Král a žena

Jo, když se někdo jmenuje Brejchová, tak je to zaručeně kočka. Takový lidi jako ona prostě nemusej hrát, stačí když jsou. Ale Jana hrát uměla a když přidáme jeden ze dvou Werichových výrazů (ustaranej důchodce) - evergreenů, máme docela dobrej základ pro úspěch. Nikdy jsem si nemyslel, že je Werich nějakej úžasnej herec, podle mě není pro něj hraní charakterů, do kterých byl obsazován moc složité. On má výraznej a povedenej ksichtík, k tomu moudrej hlas a...nic dalšího není třeba. 22 minut je ideální stopáž tohoto minifilmu, víc by bylo moc. Takhle je to docela příjemná oddechovka. A dělat si prdel z králů se každopádně schvaluje. (27.06.2008)

Byl jednou jeden král a ten měl šest žen. A když byl starý, byl unavený a mrzutý. Jeho poslední žena Kateřina Paarová byla o několik generací mladší a i jinak s ním měla málo společného. Není divu, že se ti dva neustále přeli a o cosi se dohadovali. To je vlastně celý děj televizní hry Král a žena. Brilatní herecké výkony Jana Wericha a Jany Brejchové však dělají z této televizní hříčky perlu Zlatého fondu české kinematografie. (Werich nám předvádí spíše mrzutosti svého stáří než dokument z anglické historie. ) V jejich podání dokážeme porozumět a uvěřit vztahu Kateřiny a Jindřicha. Něco mezi manžeským, rodičovským a přátelským vztahem je doprovázeno neustálým, malicherným, ale vlastně vlídným hašteřením. (09.06.2004)

5* stejně jako ve starší televizní hře Kočár nejsvětější svátosti, si i v této kratší konverzační televizní inscenaci pohrává žena s mužem a samozřejmě vítězí nejen díky svému šarmu. Duo Werich & Brejchová v postelové scéně je výtečné a neomrzí ani po těch letech. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (14.12.2017)

Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? (28.06.2008)

Poslední scénář pana Wericha padl právě na toto. Jindřich VIII. jako zástupce nejen Anglie, ale též mužů - pánů tvorstva. Kateřina Paarová pak zastupuje ženy a jejich pokolení. Je to věčný spor o to, kdo má víc pravdy. Důmyslná žena či touhou hnaný muž? Jan Werich je opět výborný, ale Jana Brejchová mě nikdy moc nepřesvědčila. Navíc si nemyslím, že takováto krátká epizodka stačí k pochopení vztahů mnohem složitých navíc na pozadí dějinných postav. (03.05.2023)