Človek obojživelník

Výchozí vědeckofantastickou zápletku lze vnímat jakožto parafrázi na román Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Vernea (kapitán Nemo a jeho ponorka Nautilus, kterou běžní lidé zaměňovali za mořské monstrum/vědcův syn Ichtyandr schopný dýchat pod vodou je lidem znám jakožto „mořský čert“; snaha izolovat se od lidí v hlubinách moře; utopické představy, atd.). S přibývajícími minutami filmu se však stále více do popředí dere romantická linie příběhu a některé ze zajímavých motivů zůstanou pouze lehce načrtnuty – např. profesorova utopická představa o lidech žijících pod vodou. Ve výsledku je Člověk obojživelník vcelku zábavným žánrovým hybridem, který však v některých momentech lehce doplácí na přílišnou naivitu. (09.01.2011)

Vyjdeme-li z průměru vědeckofantastické literatury - fantastiky - první a druhé čtvrtiny minulého století, není pochyb o tom, že ČLOVĚK OBOJŽIVELNÍK - a s ním i film - je dílo nejen nadprůměrné, ale i špičkové. Romantické opojení technikou se v něčem vztahuje ke klasikovi žánru Julesu Vernovi, v něčem k ruské lyrické větvi této tvorby (Alexander Grin). Není náhodou, že toto dílo bylo realizováno ne Mosfilmem, ale konkurenčním petrohradským Lenfilmem. Pojetí latinskoamerické země, dotčené stejně americkými i evropskými vlivy, je na sovětské poměry té doby mimořádně přesvědčivé. Výkon představitelů obou titulních rolí - současného člena Moskevského akademického divadla Vladimíra Borisoviče Koreněva (nar. 1940) i kmenové herečky dalšího významného moskevského divadla Sovremennik Anastasie Alexandrovny Věrtinské (nar. 1944) - jsou pozoruhodné a prozrazují u obou významný a slibný dramatický talent. Idealistický všelidský koncept ideového zázemí románu i filmu naopak ukazuje spíše do předminulého století. Otázku, zda film přežil ono takřka půlstoletí, které uplynulo od jeho premiéry, musí dnes zodpovídat především mladá generace. Určitě nejde o špičku žánru, přesahující úrovní i vloženým poselstvím meze sci-fi, stejně tak však i při dnešním pohledu nelze nevidět určitou akčnost děje, schopnost dobré fabulace a rozhodnou vůli nepropadnout happyendu, které naopak trendují spíše k trilleru nebo dobrodružnému žánru. Děl této úrovně ani dnes není - a zřejmě ani v dohledné budoucnosti nebude - nadbytek. (01.03.2008)

Garantujem vám luxusný zážitok z tohto filmu pokiaľ ho budete pozerať pekelne zhulení ! Ja som tak neučinil a teraz banujem . Film je totiž plný absurdných situácií , debilných poz a idiotského chovania sa hercov . Takže , ak som niečo nepochopil , buďte tak dobrí a napíšte mi do pošty , pretože to tempo bolo neúnosne slimačie , že pri záverečnom " Kanjec " som sa cítil tak vyšťavený , akoby som prišiel zo 16 hodinovej šichty z kameňolomu ! (11.08.2010)

Sověti uměli točit solidní scifi – fantasy filmy o tom žádná, ale tenhle kousek bych zařadil spíše mezi ty průměrné záležitosti. Příběh je zajímavý, ale ta romantika mu byla místy trochu na obtíž. Tedy hlavně co se tempa filmu týče. Já si hlavně užíval podmořské záběry. V tehdejší době kolem toho byl určitě poprask, ale dnešní divák se bude zdejším trikům spíše vysmívat (přitom vědcova laboratoř nebyla vůbec špatná). Ovšem to se už nedá říci o tom lesklém kostýmu mořského čerta. Dokážu si však živě představit, jak se v rohu obrazovky objevila „hvězdička“, protože Anastasiya Vertinskaya a její průhledné mokré tričko jistě protáčelo panenky nejednomu divákovi, který v té době na něco podobného nebyl v TV zvyklý. 60% (26.09.2015)

Človek obojživelník má u diváka jednu nespornú výhodu, a to fakt, že znalci dobového sci-fi majú napozerané prevažne americké filmy, ktoré sa neraz na seba dosť podobajú. Človek obojživelník je preto pre nich (nás) rarita, ktorá sa odlišuje jednak atmosférou, jednak pojatím žánru. V popredí navyše stojí láska, ktorej osud je skvele vypointovaný a ladí s fantasy zložkou príbehu. Pokiaľ vám prekážajú dobové triky, vynahradí to príjemná prímorská atmosféra. (29.07.2012)