Havel
Havel
Václav Havel
Réžia:
Slávek HorákKamera:
Jan ŠťastnýHudba:
Petr MalásekHrajú:
Viktor Dvořák, Aňa Geislerová, Martin Hofmann, Barbora Seidlová, Stanislav Majer, Adrian Jastraban, Jiří Bartoška, Mikuláš Křen, Zdeněk Pecháček (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Životopisný film Havel prináša príbeh jednej z najvýraznejších postáv česko-slovenskej histórie z disidentského obdobia, keď ešte Václav Havel nebol slávnou osobnosťou. „Portrét štátnika nečakajte,“ sľubuje režisér Slávek Horák. Film sa sústredí na Havlov búrlivý osobný život, ktorému dominuje boj za pravdu a správnu vec, prenasledovanie, väzenie, ale aj milostné aféry, pochybnosti o sebe samom a humor. V centre všetkého však stojí atypický, no o to silnejší vzťah s manželkou Olgou. Dej filmu sa odohráva medzi rokmi 1968 a 1989 a zachytáva premenu hlavného hrdinu od ľahkovážneho, úspešného dramatika zo šesťdesiatych rokov cez bojovníka za ľudské práva v rokoch sedemdesiatych až po väzňa a potom aj vodcovskú osobnosť nežnej revolúcie v roku 1989. Dejiny sú ale až v druhom pláne, dráma Havel ponúka predovšetkým veľký, vzrušujúci a málo známy príbeh osobnosti svetového významu. (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (433)
Nemohlo to být dobrý a rozhodně to ani dobrý nebylo. Z Václava Havla jsem vystřízlivěl už dávno, tenhle film ale ani v nejmenším nedává odpověď na to, proč bych ho měl adorovat. Příběh podivínského antihrdiny. ()
Tak z tohoto filmu jsem vážně na rozpacích. Je tam co pochválit (herecké výkony). Je tam však i ALE, které tu ani nechci vypisovat. ()
Havel je z vypravěčského hlediska slabým filmem. Tedy vzhledem k možnostem, které nabízela samotná osobnost Václava Havla a dějinotvorných událostí, které se kolem něj udály. Je to velká škoda. Příběh mi přišel rozdrobený do několika silnějších scén, které na sebe ale nedokázaly navázat. Motivace jednotlivých postav bohužel také nelze hladce rozklíčovat a mnohdy se zdá, že jednají nepochopitelně. Což je opět škoda. Jestli tvůrci chtěli ukázat pana prezidenta jako obyčejného člověka s mnoha chybami, tak se ji to sice povedlo, ale nedokázali to dotáhnout do konce. Viz hlubší propracování postav a jejich motivací. Hodnocení by za mě bylo sotva průměrné. Výš to tahá výkon Viktora Dvořáka a samotná osobnost Václava Havla. Přes jeho lidské slabosti, nebo právě pro ně, jej respektuji jako posledního skutečného prezidenta, kterého jsme měli. Pro lepší poznání této naší velké osobnosti doporučuji spíše dokument Občan Havel a pro zajímavost i jeho Odcházení. Díky těmto dvěma věcem jej poznáte lépe než z tohoto filmu. ()
Herecký výkon Hofmanna a hlavného protagonistu Dvořáka bol takmer dokonalý, či už hovoríme o hereckom ume, mimike alebo frázovaní reči. Bohužiaľ, čo filmu chýbalo bol občasne nesúradý dej a ten pravý šmrnc, ťah na bránu a gradácia, napr. obdobne ako u Milady to bolo primárnym problémom. Na zhliadnutie ale určite stojí. 3,5* ()
Pokusil jsem se na to dívat jako někdo, kdo nemluví česky, nikdy o Česku neslyšel, díval jsem se na to jako obyvatel Bolívie, Polska, Norska nebo Ameriky. Překvapivě mi ten film nevadil. Přirozeně Walesa byl lepší. Havel je česky nedůsledný a polovičatý. Ale možná v té nedůslednosti a polovičatosti je něco specificky českého. Kdo je v Čechách důsledný, je za života nenáviděný nebo ignorovaný, po smrti kanonizovaný. ()
Věděl jsem, že film je spíše backgroundový, ale bylo to až moc, za mě to filmu nesedlo. Film předpokládá, že divák zná Havlovy zásadní politické kroky v 60 - 80. letech, a proto se zaměřuje na jeho soukromí, morálku, rozpačitý vztah s Olgou a nekonečné tahanice s komunistickou mocí (i když ani zde není zas tolik jasné, o co se Havel tahá). Ve filmu navíc ani jednou nepadlo jméno vedlejších postav (Jiří Bartoška, který z plátna brzy zmizí, by to potřeboval nejvíc). Záběry, v nichž se prolínají scény vězení a divadla jsou zajímavé, ale neladily v každé scéně - Havel je přeci jen životopisný film podle skutečné události, tak se to možná minulo žánrem. Ke konci filmu se zvláštně promění kamera (Havel vs. Dubček). Abych ale jen nehejtoval, tak musím pochválit skvělé herecké výkony - Viktor Dvořák mi opravdu připadal jako Havel, na němž bylo znáš napětí, rozpor a touha po svobodě. ()
Jeho život vydá na skvělé absurdní drama. Ve filmu jsem je postrádal. ()
S týmito biografickými filmami sa v našom "Československu" roztrhlo v posledných rokoch vrece. Po úžasnom Masarykovi, skvelom Tomanovi, slabom Dubčekovi či strašnej Baarovej tu je úplne priemerný Havel. Herci hrajú dobre, Dvořák je celý Havel, ale režisér neodviedol dobrú prácu. Síce v rozhovoroch avizoval, že nakrútili film akoby pre diváka, ktorý Václava Havla nepozná. Lenže veľmi dobre tu je poznať kalkul, že exprezident bol známy aj v zahraničí a ide sa najmä po americkom divákovi. Dej je tak prepchatý bulvárnymi zbytočnosťami, ktoré navyše Američan nezaradí do kontextu. A československý divák by zrejme chcel vidieť vo filme o Havlovi iné životné úseky, než tie milenky, chľast a cigarety, ktoré sa dostali na plátno. ()
Pro mě to bylo nejen drama, ale místy i komedie (STB). Jak už tu někdo řekl, není to učebnice ale lehké nahlédnutí do života výjimečného spisovatele a politika. Zajímá vás víc? Podívejte se na spoustu dokumentů, které byly o Havlovi a jiných disidentech natočeny. Mě se právě na tomto filmu líbilo, že mi dal jiný pohled na věc a sebral a poskládal ty střípky, co jsem o panu prezidentovi už znala. ()
Musíte se na to dívat jako na film, ne jako na postavy, které znáte z dokumentů, osobního života, médií apod. Když se od toho odpoutáte a nebudete zkoumat co a jak přesně bylo, máte před sebou nadprůměrný film, který si užijete a určitě se vás citově a morálně dotkne. Víc k tomu není třeba dodat. ()
Jediný Martin Hofmann drží laťku vysoko. ()
Tak dnes zacala valka s Rusem, co si pustime? Havla! Nas prezident by si ale zaslouzil lepsi film. S lepsim scenarem, s lepsi dramaturgii, s lepsim hercem v hlavni roli, s dialogy, co netahaji za usi, s vetsim emocionalnim vyznenim. Byla to bida. ()
Bohužel jde pouze o slepenec známých a méně známých událostí v Havlově životě zhruba od šedesátých let do listopadu 1989.Právě dočítám nejúspěšnější knihu o Havlovi od M.Žantovského,tudíž vím.Kdo neví,bude se ztrácet.U filmu jsem si jen "odškrkával" jednotlivé epizody či spíše epizodky,které však nedrží jako celek pohromadě.Režisér a scénárista Horák jako by si jen udělal seznam toho,co tam má z knihy dát,ale jaksi pozapomněl vyprávět příběh.Nejsem si ani jistý,zda Dvořákova interpretace,jakož i celý Horákův film dá mladé generaci to,co by měl film o takové osobnosti jakou byl Václav Havel dát. ()
Bavilo mě to přesné herecké obsazení, nevtíravá vtipnost a těch pár scén, které se pak hezky přenesly přimo do divadelního představení. Krom toho je to ale celé fakt bez emocí, nijak se Havlovi nedařilo dostat se mi pod kůži. A docela zaráží, že je to vlastně jen o tom, že si budoucí prezident nedokázal vybrat, jakou ženskou chce. 5/10 ()
Přiznám se, že jsem od toho čekal víc... ()
Odsúdiť film pre nesympatie k človeku, ktorým sa zaoberá je ešte väčšia hlúposť ako odsúdiť film pre nesympatie k režisérovi, ktorý ho natočil. Havel je komplexný film, popisuje obdobie 68´ - 89´ z pohľadu dramatika s dobre rozdanými kartami, ktorý si to pokazil sám. Veď stačilo držať jazyk za zubami a mohol mať na svojej chalupe vyložené nohy možno aj dnes. Režisér Horák sa však nesnaží idealizovať hlavnú postavu, preto nevidíme vzorného manžela, ani rozhodného Robina Hooda s darom reči tých najzdatnejších. Snímka má presvedčivý dobový výraz, dobre zvolených predstaviteľov a nebojí sa umeleckých prostriedkov, kedy nazeráme na udalosti čoby diváci divadelného predstavenia. Nechýbajú vierohodné herecké výkony ani napínavé dramatické momenty z vypočúvacích miestností, väzenských ciel a častokrát náročnejších osobných prehier. ()
6/10 ()
Zmatený film! Vůbec netušíte, jaké postavy jsou v záběru. Jejich jména nejsou vůbec zmíněná. Myšlenky, scénář a postavy nejsou vůbec špatné. Celkově jde o příjemnou podívanou. ()
Film je pro mě zklamáním. Ačkoliv jsem se na něj těšila, neoslovil mě. Téma, se kterým pracuje, působí odbytě a povrchně. Čím víc se film pokouší kopírovat originál, tím méně se mu to daří. Tuto dobu jsem prožila (i jako disident, později mluvčí OF). Hvězdičku navíc přidávám z úcty k Václavu Havlovi. Zážitek z filmu je, bohužel, nicneříkající. Škoda. ()
Súvisiace novinky
Cenu filmových fanoušků si převzal Vít Klusák!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 28. ročník výročních cen Český lev. Celkem 190 akademiků hlasovalo o 87 hraných, dokumentárních, animovaných a… (viac)
Centrum Prahy ožije 27. MFF Praha - Febiofest
MFF Praha - Febiofest již 18.9. 2020 odstartuje 27. ročník. Mění své působiště a jeho novým domovem se stává Cinema City ve Slovanském domě. Promítat se bude také v Ponrepu, Edison FilmHub a nově v… (viac)
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
Místo recenze sem vkládám tematicky korespondující sen. - - - Sen o politicky korektních záchodcích (v noci z 4. na 5. března 2023) - - - Jdu po ulici a potkám nějakou slečnu, která se ke mně hlásí. Je mi povědomá, ale nedokážu ji nikam zařadit. Prostě už mívám výpadky paměti. Nicméně se s ní dám do řeči, třeba si časem vzpomenu, kdo to je. Slečna říká, že jde něco zařídit do banky, ale do práce se už vracet nebude, protože jí končí pracovní doba. Mohl bych jít do banky s ní. Má tam známého, který by mi mohl vyměnit obyčejnou desetikorunu za pamětní desetikorunu. Tyto mince jsou už oficiálně rozebrané, ale banka pořád ještě nějaké má. Za deset let bude ta mince mít sběratelskou hodnotu. Co bude za deset let, mi už asi může být jedno, ale proč bych doma nemohl mít pamětní desetikorunu? V bance zjistím, že nemám drobné, ale muž za přepážkou mi ochotně rozmění tisícikorunovou bankovku. Kde jinde by už měli mít peníze, když ne v bance? Slečna navrhne, že bychom mohli zajít posedět do baru. Poblíž je jeden bar, kde míchají dobré koktejly a k jídlu tam nabízejí – zde slečna použije slovo, které neznám. Nechám si to vysvětlit a ukáže se, že jde o nějaký druh blízkovýchodní placky. Už jsem jedl turecký chléb ramadan, arabskou pitu, židovské macesy, tak proč bych nezkusil tohle? Hlavně však je ten bar proslavený svými politicky korektními záchodky. Navrhl je jeden světoznámý architekt a jezdí se na ně dívat turisté z celého světa. Nikdy jsem o nich neslyšel? No tak to je určitě musím vidět. Vejdeme do baru a ocitneme se v místnosti vybavené židlemi, která připomíná čekárnu a v nějakém socialistickém úřadu. Slečna mi objasní, že jednotlivé prostory znázorňují různá historická období. Čekárna totalitu, a opravdu se tady občas čeká, protože v baru, který znázorňuje zrod demokracie, někdy bývá plno. Záchodky pak znázorňují současnou etapu rozvinuté demokracie, jež respektuje práva menšin. Vstoupíme do baru, který vzhledem odpovídá druhé polovině devadesátých let, kdy jsem tyto podniky často navštěvoval. Bohužel se tam však nesmí a kouřit a také si nejsem jist, jestli mi ta tisícovka bude stačit na útratu. Dívám se na nabídku koktejlů, která zní dost feministicky: malá paní, velká paní, zelená paní, bílá paní. Doufám, že ten poslední koktejl nebude s metanolem. „Základem toho posledního je ouzo,“ poučí mě slečna, jako kdyby četla mé myšlenky. „Když se smíchá s vodou, tak se mléčně zakalí.“ V rubrice jídel čtu jediné slovo, které, jak už vím, znamená placky. Slečna doporučí koktejl zelená paní, který sestává z absintu, vodky, drcených lístků máty a ještě něčeho. Když dopijeme, chystám se jít na WC. Slečna říká, že tam jsou troje dveře. Na dvou jsou tradiční symboly panáčka a panenky, ale to jsou WC pro konvenční osoby. Mám jít do třetích dveří a dál už uvidím. Dle dispozic vejdu do třetích dveří. Ocitnu se v chodbě, z níž vedou četné další dveře. Moji pozornost upoutají dveře s piktogramem souložící dvojice. Otevřu je a opravdu tam nějaký chlap klátí ženskou na stojáka. Ani si ve svém pracovním zápalu nevšimli mé přítomnosti. Potichu zavřu dveře a jdu dál. Zaujme mě piktogram psa. Místnost za dveřmi má podlahu vysypanou pískem a trčí z ní dřevěný kolík. Tak si představuji veřejný psí záchodek v poušti. Dveří je mnohem víc, ale často je prostor za nimi nezařízený nebo jsou zamčené. Nakonec vyjdu jedněmi dveřmi do parku. Stojí tam lavička Václava Havla. V reálu jsem ji ještě nikdy nespatřil, ale vícekrát jsem ji viděl na fotografiích na webu, pokaždé v souvislosti s článkem, že lavičku někdo poničil. Rozhlížím se, jestli poblíž neleží nějaký vhodný kus šutru, abych mohl vyjádřit své politické názory, ale žádný kámen tu není. No co se dá dělat, tak tu lavičku aspoň pochčiju. () (menej) (viac)