Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak. Áda čeká u auta na Jožu, která nakupuje. Nudí se, a osloví proto hezkou Bohunku. Dívka přijme jeho nabídku na výlet do přírody. Ve srovnání s přízemním Standou má zkušený Áda romantické řeči i chování a Bohunka jeho "kouzlu" podlehne. Milenci se nastěhují do chaty, kterou Ádovi půjčil Joska Nejtr. Sám Joska situaci využije k utěšování osamělé Joži. Nešťastný Standa vymýšlí různé pasti a triky, kterými by zničil svůdce své Bohunky. Jenomže vztah Ády a Bohunky spěje k zániku sám o sobě. Na chatě je vlhko a zima a dívka vaří denně jediné co umí - guláš z buřtů. Áda je rád, když si jí Standa z chaty odvede. Za čas je vše ve starých kolejích. Joža dostala na usmířenou zlatý náramek. Standa s Bohunkou, teď už manželé, přijímají návštěvu jiné mladé dvojice, aby si zahráli kanastu. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (84)

kleopatra 

všetky recenzie používateľa

Landovský hraje dělníka, který krade v práci jak straka, aby si měl z čeho postavit dům, a kterému šéf, krmený doma buřtgulášem a poezií, přebere ženskou. Chatu, kam spolu odjedou, sleduje Landovský periskopem z roury od kamen a připravuje pomstu, například atentát "dřevěná stolička ve vaně s kyselinou sírovou ubývá - když se na ni stoupne" nebo "namydlené schody" atd. Je to opravdu velmi vtipné a spousta věcí, které jako vtip ani nebyly zamýšleny, stačila do vtipu léty uzrát. Zoufalá doba, jen si řikám, jestli nám za pár let bude připadat ta dnešní a filmy o ní taky tak, ehm, srandovní. ()

Lima 

všetky recenzie používateľa

Neveselé pokoukání na šedivý život v socialismu. Z těch otřískaných baráků a nudného stereotypu jde na člověka depka. Ještě, že tu máme "Lanďáka", který jako žárlivý manžel předvádí jednu ze svých nezapomenutelných kreací. ()

Galadriel 

všetky recenzie používateľa

Tahle komedie je ve své podstatě vlastně hrozně smutná - neskutečně trefně odráží dobu a tehdejší smýšlení lidí, stereotyp a zvláštní hodnoty, kterých si lidé tehdy vážili a jak žili. U některých scén jsem vybuchovala smíchy (periskop z roury od kamen, kyselina požírající stoličku, Landovský a Somr jedoucí z hospody), u některých se usmívala (ujíždějící tramvaj, středeční milování u šéfa doma), ale konec už moc vtipný nebyl. Můžeme jenom doufat, že se nám ten stereotyp vyhne a že zůstal v roce 89 spolu s komunisty. ()

Tosim 

všetky recenzie používateľa

I já jsem byl ze začátku zmaten ze struktury vyprávění, ale postupně mě ten kolotoč partnerské i společenské nudy, všudypřítomná šeď a vynikající herci začali bavit. Párala jsem nikdy nijak zvlášť neprožíval, tahle adaptace se ovšem povedla enormně. Další z mých restů klasických českých filmů, který jsem měl vidět už dávno. 90%. ()

Enšpígl 

všetky recenzie používateľa

Nóóó, vidět prdelku a část ňadra Danušky Kolářové, tomu já říkám zážitek. Vidět život v socialismu tomu zase říkám kouknout do tváře pekla. Soukromá vichřice přivála trefnou satiru i zábavné scény s vtipnými dialogy. ()

Radek99 

všetky recenzie používateľa

Vynikající adaptace románu Vladimíra Párala. Tradiční Páralův manželský a milenecký vzorec, tradiční místo bohapusté severočeské chemičky, maloměšťácké hodnoty i způsob života, zkoumání života i jeho banality a především analýza vztahů - to postižení partnerského stereotypu je asi nejcennější devizou Soukromé vichřice. Bočan toho dociluje opakováním sekvencí určitých scén a stejně jako Páral v literární předloze pomocí jazyka - cyklickým opakováním určitých slov a vět. Film i kniha najednu stranou slouží jako hodně nepříjemná sonda do šedi a marasmu komunistického Československa uprostřed bezčasí 60. let, na druhou stranu má ale svůj silný nadčasový rozměr právě postižením stereotypu manželského i partnerského života a exponováním jednotlivých lidských typů (muž v manažerské pozici v krizi středního věku, postava Bohunky, kterou bychom dnes mohli označit módním termínem ,,zlatokopka" atd.). Osobně se rád dívám na staré české filmy mimo jiné i kvůli tomu, že je v nich zachycena realita dané doby, to jak vypadala města, vesnice, lidé, vozový park, infrastruktura a to mi právě černobílý film Hynka Bočana splňuje bezezbytku - navíc fakt, že jde vlastně o reflexi právě se rodícího konzumní společnosti, jejíž zárodky můžeme v chování postav pozorovat, takový prematerialismus před svou zlatou érou v normalizačních 70. letech. PS: Živelnost i zemitost herectví Pavla Landovského je opravdu fascinující... ()

Kulmon 

všetky recenzie používateľa

Nečekal jsem, že by ctihodná paní Kolářová začínala hned nahotinama. Každopádně vtipný příběh, jemuž herecky dominuje Pavel Landovský. ()

Jara.Cimrman.jr 

všetky recenzie používateľa

"Dneska budu dělat pátej nátěr. Zředěnej." Partnerský stereotypy snad nikdy nebyly ukázaný tak přesně a nezábavně. Tohle je totiž komedie pouze ve chvíli, kdy se Áda se Standou v hospodě ztřískali na plech. Jinak je to smutný a pravdivý. Každej vztah prostě směřuje ke stereotypu a výměna partnera na tom nic nemění. Udržet vztah ve žhavým stavu je obtížný, ale ti největší kanci to dokážou i s pěti partnerkama najednou. Mně stačí žena pouze jedna, která v pondělí ocení polohu štípání bambusu řízkem s hranolkama, v úterý polohu vídeňský ústřice gulášem s šestima, ve středu ... ()

dobytek 

všetky recenzie používateľa

Je to taková banální zápletka na téma milostnej trojúhelník, ale zachraňujou to herecký výkony a pár zábavnejch scének. Zejména bych vyzdvihnul Landovskýho. Ten je dokonalej a ukrad celej film pro sebe. Somr s Myslíklovou jako manželé otrávený každodennim stereotypem jsou taky výborný a debutující Kolářová celkem ujde. Akorát chvílema strašně huhňá a vůbec jí neni rozumět, co řiká. Ale ona zamlada huhňala snad ve všech filmech... Lepší 3 hvězdičky. ()

gudaulin 

všetky recenzie používateľa

Vladimír Páral byl uznávaný spisovatel svojí éry a expert na rozpitvávání lidské sexuality a mezilidských vztahů. Na jeho knihy se stály každý čtvrtek velké fronty a vedle Hrabala to byl asi nejlepší legálně vycházející autor. Na filmové zpracování svých knih měl ale celkem smůlu, většinou - možná za to mohla i normalizační dvacetiletka - z toho vycházely veskrze průměrné adaptace. Možná je to i dobou vzniku, v době rozkvětu kultury v 2. polovině 60. let, ale tenhle film je to nejlepší, co na základě jeho předlohy vzniklo. Jízlivý, zesměšňující, provokativní smínek o tom, jak to chodí mezi muži a ženami. Taky na pár gagů dojde, to když se Pavel Landovský chystá zprovodit ze světa svého rivala, ale jinak je ten film nikoliv k prvoplánovému smíchu, ale spíš k zamyšlení. Celkový dojem: 80 %. ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Ahoj Stando, už máte vrata u garáže?“ Z určitého úhlu pohledu jde vlastně o strašně smutný film. Dobová ubíjející realita, pořád to stejné, opakující se, bez větší naděje na změnu. Jenže přesně v tom zároveň tkví největší přednost filmu. Rutina dějová i dialogová, ať už jde o hlášení šéfovi, ujíždějící tramvaj, romantický pár, flákače na stavbě, Proč bychom se netěšili jako signál k sexu, debaty u karet a mnoho dalších po chvíli divákovi známých jevů, dokáže solidně rozesmát. Jakože to, co film ukazuje, je směšné, úsměvné, trapné a hořké zároveň (v pozitivním slova smyslu). Namátkou mě také hodně pobavily „originální“ milostné řeči svůdníka, hospodská konverzace Lohniského a Landovského, krásná scéna s detolem či žárlivec a jeho zabijácké pokusy. A jak se dokáže po projetí tramvaje a následné nehodě každodenní rutina na chvíli zbořit, aby se postupně zas navrátila k normálu, ukazuje film výtečně. I když možná až zbytečně důkladně, postupem času to až otupuje. Proto „jen“ ty slušné 4*. „Co bude k večeři?“ - „No přece buřtovej guláš!“ ()

sportovec 

všetky recenzie používateľa

Nejstarší a patrně dosud nejlepší adaptace z Páralova díla se obírá životním tématem-stigmatem tohoto českého spisovatele: zprvu romantickokritickým, později bezradným a posléze zcela rezignujícím postojem k pronikání konzumismu do naší společnosti. Autobiograficky zabarvený příběh mladých lidí své doby přesně zrcadlí možnosti, naděje, tužby i počínající rezignaci společnosti na počátku šedesátých let. Doby, která vyžadovala tzv. spotřební zboží, na něž nebylo dost sil a prostředků ani v peněženkách potenciálních zákazníků, ani výrobců. Za zmínku stojí fakt, že je to jeden ze startovních snímků tehdy nastupující herecké generace (Kolářová, Somr, Landovský, Satoranský, Neckář). VICHŘICE je určitě zařaditelná mezi vrcholná díla tehdejší naší filmové vlny. A i proto přes více než čtyřicet let, která uplynula od její premiéry, si zaslouží svou digitální verzi na DVD nosičích. ()

NinadeL 

všetky recenzie používateľa

Do revoluce mohla témata vyčtená z Párala přinášet cosi nového, ale po tom, co byl jako autor zdiskreditován Playgirls a Milenci & Vrahy, nelze k němu mít důvěru. Touto optikou bych bývala byla čekala eventuálně příjemné překvapení. Nicméně, radost je pohledět jen na výkon Kolářové. A čistě pro zajímavost je dobré zaznamenat trojici cameí Menzela, Neckáře a Bohdalové. Tento fenomén se jinak v českém filmu příliš nepěstoval. ()

paascha 

všetky recenzie používateľa

Jako rodilý Ústečák jsem vždycky oceňoval filmy z Ústí a o Ústí, tenhle nevyjímaje. A jako člen střední generace pamatuju dost na to, abych tenhle film označil za zdařilý obrázek tehdější šedi a morálního marasmu. Je to dobré, i když to bylo malinko jinak. ()

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Celý čas som rozmýšľal, prečo som o tomto filme nikdy nepočul. Prečo sa nikdy (?) neobjavil v programe komerčných staníc cez víkend popoludní. Jedná sa totiž o civilnú, častokrát humornú odnož českej novej vlny, kde sa to pár krát podarilo vytiahnuť až na kult. To pri všetkej inteligencii diel. Taká je aj Súkromná víchrica. Landovský a Somr v českej novej vlne a ešte ako sokovia, to by nemohlo dopadnúť zle ani pri horšom scenári. Toto je ten typ komédie, kde sú postavy maximálne vážne, prežívajú pomerne krušné chvíle a práve na tom sa divák zabáva. Podmienkou však je, že musí byť inteligentný. Čím som si nevedomky asi odpovedal aj na úvod komentára. ()

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Keď Vladimír Páral opisuje osudy ľudí, čitateľ má pocit, že číta technologický postup na nejakú syntézu v chemickej továrni. Opísaný stereotyp života v socializme sa dosť ťažko prevádza na filmové plátno. Každá nevierohodnosť, falošnosť a predstieranie vyniknú, ako pod mikroskopom. Zo sfilmovaných Páralov je Mladý muž a bílá velryba lepšie hodnotený, ako Soukromá vichřice. U mňa je to naopak. Na filme oceňujem výborné herecké obsadenie a očakávane dobré herecké výkony, kamerou zobrazovanú širokú paletu odtieňov socialistickej šede a navodenie smutnovtipnej atmosféry mesta a jeho obyvateľov v područí ťažkej chémie. ()

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Na jednu stranu páralovka se všemi prvky které vás musí rozčilovat (kdo nechápe, ať si od něj něco přečte) - stereotyp dohnaný do extrému. Na druhou stranu, kdo dokázal líp zachytit beznaděj šedivého socialismu, pravdivěji popsat dobu, ve které naši rodiče ale spíš prarodiče odžili velkou část svých produktivních životů, a právě tentokrát je ten únik ze stereotypu zábavnější než kdy jindy, mladý a teprve začínající otylouš Lanďák jako úkladný skorovrah, Daniela Kolářová jako předmět zájmu šéfa a podřízeného a Josef Somr jako typický produkt právě onoho šedivého socialismu. Tohle se prostě nemusí líbit, ale alespoň to bude (na Párala dost netradičně) bavit. Ani jsem nevěděl, že v Ústí jezdily tramvaje. ()

Flego 

všetky recenzie používateľa

Tragicky smiešne pozastavenie sa v komunistickej ére so všetkými spoločenskými neduhmi, aké si mohla vtedajšia doba vymyslieť a realizovať. Viac ako samotný príbeh ma však oslovil spôsob natočenia s opakujúcimi sa scénami. ()

J.Connor 

všetky recenzie používateľa

Na gymplu nám profesor češtiny vyprávěl o Páralovi natolik sugestivně, že jsem ho vyloženě obával rozečíst, neb jsem s v té době zabýval tématy stereotypu a šedi "vědecky" a panovala důvodná obava, že to těžce ponesu. Nyní zocelen životem již sice nemám na četbu čas a když, tak ne na seznamování s Páralem, ale byl jsem ready natrefit na tenhle biják v bedně. A výsledek ? Skutečně vynikající dílo, které je aktuální dodnes, byť glosuje dobu dávno minulou. Oni holt nedělní kuřata na paprice a banalita lidského žití (i přes různá vybičování se) nejsou jen otázkou totality, i když v ní nabývaly ještě více zrůdných rozměrů. Celá ta deprese je zde ale navíc protkána nebetyčnou srandou, které samozřejmě vévodí žárlivý Lanďák a výsledný mix dosahuje až ke kvalitám podobně obousečných Homolkových. A Ústí n. L. taky potěšilo. ()

Reklama

Reklama