Ada
Dýrið
Lamm
Lamb
Lamb
Lamb
Lamb
Obsahy(1)
Bezdetný manželský pár, Maria a Ingvar, žije so psom, mačkou a stádom oviec na farme kdesi na Bohom zabudnutom cípe Islandu v súlade s behom prírody. Ich život plynie v pokojnej rutine práce a odpočinku. Každý rok je o niečo lepší ako ten predchádzajúci, alebo sa v tom aspoň manželia utvrdzujú. Niečo medzi nimi ale zostáva nevyslovené, niečo bolestne chýba. Snažia sa zmieriť so stratou, na ktorú zdanlivo neexistuje liek. Divoká islandská krajina im ale nečakane ponúkne riešenie v podobe bytosti, ktorá dostane meno Ada. Je to dar, alebo prekliatie? (ASFK)
(viac)Recenzie (100)
Vzhledem k tomu, že jsem čekal (a trailer tomu i nasvědčoval) řádný psycho horor s hutnou temnou atmosférou, jako v případě jiných A24 kousků a místo toho jsem dostal velice podivnou dramedy, tak jsem zklamán. Horor připomínající scény jsou tu všehovšudy tři a zbytek je jen bizarní experiment, u kterého jsem se chvílemi musel i smát. Nejvíc ,,Adu" ubíjí její délka. Pomalé tempo mi nevadí, ale tady se velkou část stopáže opravdu nic nedělo. Měl jsem pocit, že film sleduju celou věčnost a jsem si zcela jist, že by snímek lépe obstál jako kraťas. Nebýt nádherné islandské krajiny, solidních hereckých výkonů a čekání, co z toho vlastně vzejde, vypnul bych to. ()
Mnou nejvíc očekávanej ,,horor" zbytku roku 2021 a mam smíšený pocity.. slovo horor jsem dal do uvozovek, protože to je spíš mysteriozní drama a jedna velká podivnost, ale nemůžu říct, že bych byl nějak zklamanej ikdyž to určitě neni film pro každýho.. ()
Tak je to taková fantazie z pastvin. Osobně nemám nic proti. 60% ()
Film Ada sa vám bude snažiť mnoho umeleckého predať, ale pozornejší divák odhalí artovú impotentnosť tohto filmu. Príbeh je ťažké priamo zaradiť k pozitívu alebo negatívu a preto začnem prostredím filmu. Islandská krajina sa do filmu skrátka hodí a je naozaj smutné koľko súčasných filmov prešlo mlynčekom CGI trikov. A nie, nehovorím o filmoch, kde je táto technológia potrebná (napr. scifi), ale tých, kde je jednoduchšia voľba "umelá krajina" a ťažšia voľba natočiť skutočný film na nejakej lokacií. Postavy v tomto filme sú divákovi citovo vzdialené, nedokážete ich ani ľutovať či naopak zdieľať s nimi nejaké radostné chvíle, je to skôr pasívne pozeranie troch ľudí v odľahlej Islandskej krajinke. Ako negatívum tu vidím aj nezmyselne vedené dialógy s dlhými prestávkami za každou vetou. Týmto fenoménom trpí väčšina filmov, ktoré sa snažia tváriť, že v sebe nesú viac umeleckej integrity, ako mainstream odpad, ktorý skvelo charakterizuje napr. dnešný Marvel. Už nech bol zámer režiséra akýkoľvek (spomalenie tempa filmu, budovanie napätia atď.) výsledok je rušivý a diváka skôr vytrháva z príbehu. K jednému negatívnemu detailu vo filme by patrilo nelogické nechanie otvorených dverí v krajine, kde je väčšinou zima. Dokonca sú aj hlavný protagonisti v exteriéri oblečený v minimálne dvoch vrstvách oblečenia, ale kvôli posunutiu príbehu "zabudol" Ingvar zavrieť dvere. Nemám rád ak film nie je premyslený a aby sa dali veci do pohybu dôjde k laickému prístupu. V niektorých filmoch by to mohlo byť nezmyselné skákanie v čase (rokoch), alebo náhla zmena charakteru postáv a pod. našťastie v tomto prípade to bol iba maličký detail. Pozitívom je záver filmu, ktorý zostal v mysterióznej polohe, čo sa mi celkom pozdávalo 50% ()
Ada může být chápána jako alegorie na společnost, která není příliš nakloněna výrazným fyzickým odlišnostem – s tímto tématem pracují například Neuvěřitelná dobrodružství Paula Harkera (2019) nebo i Tvář vody (2017). Ovčí dítě tady ale spíš v některých scénách připomíná díky prostředí farmy a jízdě na traktoru figuru na styl Králíčka Petra (2018), oblíbeného amerického rodinného filmu, a otec Ady, jenž se na konci nečekaně zjeví, zase svým vzhledem inklinuje někam k Hellboyovi (2004). Ve výsledku působí hlavní téma filmu rozpačitě a v mnoha momentech vtipně. Film je svým filmem neukotvený – částečně inklinuje k surovému psychologickému dramatu skandinávského typu, na druhou stranu využívá hlavní motiv jak z řeckých divných filmů, v některých scénách se ale snaží o folklorní horor na způsob Slunovratu (2019). V prvním případě nejsou postavy dostatečně prokreslené, aby se na ně divák dokázal napojit, v druhém případě je s divností pracováno pouze po povrchu a bez nějakého, klidně absurdního vysvětlení, ve třetím případě je islandská mystika zmíněna letmo. ()
Tak nevím, byly okamžiky, kdy jsem chtěl film vypnout, protože na tohle se přece dívat nemusím. Jó, krásná příroda, ale ovce tam toho víc nabečely, než lidi namluvili a celý film byl neskutečně zvláštní. Na druhou stranu zvědavost, jaké bude rozuzlení, mě nutila koukat dál. No, závěr filmu mě rozchechtal a hodnotím to jako povedenou islandskou lidovou pohádku. Selským rozumem je to na dvě hvězdičky, za scénáristický vodvaz by to chtělo čtyři, takže něco mezi. Ovšem klidně doporučuju. ()
“Neber co není tvé” v roztomile bizarně komickém než hororovém balení. Bohužel zbytečně nataženo pocitově tak na “180 minut”. Slowburn forma mi ve většině případů sedne, tady ale spíše nudí, než by se budovalo - cokoli. Závěr pak nepřináší nic, co by diváka (mě osobně tedy) mohlo skopnout ze sedačky, nebo naopak nakopnout, natož třeba pobavit. V kostce je Ada dle mého (zbytečného) názoru bohužel nezáživným výsledkem zajímavého námětu. Škoda. Momenty to má. Ale nijak silné taky nejsou. Těšil jsem se moc. ()
Mysteriózní islandská balada o síle citu, o bolesti, o ztrátě i nové, ukradené naději, za kterou se draze platí. ()
Niekedy aj tí najbližší sú len ovce. ()
[KVIFF 2021] Jehňohlavci, spojte se. Původně film začíná na temnou notu, která se poté přehoupne do typického ticha, kdy není potřeba moc, co říci. Jen rodit ovce a zabíjet ovce. A my dostaneme všeho. Dokonce i matkovražedné činy. Mohlo se mnohem víc dát na zřetel s určitou původní rodinnou ztrátou, která poté eskaluje k onomu twistu. Film je to nakonec i docela vtipný, což ale otázka, zda byl vůbec záměr, ale celé to působí dosti schizofrenním způsobem. Obecně vzato, to byla docela zábava, ale už jenom za ten opravdu na sílu přemyšlený konec bych střílel. Doslova. ()
Prvé pravidlo klubu oviec je békať. Druhé pravidlo klubu oviec je békať. Tretie pravidlo klubu oviec je békať. Štvrté pravidlo klubu oviec na Islande je postaviť sa na zadné a obliecť si detský svetrík a vetrovku. Niekto sa na tom Islande riadne prehúlil! Myslela som, že podivnejšie dieťa ako z Gumovacej hlavy už neuvidím, ale človek nikdy nevie... ()
Horor to nebyl, mysteriózní určitě jo, ale zvláštním, vlastně ne moc zajímavým způsobem. Nejvíce byl film ukotven v dramatu, kdy sledujeme nesmírně osamělý, těžkými událostmi zatížený pár osamocený kdesi na Islandu. To kolem ohledně ovcí a netvorů je jen jakási překrývající kulisa, která mohla ale ani nemusela mít ve filmu valný význam. Záleží na výkladu. ()
Ada není jen výletem na Island. Je o lidské touze; je o trápení, o kterém se dlouze a plytce nemluví, jen se tiše a pokorně prožívá. A taky o štěstí. A o zlu a dobru v nás. V drsně krásné krajině vystupující z mlhy. ()
Já tedy upřímně, na rozdíl od většiny zde přítomný všeználků, úplně dopodrobna neznám islandskou mytologii a ani neoplývám vědomostmi o bytostech, obývající tuto čarokrásnou odlehlou krajinu, nicméně pravdou zůstává, že je to tak, s prominutím, šílená ptákovina, že jsem jen tupě zíral, co to kristova boto vlastně sleduji. Takže ať si to tu všichni klidně označují za baladu, za festivalovku, za ártovku, ať v tom klidně všichni vidí cokoliv poutavého, zvláštního, ojedinělého, folklórního, podmanivého, působivého, alegorického, ať v tom vidí poselství, či jakýkoliv jiný význam, pro mě osobně je ryzím faktem pouze to, že se jedná o neskutečně originální bizardnost, která u běžného diváka musí tvrdě narazit. V případě Ady je totiž úplně jedno, čeho tím chtěli tvůrci dosáhnout, co tím mínili publiku vlastně sdělit, jelikož je to divočina, je to úlet, je to prostě divný a jen velice těžko stravitelný filmový zážitek, který mě osobně tedy vůbec nic nedal. Ano, samozřejmě, je zde nádherná islandská krajina, více než chladná působivá atmosféra a samozřejmě jako vždy dokonalá Noomi Rapace, ale prostě musím zopakovat, co se obsahu týče, to je nekompromisně ubíjející nuda, ve které jsem nenašel ani smysl, ani pointu, ani význam. Ada je zkrátka skutečně jen pro hodně, hodně úzkou diváckou obec, která by mě ovšem stejně asi jen velmi těžko přesvědčila o jiném dojmu, než který z něj mám. ()
No tak Vám teda řeknu - těbůh..těžko tohle hodnotit, fakt těžko. Nevím, jak přesně mám popsat cokoliv, abych sem nehodil spoiler, protože zrovna u tohoto typu filmu by to bylo dost nevhodné, takže se omezím jenom na hluboký, opravdu hluboký povzdech a dovětek "uuuuf, taková škoda a mohl být na světě horor roku, ne-li dekády". Kdo má rád "divné" filmy a Noomi, pak se prostě musíte na tohle podívat a třeba přimhouříte oči...........................moje hodnocení = 6 z 10. ()
Tomuhle říkám opravdu ovčácká úchylárna... Ponurá, melancholická atmosféra, krásně smutný Island...tři herci, pes, kočka, stádo ovcí a....něco. Klobouk dolů před Noomi, jak dokáže brilantně zahrát i v takto nekomerčním snímku a že se jich nebojí... ()
Jak byva na severu zvykem, tak se tu trosku rezignuje na budovani souvisleho pribehu a spis se buduje atmosfera dlouhymi zadumanymi zabery na krajinu s minimem dialogu. To vubec neni spatne, jen mi tu prece jen chybelo trochu gradace. Noomi je skvela, jeji protejsky jakbysmet, ale cele vyzneni je nejak do ztracena. ()
Celkem slušný a netradičně pojatý horor, který však dokáže zalézt člověku pod kůži. Děj volně plyne, seveřané toho moc nenamluví a ta ovce byla fakt přízračná. Další plus je krásná islandská příroda. ()
Pochmúrne, chladné, komorné, melancholické drama, plynutie, ako islandské počasie, kde sa toho zas až tak veľa explicitne neudeje, no pod povrchom tlie niečo znepokojujúce, hoci Áda sama o sebe je viac roztomilá než zlovestná. ()
Artová islandská odpověď na Lynchovu Mazací hlavu. ()