Človek obojživelník

Garantujem vám luxusný zážitok z tohto filmu pokiaľ ho budete pozerať pekelne zhulení ! Ja som tak neučinil a teraz banujem . Film je totiž plný absurdných situácií , debilných poz a idiotského chovania sa hercov . Takže , ak som niečo nepochopil , buďte tak dobrí a napíšte mi do pošty , pretože to tempo bolo neúnosne slimačie , že pri záverečnom " Kanjec " som sa cítil tak vyšťavený , akoby som prišiel zo 16 hodinovej šichty z kameňolomu ! (11.08.2010)

Poslední dobou se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že s filmovou sci-fi mám problém. Moji přátelé nad něčím, co je zrovna hitem měsíce, jásají a já usínám, propadám nad nelogičnostmi a trapnými dialogy záchvatům bujarého veselí, potlačuji dávivé pocity, často všechno popsané prostřídám vícekrát během jednoho filmu. U Člověka obojživelníka jsem došla k tomu, že to spíš než co jiného je problém toho, že současná triky a efekty nadupaná scifíčka jsou neuvěřitelně stupidní slátaniny, pro člověka, který nemá rád triky a efekty a chce dobrý příběh, uvěřitelné postavy, uvěřitelné motivy a dialogy, z nichž mu není trapně, naprosto nevhodné. Tady je to, co je označováno za zelené poselství, podáno vcelku nenásilně, motivy postav mají hlavu a patu, příběh je napínavý a postavám naprosto upřímně držíte palce. Jsem si jistá, že tak, jak je na tom Člověk obojživelník dnes, na tom Avatar za padesát let nebude. (07.10.2013)

Přestože zabalen do hávu scifistického námětu, je Člověk obojživelník především klasický dobrodružný film s gerojem, sličnou, nevinnou ďjévuškou, slizkým padouchem vykořisťovatelem a jelikož je to provenience sovětská, tak samozřejmě i novinářem (pravděpodobně) proletářským. Jenže u filmu jako je tenhle je černobílost vlastně docela fajn, je to oddechovka se vším všudy, dobrodružná, s romatickou linkou a nejednoznačnost postav by se tam hodila asi stejně, jako kdyby Vinetou řešil trauma z dětství, když se málem utopil v kotli s polívkou ze sušenejch buvolů. Příběh je sice dnešní optikou poměrně jednoduchý, s trochou snahy by se dalo říct přiblblý, ale vzhledem k tomu, že filmařky Obojživelník zastaral jen málo a stále si drží skvělou atmosféru, tak je to zvelika putna. (17.08.2015)

Rusové ukazují, že ne jen politické filmy byly jejich doménou. Neskutečně krásné sci-fi, které okouzluje svou vizuální stránkou, ale také dojemným příběhem, který je v tomhle smyslu nadčasový. Těch fantastických prvků tu není tolik, ale to, jak je děj podán, je naprosto dostačující. Zasazení do španělského prostředí je trochu kuriózní, ale vychází z předlohy. (10.02.2015)

Člověk obojživelník pro mně jakožto diváka bez nostalgického vztahu k tomuto snímku ztrácí ono kouzlo, které pamatují diváci, kteří film viděli kdysi v kině. Naivní zpracování příběhu znesnadňuje současnému divákovi vnímat utopistické myšlenky tohoto filmu a zobrazené xenofobní chování lidí, čemuž brání i přítomnost banálního milostného čtyřúhelníku (on chce ji, ale ona chce jiného a nemohou být nikdy spolu a zároveň je do ní zamilován i novinář Olsen). Pastelové barvy filmu dávají pozměňují i charaktery postav, především Salvatorova syna. který je celý růžový a s modrýma očima vypadá buď jako dospělý člověk s pschikou dítěte nebo tak, jak jsou v některých filmech zobrazeni homosexuálové. Při srovnání s americkým filmem Netvor z Černé laguny, který, ač není utopistický a netvor není člověk s implantovanými žábrami, upozorňuje na problém podobně závažný, narušování přírodního prostředí např. vypuštěním chemikálie do jezera. Ale právě pohled na chemikálie v řece vyjádří vše podstatné, co v Člověku obojživelníku je rozvedeno do poněkud zdlouhavě působícího rozhovoru(Olsen a dr.Salvátor o utopickém nápadu vytvořit podvodní říši. (31.05.2008)