Sygi

Jako sonda do života hrstky podivných chlapů trpících neschopností navázat vážný vztah (a tak se raději předem sabotují svou výstředností a nezapadáním do jakýchkoliv společenských kruhů) skvělé. Příběh graduje, občas překvapí a Honzova slova na závěr odhalují patrnou příčinu existence celé pick-up sféry. Mnohem lepší, než jsem z ukázek čekal.

Tears.

Díl, jehož vlažné přijetí má na svědomí neskutečný hype okolo výskytu Walta a Jesseho v téhle sérii (a jejich očekávání s každým dalším dílem). S odstupem několika dnů jsem si tuhle epizodu opravdu oblíbil. Je to příjemná změna a poškádlení diváka, který potřebuje neustálé přestřelky, výbuchy a překupnictví drog.

Nefungovalo to. Zápletka (pokud se tomu tak dá říkat) byla o ničem, žádná ze scén nebyla dotažená, ani dialogy vůbec neproudily (a jejich prokládání sprostými slovy to nezachránilo). Na závěr jsem čekal nějakou bombu, která vynahradí všechnu tu podivnou změť náhodných scének, ale nestalo se tak. Asi se ukázalo, že Řezníkovi sednou spíše krátkometrážní díla (na čemž není vůbec nic špatné) a že tahle zábava si s celovečerním formátem nerozumí.

Popravdě nevím, co si z filmu odnést. Ztvárňuje stárnoucího muže, který uvízl v minulosti. Žije pouze tím, co bylo, neschopný vyrovnat se s tím, co je. Celý film se usmívá a divák se může jen domnívat, co si myslí o životě. Zdá se, že ho vidí prázdný. Ten svůj i životy svých známých. Všechna ta naleštěná šaráda vyšší třídy jako by mu ukradla přítomnost.

Naprosto realisticky vykreslené lavírování mladého člověka mezi životními možnostmi, jichž se mu dostává. Hlavní hrdinka je bohužel zamilovaná do ideálů své budoucnosti, ale už k ní není ochotna kráčet zdlouhavou a náročnou cestu - a svůj "pravý" život tak odkládá na neurčité potom. Začne žít, ale až "potom". Partner na ni vznáší požadavky na budoucnost (partner, který zase trpí řadou svých problémů) a ona si zvolí únik skrze nevěru s jedincem odrážejícím její touhu po věčném mládí a bezstarostnosti. Ale po poznání konečnosti a nesmyslu věčného vyčkávání jí i tento provizorní život začne nahlodávat svědomí. Konec snímku skvěle podtrhuje hrdinčinu podstatu - vrací se tam, odkud utekla, a skrze nadcházející smrt bývalého partnera poznává, jak zničující věčné odkládání budoucnosti může být. I on, na své smrtelné posteli, touží po jediném - žít smysluplný život a být tak šťastný. Film skýtá mnoho emočně vyčerpávajících momentů v kombinaci s nekonečnou plejádou překrásných barev - pohled na večerní město a západ slunce mi po skončení filmu zůstávají ještě dlouho v srdci. Nejhorší člověk na světě je opravdu krásný, hluboký a silný snímek a jsem rád, že jsem se k němu dostal (a konečně jej přestal odkládat!).

V průběhu filmu se můj náhled na něj měnil od "Bože, to je divná slátanina" na "Tohle je jeden z nejgeniálnějších snímků vůbec". To jsem snad ještě neviděl, tak svižné, dějově plné a emocionálně působící dílo. Je to jeden z mála filmů, který rozvíjel tolik vedlejších zápletek, a žádná nepřišla vniveč. Faye Dunaway to zahrála skvěle, roli prázdné, citově vyprahlé workoholičky jsem jí na 100 % věřil. Stejně tak krizi středního (či spíše pozdního?) věku Williamu Holdenovi.

Příjemně zpracované téma manipulace prostřednictvím ezo blábolů. Jasně, i v dnešním světě existují směry, filosofie a metody, které mají pevný základ a člověku mohou pomoci, tendence je zneužívat však narůstá. Guru trefně vyzdvihuje psychickou labilitu obětí šarlatána, který je hravým tvarováním líbezných slovíček dokázal. Zoufalému člověku stačí málo. Pokud uslyší, co chce slyšet, nechá se vést. Často i proti své vůli.

Naprostý filmový masakr, který jsem od "nějakého rumunského filmu" rozhodně nečekal. Snímek působí na 100 % autenticky a syrově, neměl jsem po celou dobu tendenci zpochybňovat znázornění probíhajících situací. Všichni herci hrají neskutečný orchestr v dlouhých, psychicky náročných scénách, kterými je film napříč proložen. Musím říct, že mi to změnilo pohled na celou problematiku potratu - lépe řečeno, přimělo mě to se nad ní poprvé skutečně zamyslet.

Je to mezi 3 a 4 hvězdami, samotného mě tohle hodnocení překvapilo. Pravda je ale taková, že i přes obrovský fan service a nostalgickou dávku do žíly, kterou mi tento film dal, postupně vyplynul tak nějak naprázdno. Postavy z předchozích Spider-Manů dostaly mnohem víc prostoru, než jsem čekal (ne všechny), ale ty hlavní, z tohoto univerza, mě svým chováním neuvěřitelně iritovaly - hlavně Peter Parker, který se i přes můj kontinuální reminder "je mu 17 let, film čeká, až mu dá příležitost rozvíjet svou zodpovědnost" choval neuvěřitelně hloupě, sám si házel klacky pod nohy a pak došel k "zázračnému" prozření. Rozumím té filmařské potřebě posloupnosti a ospravedlnění character developmentu, ale... už jsem z toho asi vyrostl. Do určité míry to vlastně stále je dětský film, ze kterého si už nemám co vzít. Takže, 3,5 hvězd za giganticky povedený fan service, který potěší určitě každého, ale tam celá paráda a message tohohle filmu končí.