Dámský gambit

Šachy jsem nikdy v životě nehrál, a přece jsem se rozhodl zhlédnout Dámský gambit - zejména kvůli nadšeným reakcím a účasti Anyy Taylor-Joy, jež mi byla ve svých rolích vždy sympatická. Ačkoli je pro mě svět šachů španělskou vesnicí, nechal jsem se na šest a půl hodiny unášet na tazích po kostkovaném poli a sledoval jsem neuvěřitelný příběh mladé dívky, která si v životě zakusila, jaké je to být na vrcholu, ale i na úplném dně. Líbila se mi nelineární dějová struktura, v níž se prolínala současná linie se vzpomínkami na dětství, takže se divákovi dostávalo jednotlivých dílků puzzle tvořící "složitý obraz" hlavní hrdinky po účelně drobných dávkách. Zaujalo mě zobrazení hry šachu v hlavě Beth a jeho následná projekce na stropech. Tvůrcům se vkusně a uvěřitelně podařilo do příběhu pojmout hned několik stále aktuálních tematik - alkoholismus, drogy, rodinné a milostné vztahy a vztahy mezi světovými velmocemi - a tím Dámský gambit nabývá na daleko širším záběru než je ono "pole 8x8", byť pro některé může znamenat v podstatě celý svět. Bylo poutavé sledovat vývoj a dospívání hlavní hrdinky a její interakci s ostatními lidmi, kteří ji různorodým způsobem ovlivnili na její (místy velice křivolaké a trnité) cestě životem. K hereckému obsazení nemám výtek, protože si myslím, že se všichni zúčastnění zhostili svých rolí takřka na výbornou a urvali si pro sebe nějakou více či méně zapamatovatelnou scénu. V neposlední řadě musím ocenit výpravu, kostýmy a celkově výtvarnou stylizaci jednotlivých scén, díky nimž se divák dostal o několik desítek let zpět v čase, přičemž to působilo přirozeně a uvěřitelně. Člověk se po zhlédnutí cítí téměř v pokušení, aby se ty šachy naučil a proniknul tak do tajů sicilských obran a dámských gambitů. (05.02.2021)

Tak Verbalova recenze jako vždy nelhala! I ti, kteří šachy nenáviděli, protože je v nich pravidelně starší sourozenec porážel (kromě jedné osudné partie, kdy po výhře si člověk řekne, proč to mám hrát, když už jsem vyhrál? Panzer General II je zábavnější tahovka), budou ze seriálu nadšeni. Amerika koncem 50.let přibližuje výhody psychotropní ústavní péče a krásnou dobu let 60.tých. Anya-Taylor-Joy musela absolvovat menší muka, aby se do role vizualizovala, maskérka si užila svoje, o psychickém rozpoložení charakteru, který neustále bojuje se závislostí a touhou excelovat škoda mluvit. Seriál je to značně napínavý a nedá Vám vydechnout, budete chtít vidět partii za partií. Uvidíte nejen geniální šachistku Beth, ale i řadu jiných svérazných charakterů, lesk a bídu amerického snu. Na seriálu je mi obrovsky sympatický duch šachového sportu, nepolitizace tématu, navzdory době seriálu. To byla od Netflixu mistrovská partie, hlavní hrdinku si dozajista oblíbíte. (01.12.2020)

Dneska jsem začal sledovat a po chvíli jsem se tímhle seriálem nechal vyšachovat až do poslední epizody, musím říct že jsem se mu vzdal naprosto dobrovolně a rád, protože je to až směšně dokonalý. Každá kompoziční diagonála, kvůli které v setu museli speciálně natáčet židle aby se vše sbíhalo geometricky přesně na střed, každá přesně sestříhaná montáž, naprosto přesně vedená scénáristická struktura, vše je dovedeno k dokonalosti podobné šachovému velmistrovi. A víte vy co? Není to nuda, furt je tam něco navíc. A to něco je Anya T. Joy, která je nádherná a dělá celé téhle show svůj vlastní ksicht a duši. Divíte se, že vás to bavilo ikdyž se o šachy nezajímáte? No ovšem, pravé souboje se totiž nevedou na hrací desce, ale tam někde ve vzduchu v atmosféře, která je díky střihové skladbě a hereckým výkonům opravdu, opravdu hustá. Ano, najde se tam pár věcí, které by šli kosmeticky upravit. Já osobně měl třeba problém s peripetií v předposlední epizodě, vlastně ale pořád perfektně chápu proč tam je. Dá se tomu také vytýkat možná předvídatelnost, která je způsobené tím, že seriál opravdu jede podle šablon a vždycky na jistotu... Ikdyž jsem, ale přesně věděl kdy se musí objevit daná postava, nebo kdy přijde zvrat, vše bylo tak dokonalé až jsem si nemohl pomoct. (26.03.2021)

Při výhledu na nadcházející seriály jsem Dámského gambita vyškrtnul ze svého radaru a vrátil se k němu, až když tu viselo oněch skvostných 90%. Anya Taylor-Joy je sice moje oblíbenkyně, leč není čas ztrácet čas v takové záplavě seriálů těmi pouze průměrnými nebo dobrými. A ač jsem kdysi chodil do šachového kroužku, moc mě to nezajímalo ani tématicky. Nicméně již od prvního dílu musím suše konstatovat, že je tento seriál vycizelovaným režijním majstrštykem Scotta Franka, který své hodinové díly vyplňuje na 100% zajímavým obsahem a žádnou vatou. A jelikož se jedná o minisérii, zůstane Queen's Gambit legendární navždy a světlým bodem tohoto debilního roku...90% (20.12.2020)

„Zavri oči.“ Scotta Franka bolo nutné začať si všímať najneskôr od roku 2017, kedy dal von westernovú pecku Godless. V skutočnosti ale v Hollywoode operuje už dlho a je podpísaný pod zaujímavými scenármi typu Minority Report, Zakázané ovocie, Marley a ja, Logan: Wolverine alebo Medzi náhrobnými kameňmi. Tieto jeho scenáre nie sú dokonalé. Vyznačujú sa však geniálnymi postavami. Shćhvále, všimnite si to. Scott má obrovský talent tvoriť sympatických hrdinov, ktorým držíte palce. Inak tomu nie je ani v Dámskom gambite alias v jednom z najlepších seriálov roka. Tichá, slušne vychovaná, pripravená bojovať Beth Harmon je výborná postava, ale ja osobne by som tento skvelý seriál možno proti väčšine vnímal nie ani tak ako one man show, ale skôr ako tímovku. Pretože všetky postavy okolo Beth sú famózne a významným spôsobom zasahujú do deja. Nápad so stropnými šachmi je absolútna topka. (14.02.2021)