Apollo 10½: A Space Age Childhood
Réžia:
Richard LinklaterScenár:
Richard LinklaterKamera:
Shane F. KellyHrajú:
Milo Coy, Jack Black, Lee Eddy, Bill Wise, Natalie L'Amoreaux, Josh Wiggins, Jessica Brynn Cohen, Sam Chipman, Danielle Guilbot, Zachary Levi, Glen Powell (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Muž vypráví příběh sebe jako desetiletého chlapce v Houstonu roku 1969. Nostalgické vzpomínky se prolínají s neuvěřitelným povídáním o cestě na Měsíc. (Netflix)
Recenzie (73)
Osobně jsem se ještě nesetkal s filmem od Richarda Linklatera, který by byl vysloveně špatný nebo bez nápadu. Nápad je vlastně i to, co jeho filmy tak povyšuje. A stejně tak si za svůj nápad zaslouží pozornost i tento animovaný kousek. Už jenom to, že je animovaný mluví originalitou samo za sebe. Animace je navíc překrásná. Stejně tak úžasný je ale i námět. Richard Linklater tu autobiograficky vypráví příběh svého dětství na konci 60. let v oblasti Houstonu. Příběh o tom, jak jeho dětství neskutečně ovlivnila NASA, JFK a jejich nadšení dobít Měsíc. Tehdejší děti měli skvělé hrdiny na rozdíl od dětí dnešních, jejichž hrdinové jsou nejen za hranicí vkusu, ale i lidské snesitelnosti. Richard ale své vyprávění pojal tak jako hezky, po vzoru českého Vyprávěj. Sype tu jednu informaci za druhou a ukazuje, jaké krásné dětství tehdejší děti v Americe měla. Na to byla opravdu radost koukat a kdyby to udržel do konce, asi bych zvolil i pětihvězdičkový příděl. Aby ale filmu i něco navíc přidal, narouboval na svoje vyprávění i příběh jeho alter-ega, které se vypravilo vesmírnou lodí na Měsíc. Taková asi představa každého kluka v té době. To se pak trošku násilně prolíná s tím vyprávěním o dané době a úplně mi to pospolu nesedí. To samotné vyprávění bylo lepší a vůbec bych se nedivil, kdyby jednou v budoucnu odkazovalo na tehdejší dobu jak dnešní filmy pro pamětníky. ()
Příjemné animované vzpomínání na americké předměstí Hustonu v době vesmírného závodu, které je obohaceno klukovskou představivostí, jež se propsala do jeho vyprávění jako dospělého. Apollo 10 1/2 v tomto ohledu nepřekvapí, nezklame a nenadchne. Ikdyž jsem se první půlku dobře bavil, časem to přejde do stereotypnosti, která nic nenabízí, krom tohoto vyprávění. Asi jsem v menšině, ale Linklater mě prostě jeho sentimentalitou nebaví. Cítil jsem to u Chlapectví a cítím to tady. Prostě je to fajn nápad, ale ve výsledku až moc prázdný produkt. K tomu nejsem vyloženě fanda této animace, která je sice líbivá, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tento hybrid mezi hraným a animovaným filmem je tak trochu k hovnu. Protože to eliminuje nejzajímavější prvky animace i kamery. 5/10 ()
Dva samostatně stojící "projekty" násilně přes koleno naroubované do jednoho rotoskopického celovečeráku rozděleného kvůli tomu na dvě poloviny. Jedno je echt mrtě zevrubné nostalgicky-autobiografické povídání (jde o nonstop monolog) o tom, jaké bylo vyrůstání na předměstí Houstonu poblíž NASA v pozdních šedesátkách; doba, rodina, sousedé, výrobky, seriály, jídlo, hudba, Vietnam... A to desítky a desítky minut během nich neběží děj, nerozvíjejí se témata, postavy a nejde o nic jiného než představit okolnosti. Je to autorova podcastová stať "à la seriál Báječná léta" s nadbytečným, byť stylovým, obrazem. Poté je tu však i Linklaterovo chlapecké alter ego s bujnou představivostí, které během letu Apolla 11 popustí uzdu fantazii "co kdyby se lunární modul omylem naprojektoval a vyrobil o něco menší, že zachránit NASU před mezinárodním faux pas můžu jedině já při letu do vesmíru pro přípravu půdy pro Apollo 11". Každá z těch částí je sama za sebe vydařená, ale náladou, žánrem i "vo co gou" působí spíše jako dvě povídky; jedna "Jak se žilo" a druhá "Jak (ne)funguje dětská paměť". Výtečné, ale nesoudržné. ()
Skvělé vzpomínání na šedesátá léta, která mám v amerických filmech vždy nejraději. Animace je nádherná. Akorát ty vesmíry mě trochu nudily. Raději bych více situací z běžného života. ()
Podrobné vzpomínání na dětství v 60. letech ovlivněné prvním letem na Měsíc a dětské fantazírování o tom, jak v té raketě na Měsíc letím já. Vede jednoznačně to vzpomínání, fantazírování mi přišlo vlastně docela nudné. Bezdějové, ale příjemné dětské retro. ()
Linklaterovo vysoce autorské vzpomínání na dětství promíchané s vysněnou cestou na Měsíc. Šedesátá létá v Hustonu, poblíž vzniku jednoho z nejdůležitějších počinů lidstva, byla podle všeho skvělé místo k žití. Tlachání, hry a sny o úžasné budoucnosti. Válka jako kulisa v televizi. Vizuální stránka z celého projektu dělá fantastickou podívanou, ve které jsou překreslovány nejen kusy skutečnosti, jako byly dobové zábavní parky, ale i fragmenty 2001: Vesmírná Odyssey a dalších zásadních kulturních počinů. Test Apolla 10 1/2 je milé naivní a zábavný i když bez větší katarze... dělá z přistání docela brnkačku. Především je to výpověď o době, která budila naději. ()
Příjemné vyprávění o dětství s tématikou přistání na Měsíci. Tyhle pohodové filmy mě nikdy nějak extra nebraly. Linklater je navíc mistr řemesla. Měl jsem pocit že vypraví o svém dětství a ....světe div se, on se skutečně narodil v Houstonu. Závěrečných 20 minut mě už moc nebavilo. 60% ()
Dalo by sa povedať, že snímka žiadny príbeh nemá a jedná sa iba o Stanleyho (režisérovo) spomínanie na koniec 60.rokov - obdobie, ktoré v ňom zanechalo z detstva asi najväčšie stopy. A treba povedať, že je to spomínanie naozaj poctivé a podrobné. Linklater tu totiž nezabudne prakticky na nič. Preberieme tak nielen vesmírne preteky a vplyv NASA na tamojšie okolie, ale dôjde aj podrobný opis jeho vtedajších filmových zážitkov, obľúbenej hudby, seriálov či zoznam významných udalostí tej doby. A keďže sa jedná v neposlednom rade aj o príbeh malého chlapca, dôjde aj na rodinné zázemie, vzťah s otcom, piškutálie s jeho súrodencami, detské šantenie a pod. To všetko potom dáva dohromady prakticky dokonalý obraz nielen šesťdesiatych, ale aj detských rokov, ktorý vás úprimnosťou a poetikou úplne vtiahne, a hlavne očarí. Je trochu škoda, že samotný príbeh chlapca letiaceho na Mesiac nakoniec pôsobí pri všetkom v tom spomínaní málinko navyše. Má síce v deji svoje jasné miesto, je mu však venovaných málo priestoru, do hravosti zvyšku snímky príliš nezapadá a na konci neponúka potrebnú katarziu. Tiež trochu pomalšie tempo nemusí sedieť každému. Na druhú stranu, pri striedmejšej stopáži (97 minút) to bude snáď prekážkou pre málokoho. (10.5.2022) ()
[VIDĚNO 3.4] ________ Richard Linklater je prostě někde jinde, protože jeho nejnovější autorský příspěvek je takový tvůrčí fuck-off, ve kterým si dělá co chce, a je mu vcelku jedno, co si i tom myslí ostatní. 'Apollo 10½' je velice rozmanitá a částečně autobiografická retrospektivní mozaika vyprávěná jako jeden dlouhý a nekončící monolog prostřednictvím hlasu Jacka Blacka, která má v podstatě dvě narativní roviny: 1) nostalgické feel-good vzpomínání na dětství, ideály a každodennost na pozadí bezstarostného popkulturního víru konce 60. let. 2) milostný dopis éře plné kosmického optimismu, kterou lze chápat jako společenskou výpověď o významu přistání na Měsíci.... To vše pojaté skrze fascinující rotoskopickou animaci na pomyslném pozadí velké oslavy dětské imaginace, představivosti a dobývání vesmíru. A upřímně by mi vůbec nevadilo, kdyby byl celý film stylizován v duchu oné první poloviny, tedy výhradně jako mozaikovitá reminiscence/memoár kde absentuje jakýkoliv příběh, protože ten entuziasmus s jakým Linklater opěvuje nuance dětský naivity a nostalgicky přikrášlenýho revizionismu - neboli malých dějin na pozadí velkých dějin - se jen tak nevidí. Okouzlující zážitek. ()
Pro mě osobně jeden z nejpříjemnějších filmů posledních let, který stejně dobře šlape jako komentář doby i jako zasněný coming of age příběh. Popisná expozice natažená na padesát minut nepozbývá skvělých nápadů a kreativní inscenace a pomáhá vykreslit tehdejší utopii, v níž lidé kolem futuristicky směřované NASA žili. A za zvuků Zagera a Evanse či Canned Heat přitom vzhlíželi k dalekému Měsíci, kde se společně s Armstrongem a dalšími viděli snad všichni dospívající chlapci. Zábavné, chytré i poučné - takhle bych si nabídku Netflixu představoval ideálně. 90 % ()
Parádní film, na kterém mě od začátku štvala jenom jeho absurdně hloupá zápletka - než začala později dávat smysl jako čistá fabulace hlavního hrdiny. Ale i tak je tam trochu zbytečná, tenhle zábavný výlet do doby závodu o Měsíc dětským pohledem se dal zaobalit i jinak. Ale jako retro návrat do šedesátek mě to bavilo i víc než nedávná Lékořicová Pizza. 8/10 ()
Množstvo odkazov na seriály a filmy svojej doby potešia každého fanúšika, avšak po čase som začal mať dojem, že je toho až príliš a to na úkor príbehu. V druhej polovici sa ale Linklater "spamätal" a ponúkol presne to, čo sľúbil na začiatku, totiž cestu na Mesiac. Ak by sme tu mali tieto dva prístupy rozdelené do dvoch filmov, Apollo 10 1/2 by pôsobilo celistvejšie a logickejšie. Avšak aj napriek upozorneniu na túto skutočnosť film relatívne slušne funguje a pokiaľ vám hovoria niečo pojmy Destination Moon alebo Twilight Zone, či napríklad aj Bonanza, nemáte čo riešiť. 70% ()
Nebudem Richardovi Linklaterovi odopierať jeho režisérsky a scenáristický talent ale ja sa týmto filmom cítim byť trošku oklamaný. Apollo 10½: A Space Age Childhood" je pre mňa viac fimom, ktorý by sa mal volať asi niečo v štýle "Boyhood in the 60s". Pretože to je reálny feeling, ktorý som z toho mal. Mám pocit, že tá cesta do vesmíru pre dieťa je tu skôr taký bonus k tomu a keby sme to z filmu vytiahli von, tak dokopy o moc ani neprídeme. Má to síce zaujímavý naratív, je tu niekoľko celkom dobre spracovaný scénok a nemôžem povedať, že tá 60s atmosféra nemala miestami niečo do seba, no pravdou je, že som tak nejako viac čakal, že to bude film o tom, čo hovoril. O misii Apollo 10½. Lenže to sa reálne nestalo. Skôr to pôsobí, že si to do filmu dalo ako nejakú barličku, aby sme lepšie mohli vidieť, aké je z pohľadu mladého chlapaca sledovať potom misiu Apollo 11, pretože on už reálne tie svoje skúsenosti z Mesiaca mal. Neviem. Animácie sú super, atmosféra 60s super, hudba je dobrá a rovnako som si aj celkom užil sledovať niektoré postavy a vidieť aké boli jednotlivé trendy v Amerike počas tohto obdobia. Ale že by som sa dočkal toho čo som od filmu chcel povedať nemôžem. Hodnotenie: C+ ()
Nemám rád Linklaterov štýl, ale tu sa mu podaril. Príbeh je zaujímavý najmä v prvej polovici, potom to už bolo len o tom jednom, ale zaujímavá bola hlavne animácia a dobre boli tiež volené slová, ktoré pútali, človek sa vžíval do rozprávača. Šesťdesiate roky ma bavili, ten Mesiac už menej, ale pozoruhodný počin. ()
Nostalgická cesto do režisérova mládí, která není ani tak o cestě do vesmíru, jako o vzpomínání na začátek 70. let v Houstonu. Nenáročná pohodička, která pohladí po duši, ale vyšumí a nenabídne nic navíc, co nezpracovali jiné vzpomínkové filmy. Vizuál je fajn, ale nestrhne. ()
Nádherné nostalgické vzpomínky autora na bezstarostné dětství v Texasu šedesátých let, které se organicky a s hravou dětskou naivitou prolíná s historickým letem Apolla 11 na Měsíc. Celý tento úžasný koktejl obepíná nádherná atypická animace, jež celý výsledný dojem ještě o řádný stupínek umocňuje. Pokud jste tedy fanoušky NASA a pilotovaných letů na Měsíc programu Apollo, tento delikátní filmový kousek byste určitě neměli minout. Opravdu to totiž stojí za to. Výborná práce! (Netflix) „We built the lunar module a little too small.” ()
Hodně mi to připomnělo nostalgii z mládí v podobě Baječných lét, kultovnního seriálu o dospívání. Škoda, že se Linklater po hodině filmu odklonil a dával prostor vesmírnému letu a této tématice, která tempo zbrzdila. Animace filmu naprosto sedla jako hnec na prdel. Za mě příjemných......75% ()
Nový animák na Netflixe od tvorcu Chlapčenstva a trilógie Before, má to nádhernú animáciu (po Scanner Darkly opäť použil rotoskopickú animačnú techniku), ktorá je vo viacerých scénach veľmi hravá. Feel good záležitosť pri ktorej sa režisér vracia do svojho detstva v Houstone v čase kozmického veku, teší ma, že Netflix nenadelil len ďalší spotrebný tovar bez vlastnej tváre. Veľká spokojnosť. 8,5/10 ()
Velmi zajímavá podívaná. Krásná animace a skvělé zachycení atmosféry konce 60. let pohledem dětské mysli. První půlka skvěle funguje jako sled úryvků ze života běžné americké rodiny, jejíž členové společně koukají na televizi, děti sportují, navštěvují prarodiče a zkrátka dělají všechno, co člověka napadne. Film zároveň nezapomíná na další události s touto dobou spojené – vražda JFK a různé konspirační teorie, hnutí Hippies, válka ve Vietnamu či „vesmírné závody“. A právě okolo nich se točí další rovina příběhu, která se ve druhé polovině prolíná s nostalgickými vzpomínkami. Ačkoliv chápu režisérovu snahu film obohatit i o tu dětskou představivost, aby to nebyly pouze takové úryvky z deníčku, tak mi úplně nesedlo to provedení. Každá pasáž s cestou malého kluka na Měsíc mi připadala tak trochu navíc, a nakonec zřejmě nevyzněla tak, jak bylo původně v plánu. I proto je finále takové prázdné a je škoda, že se film nedržel celou dobu v rytmu první půlky a část ve vesmíru nenechal plynout v pozadí jako další události. Přesto ta hodina a půl uteče rychle a na zpříjemnění večera lze tento netflixovský počin rozhodně jen a jen doporučit. 7/10 ()
Scenárista a režisér Richard Linklater se u svých filmů občas inspiruje svým životem, sem tam jsou poté jeho filmy realizované skrze rotoskopii, techniky, která hrané záběry překresluje do animované podoby. Linklater tak již realizoval své filmy Sním či bdím? i adaptaci románu Philipa K. Dicka Temný obraz. Třetí Linklaterův film, který je realizován s pomocí rotoskopie je poté inspirován jeho dětstvím, zároveň sází na poměrně sympatické a především retro dobrodružství, které má neskutečné kouzlo. Film ovšem nejspíš spoustě uvízne v hlavě především díky zmíněné rotoskopii. Apollo 10 1/2: Dítě kosmického věku je Vizuálně kouzelný, zároveň ovšem funkčně napsaný film. Jde o převyprávění toho, jak jeden malý chlapec kdysi dávno vnímal přistání Apolla 11 na měsíci a jak v něm tento malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo probudil neskutečnou fantazii a skrze to vtahující dobrodružství. Apollo 10 1/2 sází na vtahující svět dětské fantazie, který je jednoduše roztomilý. A dokáže připomenout i takové dobrodružné klasiky od Stevena Spielberga či Roberta Zemeckise. Do jisté míry se dá Apollo 10 vnímat jako dokudrama, které tak trochu rekonstruuje konec 60. let a jak tehdy ta zásadní událost rezonovala ve společnosti. Linklater film původně zamýšlel realizovat jako hraný film, skrze využítí rotoskopie je ovšem Apollo 10 přeci jen hravější. Za pochodu působí jako přesně příběh z vyprávění někoho, kdo tu dobu zažil (Linklater ostatně scénář napsal dle vlastních zážitků/pocitů z té doby). Stejně jako většina Linklaterovy tvorby je poté Apollo 10 1/2 taková upřímná zpověď tvůrce, kdy se v tomto ohledu Linklater jako tvůrce nikam neposouvá (a nejspíš ani již neposune). Linklater se svým životem inspiroval už tolikrát jinde (Omámení a zmatení, trilogie Před), těchto nostalgických retro záležitostí v poslední době vzniká víc a víc, Linklater to ovšem celé dokáže realizovat tak zručně, že stopa po nějaké výjimečnosti přeci jen není zásadní lamač vazu. Především i proto, že dobrodružství Stanleyho je skutečně kouzelné a dokáže přitom realisticky odrážet dobu, ve které chlapec vyrůstá. Apollo 10 1/2 by vlastně mohlo obstát (i když by se rázem stalo pro mnoho diváků méně stravitelnější) bez onoho vesmírného dobrodružství a po vzoru nedávného Belfastu vlastně jen skutečně vyprávět o dospívání v nějaké době, kdy by ani nebylo nutné vysvětlovat kontext toho, že zrovna probíhá Válka ve Vietnamu, Richard Nixon je hovado a jedna celá doba vlastně končí. Linklater místo standardního vyprávění o svém vyrůstání ovšem právě přibalil ono vyprávění ve vlastních představách, které filmu dodává onu půvabnost, kouzelnost i roztomilost. Rotoskopie má svoje kouzlo, především na tom celém ovšem funguje právě ona nostalgie a osobní vklad. Linklater možná nepřekvapil, dokázal ovšem, že má nadále zručné ruce. Kouzelnou rotoskopii doprovází milé, kouzelné dobrodružství zasazené do rekonstrukce doby konce 60. let, která zároveň zaručuje, že po delší době na Netflixu vzniknul originální film, na který se dá nejen dívat, ale je přitom i velmi kvalitní....... () (menej) (viac)