Arvéd

Jeden z mála českých filmů, ve kterém si někdo dal záležet na tom, co hercům vkládá do úst. Mimořádný herecký výkon Michala Kerna (!!!). Jen je škoda, že autoři nezašli ještě dál, co se vizuálna týče, větší radikalitou směrem k experimentu (čekal jsem využití zkušeností s komiksem, což trochu sliboval i plakát) a sur-reálnu (Arved by se mohl ještě víc nořit do svého nitra a to by zase mohlo vyhřezávat ven) by neměli co ztratit (film stejně není klasický biografický portrét). Přílišné komornosti snímku - která sice naštěstí neupadla do divadelnosti, ale i s ohledem na stopáž se začne časem propadat do přílišné monotónnosti prostředí a kulis, tvořených prakticky jen interiéry, kterou lze odpustit právě divadlu, nikoliv však filmu - by rovněž pomohlo provzdušnit vyprávění třeba nějakými exteriéry či aspoň výraznější změnou prostředí. Ale jinak cením hravost (skříně), kterou jsem od autora čekal - lidé, co si myslí, že jdou na klasický biopic, budou z téhle čertoviny zuřit, a to je dobře. Sledovat film, zejména jeho poslední třetinu, kdy se jednotlivé linie (nebo spíše puzzle?) spojují do nikoliv realistického, nýbrž pořád spíše surrealistického portrétu hlavní postavy, bylo - navzdory uvedeným výhradám - potěšením. Zhlédnuto na 48. LFŠ. (04.08.2022)

Když po tisících trapných pičočalamádách s Langmajerem, točených výhradně pro neurovegetativní fytoplankton, někdo vrhne do kin něco odlišného, je z toho hned pozdvižení a plesnivé maso pro Lva. Satanžel však „odlišné“ nemusí nutně znamenat dobré, chytré nebo zábavné. A přitom se z životních trampot toho českého sekndhendového Królyho z Podstolemprd dalo v pohodě vytěžit celkem kulantní okultistické nebo politické drama. To by se toho ovšem nesměli chytit druhořadý rešeršní pissálek a urputný artový divadelní masturbant, kteří, nepokrytě ukájejíce své neumětelské ambice, z nadějného tématu uplácali plytkou, divácky naprosto nesnesitelnou repetitivní okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu s iritující amatérskou leklou ropuchou a děsivě přehrávajícím Šášou v hlavních rolích. Okultpičistickou a expresifilistickou rádoby kafkofausťárnu, u jejíhož sledování nechytnou otravu filmem snad jen samotní pyšní autoři a ta obvyklá kohorta uhrovitých panických rozumbradáčů (čti „absolventů FFUK“), co tolik milují hledat v hovně nestrávené zbytky. Jsem ale rád, milí ufoni, že jste zase jednou nadšeně vylezli ze svých zatuchlých pokojíčků s tím vašim malým, pokřiveným přirozením v ruce a řádně se tu vycákali, protože jste tím vnesli do Arvéda alespoň nějakou zábavu a trochu mi usnadnili rekonvalescenci po tom dvouhodinovém audiovizuálním traumatu. Ahoj kluci! (09.02.2023)

Jak psal už Goffman, všichni hrajeme divadlo. Většinou proto, abychom něco získali, něčeho dosáhli. Někdy se ale těch masek nahromadí tolik, až za nimi ztratíme sami sebe. Arvéd je ďábelský film. Nejen díky výkonu Michala Kerna (snad od Spalovače mrtvol nebylo zlo v českém filmu ztvárněné tak líbezně), ale i díky zpřeházené chronologii a nemožnosti určit, zda sledujeme jen zkoušku, nebo už se jede naostro, což značně ztěžuje sestavení sevřené fabule. Podobně jako při magickém rituálu dochází namísto kauzálního řetězení příčin a následků k cyklickému opakování. Slov, prostředí, situací, dějin. Tak jako film neopouští interiéry (vyjma poslední scény, kde je tím dosaženo krásně ironického efektu), jako kdyby ani vyprávění neopouštělo hlavu (nebo skříň) protagonisty žijícího ve svém vlastním světě, kde se překrývá minulost s budoucností, tragédie s krutou komedií, dobro se zlem. Krom toho, že Arvéd komentuje a znovuprožívá svůj osud, navíc se projektuje do jiných postav (např. Kristián) a příběhů spjatých s Českem nebo českou národní povahou (třeba od Haška nebo Kafky). Dochází k neustálému zmnožování, překrývání, vzdalování se podstatě. Zatímco jiné české biopicy vyprávějí přehledně, popisně a didakticky třeba o lidech, kteří rychle běhali a měli výčitky svědomí, tohle je podmanivě nasnímané queer mysterium, které tajuplnost a nejednoznačnost ústřední postavy zachovává až do konce. Jeden z vrcholů letošní tuzemské filmové tvorby. (11.08.2022)

Po traileru jsem já čekal hutné společenské a historické drama, šmrncnuté okultismem a dočkal jsem se filmu, který je sice pro Česko netypický, ale jehož forma, jakkoli odvážná, mnoho diváků buď unaví nebo otráví. Arvéd je snímek velice zajímavý, ale ve své repetitivnosti dost ubíjející. Jako jeho jednoznačný klad lze ovšem označit to, že Saša Rašilov nejml. se po desítkách let neobjevil v nějaké TV ptákovině nebo rovnou sračce. Snímku uděluju rozčarovaných 70%. (02.01.2023)

Jsem rád, že česká kinematografie se proměňuje a nebojí se aktuálně jít do těžkých témat. Smíchovský je ale natolik zajímavá postava, že by si přeci jen zasloužila klasický film a ne tuhle depresivní změť čehosi, která po příběhové stránce nedává vůbec žádný směr a vlastně se na plátně dvě hodiny vůbec nic neděje. Přitom Michal Kern předvedl úctyhodný výkon. Jen v divácky velice těžce přístupném filmu, který jeho život nepředkládá divákovi fakty a činy, ale pocity a emocemi. Ty jsou dle očekávání temné a depresivní. Ostatně jako celý film. (26.04.2023)

Ambiciózní debut mísí kafkovské absurdno s tragikou nezapadajícího jedince a pohnutých proměn režimů. Kvůli nedostatku opěrných bodů však film stále výrazněji ztrácí titulní postavu, což nezachrání ani vtahující audiovizuál. Více zde. (14.08.2022)

Zjevení na poli českého filmu. Metonymické propojení Protektorátu, 50. let a faustovského tématu. Těžký nedivácký film o Zlu. Spalovač mrtvol + Kladivo na čarodějnice + Lekce Faust = Arvéd. Geniální koncept. Vše je jen hra. Komunistické monstrprocesy. Karel Höger hajlující v Národním divadle. Vlasta Burian natáčející propagandistické skeče v protektorátním rozhlase. Oldřich Nový hrající v budovatelských agitkách. Herci a zpěváci podepisující Antichartu. Spolupráce s StB. Konfidenti Gestapa i Sicherheitsdienst. Právo útrpné. Inkviziční procesy. Protektorát. 50. léta. Normalizace. Věčný návrat téhož... (03.01.2023)

Co jsem Arvéda před nějakými třemi týdny viděl, v něm pořád nemám jasno. Taky jednou film, na kterej jeho trailer vyvolal moc velký očekávání. Během celého sledování jsem nevěděl, co po mě ten film chce, a když jsem myslel, že to vím, ten film udělal nějakou zatáčku. Člověk se asi musí rozhodnout, jestli mu to tak vyhovuje, nebo ne. Jaké dát hodnocení, nevím, ale v tuhle chvíli bych to považoval za příjemné tápání. (04.08.2022)

Vzácný případ toho, že je film natočený pro trochu jiného diváka, než jsem já, a je mi to (v tomto konkrétním případě) docela líto. (22.08.2022)

Muži, kteří vylézají ze skříně. (03.08.2022)

Dokonalý protipól Slova od Beaty Parkanové. A přitom jsou to v jádru podobné filmy: teatrální, dobové, zaklesnuté do paralel, dualit, opakování. Jenže zatímco ve Slově jde o morální čistotu, přičemž neosobní veličiny jako řád a velké dějiny se tyčí nad postavami, které musí vynaložit zbytečky sil na to, aby se vůbec zvedly z domácího gauče a došly do kanceláře, Arvéd naopak do posledního místečka zlovolně ovládá a kolonizuje celý svůj film, rozlézá se do všech štěrbin, cizích těl a českých kulturních ikon (Švejk, Kafka, Oldřich Nový...). Takhle vypadá přebujelé ego na plátně, maniakálně rozpínavé, ale přitom vnořené do sebe, do několika málo interiérů, támhle jedna cimra, támhle druhá a jeden exteriér nakonec, až když je po všem. Film tak arvédovsky egomaniakální, že sebereflexivně komentuje každý svůj krok, tón, přetvářku, uzel ve vyprávění. Trochu nadsazuju, v popisu i hodnocení, ale je mi to jedno. (08.12.2022)

Udělat z mýty opředeného příběhu homosexuálního satanisty dvouhodinovou nudu je skutečně umění, jenž si zaslouží půlnoční projekci na všech festivalech, na kterých se objeví. Nejen ortodoxní intelektuálové s nosem od koblihy budou do deseti minut chrápat. Životní výkon Kerna je bohužel spláchnutý do kanálu. (08.05.2023)

Mašek si zvolil zajímavou osobnost i zajímavý styl, jak o ní poreferovat, ale po luxusním trajleru a některých recenzích jsem čekal větší divočinu. Arvéd má dobrý koncept, vizuál, atmosféru a vynikajícího Kerna, ale je brutálně ukecaný - drtivou většinu času se jen dva lidi baví v místnosti - a kamerově statický a až na roztříštěný střih velmi divadelní. Polovinu času někdo někoho vyslýchá, což je prostříháváno nudným okultním rituálem... Tak nějak jsem čekal, že to bude dravější, opiově halucinačnější a klidně i metafyzičtější. Každopádně solidní počin. 70% (12.09.2022)

„My 2 si rozumíme. Vždycky jsme si rozuměli.“ - „Lidi jako my se poznají po čichu. Inteligence je jako parfém.“ Nevěděl jsem, co od Maška čekat, v obou projektech (Okupace, Křižáček), které jsem od něj měl možnost vidět, byl „jen“ spoluscenáristou, bez přímé účasti na režii. Každopádně překvapil. S Arvédem to divák nemá vůbec jednoduché. Není to kus filmařiny pro mainstreamové publikum, které dost možná ztratí v průběhu sledování zájem o děj i bláznivého Arvéda. Což by ale byla zároveň škoda. Snímek se pohybuje na pomezí snění, představivosti, halucinace a pokrouceného vnímání reality, a to způsobem, kterým se odlišuje od většiny české produkce. Herectví, hudba, nasvícení, snímání postav…to vše napomáhá navodit zvláštní hypnotickou atmosféru plnou mystiky, okultismu a filozofických myšlenek. Mašek však není Szabó, jenž uměl bezpáteřního jedince ve službách totality ukázat o dost výstižněji, Arvéda vidím na lepší 3*. „Vy jste Boha nikdy neviděl a spoléháte na něj? Mně už se ďábel ukázal. Komu mám věřit…vám, nebo sobě?“ (05.02.2023)

„Upsat duši moci je to nejsmutnější, co člověk může udělat..“ Faustovský motiv o neúlevnosti inteligence, zkresleném vnímání dobra a zla a skříních, z kterých už jednou nikdo nevyleze. Časy se možná mění, ale lidé, co v nich tvoří opakující se zápletky, zůstávají stejní. Vícevýznamovost a symbolika (především rozhovory Arvéda na cele s páterem) svádí k zdokonalujícím reprízám, ale na „mentální horory“ tohoto typu nebývá nálada každý den. Ať tak, či onak, doporučuji se na dvě hlavní postavy předem připravit, protože štěstí přeje připraveným a život se změní v sen ten den, kdy štěstí potkáváš.. Michal Kern uchopením role velmi zajímavý, skoro to vypadalo, že se drží poučky Kevina Bacona, že uhrančivé děsivosti nedocílíte mrkáním. Když jemně dorážel na Vlastíka po recitaci ze Satanovy slávy mezi námi, byl jakousi kombinací fyzična Montgomeryho Burnse a prokleté vášně hraběte Draculy.. (21.06.2024)

Ani nemám potřebu k těmhle dvěma stručným, výstižným komentářům (Matty a Radek99) nic moc dodávat, snad jen že výsledek je kluzký jako sama postava Arvéda, fascinující, uhrančivý, přitažlivý i odporný jako samo zlo. A je to velký posun, pro Maška. Okupace byla jakožto dílo explicitně zlá (zde moje recenze), jak arogantně kopala do ubožáků a vynášela líbivé povrchní soudy, povyšovala se, ale nezmohla se na nic důstojnějšího... Zde však nelze vůbec oddělit postavu od díla, dílo si nedrží umělý morální distanc, je tu naopak jen nehodnotícím zprodstředkovatelem, téměř mizejícím, a vynést soud nad vyjevovaným, či zreflektovat, jaké emoce to v něm probouzí, musí v sobě každý divák sám... Nečekala jsem to, ale překvapená a potěšená hodnotím vysoko. *~ (14.02.2023)

Skvělé. Český expresionistický film žije. Nejlepší domácí film posledních dvou dekád. (20.09.2022)

Divácké masy mají smůlu, přiznám se, že jsem tuhle ambiciózní nechronologickou hutnost taky docela těžce dával. Ostatně debutující Vojtěch Mašek se už podílel na divácky nesnadné Okupaci či Křižáčkovi a je mu evidentně bližší cesta nad rámec stávajícího očekávání. Okultista a intelektuál s geniální pamětí Jiří Arvéd Smíchovský sympatizoval s fašisty, platil za protektorátního udavače, spolupracovníka StB. Základem vyprávění je komplikovaný vztah s vyšetřovatelem státní bezpečnosti Plačkem, kterému pravidelně sloužil jako svědek ve vykonstruovaných procesech. Tak či onak, na tragiku Arvédovy postavy se těžce dívá a ještě hůř „napojuje“. Místy dost pomalé i dost ubíjející. Nicméně klobouk dolů před výrazným výkonem Michala Kerna, který svou vůbec první hlavní roli v životě chytil pořádně za pačesy (a na Českých lvech ve velmi silné mužské herecké sestavě bral hlavní sošku právě on). (06.03.2023)

Spíš mezi *** a ****... Představuju si verzi, kde by měli tvůrci víc peněz na víc dekorací a dávám čtyři. Koncept mi fungoval, vedení herců je jednotné, stylizaci člověk musí přijmout. Jediné, co mi opravdu vadilo, bylo poměrně nenápadité svícení a příliš statická kamera. A trochu připitomělá role Pleslova. (05.10.2022)

Původně jsem očekával zcela jiný film, který by byl mysteriózní, fantaskní a hlavní postava by se v něm setkala s Ďáblem. Když se ohlédnu, tak jsem nakonec takový film stejně dostal. Je zde faustovský motiv, kdy Arvéd se setkává s Ďáblem, slouží mu, pro své cíle je ochoten obětovat cokoliv, avšak následně je odměněn Peklem. Poválečná doba, především když se dostali k moci komunisté, byla děsivá. Pokud šli po krku sami sobě, bylo to v pořádku, jenže při těch jejich čistkách zničili neskutečně dalších životů a rodin. Michale Kern předvedl obdivuhodný výkon, a tak si ocenění právem zaslouží. Řada dialogů má zajímavé myšlenky a nutí k zastavení se nad nimi. Ve finále nejde až tak o Arvéda jako o dobu, v níž se příběh odehrává. Velmi dobrá kamera a vynikající hudba s mrazivými ruchy. Příjemné překvapení. (05.03.2023)