Eurovision Song Contest: The Story of Fire Saga
Réžia:
David DobkinKamera:
Danny CohenHudba:
Atli ÖrvarssonHrajú:
Will Ferrell, Rachel McAdams, Mikael Persbrandt, Pierce Brosnan, Dan Stevens, Ólafur Darri Ólafsson, Melissanthi Mahut, Joi Johannsson (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Zpěvák a zpěvačka z malého města si nenechají ujít příležitost, splní si sen a zúčastní se největší pěvecké soutěže na světě. (Netflix)
Recenzie (356)
Iste Eurovízia nie je súťaž. Len akási prečudesná producentská prehliadka aktuálnych popových produktov, ktoré znejú jeden ako druhý cez dôsledne vopred prefiltrovaný kopírovací stroj. Osobne pre mňa ostávajú záhadou masy divákov lepiacich sa na toto popové mucholapkové hovno. Na druhej strane - niet sa čomu diviť. Takto si európska hippie generácia, prežívajúca búrlivú mladosť do začiatku 70. rokov, vychovala svojich nasledovníkov. Dnes post hipíci (=vážení podnikatelia a jupíci) žnú plody vlastnej výchovy v podobe veľmi často pochybného umeleckého vkusu ich potomkov. Ale toto všetko je len anti konzumný a antipopový blábol. Späť k filmu: výnimočne odhodím predsudky a zdôvodním maximálne hodnotenie. Nech je príbeh akokoľvek vykalkulovano naivný, mňa osud večného smoliara, odvrhovaného otcom a vysmievaného komunitou, roky čakajúceho aspoň na kúlilinček šťastia, dojal. Aj preto, že hoci mohol zabojovať o slávu, zabojoval o istotu návratu do krásneho kúska zeme, kde vyrastal. Aj preto, že hoci celý život lúzer, v správnej chvíli zabojoval o lásku. Roky blízkej a predsa vzdialenej vyvolenej. A ešte: ak ma nejaké mesto pri pobyte na Islande zaujalo, tak to bol práve Húsavík. Tam sa odohráva značná časť filmu, jemu je venovaný i finálny eurovízny song. Žije tam necelých dva a pol tisícky ľudí (čo je u nás väčšia dedina). Neinklinujem k vidieckemu životu. A predsa keď som prechádzal húsavíckou prírodou a ulicami: chcel som tam ostať. Bývať. Miesto, kde som prvý raz videl naživo veľryby. A tiež kolónie islandských aliek - mníšikov - papušalkov. Jednoducho som si predstavil, že si tam otvorím hot-dogáreň pre turistov a budem im tam predávať tie najlepšie ovčie (a baranie) hot-dogy na Islande. No a toto je film zasvätený Húsavíku. Na konci som plakal ako malé decko. Mňa to naozaj dojalo. A veľmi. Takže päť bez zaváhania. ()
Nechci lakonicky říct, že závěrečná skladba islandské post-rockové skupiny Sigur Rós byla tím nejlepším, nicméně tenhle projekt hudebního souznění napříč Evropou byl vždycky docela průšvih. Vnímám jej jako průměrnou estrádu s nenápaditými popovými songy, ve kterém hraje značnou roli politika a jsou v něm patrné historické i jiné sympatie. Komika Willa Ferrella, jehož manželka je Švédka, prý tenhle eurovizí guláš zaujal a protlačil ho (snadné to prý nebylo) u zaoceánských producentů. A vlastně proč ne? Dva prosté vesničany z islandského pobřeží drží jisté hodnoty, mají své sny, srdce na správném místě a najednou jsou jednou nohou ve velkém světě. Právě na tom (a na islandském mnohé parodujícím úvodu) to solidně ubíhá, těží to z až satirického potenciálu, jenže pak měl přijít někdo povolaný a minimálně čtvrt hodinu vystříhat, nakopat ty, kteří vymysleli množství debilních vtipů, a nechat tam to, aby byl výsledek svižný, nápaditý a vtipný. Bohužel není. Vaty je moc, vysvětlování už vysvětleného zrovna tak. David Dobkin (Nesvatbovi, Soudce) řemeslo zvládá, ale nic navíc nepřidává a asi měl do výsledné podoby (a Ferrellova scénáře) víc mluvit. Právě Ferrell nijak nepřekvapí, Rachel McAdams je tradičně skvělá (ač částečně přezpívaná), neheterosexuální Rus Dan Stevens s rozepnutou košilí výborný a Melissanthi Mahut kočkoidní. ()
Náhodou docela příjemnej a na pohodu feel good filmeček. Netflix konečně zase po nějaké době vyprodukoval něco nadprůměrného. Zákulisí Eurovize jakož to prostředku k rychle nabité slávě mám zmapované slušně a nepohoršuje mě to. Přidat ještě víc vtipných situací, tak bych šel i na 4*, takhle dávám nakonec 65% ()
Ale ano...skutocne si dali zalezat, aby spravili velmi fajn promo film na Eurovision... ()
Mila pocta jednej sialenej sutazi, ktora je prekladana nepricetnou zabavou v style Zoolandera. Alebo naopak. Kazdopdne sa to dost bije a je to skoda. V oboch pripadoch to totiz funguje velmi dobre. Akurat spolu to neladi. A emotivne vrcholy samozrejme totalny dojak. Ferrell v pohode, Rachel tradicne na zozratie. ()
Tak tohle zabolelo, můj oblíbený komediální herec, který umí být často trapný a afektovaný přesně v tom správném poměru, aby mě jeho komedie bavily se tentokráte převtělil do zoufale nevtipného, vlastně obyčejného zpěváka z Islandu, který chce stůj co stůj uspět ve fenoménu Eurovize. Místo třeskuté zábavy, jsem byl svědkem něčeho čeho jsem se vždy trošku obával. Ferrell dospěl, zestárl a já vždy tak nějak tušil, že tento vlastně inteligentní člověk, dává svým fanouškům přesně to po čem touží, takže právě proto před kamerou ze sebe dělá idiota. ... nebudu to nějak protahovat, dle mého soudu natočil komediálně možná svůj nejhorší film. Má vize byla, že si padesátník spolu se čtyřicítkou udělají srandu z těch dětských pop hvězdiček. Místo toho to naši dva hrdinové berou smrtelně vážně. 20% ()
Docela dobrá oddechová skopičina. ()
Po dlouhé době Will Ferell opět procitl do normálnější role a dramatického postoje, který vůbec není špatný.. ()
sledování filmů od Netflixu lze přirovnat snad už jen ke žraní hoven. ()
Možná proto, že takhle roztomile sebereflexní komedie tu nebyla už dlouho, a možná z toho důvodu, že ve chvílích nudy jsem si úspěšně představoval, jak stále krásné a dokonalé Rachel McAdams nasazuji snubní prsten a vedu ji na pódium, jsem Eurovizi nakonec tak nějak podlehl. Pretože humoru není tolik, kolik bych od Ferrella očekával, ten upřímně naivní dětinský nádech tomu sluší a Dobkin přesně ví, co točí, takže šablonovitý tuctový děj ve finále funguje. A ty melodie jsou dostatečně nakažlivé.. 70% ()
Rovnako hlúpe ako Eurovízia. ()
Má to niekoľko výborných momentov, ale na pomery Willa Ferrella je to dosť priemer, najmä v porovnaním s príbehovo podobným Blades of Glory je ten rozdiel úplne zásadný. Asi najväčším dôvodom je "PG" humor, ktorý nedovolí Ferrellovi a spol. ísť na hranu. ()
Velmi fajn reklama na Eurovision pro ty, co ho neznají (především Američanu), a zároveň fajn snímek pro už stávající fanoušky Eurovision, kteří docení mnoho narážek. A vlastně je to vhodný film i pro všechny ostatní. Eurovision Willa Ferrella boduje hrozně pěkným prostředím. Island a později Skotsko jsou tu pečlivě zobrazovány jako atraktivní destinace a (nejen) díky tomu má film skvělou, pohodovou atmosféru. Hlavní dvojka "blbé a ještě blbějšího" je taky moc milá a na poměry Willa Ferrella i dost civilní. V každém případě "Saga of Fire" není bohužel zdaleka tak vtipná, jak by mohla být - ve filmu jsou asi jen tak tři výborné fóry. Taky příběh je dost obyčejný. Pořád je to ale velmi příjemná komedie a upřímně řečeno, mnohem lepší film, než jsem čekal. (7/10) ()
Ya Ya ding dong a Volcano Man se mnou zůstanou ještě dlouho. Skvělá oddechovka, zhruba stejný matroš jako byl kdysi Zoolander. ()
Bavil som sa síce menej ako na iných strelených Ferrellových komédiách, no zato sa nemôžem ubrániť pocitu, že celý príbeh nesie so sebou aj odkaz. Tiež nebolo na zahodenie, ako si autori dokázali urobiť srandu z podobných speváckych súťaží. Len to mohlo byť trocha satiricky tvrdšie a samozrejme aj bláznivejšie. Podobne ako tomu bolo pri Ľadovo ostrí (2007). Lepší priemer. 65/100 ()
Pokud by člověk chtěl, vypískat tenhle film by bylo velmi snadné. Jádro zápletky prošlo přes mnohokrát použitý scenáristický kopírák a některé dějové body, jako třeba činy a motivace zdejšího záporáka, byly opravdu extrémně nahodilé a napsané úplně na pěst. Přesto když sledujete ty mimózní charaktery Willa Ferrella a Rachel McAdams v honu za letitým snem a o severský přízvuk marně snažícího se Pierce Brosnana, musí vám celá ta outsiderská popová blamáž do jisté míry obměkčit srdce. Nenáročná, bezmyšlenkovitá a zároveň v pohodě sledovatelná hudební blbina, nic víc, nic míň. ()
Příznivci (hudebního) nevkusu mají žně. A všechno to má na svědomí (tentokrát nezvykle umírněný až krotký) Willl Ferrell. Ten dal vzniknout pěvecké dvojici Fire Saga z Islandu, co ve své zemi nepatří zrovna k uznávaným umělcům a spíše jen sklízí posměch. A vypadá to, že si se svým hudebním repertoárem nesplní svůj velký umělecký cíl: účastnit se proslulé pěvecké soutěže Eurovize. Najde se však skulina v pravidlech, která dvojici účast umožní. A nic není nemožné, ani probojování se do velkého finále. Ferrell se podílel na scénáři i produkci a za parťačku si vybral Rachel McAdams, s níž utvořil originální pár. Vesměs se jeho vize ubírá očekávaným komediálně/parodickým směrem, ovšem frenetických gagů je na dvě hodiny, co film trvá, přece jen odměřené množství, takže vznikly prolákliny, které tu délku občasně až křečovitě vyplňují. Jsme třeba svědky, kterak na párty najednou všichni začnou jeden po druhém spontánně zpívat směs známých písničkových hitů, řeší se neexistující monogamie ústředního páru, ten totiž ještě nepřekonal hranici mezi přátelstvím a milostným poměrem, tudíž mně i tohle přišlo poměrně nadbytečné, dokonce se snímek pokouší brát se i vážně, což se neukázalo jako vyloženě špatné pojetí. Našince bude asi nejvíce zajímat, zda se soutěž neobešla bez české účasti. Na tabuli se skutečně objeví nápis Czech Republic a rádoby český zástupce českého tábora udělí soutěžícím body nutné k postupu do finále, ovšem čeština z pódia nezazní. Zato jsou k vidění jiní bizarní umělci, z východního bloku i ze Skandinávie, mezi nimiž vyniká favorizovaný ruský zpěvák v podání Brita Dana Stevense čí řecká bohyně v řeckém podání sympatické Melissanthi Mahut. K vidění je také Demi Lovato coby islandská top zpěvačka i jako její duch. Asi nejtrapnější je téměř vše, co přímo nesouvisí se soutěží a odehrává se na Islandu - uctívání elfů, zabití jejich rukou či pobyt na rybářské lodi s otcem, toho ztvárnil Pierce Brosnan. Ferrellovi jdou ješitné a egoistické postavy, kterým se dá fandit jen díky tomu, že má za protějšek někoho tak neodolatelně sympatického, jakou je Rachel McAdams, k duhu. David Dobkin režíruje celkem na jistotu. V minulosti točil tak úděsné komediální záležitosti, až je přímo zázrak, že to má inteligentní koncept, co v podstatě devalvuje klišé jednoduchých příběhů a nenápadně inklinuje k tomu převrátit naruby staré známé "není důležité zvítězit ale zúčastnit se" a dává nový význam heslu "sláva vítězům, čest poraženým". Poměrně zamrzí, že film v závěru ignoruje výsledkovou listinu soutěže a úplně chybí závěrečná ceremonie. Will Ferrell a spol. dal vzniknout (hudebním) outsiderům, se kterými je trapně, nevkusně až originálně komediálně. A alespoň jednou ta nemožná Eurovize byla zábavná. 7/10 ()
“Excuse me.” ”Yes?” “Hello.” “Oh, no one’s home.” “Hello, I have a telephone call for you.” “Ok.” “It’s from the Mayor of winning. He wants to say something to you.” “Yes, Mayor of winning?” “Hello, Sigrit. You’re going to win!” ()
Celkem sranda. ()
Co napsat o tomto filmu? Čekal jsem střeštěnou pitomost v duchu Ledově ostrých, kde se Ferrell vysmál krasobruslení. Jelikož nesleduji a nemám v oblibě Hlasy, X-faktory, Superstáry a podobné hovadiny, byl jsem celkem zvědav, jak se s tím popasuje v tomto případě a co to zas bude za šílenost. Musím však upřímně přiznat, že to bylo docela fajn a ač je Ferrell synonymem pro nekoukatelné slátaniny, tady zřejmě lehce stáhl nohu z plynu a vznikl veskrze příjemný komediální kousek, prošpikovaný opravdu hezkými písněmi. Děj a příběh celkově je vykalkulovaný a pitomý, ale určitě je to něco jiného, s čím jste se u Ferrella příliš nesetkali a už to je důvod k tomu se na to podívat. A pokud některá z písní nezíská zlatého bludišťáka, tak už nevěřím, že je spravedlnost v tom prohnilém Holém Údu. Překvapivé čtyři sluníčka, kterým výrazně dopomohla svým hlasem Molly My Marianne Sandén. Všechna čest. 75% ()
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD se tradičně svěřují s osobními topkami 3 filmů (a seriálů), uvedenými v našich končinách (nebo kdekoliv jinde) v uplynulém roce, a od letoška jejich řady rozšiřují taky… (viac)