla bych ho asi hned vidět zase celý znovu! EDIT 21. 11. 2020 - Tak od dubna, kdy jsem film viděla poprvé, jsem si ho celý zopakovala už dvakrát a nesčetněkrát si pouštěla jednotlivé pasáže. A myslím, že v budoucnu budu v tomto duchu pokračovat. :)

Jeden z mála filmů, na které se mohu dívat pořád dokola a pořád mě ta časová smyčka a vše okolo neskutečně baví. Ostatní už tady řekli téměř vše, já jen dodám, že Groundhog Day považuji za jednu z nejlepších, ne-li nejlepší (romantickou) komedii (a vlastně možná i film jako takový) vůbec a rovněž se domnívám, že Bill Murray zde předvedl možná nejlepší výkon ve své kariéře (pokud jde o komedie, tak podle mě určitě, kdybychom to brali komplexně, tak by možná o kousek zvítězilo Lost in Translation, které za komedii úplně nepovažuji).

Po letech jsem se zase podívala na Americkou krásu. A zjistila, že je to pro mě pořád krása. Prapodivná, melancholická, tragikomická, čarovná, depresivní, život zpochybňující, ale hlavně život oslavující. Ať se může zdát jakkoli marný či nesnesitelný. Protože pořád se může něco zlomit a obrátit k lepšímu, i když třeba jen na malou chvíli. Film, kterému nedokážu vytknout naprosto nic, i kdybych se o to snažila sebevíc. Asi bych měla přehodnotit svých TOP 10.