Arvéd
Arvéd
Arved
Réžia:
Vojtěch MašekKamera:
Dušan HusárHrajú:
Michal Kern, Emanuel Fellmer, Saša Rašilov nejml., Vojtěch Vodochodský, Martin Pechlát, Vojtěch Vondráček, Tomáš Kobr, Václav Rašilov, Róbert Jakab (viac)Obsahy(1)
Film Arvéd rozpráva o tom, ako ďaleko sme schopní zájsť, aby sme dosiahli svoje ciele. Jiří Arvéd Smíchovský bol ochotný ísť až na hranice samotného pekla. Život a smrť Jiřího Arvéda Smíchovského sú stále zahalené mnohými tajomstvami. Počas vojny ako nacistický konfident zachránil Štěpána Plačka z koncentračného tábora. Po vojne sa ich úlohy obrátia. Plaček splatí svoj dlh a zariadi, že ho súd za kolaboráciu s nacistami neodsúdi na smrť, ale len na doživotie. Tým sa však ich vzájomná služba nekončí. Plaček ako vyšetrovateľ Štátnej bezpečnosti využíva Arvéda na vlastné účely, aby usvedčil nepohodlné osoby. Za jeho služby sa mu odvďačí výhodami prominentného väzňa a predovšetkým Arvedovou najväčšou drogou – vzácnymi okultnými knihami zo skonfiškovaných knižníc. Arvéd a Placek hrajú šachovú partiu. Hra o dušu vstupuje do finále. (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (190)
Velký potenciál, téma mimo stream, ale silné. Ovšem špatné zvládnutí, škoda. Nelze chválit kameru, světla ani herce (i když výborný Kern přehrával), když příběh jaksi není příběh, vyprávění se nevypráví, nejde to odnikud nikam a postavy zůstávají tak cizí, že divák je lhostejný tak, jako je čtenář lhostejný ke špatnému románu. Škoda veliká. ()
Tohle nejsou srabácké tři hvězdičky, ale jen přesné vyjádření mého pocitu, že film zůstal někde na půli cesty. Chtěl toho sdělit více než nakonec dokázal. A zvolil formu, která mu v tom měla být nápomocná, jenže mu časem zlámala vaz. Velká škoda! ()
Nádherné vizuálno, jakož i zvuková stopa. Střípky ze života “malostranského ďábla”, nikoliv klasický životopisný film. Herecké výkony velmi dobré, aura kolem postavy Arvéda perfektní, nicméně k té páté hvězdičce něco chybí, a sám nějak nemůžu přijít na to, co. Vojta Mašek je nicméně génius, jeho komiksy sjíždím už hodně dlouho a film v jeho scénáři i režii - no to je prostě lahůdka. ()
Není u nás moc filmů tohoto typu, což je logické, protože poptávka není taková, aby se dokázali "uživit". Když pak něco takového vznikne, tak pochopitelně vzbudí rozruch, a Arvéd by si zasloužil, aby ten rozruch kolem něj opravdu byl. Přemýslím, kdy naposledy jsem u domácího filmu viděl takovou vizuální a zvukovou nápaditost. Arvéd v tomto jasně cílí na veškerá domácí ocenění, a naprosto právem. Stejně tak Michal Kern, známý zatím z vedlejších rolí v dlouhodobých seriálech, či reklam, vytahuje herecký výkon, který u nás není moc často k vidění, což je dáno i postavou Arvéda, a tím, jak složitou osobností byl. Arvéd určitě není film, který si dáte k odpolednímu dýchanku, ani na večerní pohodu. Naopak, vyžaduje 100% soustředění, a řekl bych, že na jedno kouknutí se ani nedají pobrat všechny detaily, které film nabízí. O dost jiný pohled na raně komunistická léta na našem území, než jsme zvyklý z jiných filmů... ()
Film spíše založený na skvělé atmosféře než plynoucímu příběhu. Dobrá hudba i vizuál. Scéna se skříní a náckem hodně se zarytým nožem. Věc, která mohla být lepší v kině. Tady jsem se sekl. ()
V psychologických (hlubinných) odstínech, kafkovském bludišti a určitého šílenství v odstínu politického (jiného a přitom stejného) systému moci vidíte Arvéda. Arvéd je vlastně Volha pro intelektuály. Tak či tak je to opravdu nečeské zjevení. Některé obrazy, technická zručnost, atmosféra...to bylo velmi kvalitní. Jako celek to moc nefunguje, ale to asi ani film nechce. Když vydržíte a pocitově uchopíte některé slova a obrazy, tak se vám to bude (ne)líbit a to je dobře. Ten film se nechce líbit...70%. ()
úchylové na nábytek se při filmu rozsypou.. ()
Naprosto promarněný potenciál. Mysteriózní atmosférický horor? Psychologická studie? Dobová výpověď? Všechno z toho a nic zároveň. Arvéd se rozpadl pod mizernou režií a divným scénářem, přitom nápad a občasné scény napovídají, že teze byla skvělá. Třeba první scény vyznívají nápaditě a plnokrevně, ale celý počin se postupně rozpadá a rozpadá. Kern nehraje špatně a v rukách lepšího režiséra by podal ještě lepší výkon. Za mě to úplně na Lva nebylo, ale budiž. Rašilov a Pechlát byli vlastně zajímavější. ()
Jeden z nejzajímavějších, nejnáročnějších a nejznepokojivějších českých filmů posledních let. Velké plus za démonického Michala Kerna. ()
Na sledování mě nalákala Wikipedie. A byla to chyba. Až moc art. Až moc hlubokých dialogů. Až moc bez děje a až moc skříní. ()
No do psí pochvy, tohle sem neměl dělat. Nejhorší na tom je, že sem si to pustil na novej rok, tak jen doufám, že všecky ostatní filmy budou lepší. Tohle byla hrozná nuda namixovaná s nesnesitelnýmu kecy o kristu a satanovi. Vyšpekrovali to slaboučký herci v čele s Rašilovem. Já sem čekal, že mě film zavede mezi estébáky, nácky atd. Ale tohle mě zavedlo leda tak do prdele :o) ()
Vydrzel jsem jen do pulky. Nevadi mi podivnost filmu, ale ubily me prazdny kecy sislane tim homohlasem. Sry. (p.s.: nejsem homofob, jen tady to pusobilo zbytecne, umele a prehnane) ()
Nebavilo. Ale cením to originální pojetí. Režisér má nepochybně potenciál. Výkon představitele hlavní role mě neohromil. ()
Možná nejlepší atmosféra v českém filmu posledních let... Minimalismus, pomalé tempo a komorní charakter. Scénáristicky trochu manýra, absence dynamické životopisné šablony i celková náročnost mohou běžného diváka zklamat. Herci zaslouží pochvalu, zejména Michal Kern, který snímek velmi táhne vzhůru. 70 % ()
Chytl jsem se až ke konci. Fakt to není lehký film, a ikdyž mám rád tyhle hry s divákem, tak tohle bylo fakt moc. A ten film to sráží. Takže se ani tomu nízkému hodnocení tady nedivím. Každopádně Michal Kern si tady namazal všechny české lvy posledních 10 let na chleba. Za tohle se v us dostávají oscaři. 6/10 ()
Další zbytečnej českej "hnědej" film. ()
Rozhodně velmi zajímavý film. Historické filmy ČT umí, ale je velká škoda, že se divák ve filmu velmi špatně orientuje. Opět hororový prvek selhal, rituál sekty mohl být temnější. ()
Postupný propad do Arvédovi mysli... tam v realitě, jinde v myšlenkách a častém déjà vu. Film, který o něm zdánlivě příliš neřekne a přesto tam ta cesta je. Je v rozhovorech se Zenkem, v šachové partii s Plačkem, vztahu s Vlastíkem a to často skrze jiné... Kostka Neumann, da Vinci atd. Vizuální stránka vtáhne, výborná je kamera, hudba a světlo "ve tmě", protože některé scény hraničí s hororem a příhodně i expresionismem. Tomu a divadelní atmosféře podléhá i slizce ďábelský výkon Michala Kerna, jemuž je Saša Rašilov více než důstojným protihráčem. Čas podívat se do skříně. 75% ()
Súvisiace novinky
30. Český lev - výsledky
V sobotní večer 4. března 2023 proběhl v pražském Rudolfinu jubilejní 30. ročník předávání cen České filmové a televizní akademie, Český lev. Přímý přenos ceremoniálu, během nějž byla oceněna výrazná… (viac)
Na cenách kritiky zabodovaly Arvéd i BANGER.
V letošním roce se nominace na Cenu české filmové kritiky za rok 2022 dočkalo celkem sedmnáct filmů. Našli jste mezi nimi nejen snímky promítané v loňském roce v kinech, ale i seriály, minisérie,… (viac)
Cenu filmových fanoušků získaly Devadesátky
V pondělí 16. ledna v 11 hodin dopoledne proběhla tisková konference České filmové a televizní akademie (ČFTA), během které byly mimo jiné zveřejněny nominace pro jubilejní 30. ročník předávání cen… (viac)
Nominace na Ceny české filmové kritiky zveřejněny
V úterý 3. ledna byly zveřejněny nominace pro třináctý ročník Cen české filmové kritiky, jež mají ocenit a upozornit na výrazná díla i filmaře uplynulého roku 2022. Padesát členů Sdružení české… (viac)
Film jsem zatím neviděl, proto jej bodově nehodnotím, ale četl jsem jeho literární předlohu, totiž román Malostranský ďábel (autor Jan Poláček, Praha 2016). Několik poznámek k literární předloze: Předností knihy je, že se z velké části opírá o historické skutečnosti. Jejím nedostatkem je, že autor tyto skutečností doplnil podle své fantazie. Více bych uvítal seriózní historickou studii. U beletrie navíc hrozí nebezpečí, že naivnější čtenáři zamění autorovy fikce za skutečnost a budou se domnívat, že to tak „doopravdy bylo“. Daleko více bych ocenil, kdyby autor, pokud na to má, vymyslel nějaký příběh vlastní hlavou, místo aby parazitoval na příběhu skutečné osoby. To je ovšem problém žánru životopisné beletrie jako takového. Upozorňuji na některé pasáže, které mě při čtení z různých důvodů poněkud iritovaly. – Strana 144: Začátek formule „Osoba mica...“ je špatně. Správně má být „Osola mica...“ Ono to přepisovače k tomuto překlepu dost svádí. Také když má člověk zapnuté automatické opravy, tak mu to mrcha počítač takto zkoní. – Strana 145 a dále: Popis evokace odpovídá tomu, jak si ji představuje laik. Zvláště mě rozesmála věta: „Kruh obklopily nahrbené postavy pomocných duchů.“ – Strana 179: „Pronesl by zaklínadlo – to nejsilnější ze všech –, to, na které se každý jen trochu zkušený mág obává byť jen pomyslet.“ Existence nějakého „nejsilnějšího zaklínadla“ je mýtem, jemuž věří pouze laikové. Magie je záležitostí vůle a imaginace. Všechno ostatní včetně tzv. zaklínadel má až druhořadý význam. Použité formule sice mají značný vliv (třeba na podobu manifestovaných entit), ale nejsou rozhodujícím faktorem. Lze předpokládat, že Smíchovský tyto elementární skutečnosti na rozdíl od autora znal. – Strana 244: „Kdybych si jen vzpomněl, jak to bylo dál... Kéž bych měl u sebe tu knihu... Je vázaná v kůži. Má prasklý hřbet. Stojí v horní polici až u zdi. Stačí se pro ni natáhnout. Namalovat kolem sebe ochranný kruh. Přečíst zaklínadlo.“ Obdobným mezi laiky rozšířeným mýtem je víra v existenci nějaké extrémně mocné knihy, která obsahuje nějaká zvláště účinná zaklínadla. Kromě toho je nepravděpodobné, že by Smíchovský při své fotografické paměti neznal důležité formule zpaměti. – Strana 278: „Pokoušel jsem se alespoň představit si zažehnuté svíce, pochodně na stěnách. Muže v černých pláštích. Nakuřovadla. Bílý kruh na podlaze.“ Říká se vykuřovadla nebo kuřidla, amatére. Nakuřovadla se používají v lidovém léčitelství. Smíchovský si nechodil do sklepa léčit revma, ale chodil tam vyvolávat démony, při jejichž evokacích je zvykem vykuřovat. – Strana 288. Autor popisuje svoji návštěvu u Smíchovského sestry v roce 1975. Dotyčná mu nabídla, že si může z dochovaného torza knihovny vybrat nějaké knihy. On však při prohlídce knihovny náhle propadl strachu, „utekl jako malý kluk a zmizel bez rozloučení“. Jednoznačně nejsmutnější místo celé knihy. Dostat takovou jedinečnou šanci a takhle to podělat, tomu říkám výkon. – Strana 300 a dále. Autor uvádí, že při své další návštěvě u Smíchovského sestry od ní přece jenom na památku dostal jednu knihu sepsanou ve „staroaramejštině“. Že by v biblické aramejštině? Nebo v aramejštině, kterou je napsaný Talmud? Autor praví, že se jedná o grimoár, a že po řadě pokusů a nezdarů dokáže správně odříkat zapsaný text. Bohužel nesděluje, jestli tomu textu i rozumí. Hlavně však postrádám údaj, o jakou knihu jde. Knihy, byť by i byly napsané aramejsky, totiž mívají nějaký titul a mnohdy i autora. V případě grimoáru ovšem bývá autorovo jméno často fiktivní nebo chybí. Kromě toho naučit se litery kvadrátního písma plus punktační znaménka a přeslabikovat (bez porozumění obsahu) aramejský text je záležitost tak na týden. Že by to autorovi trvalo čtyřicet let? Rovněž v knize, jinak bohatě fotograficky vypravené, postrádám snímek zmiňované knihy, snímek její titulní strany a aspoň stručnou charakteristiku jejího obsahu. Autor, pokud tu knihu opravdu má a není jazykově vybaven, se mohl obrátit třeba na doc. Bedřicha Noska, který napsal mluvnici aramejštiny. Takhle to působí dojmem, že autor mlží. – Seriózní a informativní studii o osobě J. A. Smíchovského lze najít v knize Novodobý český hermetismus od Milana Nakonečného. - - - Dne 19. 12. 2022 konečně shlédnuto na webu a bodově ohodnoceno. Já to tušil, že nestojí za to chodit na tento film do kina a vyhazovat peníze za lístek. () (menej) (viac)