Človek obojživelník

Film, který zvátězil v letošním "dětském festivalu" na Veselíčku a překvapivě vyřadil z dlouhodobé soutěže i Červený balónek, o kterém jsem si myslel, že je nepřekonatelný. Ale čas běží, děti stárnou a jejich nároky na film se mění. Moji poznámku, že u některých filmů je třeba i přemýšlet, vzaly vážně. Ichtyandr a jeho osudy ovlivněné fantasmaty jeho otce a hrabivostí okolního světa, je rozhodně zaujaly víc než pomyslné obrázky kreslených seriálů. I svoje pocity z filmu viděného před skoro 60 lety jsem považuji za pozitivní. (20.08.2022)

Sověti uměli točit solidní scifi – fantasy filmy o tom žádná, ale tenhle kousek bych zařadil spíše mezi ty průměrné záležitosti. Příběh je zajímavý, ale ta romantika mu byla místy trochu na obtíž. Tedy hlavně co se tempa filmu týče. Já si hlavně užíval podmořské záběry. V tehdejší době kolem toho byl určitě poprask, ale dnešní divák se bude zdejším trikům spíše vysmívat (přitom vědcova laboratoř nebyla vůbec špatná). Ovšem to se už nedá říci o tom lesklém kostýmu mořského čerta. Dokážu si však živě představit, jak se v rohu obrazovky objevila „hvězdička“, protože Anastasiya Vertinskaya a její průhledné mokré tričko jistě protáčelo panenky nejednomu divákovi, který v té době na něco podobného nebyl v TV zvyklý. 60% (26.09.2015)

7/10 Málokdy se mi stane, aby se mi filmové zpracování líbilo víc než originální kniha, kterou jsem před lety bral do ruky s mylnou představou, že se jedná o krvák a lá čelisti. Ale tohoto zpracování se to ovšem beze zbytku povedlo – možná za to mohly uvěřitelné ázerbájdžánské exteriéry, z nichž přímo sálala mexická atmosféra – policie, korupce, lov perel, možná až homosexuální vzhled a naivita baleťáka v upnutém stříbrném oblečku nebo tajné chodby a vynálezy doktora Salvátora. Taková smutná pohádka ve stylu H. Ch. Andersena poučí nejen děti, že život v nesnášenlivé a materialistické společnosti není peříčko a utopie nemá nic společného s utonutím. Přestože zlosyn Zurita plní svou roli dle očekávání není to surovec, co bije svoji ženu, ale v první řadě milující a žárlivý manžel, a proto mi ho bylo i docela líto při jeho bídném konci s Baltazarovou kudlou. Akce sice nebylo moc, ale dostačovala a kupříkladu útěk z vězení mi připomněl francouzské gangsterky, jejichž čas ještě teprve přijde. (03.10.2008)

Další  filmů, kterej padl při debatě o filmech, který se libily zamlada mým rodičům. Nazval bych to takovou naivní utopickou pohádkou s né až tak pohádkovým koncem. Dokážu pochopit, že tenhle film na mnohý diváky dnes bude působit naivně ale mě to kupodivu bavilo a určitý kouzlo to prostě mělo. Takže se ani nedivím, že tenhle film ve své době slavil takovej úspěch. Komu nevadí tyhle starší fláky nechť to zkusí. (11.04.2023)

Člověk obojživelník pro mně jakožto diváka bez nostalgického vztahu k tomuto snímku ztrácí ono kouzlo, které pamatují diváci, kteří film viděli kdysi v kině. Naivní zpracování příběhu znesnadňuje současnému divákovi vnímat utopistické myšlenky tohoto filmu a zobrazené xenofobní chování lidí, čemuž brání i přítomnost banálního milostného čtyřúhelníku (on chce ji, ale ona chce jiného a nemohou být nikdy spolu a zároveň je do ní zamilován i novinář Olsen). Pastelové barvy filmu dávají pozměňují i charaktery postav, především Salvatorova syna. který je celý růžový a s modrýma očima vypadá buď jako dospělý člověk s pschikou dítěte nebo tak, jak jsou v některých filmech zobrazeni homosexuálové. Při srovnání s americkým filmem Netvor z Černé laguny, který, ač není utopistický a netvor není člověk s implantovanými žábrami, upozorňuje na problém podobně závažný, narušování přírodního prostředí např. vypuštěním chemikálie do jezera. Ale právě pohled na chemikálie v řece vyjádří vše podstatné, co v Člověku obojživelníku je rozvedeno do poněkud zdlouhavě působícího rozhovoru(Olsen a dr.Salvátor o utopickém nápadu vytvořit podvodní říši. (31.05.2008)