Réžia:
Antoni KrauzeKamera:
Jacek PetryckiHudba:
Michał LorencHrajú:
Marta Honzatko, Michał Kowalski, Piotr Andruszkiewicz, Wiktoria Kraszewska, Zofia Smagacka, Marta Kalmus-Jankowska, Cezary Rybiński, Wojciech Pszoniak (viac)Obsahy(2)
Jaká je cena za svobodu a důstojnost? Demonstrace proti komunistické zvůli a jejich krvavé potlačení v prosinci 1970 v Gdyni... Na film o událostech prosince roku 1970 v Trojměstí se čekalo v Polsku celých čtyřicet let. Vlna demonstrací a stávek se přelila nejen tzv. Trojměstím, které tvoří města Gdyně, Gdaňsk a Sopoty, ale i v přilehlých městech jako Elbląg a Štětín. Tehdy 12. prosince 1970 vláda rozhodla o skokovém zvýšení cen potravin a dalšího spotřebního zboží. Vzhledem k nepokojům, zhoršující se společenské náladě se vláda „připravila“ na odezvu dělníků na zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti. Vždyť jen v komplexu Gdaňských loděnic bylo zaměstnáno téměř 18 000 lidí. Následné nepokoje, demonstrace a stávky byly krvavě potlačeny polskou armádou, jednotkami ZOMO (Motorizované zálohy Ministerstva obrany) policií a složkami tajné policie. Tzv. Gdaňský prosinec 1970 začal 14. prosince, kdy dělníci Gdaňských loděnic nenastoupili do práce. K nim se postupně přidávali další závody a podniky. Tato vlna odporu byla krvavě potlačena střelbou do lidí, mlácením, mučením a samozřejmě zatýkáním mnoha stovek lidí. Příběh sledujeme očima zaměstnance loděnice Bruna Drywa a jeho rodiny... Film Antoni Krauze je emotivním dramatickým svědectvím o u nás všeobecně málo známých událostech, které předcházely založení polského odborového hnutí Solidarita v čele s jejím předákem Lechem Wałęsou. Díky tomuto filmu máme možnost objevit či připomenout tyto krvavé události, neboť odpor proti komunismu a jeho oběti jsou i naší historií. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
,,S KONTRAREVOLUCÍ SE NEVYJEDNÁVÁ. DO KONTRAREVOLUCE SE STŘÍLÍ....“ /// Začnu kapku jinak – polská filmařina se prostředím i historií příběhů hodně podobá tý naší. Na jednu stránku to je dobře, stejně jako tady, protože tahle parádní historická rekonstrukce událostí, ve kterých se polská strana a vláda – tak nějak po bolševicku – popasovala s dělníky a studenty - mně osloví daleko víc, než rozmrdání davu indiánů někde v Americe. Ten příběh je drsnej. Ani ne tak provedením, jako faktem, že se to fakt stalo. Pohled do zákulisí jednání stranických špiček, magorský kecy plný ideologie, autentický záběry z ulic plných demonstrantů. A do toho příběh Brunona, chlápka co šel ,,zrovna kolem“ a jeho rodiny. Prostě na autentickou událost napasovali neutrální a lehce vydírající příběh, při kterým člověk filmařinu zase tolik neřeší (co taky řešit – atmosféra 70tek ujde a herci jsou v pohodě). Na konci pak člověka nasere, že ty naši umělci uměj natočit akorát tak miliardu sérií Ulic, Ordinací a jinejch píčovin. Poláci – smekám! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vysvětlit děckám rozdíl mezi komunistou a fašistou. 2.) Často s chlapama vzpomínáme, jak jsme si v sedmdesátým v Gdyni náramně zabojovali. 3.) Thx za titule ,,KenoL“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** ()
Film, který může sloužit jako pomůcka k porozumění k tomu, co se dělo v Polsku na konci roku 1970. Ale ačkoli jde o vykreslení tragédie na příběhu skutečné oběti, Brunona Drywa (1936-1970), film pracuje primárně s emocemi. Nás může těšit reference věnovaná Československu, ale všechno ostatní si musíme dostudovat sami po vlastní ose. A v tom mohl být film mnohem nápomocnější. ()
Film precizně odhaluje praktiky mocenského mechanismu. Nelze si dnes jistě dělat iluze, že by se všehoschopní komunisti chovali jinak. Je to film, z něhož jsem neměl pocit dobře stráveného večera, ale naturalističnost faktičnosti scén byla zcela na místě. Nakonec film mobilizuje paměť na odvátý čas, který nelze jen tak škrtnout. V tomto smyslu dalo by se říci, že Černý čtvrtek přesahuje hodně rámec zábavy, ale má hlubší poselství. To byl zřejmě záměr tvůrců filmu. Nikoliv náhodou se tu objevila i zmínka o období okupace Československa sovětskými vojsky v roce 1968. Dobře udělaný ()
Působí to trochu jako hraný dokument, což drama neubírá, spiše je posiluje. Pro našince jsou zajímavá samotná fakta o polských bouřích sedmdesátých let, o kterých jsme se doma v té době nedovídali ani tolik, že se odehrávají. Mimo toho, že člověk podvědomě stojí na straně protestujících, musí také vidět, jak se Poláci poučili z rokuj 1968 v Československu a i za cenu "sebeobětování" a ztráty úcty vlastního národa nenechali věci dojít až k sovětské invazi. ()
Poláci se nikdy nebáli a to je pár let před tím Rusové převálcovali tanky...(1956) Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem který složil písničku Varhany v Oliwie kterou věnoval těmto událostem. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (1)
- Během povstání a následných represí bylo zabito nejméně 39 osob. Nelidský zásah státní moci v období před Vánocemi hluboce otřásl s písničkářem Karlem Krylem, který složil písničku „Varhany v Oliwie“, kterou věnoval těmto událostem. (sator)
Reklama