Maras.L

Kdyby tam nebyla ta strasliva furie Katharine Hepburnova, tak je to pet hvezdicek. Ale sledovat hodinu a pul jeji straslive a nelogicke pocinani, ktere by nevydrzel ani byk, natoz pak normalni muz, bylo silne kafe. A ten "happy end" me namichnul uplne nejvic...:-)

Fingon to vystihl naprosto přesně.;-)

Čistá audiovizuální poezie.

Film se pomaleji rozjíždí. Dokonce jsem měl v prvních dvaceti minutách nutkání odejít, ale zvědavost a pokora mi to přeci jen nedovolily. Nevíte dlouho vůbec nic a ani postavy nejsou zrovna dvakrát sdílné. Postupně vás ale snímek vtáhne do svého děje a vám to začíná všechno docházet. A to do takové míry, že se možná sami přstihnete, že už nechcete vědět víc, že už bylo té nemoci, depresí, sexuálního napětí a husté atmosféry příliš. Ale to vám film nedovolí a ještě přilévá olej do ohně. A konec, kdy páchá Cenci sebevraždu je psychicky takřka k nevydržení. Velmi dobrý, ale vůbec ne krásný film.

Upřímně, vydržel jsem se dívat až do konce (což se o spoustě filmů říct nedá) a proto si Podvraťáci zaslouží aspoň ty dvě hvězdy. Jediné, co bych já dodal, je, že se mi docela hodně líbí hudba během filmu (pozor - ne to, co jakože hrají Podvraťáci, to je popík) - nevim, jestli jsou všechny ty písničky na soundtracku, ale byla by to škoda, kdyby tam nebyly. Nejvíc (nebo jen?) mě bavil Jan Hrušínský, bylo vidět, že si svou roli skutečně užívá.:-) Jinak fajn kamera, střih místy až moc "cool"...

Pro mě osobně dost velké zklamání. Nebýt podařeného mystifikačního závěru (rozhovor s Briony), dal bych dvě hvězdičky... Na druhou stranu, ty by si film plně zasloužil za obrazovo-zvukovo-hudební stránku, která je naprosto dokonalá. Dlouho jsem nebyl ze skvělé kamery, střihu a propojení zvuku s hudbou tak u vytržení jako u Pokání. Ale stejné rozčarování (v tom negativním smyslu) mi způsobil scénář. Film je tak neuvěřitelně rozvláčný a prázdný až hanba. Opravdu jediné světlé místo byl závěr, jinak mě na celém filmu udržovalo při vědomí akorát technické zpracování a to je, věru, málo..

Cena diváků na festivalu dokumentárních filmů, Jihlava 2007.

Souhlasím s Pohrobkem, že tento film je dle mého asi nejlepším zpracováním Dumasovy předlohy. Ve srovnání se zpracováním z roku 1955 (s J. Maraisem) nebo z roku 1998 (s G. Depardieuem) vychází tahle verze určitě nejlépe. Když přemýšlím nad důvody, proč je u každého oblíbená jiná verze, vychází mi z toho jediné: každý má rád jinou část příběhu a také každé z těchto tří zpracování se zaměřuje na jiný aspekt. Film z roku 1955 je zaměřený především na první část příběhu a na úpěnlivé snaze o věrnost předloze. Ve zpracování z roku 1975 (a ve velké míře i v té z roku 1998) zase dominuje akt pomsty. Na jedné straně část příběhu, než se Dantes dostane z pevnosti If, je vmáčknuta do cca 20-ti minut. Na straně druhé je podrobná likvidace Dantesových protivníků. Já zjevně patřím do skupiny příznivců druhého z výše jmenovaných filmů, vždy se mi v tomto příběhu mnohem více líbilo osnování plánů na pomstu a pomalé ničení zrádců než sice zajímavý, leč vlastně přímočarý příběh uvěznění a přežití v nelidských podmínkách.

Silný film, zabývyjící se tématem stárnutí a generačními rozdíly. Režisér vytváří hustou atmosféru uvnitř jednoho bytu pomocí vynikající kamery, kterou rozbíjí okolní prostor, což jen přispívá ke stísněnosti. Práce s barvou je úžasná. Výborné jsou též herecké výkony všech představitelů.

4 a 1/2