Obsahy(2)
Láskyplný spor krále Jindřicha VIII. s Kateřinou Paarovou... Půvabná hříčka je mistrným dialogem mezi mužem a ženou. Manželský pár, v němž je on – starší a mocný – ona – mladá a půvabná. Vzájemné škádlení, rozmíšky i hašteření naplnilo jedno královské ráno v ložnici. Mocný anglický král Jindřich VIII., který dal, jak víme z historie, usmrtit nejednu svou manželku, a poslední z nich – Kateřina Paarová, provokující s veškerou drzostí svého mládí. Hlavní spor nastane o barvu koně Alexandra Velikého. Byl bílý nebo černý? Zvítězí on, ona nebo láska, která se za všemi těmi slovíčky přece jen skrývá? Originální hra s historií je divácky přitažlivá především díky hereckému umění obou představitelů – Jany Brejchové a Jana Wericha. (Česká televize)
(viac)Recenzie (63)
Tyhle krátký minikomedie s Honzou Werichem mám fakt rád, vždycky je to takový originální, vysokokvalitní a pěkný. kromě toho werich je borec a sympaťák. prostě další malý majstrštyk starýho machra :) ()
Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? ()
Kráľom nie je nikto iný ako Henrich VIII. Tudor a kráľovnou Katarína Parrová v podaní Jany Brejchovej. Dialógy sú správne štipľavé, herci naladení tak akurát. Niekedy stačí vycibrená slovná prestrelka ku výbornému filmovému zážitku. ()
Milé, poetické, poučné. Každý používá své "zbraně" a Kateřina (vzhledem ke své kráse) vítězí. ()
A já měla za to, že Jindřich VIII. byl parchant. Někdy - někdy často - se stydím za to, jak my ženy mluvíme, za těch tisíc otáček, když o nic nejde, a vytáček, když jde o hodně... ve filmu to je, poučné. ()
Wericha mám strašně rád, ale tento televizní film byl natolik krátký aby mě více zaujal. ()
"Ale vy to kroutíte!" Skvělý slovní souboj mistra Wericha a Jany Brejchové. ()
Skvělé! Jeden z důvodů, proč se nedívat na současnou rádobyuměleckou tvorbu ČT. ()
Tak tomu říkám "postelová scéna". Nádherně jednoduchý příběh o jednom pozoruhodném ránu mrzutého, starého krále a jeho krásné a mladé ženy. ()
Československý krátký televizní film, jenž se odehrává přibližně v roce 1547 a přibližuje divákovi soukromý život významného anglického panovníka Jindřicha VIII. (1491-1547) v žoviálním rozhovoru se svou šestou a poslední ženou Kateřinou Parrovou (1512-1548). Do historických rolí krále a jeho ženy byli obsazeni J. Werich a J. Brejchová, což samo o sobě spolu s jednoduchým scénářem nabízí zajímavou filmovou podívanou. Dialog mezi oběma postavami přináší banální témata, která se zabývají vzpomínkami na bývalé Jindřichovy manželky, a příběh vrcholí ostrým a hašteřivým sporem o barvu koně Alexandra Makedonského. Svůdná Kateřina nechce dát za pravdu svému manželovi a tvrdohlavě se drží svého názoru, za což jí její manžel pohrozí popravou. Nakonec však tento historický, málo známý snímek od režiséra E. Schorma končí romanticky, když si absolutistický monarcha smrt své ženy rozmyslí a oba manželé trvají na názoru toho druhého. Bohužel se budu opakovat s povzdechem, jak velké role mohl mistr Werich ke konci svého života vytvořit, kdyby mu více přála tehdejší politická situace. Ačkoli tato inscenace pouze krátce přesahuje dvacetiminutovou stopáž, přesto si ji dovolím zařadit na nadprůměru, pochopitelně díky skvělým hereckým výkonům obou představitelů. ()
Esoterická hříčka, ale obě herecké osobnosti jí dodaly lidský rozměr srozumitelný a zábavný i pro běžného diváka. ()
Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. ()
Kdyby byl Zlatý fond televizní tvorby, tohle by tam nechybělo! Skvostná miniatura, ve které si užíváme dvou skvělých herců pod úžasnou režisérskou taktovkou. Vtipné, milé, chytré. ()
Televizní miniatura, na kterou se vždy rád podívám. Oba hlavní představitele mám za své oblíbence, Jan Werich si sám přeložil a upravil originální text. Evald Schorm se chopil režie a já si mohu každý rok připomenout herecké mistrovství Jana Wericha. ()
Konverzační lahůdka. ()
Toto bola pecka! Úžasná konverzačka, ktorú si rada znova pozriem. A chcem vedieť, akej farby bol Alexandrov kôň. ()
Hádaní se kvůli barvě koně je skutečně hluboký umělecký zážitek. Ještě že to má jen dvacet minut. ()
Rozhodně víc Werich než Jindřich VIII. Hraje tam sebe, ne historickou postavu. Laškování s vyhrožováním popravou má trošku jiný nádech, pokud vyhrožující má moc to uskutečnit a v minulosti již tak učinil. Pak to není laškování, ale výhrůžka z pozice silnějšího ve vztahu. Nepřijde mi to pak úplně humorné, spíš zlé. ()
80% ()
poté, co jsem shlédla snad veškeré možné adaptace tohoto tématu, je tahle hříčka krásně lidská, pravdivá, normální... ()
Reklama