Réžia:
Václav BinovecScenár:
Ivan Frank KubištaKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
František SvojíkHrajú:
Zdenka Sulanová, Ladislav Boháč, Jaroslav Průcha, Antonie Nedošinská, František Kreuzmann st., Zita Kabátová, Jiří Dohnal, František Filipovský (viac)Obsahy(2)
Sběratel lidových písní dr. Šerk přijíždí do zapadlé vísky Lesova. Zpěv šestnáctileté Madly Satranové jej okouzlí a on nahraje její písničky pro rozhlasové vysílání. Šerkův přítel, hudební skladatel Jaroslav Klán, se stará o skupinu sirotků, ze kterých vytvořil pěvecký sbor. K němu přiváží Šerk osiřelou Madlu. Dospívající dívka začne pomáhat hospodyni Náně v péči o děti. Jediný, kdo se k Madle chová vysloveně nepřátelsky, je Klánova snoubenka, zpěvačka Karstenová. Klán má finanční starosti a tak je Madla ráda, že může přispět honoráři za vystupování v rozhlase. Madla dospívá a tají svou lásku ke Klánovi. Na večírku zahraničních hudebních nakladatelů má zazpívat Klánův dětský sbor. Karstenová chce překazit Madlino vystoupení a úmyslně ji polije vínem. Dívka se však pohotově převlékne do lesovského kroje. Úspěch přináší sboru nabídku na zahraniční turné. Klán však onemocní a s dětmi jede dr. Šerk. Po úspěchu v Madridu se vrací soubor bez Madly. Ta se tam setkala se svým ztraceným strýcem - bohatým mužem, který ji s radostí adoptoval. Teď si Klán uvědomuje, jak si Madlu zamiloval, a odjíždí za ní, aby ji požádal o ruku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (53)
Přišlo mi to o něco nudnější než předchozí filmy Sulanové o kosmonautce Líze. Na druhou stranu v některých scénách (zejména se španělským strýcem) si to nijak nezadalo s Pytlákovou schovankou. ()
Takmer som z tohto presladeného filmu dostal cukrovku, piesne už dnes neoslnia, ale iba kvôli malej Bohdalovej sa to oplatí vidieť. Malá zboristka Jiŕinka má spôsob reči, ktorý sa nedá zameniť. –––– Je lepší být bohatou španělskou seňoritou než chudým sirotkem. ()
Červená knihovna in its best. Jeden ze základních kamenů Pytlákovy schovanky. Koloraturní sopránek Zdeny Sulanové; dojemná píseň Ty lesovské stráně, zpívaná Madlou poté, co se dozví, že její rodný Lesov vyhořel; zamračený Ladislav Boháč; a v dětských rolích strýček Jedlička, Vladimír Salač a Jižinka Bohdalová :-) "Tak proč mi tedy obec odpověděla, že moje sestra zemřela po porodu mrtvé holčičky žalem nad ztrátou milovaného manžela, kterého zabila v lese padající jedle?" ()
Poslední, co hodnotím Sulanovou. Ale musím. Z babičkovského hitu Ty lesovské stráně jsem ale fakt měla kopřivku už při prvním shlédnutí a nikdy jsem už nebyla tak masochistická, abych se podívala ještě jednou a utvrdila se o tom. Další filmy Sulanové ponechávám stranou, neb není co psát. ()
Trilkující dvacetiletá Sulanová, která vypadá na 15, a třiatřicetiletý Boháč, který vypadá na 40, mi prostě k sobě nejdou. Naivní červená knihovna, nicméně za odvahu tvůrců propašovat do filmu trochu alegorie přihazuji hvězdičku. 50% ()
Film , ktorý nedosiahol úrovne prvého filmu. Dosť naivné.....45%. ()
Film je zajímavý vlastně jen rokem svého vzniku 1940. Nebýt zrovna válka a u nás Protektorát, šlo by o běžný naivní romantický příběh, který vás ničím neoslní. V kontextu vzniku snímku jde alespoň ocenit snahu tvůrců lehce pozvednou lidem náladu. Za to si však zaslouží maximálně druhou hvězdu navíc. ()
Mám rád staré české filmy, ale tohodle sirotka moc ne. Nevím proč. Většinou mě nevadí ona naivita, čb postavy (no spíše karikatury). Nevadí mě spousta toho kýče, hlouposti a amatérismu, co se tehdy do spousty filmů dávala. Ale tady se to všechno nějak blbě promýchalo a výsledek nedopadl dobře. ()
Ano, film Madla zpívá Evropě je založen na velmi jednoduchém, už tolikrát opsaném příběhu. Aneb kterak chudé děvče svého štěstí došlo. Přesto tento film mám rád, a to především pro jeho "protest song", co Zdenka Sulanová zpívá. Slavné "Ty lesovské stráně" divákům v té době měly evokovat bývalé československé pohraničí. Tvůrcům se do písně dokonce podařila "propašovat" slova z československé státní hymny. Pro mě takto tento film získal nový rozměr, aproto jinak naivnímu příběhu dávám tři hvězdičky. ()
Ladislav Boháč v jedné ze svých nejznámnějších rolí/filmů. Docela bych nečekal, že tento snímek vzniknul v roce 1940. ()
Na začátku to bylo milé až roztomilé, postupem času čím dál předvídavější, postavy černobílejší (i přes černobílé podání) až se to zvrhlo v bohapustý kýč. Zdeňka Sulanová se mi ale líbila svou bezprostředností. ()
Bínovcova hvězda Zdenka Sulanová (hrála v šesti filmech a pět jich režíroval) ve svém možná nejlepším filmu a Ty lesovské stráně byl v té době opravdový hit. ()
Naivní, sentimentální komedie s prvky romantiky, kde je k vidění rozkošná malá Jiřinka Bohdalová a k slyšení excelentní pěvecký výkon Zdenky Sulanové. Její hlas byl naprosto dokonalý. Za ten zpěv dávám 4 hvězdy. ()
Jak hodnotit film, u něhož mi vytryskly čtyřikrát během jeho průběhu slzy dojetí? To prostě nejde dát něco jiného než pět hvězdiček. Jistě, bylo to sentimentální a mělo to děj dost nepravděpodobný, ale přitom velice bohatý, ve stovce minut se toho událo tolik, co muselo za války přitáhnout masy diváků do českých kin. Úspěch prostého děvčete ze zapadlé vísky. Ty Lesovské stráně... Jak rád si je zpívám, když mám smutnou náladu nebo cítím beznaděj... Film jsem viděl mnohokrát a stále mi v srdci zní. ()
„Madla není kamarád, Madla je anděl, ty vrtáku.“ ()
Ach jo, ty lesovské stráně... Hrozně naivní červená knihovna, až je to občas komické, hlavně ke konci (španělský milionář). Být ze Šumavy, ještě hvězdu přihodím. ()
"Madlo, uvidíš svět: Berlín, Norimberk, Itálie, Vídeň...!" Zvláštností tohoto filmu je kombinace sentimentálního žánru s ideologií v duchu "(nová) Evropa nás pozoruje". A do toho malý strýček Jedlička předvádí vážnou chorobu. ()
Zrodila se národně obranná hvězda... ()
Madla zpívá v Evropě je film z roku čtyřicet a je to docela vidět. Mísí se v něm optimismus z cest po Evropě. Patrně to mělo divákům dát zapomenout na to, co se na starém kontinentu skutečně chystalo. Tím spíš pohádkou pro dospělé o moderní Popelce s talentem. Vzhledem k roku vzniku mě překvapil dnes už běžný rozdíl dvanácti let mezi mužem a ženou. Tím spíš, že původně se mluvilo o tom, že je Madle sedmnáct. Právě o hudbě je celý film a ta se dá docela poslouchat. Ale jak už bylo níže zmíněno, je vcelku předvídatelné, jak to celé skončí, což se na druhé straně prvorepublikovým filmům stávalo celkem běžně. Možná je to přeci jen zčásti romantický film, rozhodně je hudební, ale určitě bych jej nezařadil mezi dramata. Škoda, že kromě velké nudy, právě vzhledem k očekávanému konci, neshlédneme třeba více komediálnosti. ()
Nádherné! Žili jsme v Protektorátu už rok, takže pláč Madly nad požárem rodné vísky tu dostává úplně nový rozměr, a rozplakal i mě. Je mi líto, že lidé podobné filmy nechápou, kdejaká sprostota tu má osmdesát procent a tohle jen padesát tři? Úpadek lidské společnosti je vskutku neuvěřitelný a obávám se, že žádný spasitel české kultury už nepřijde... ()
Reklama