Trojuholník smútku

Tretia cast bola asi zbytocna, ak by film skoncil zaberom na bliziaci sa cln na konci druhej casti, mozno by som dal aj plne hodnotenie. (11.01.2023)

Výborná komédia, ikeď asi nie pre každého. Zmes trapných a dosť fekálnych scén nemusí byť pre každého. (29.01.2023)

Drsná černohumorná satira plná kritiky nejrůznějších společenských témat. Snímek je rozdělen na tři části, které spojují postavy Carla a Yayi. Hlavním tématem snímku je rovnost. Existuje mezi lidmi rovnost? Můžou si být lidé vlastně rovni? První část diváka zavede do světa modelingu a do problematiky feminismu a rovnosti mezi muži a ženami. Druhá část se odehrává na luxusní jachtě plné milionářů a všelijaké smetánky, ale také jejich obsluhy a poněkud neviditelných zaměstnanců jachty. Tato část je nabitá absurditou a tématizuje hlavně materiální rovnost mezi lidmi a třídní společenství. V poslední části nás snímek zavede na pustý ostrov, který není až tak pustý, jak si protagonisté myslí. Zde se opět naráží na rovnost mezi lidmi, ale z trochu jiného pohledu (rozdělení společnosti podle jejich dovedností). Nejvíc si z filmu divák zapamatuje večerní scénu na lodi, při které je plátno plné fekálních vodotrysků a záplav zvratků, což asi měl být kontrast k nabubřelé a nazdobené smetánce a jejím žvástům. Celá tato stěžejní scéna na mě působila jako podobenství. Potápějící se loď s pasažéry, kteří s tím nemohou nic udělat a topí se ve vlastních sračkách, zatímco ti nejvýše postavení (kapitán a oligarcha), kteří mohou tuto katastrofu zvrátit, se nesmyslně dohadují, která ideologie je lepší místo toho, aby řešili skutečné a reálně hrozící problémy potápějící se lodi. Po konci snímku jsem měla pocit, že jsem viděla vlastně tři krátké filmy, i přesto, že je spojovalo téma rovnosti, tak atmosféra každé části byla celkem odlišná. Některé scény působily poměrně povrchně jiné zase narážely na problémy lidské společnosti (např. její uspořádání, různé předsudky) a chytře kritizovaly společnost. Celkově je to určitě pozoruhodný snímek, o kterém budete ještě dlouho přemýšlet a diskutovat. (14.02.2023)

To si snad děláte legraci ne? Od teď kdykoliv, jak uvidím někde v popisu nebo komentáři k filmu slovo "satira", vyhnu se tomu obloukem. Pro mě už je nejspíš jen "To je vražda, napsala". Nevidím v tom nic. Není to vtipný, dramatický, nemá to skrytý význam. Trojúhelník smutku nemá totiž vůbec žádný význam. Jsou filmy, které nejsou pro mě... (26.03.2023)

Další novodobé filmové umění? Měl jsem dát rovnou do odpadu bez dívání. 1/3: Partnerská (dlouhá) hádka o zaplacení večeře. Demence. 2/3: Plavba po moři - všichni zvrací okolo sebe, na sebe, vedou mimozemské řeči. Odpad. 3/3: Pobyt na ostrově, uklízečka z lodi kapitánkou, konec ze kterého všichni šílí. Konec, který jsem odhadnul dřív, než jste se nadáli. Jeho důvtipnost a údernost se hodila do doby tak před 40-ti roky. Trapnost. A za další rozbor už mi to nestojí! (19.04.2023)

Asi trochu přeceňovaný film dle mého názoru. Námět fajn, scénář slabší, režie bolest, herecké výkony tragédie. Ani jsem se moc nebavil, ani jsem se nepohoršoval, ani neděsil... Taková ne moc povedená satira. (16.05.2023)

Akumulace bohatství na jednom pólu je zároveň hromaděním bídy, útrap práce, otroctví, nevědomosti a morální degradace na opačném pólu. Tak je to napsáno v Marxově Kapitálu a tato slova, ve kterých je obsažena celá podstata marxistického učení, znamenají to, co nám chce říci i Trojúhelník smutku: zatímco jedni bohatnou, druzí nevyhnutelně chudnou. Kdyby tento film nestvořil Östlund, pak nejspíše Michel Houellebecq. A pokud by šlo o film z minulosti, udělal by to pouze Luis Buñuel, jehož Anděl zkázy se vám při sledování Trojúhelníku smutku vybaví a nejednou. A právě další geometrický útvar z dílny poměrně mladého Švéda je další klamně jednoduchý film o třech stranách – navíc nejen aktuální, ale naprosto nezbytný pro dnešní dobu. Ruben z vysoké zvonice doslova plive na všechny spotřebitele a nešetří nikoho. Zábavná a drzá nekompromisnost, která umožňuje vměstnat do samého prostředku filmu scénu mořské nemoci během slavnostní večeře plnou očividné odpornosti, opět potvrzuje: Östlund je pro dnešní kinematografii jedinečný virtuóz trapných situací a nepříjemných témat, který se dlouho chtěl vymanit z podřízenosti a pravidel politické korektnosti. Ví, jak postavit dialog tak, aby se postavy na plátně styděly a diváci se smáli, ale pak jedním chvatem vyměnit role a přivést ke studu samotné sledující. Tři dějství filmu rozvíjí nevyhnutelnou apokalypsu v podobě tří různých žánrů. Nejprve jsme svědky romantické komedie naruby: milenci se potupně dlouho rozhodují, kdo z nich zaplatí večeři, až dojdou do bodu, kdy musí vyřešit, kdo koho vlastně miluje (a nakolik ryze). Pak přichází cesta, která brilantně poukazuje portrét morálky dnešních elit – monumentální karikatura společnosti 21. století. A nakonec Robinsonáda – svým způsobem krutá, ale zároveň komická. No a závěrem přichází na řadu zvrat pro mě osobně absurdní v duchu Shyamalana. Zda stálo za to dát Trojúhelníku smutku hlavní cenu filmového festivalu v Cannes, je diskutabilní. Lze jen hádat: viděla porota ve snímku satiru na sebe, a udělila mu tak cenu z pocitu viny, nebo se většině tyto nepříjemné pichlavé momenty skutečně líbily? Tak či tak, plusem je, že v tomto filmu najde divák několik vrstev vyprávění a může si vybrat tu, která jeho nitru přilnula nejvíce. A pak se hádat se zbytkem, který nesouhlasí. A o tom to celé je, nebo ne? (11.06.2023)

Co tohle bylo?!? Občas nevycházím z údivu, jak podobná krávovina může nabrat hodnocení nad 70 procenty... (20.06.2023)

Tak k nám opět zavítalo další velmi obstojné a svérázné drama. Sám bych snímek nepopsal lépe než satira na novodobou společnost, kde se řeší jak bohatství, rovnoprávnost, naše "dnešní láska", tak i světové ideologie a ekonomické systémy. Co zaujme na první dobrou jsou jednoznačně špičkové herecké výkony a úžasný scénář. Scénu ve výtahu, hned ze začátku filmu, jsem viděl snad 4x a pořád se rozplývám and tím úžasným dialogem. Film v sobě skrývá spoustu hlubokých myšlenek a při mnoha scénách vás přímo nutí klást si otázky o naší vlastní lidské rase. Velmi příjemný zážitek. Těším se na blízký rewatch. (19.07.2023)

Hodně netypický film rozdělený do tří částí. Začíná to jako dramatická konverzačka, která není vůbec špatná. Pokračuje to na luxusní lodi, kde se to zvrhne v absurdní drama s nádechem Monty Python's. Je tu Woody Harrelson, a přestože pro něj zcela netypicky nehulí, tak je klasicky úplně mimo, protože o to víc leje. Tato část je naprosto výborná, skoro pětková záležitost. Jenže pak loď ztroskotá a s ní i veškerá zábavnost. Poselství třetí části chápu, ale mám dojem, že Woody s tvůrci mimo kameru přece jenom hulil, a ne málo. Tahle část je prostě úplně pitomá a sráží jinak osvěžující dojem z předchozích dvou třetin. Škoda. (30.08.2023)

Otevřenej konec = odpad. (29.01.2024)

Östlund sa tentokrát prekonal a doniesol satiru s množstvom absurdných scén, ktorá dokázala zaujať, šokovať, znechutiť, nadchnúť a najmä nesmierne zabaviť. Bohatý scenár, výborná hudba, bezchybní herci a jedna brilantne vygradovaná scéna, ktorú z hlavy len tak nedostanete. (KVIFF 2022) (11.07.2022)

Všetci sa tu rozplývaju, ale vie niekto vysvetliť tie metafory a prečo sa to volalo Trojuholník smútku? (17.09.2022)

85 %. Politická a společenská satira s Emily Ratajkowski a Ryanem Goslingem z Wishe v hlavních rolích. To je samozřejmě hyperbola, ostatně jako celá Östlundova kritika lidské povrchnosti, pokrytectví a sobectví. Zleva i zprava. Ironické, tragikomické a hlavně absurdní. V dialozích to leckdy nemělo daleko k divadelním hrám pinterovského střihu, přirovnávání k Farmě zvířat má též něco do sebe. Škoda, že na ostrově snímek postupně ztrácel tempo a nabýval na jisté schematičnosti – prostříhání o dvacet až třicet minut by celkový dojem jistě zlepšilo. Ačkoliv tedy musím v hodnocení zůstat těsně pod vrcholem, na první dvě třetiny Trojúhelníku smutku bych si s chutí zašel ihned znovu. (29.09.2022)

Tohle je naprostý mindfuck, ale užil jsem si vše, především tu neskutečně zvrácenou satiru. Film hlavně ve spoustě částech udělá skok, kdy se nedozvíte určité vysvětlení a rovnou pádíte dál do dalších lokací, které jsou zábavné, jen snad někdy trochu delší a tu a tam ztrácí film tempo. Jinak super. (24.10.2022)

Každoročně se mezi nejlepšími snímky toho roku umístí takový, od kterého by jste to nečekali a letos se jím stává Trojúhelník smutku. Že má severská kinematografie svoje osobité kouzlo a neotřelé přístupy, se jasně podepisuje na její rostoucí popularitě v posledních několika letech. Přirovnání k Parazitovi asi nakonec bylo na místě, když mě to možná sedlo ještě o kousíček více. Šel jsem do toho s absolutně čistou hlavou, že jediné, co jsem o filmu věděl byly tři věci - potenciál kvality, pětiráže od Torena a Wade Wrighta a že příběh bude na lodi. Někdy se vyplatí se zkrátka na nic se nedívat ani nic nečíst. A výsledek? Letošní největší překvapení a moc povedený zážitek z kina. Název není úplně náhodný, jelikož snímek by se dal zcela viditelně rozdělit na tři části (tuším, že to je i v rámci filmu nakonec rozděleno na jakési kapitoly). Úvodní part zahrnující např. večeři našich hlavních představitelů je brilatní. Kombinace společenských otázek, genderových rolí utváří poměrně inteligetní humor, který mi díky vyspělým hereckým projevům sedl na výbornou. Následuje druhý part, tedy přesun na loď, který řekl bych bude po chuti nejvíce lidem. Soustředění se na obraz společenské smetánky a pečlivě nastavovaný humor, který postupně graduje do okamžiků, které si budu ještě dlouho pamatovat. Okázalé snobství v mžiku přejde v hutnou porci zvratků a sraček, kdy je všechno podáno s takovou nadsázkou, že se ne a ne přestat smát. V tuhle chvíli si mě snímek získal takovým způsobem, že když zabrečelo dítě, já nevěděl, jestli to není v kinosále. Absurdní, odvážné ale zatraceně povedené.. Ale tvůrci chtějí jít ještě dále a celou tuhle šlechtu přenese v mžiku na ostrůvek a spouší svůj finální part. Změnou prostředí se prostřídají sociální role, materiální bohatství nemá význam, a tak se do popředí dostává zase nejnižší vrstva - manuálně zručná a světaznalá uklízečka, která si umí chytit ryby a udělat oheň. No a jak tomu bylo v pravěku, kdo umí tyhle dovednosti je přirozeným vůdcem kmene a náleží mu patřičná odměna - větší porce a právo nejatraktivnějších jedinců. Přestože mě tahle třetí část bavila nejměně a ubrala na chytrosti, pořád jí nemůžu upřít, že má svoje kouzlo. Vynikající snímek vítězící na tolika vrstvách, a který po právu patří mezi to nejlepší z letoška. /viděno v kině/ 90% (25.10.2022)

Vyzerá to ako pokus zlepiť scenáre troch filmov do jedného, no ako sa dalo očakávať, nevyšlo to. Je to len mix scénok s niekedy viac a inokedy menej vydarenou pointou. Posledný diel by mohol byť variantou na Pána múch, keby sa aspoň jednej postave dalo niečo uveriť. Táto inteleguánska zlátanina zjavne očarila porotcov natoľko, že stratili súdnosť. (05.11.2022)

Výborně pojatá satirická sociální studie. (12.12.2022)

Tak tohle netřeba komentovat, to se musí sjet na holou prdel. Skrz na skrz ostře vybroušená sonda do života.. nás všech.. (26.12.2022)

Satira ako sa patrí alebo keď bojuješ o život je tvoje postavenie úplne ukradnuté. Všetci sme si rovní, za akýchkoľvek okolností, ponúkni 150 000 dolárov za ulovenú rybu na ostrove, kde si nič nekúpiš. Občas komédia, občas dráma, Woody Harrelson mohol dostať viac priestoru, ten skutočne neomrzí. Film ovešaný oceneniami, ktorý sa určite oplatí vidieť. Je to totiž niečo iné, ako obyčajný mainstream... (28.12.2022)