Nezanechať stopy

"Ať se mlčení stane výrazem naší síly!" Tyhle případy je třeba stále připomínat, aby se na zločiny komunismu nezapomnělo! "Vy zastupujete bezpečnost nebo prokuraturu?" (30.06.2024)

Vcelku brutální stopáž, ale pro vykreslení praktik milice a státní tajné bezpečnosti za komunismu jistě omluvitelná. Pravdivý a těžký film, až se mi chtělo zvracet stejně jako Jurkovi. Rozbité rodiny, pokřivené charaktery, bezmoc. A alespoň ta jedná kladná postava generálního prokurátora na straně moci (a pravdy), jenže na zrůdy krajské prokutátorky Bardonové, generála Kiszczaka to nestačilo... (05.05.2022)

Působivý, chytře udělaný (a zbytečně dlouhý) film jako obžaloba soudnictví minulého režimu, což se na Západě rádo vidí. Ale co se současnými oběťmi manipulace, kdo se jich zastane?(70%) (05.07.2022)

Film by mohl být přesvědčivější, kdyby téměř všichni protagonisté komunistického režimu nebyli zobrazeni jako ošklivě odpudivé karikatury už napohled. Tak jednoduché to ale bohužel nebylo. (28.06.2024)

Osemnásťročný Grzegorz Przemyk (syn básničkárky a členky poľskej demokratickej opozície Solidarita) bol v máji 1983 počas stanného práva proti opozícii a hnutiu Solidarita, pravdepodobne zadržaný pre to, že nechcel ukázať občiansky preukaz. A nastal teror. Dostal brutálna bitku od komunistickej milície, počas ktorej utrpel fatálne zranenia. Dva dni po bitke umiera. A začína sa nerovný boj za spravodlivosť a potrestanie vinníkov... Mimochodom, na Grzegorzovom pohrebe sa zúčastnilo viac než 20 000 ľudí, bol to aj akýsi tichý protest proti komunistickému režimu. Ťažký a intenzívny film podľa skutočný udalostí. Komunistický režim v Poľsku bol snáď ešte horší ako u nás v Československu a diali sa tam ešte väčšie zverstvá. Tvorcom tohto filmu sa podarilo vynikajúco navodiť 80-kovú atmosféru, herecky najviac vyčnievali Tomasz Ziętek, Sandra Korzeniak a Jacek Braciak. V roku 2022 bol film poľským kandidátom na Oscara a tento film len potvrdzuje kvalitu poľskej kinematografie. jJediné, čo sa dá filmu mierne vytknúť je príliš dlhá stopáž. Myslím, že minimálne o 15 minút to skrátiť šlo. P.S.: A aby som nezabudol, je z tej kategórie, kedy sa tá bezmocnosť z nespravodlivosti prenáša aj na vás... (02.12.2023)

V posledních letech se z filmy ze socialistické Polské éry roztrhl pytel a naši sousedé servírují jeden snímek za druhým. A další podle skutečných událostí. Policisté zatkli středoškoláka a trochu se do něj pustili. Tak trochu, že svým zraněním podlehl. Začíná neuvěřitelný koloběh událostí, během nichž se rodina snaží viníky usvědčit v soudním procesu. Tvůrci zobrazují události téměř dokumentárním způsobem. Jako bychom sledovali hraný dokument. Jak fungoval systém. Jak se komunisté snaží navenek skutečně předhodit veřejnosti viníky, ovšem vytvoří si je sám. Jakým způsobem předstírá, že opozice má právo mluvit do práva jako takového a spolupodílet se na jeho vymahatelnosti. Na druhé straně snímek nepřišel s ničím překvapivým, tím spíš, že jde o opravdu dlouhý snímek. Kdo sledoval nějaký český film nebo dřívější polské, či snad ten či onen dokument, tak sleduje jen jeden z mnoha případů jichž se děly tisíce. Paradoxně tento snímek nebyl ani nijak zvlášť oceňovaný, celkem dostal jen dvě ceny, na domácí scéně pak jen za vedlejší roli. (30.06.2024)

Tak na prvotinu režiséra to sice nemá ,ale po psychické stránce tak pořádnej nářez. Jen si říkám , "Bože , v jakejch sračkách jsme to žili" , kde i termín "rakoviny duše" je slabá metafora pro ten systém.Zajímavé je,vidět vedle sebe jednu nespravedlnost 25 lat niewinności (2020) a druhou systémově zdokonalenou. P.S: Toho pomrkávání na diváka v podobě Beksinského obrazu v kanclu advokáta , jsem si stihnul všimnout. (08.12.2023)

Velmi intenzivní se všudypřítomným pocitem až klaustrofobie z toho, jak režim utahuje šrouby, tlačí a vydírá každého, kdo se objeví na scéně. Komunismus je svinstvo, komunisti jsou svině! 90% (19.04.2024)

Vždy, když vidím podobný film, tak se mi ještě dnes dělá špatně. I když se již o politiku nezajímám, zůstává ve mně stále ta bezmocnost prožitých let a zlovůle komunistických papalášů. Film vypráví o Polsku, kde možná byla situace vyhrocenější než u nás zásluhou Solidarity, ale poměry byly hodně podobné. Sám mám osobní zkušenosti s StB, u výslechu pětkrát šestkrát, když exmanželka emigrovala se synem do Austrálie. Radost, když mě v deset dopoledne před zraky celého podniku doprovázeli příslušníci do služební volhy. Přitom jsem byl už osm let rozvedený a neměl ani šajn, co se děje. Připadal jsem si, jako bych vlastnoručně na hranicích stříhal dráty. (10.07.2024)

Poliaci prekvapili a prišli s jedným z ďalších snímkov z čias totality, ktorí verne a skľučujúcim spôsobom zachytáva tunajší režim a jeho mašinériu v plnej kráse. Dámy a páni rusofili, takto nejako to vyzerá aj v dnešnom Rusku, kedy sú potláčané ľudské práva jedna radosť a vládna mašinéria vás zvalcuje za čo i len trošku odlišnejší názor. Tento film je dobrým mementom toho, kam sa nechceme dostať a že sloboda nie je žiadnou samozrejmosťou. Palec hore za réžiu. 80 % (13.02.2023)

Bezvýhradne dokonalé v každom ohľade, mrazivé, intenzívne, atmosférické. 100% (13.03.2023)

Celkem slušný obrázek let nedávno minulých a vyobrazení toho co se nám tu plíživě opět vrátilo. (14.09.2024)

Atmosfera komunistickeho Polska, kde se nesmi mit vlastni nazor a musi se jen poslouchat a brousit srpy. Paradne ukazany prolhany system a lzi funkcionaru tak, aby vse vypadalo navenek ok. Vsude pritomny strach a nejistota na vys couha v kazdem kousku filmu. Polaci jednou bomby. Velmi me to pripomina dnesni lzi, ruskou lez protlacenou skrze davy blbu, kteri tomu veri. (15.09.2024)

Policajti ubijí k smrti studenta a jeho kamarád jako očitý svědek společně s chlapcovou matkou žádají potrestání viníků. Jenomže příběh se odehrává ve Varšavě roku 1983 a komunistický režim nepotřebuje skandál, který by ho mohl oslabit. Poutavé drama o tehdejší hnusné době plné hnusných lidí, kterým vévodila obludná paní prokurátorka. Pouze ta 160 minutová délka filmu byla trochu naobtíž. (28.05.2023)

Tisíckrát omletá téma o tom, že komouši boli svine, ale podané s takou dávkou autentickosti a krutosti a zabalené v tom nádhernom vizuále, ktorý z plných pľúc kričí komunizmom a osemdesiatkami. Dalo sa to veľmi jednoducho posrať, fakt. Ale pán Matuszyński nie je obyčajný rutinér a vie, čo za myšlienku chce týmto filmom predať. Vďaka (už spomenutej) autenticite, presvedčivým výkonom (Sandra Korzeniak všetkých po jednom válcuje), temnej a pochmúrnej hudbe využívajúca hlavne klavír a basu, nádhernej kamere ktorá sa neštíti dlhých a pomalých záberov, a hlavne vďaka vypiplanému, ale za to jednoduchému scenáru vznikol jeden z najstrhujúcejších a najnapínavejších európských filmov, ktorý som mal za svoj (celkom krátky) život vidieť. Naozaj stojí za to, aby nevinný človek nedostal spravodlivosti výmenou za to, že nás žandáre nechajú na pokoji? A čo ďalšie sme za to ochotní obetovať? Čo ma dosť prekvapilo, bolo to že to je síce omletá téma, ale film nesleduje pohľad iba hlavných postáv, ale aj to, ako sa ku celej veci stavajú komunisti. A že sa medzi nimi našli aj takí, ktorí nerozmýšľali riťou, ale stavali sa ku tomu racionálne. Čo ich nechtiac trochu poľudštuje. Takmer dokonalý zážitok, kebyže ustrihli aspoň takých 20 minút, lebo hlavne v polovici to trochu strácalo paru. (19.07.2023)

Jasných pět! Chvíli jsem si říkal, že tohle by měli povinně ukazovat ve všech středních i základních školách, ale pak jsem se trochu lekl, protože mě napadlo, kolik takových nedobrovolných diváků by bylo naopak oslněno tím, jakou úžasnou moc měla komunistická stb, jak si nádherně a beztrestně mohla zkrucovat pravdu i konkrétní lidi podle svých soukromých potřeb a jak by bylo vlastně príma, kdyby se komunismus vrátil a oni se mohli stát taky takovými všemocnými estebáky (vždyť k tomu stačilo tak málo)! Kontrolní otázka: kolik takových potenciálních "adeptů" znáte ze svého okolí vy? (29.06.2024)

Ďalší výborný film zobrazujúci život v ľudovodemokratickom Poľsku a eštébácke metódy poľského štátu voči vlastným občanom na prípade Grzegorza Przemyka, ktorého polícia ubila, tak že na dôsledky zranení zomrel. Film tak nadväzuje a filmy mapujúce históriu Solidarity a zločinov komunistického režimu podobne ako Czarny czwartek či Človek z mramoru. Produkcia bez bombastických efektov skvele buduje desivú atmosféru neľudského systému, ktorý nedokáže podstúpiť seareflexiu a snaží sa kriviť realitu, aby zakryl svoje pochybenia. Herci sa svojich úloh zhostili veľmi dobre, takže postavy sú plastické a uveriteľné. (01.07.2024)

Sugestivně působící snímek zachycující skrze jeden skutečný případ poslední dekádu socialismu v Polsku. I přes svou délku film nenudí, naopak od samého začátku směřuje přímo k věci. Mladším divákům výstižně ukáže, jak to ve východním bloku vypadalo s pravdou a protistátními živly nejen v 50. letech, ale ještě v osmdesátých. Ocenil jsem i uvedení tohoto (jinak samozřejmě nediváckého) filmu do českých kin, kde si ovšem zasloužil větší pozornost, ideálně i promítání pro střední školy. (14.07.2024)

Poliaci nakrútili jeden z najlepších filmov za posledných pár rokov. Vylíčenie pravdivej udalosti, ktorá je mementom cynických ohavností komunizmu, kedy život jednotlivca nemal žiadnu cenu a osobná identita bola nežiadúca, vás schmatnú už v prvých minútach. Následne vami počas dvoch a pol hodín lomcujú ako hurikán latkovým domom, až vás po finálnom súdnom procese hodia o ako z kremeňa tvrdú stenu a ešte si do vášho nemohúceho ja kopnú ako tí sadistickí pochôdzkari do úbohého Grzegorza, ktorý sa neprevinil ničím, než radosťou z úspešnej maturity. Svinstvo vtedajšej reality sa stalo korunovačným klenotom – krvavým diamantom – kinematografického odvetvia. Viac tu (31.05.2022)

O tom, ze komunistickemu rezimu vladli cele desatrocia "paranoidni ozrani" sa uz toho dnes vie viac nez dost. Rakovina ludskej slobody v plnej parade, scenaristicky vtahujuca, ale formalne rutinna (prestrelena minutaz tiez nepomaha), so znamymi polskymi, hereckymi "ksichtami", o vtedajsom boji za ludsku dostojnost v betonovej (povacsinou panelakovo strohej) dzungli, plnej cervenych hyen. 7/10 (01.07.2022)