Stratené v preklade

pekný film (21.12.2015)

Veľmi zaujímavý komornejší film o dvoch ľuďoch ktorí sú "stratení" v Tokiu a potrebujú nejak zabiť čas. Zaujímavá sonda do tak odlišnej Japonskej kultúry do ktorej by som sa asi nedokázal začleniť. 4* (03.09.2016)

Kto by povedal, že vek je číslo, a na to aby si ľudia nie je stanovená hranice. Milý film, pre každú chvíľu. Obaja hlavný predstavitelia ukázali, čo je v nich, a výsledok je vidieť. Prekrásna japonská architektúra. Dobre vystavaný film, kde je jedna scéna vystavaná na druhú. Dcéra zdedila talent po otcovi. Scény v hotelovom bare podávajú krásne formy filmárčiny a hudby v jednom. 19- ročná Scarlett Johansson skláňam hlavu, čo dokázal v jej veku. Film pre každého. /95 %/ (10.01.2017)

Kouzelný a jediněčně krasný film o odloučení, samotě (nejen v cizím prostředí), o lidské hřejivosti, souznění, o neopakovatelnosti něčeho nádherného. Bill Murray je naprosto dokonalý, jeho trpce smutný výraz nezapomenutelný, stejně jako jeho zářící oči při chvílích se Scarlett Johansson, která je jako andělské zjevení. Těm dvěma to spolu moc sluší a chemie a přátelství mezi nimi je naprosto přesvědčivé, jedinečné a nedefinovateně nádherné. Stejně jako celý film. A ten konec - usmívám se a jsem dojata... Večer jsem nemohla usnout a myslela na tento skvostný snímek. (18.07.2017)

Pro mě jednoznačně favorit Oscarů. Překrásný film s pomalým tempem, ale o to lepším námětem a zručnou režií. Výborné herecké výkony. Sečteno a podtrženo 5* pro pokračovatele jednoho z nejlepšch režisérských rodů in USA. P.S. Konec je da best, docela odvaha ho natočit takhle. (22.02.2004)

Nevím proč, ale něco mě nutí dívat se na tenhle film znovu a znovu. Může za to asi úžasná atmosféra, kterou vytváří prostředí a hlavně skvělá hudba. Mezi nejlepší scény patří určitě natáčení reklamy a karaoke party. Děj se vymyká klasické hollywoodské šabloně a po skončení budete muset chvíli přemýšlet o čem to vlastně bylo a že to bylo trochu divné, ale budete mít takový zvláštní pocit, že to chcete vidět ještě jednou a poběžíte si sehnat soundtrack, který pak budete hodně dlouho poslouchat. Podle hodnocení okolo je jasné, že tenhle film úžasně působí na lidi. Možná je to proto, že se každý z nás občas někdy cítí Lost in Translation. (04.03.2004)

Cítil som sa ako prasiatko - neustále som chrochtal blahom... (21.03.2004)

Vyborna atmosfera a neskutecne dobry Bill Murray. Tento film me prijemne prekvapil, tak nejak pomalu si plyne svou cestou a nakonec jste stejne trochu smutni, Murray to zahral uzasne a ja se vzival do jeho situace (skoda jen, ze nejsem slavny herec a nezvou me do Tokia natacet reklamy za tezke penize :-) (17.05.2004)

Na tenhle film a hlavně na jeho atmosféru se hodně těžko zapomíná ... A na scénku s běžícím pásem taky :-) (05.06.2004)

Tak namlsan positivnimi hodnocenimi jsem zasel....hodina a pul...vyjdu z kina a nejak nic....pocity hlubokeho prozitku tak nejak schazeji, zda je to banalnim pribehem, ktery nenuti nikoho vyrazneji premyslet a je velmi predvidatelny...nebo urcitou pomalosti deje s premirou nadbytecnych zaberu (napr sceny s golfem). Tak snad ty japonske vtipky, u kterych by mne velice zajimalo co na ne rikaji Japonci a herci....proste prumer a tri hvezdicky k tomu... (25.06.2004)

Film je až moc lidský, což je pro mnohé klad, ale mě to připadalo chvílemi malinko nudné. Jinak ale musím přiznat, že to je vážně veledílo. (08.05.2005)

Celý film stojí a padá s jménem Bill Murray. Je zde hodně filmově hluchých pasáží, které se nebezpečně blíží dokumentu. Jako celek to mě působilo příjemně, nicméně očekávání nebyla naplněna a film se mi velmi rychle vykouří z hlavy.... (07.11.2005)

Větší nudu sem v životě nezažil. Verdikt: Za ty asijské vyholené buchtičky, jak krásně ukazujou pičky přes ty nádherně lesklé tanga dávám 1 * (11.11.2005)

Poklidný a nebo šílený obraz Japonské kultury? Jistě poetický a smutný (i když…). Film který si buď zamilujete, najdete si v něm onu krásu a nebo nebudete chápat jeho smysl, budete jen tápat v obrazech, které Vám Sofia Coppola servíruje. Osobně patřím do první skupiny. (21.02.2006)

Bill Murray si v posledných rokoch výberá nezvičajné kúsky, len tak dalej Bill. (14.02.2009) (30.04.2006)

jeden s naj romantakov co som videl... tarantino si nabalil celkom pohode.. :) (07.05.2006)

ani neviem preco sa mi to tak pacilo, oslovil ma ale vztah hlavnych postav, ktore sa za cely film spolu nevyspali (dufam, ze to nebude brane ako spoiler :)) (19.10.2006)

Lost in Translation is the second long-time movie made by Sofia Coppola (1971), the daughter of world scale known director and producer Francis Ford Coppola (Apocalypse Now, American Grafitti, The Godfather I-III). Her first movie is Virgin Suicides (1999), nice story about five young girls and their bitter and sweet lifes. It´s also about girls´ world interior. In this movie she definitely got out from her father´s shadow and took respect of the whole movie world. In Lost in Translation we meet with two different people. Bob Harris (Bill Murray) used to be a famous actor in USA during 1970s and 1980s. Now, he has a lot of money, enough for the comfortable rest of life. But boring rest of life. So he accepts the offer to make an ad on whisky in Japan. Everything goes wrong, he doesn´t understand to anyone and his mood is getting worse and worse. The only thing, which can help him, is the smile of unknown American young girl in the bar – Charlotte. Charlotte (Scarlett Johansson) comes to Japan with her boyfriend – the artist. He travels all the time around Japan with his friends and works and leaves her in hotel room every day. Charlotte feels alone and sometimes goes to the hotel bar and there she meets with Bob. The first meeting is a bit bewildered. Bob talks about his wife, his childhood and many other (un)important things, he´s calm and quiet. Instead of him she´s full of vitality and spontaneity. They are so far from each other and so close at the same time. They´re talking for hours and there is something in both of them, what remains. No one can tell, what it could be. Another date is much better, they go to the pub with friends, sing karaoke and drink all the night. They are happy and quite drunk. The end of the night pub tour is in Bob´s hotel room with Charlotte near him. But nothing´s happening. They´re only sleeping. Finally, there´s a day of Bob´s leaving. The ad is complete, his face is all around Japan on billboards and big money were sent on his account. But the idea of leaving and coming back to previous life is horrible, but true. He can´t do anything against it. The only thing he could do, is sweet little kiss on Charlotte´s face. That´s the end of the story for both of them. Probably, they´ll never meet again. This easy plot was for Coppola good battlefield for amazing play. With two precious actors she was able to do ravishing spectacle. Bill Murray´s minimalised acting is in opposite with the energy of Scarlett Johansson. For what another actors need wide gestures and large space, Murray can play only with small movement of face and blink of an eye. But within it are many undescribable emotions. Johansson´s vitality coresponded with her youth, beauty, naivity. She reachs out all the emotions convincingly, but uses another devices. And she´s successful as well. I think, just this different between them, between their style, is the main essence of the whole movie. Many, almost every, interesting and serious events in fi (19.12.2006)

Tak tohle je perla. Poetický, dojemný, romantický, zdaleka se vyhýbající patosu a klišé. Civilní příběh o 2 dvou ztracencích, kteří se snaží najít něco (někoho), čeho by se mohli chytit s vynikajícím úspornými výkony Murrayho a Johansson (09.01.2007)

Sofia Coppola vytvorila genialni dilo. Film jsem uvidel teprve na dvd a po zhlednuti ve me zustaly krasne okamziky. Bill Murray a Scarlett Johansson tvori perfektni par. Oba dva osamoceni v cizine. I kdyz vite, ze jim to nemuze vyjit, stale jim to přejete. Dukaz toho, ze na veku nezalezi a kdyz si lidi rozumi, tak neni co resit. Film take ukazuje krasu Tokia a po filmu budete mit chut tam jet. To vse podtrhava nadherny konec kde mi bylo smutne ale taky me neco potesilo. Film ve me vyvolal krasne pocity a ja mu timto dekuju. (25.05.2007)