Maras.L

K filmu jsem přistupoval vyzbrojen mnoha reakcemi okolí a po přečtení několika celkem pochvalných recenzí. Většina z nich hodnotila kladně fakt, že se nejedná o další Rafťáky, Snowboarďáky či jiné ...ťáky, ale že film jde dál a zabývá se vážnějšími tématy. V podstatě do tohoto bodu se s recenzemi mohu shodnout, ale dál už se s většinou názorů rozcházím. Když jsem přemýšlel nad tím, proč u mě film vůbec nezafungoval, dospěl jsem k několika věcem. První, a asi nejdůležitějsí je, že hrdinky se od počátku chovají jako strašné krávy. Všechny tři. Což o to, to by samo o sobě nevadilo, pokud by to ovšem spadalo do jejich povahy, tak jak byla budována. Jenže: Jak je možné, že stydlivá a uzavřená Iška najednou stopuje auta "nahoře bez"? Nebo Karolínu, jejíž cynismus by nevydržel víc jak půlden ani kůň, holky bez obalu příjimájí jako nejlepší kamarádku? Podobných nelogičností je film bohužel plný... Postavy se nechovají logicky nejen podle skutečného života, ale ani podle rozvržení filmu, což boří veškeré pokusy vytvořit si k nim jakýkoli jiný, než odmítavý, vztah. Nakonec z toho všeho nejlépe vychází Vojta (dámy mi prominou můj šovinismus), jehož postava je jako jediná konzistentní a funkční. A co se týče příběhu, příjde mi stupidní a naivní - každý, kdo někdy absolvoval nějakou delší cestu stopem po Evropě mi dá zapravdu. Dávat dohromady Janákovi komedie a Pusinky je vskutku hloupost. Ony komedie totiž ve svém diskurzu, který si dobrovolně určily, fungují. Zatímco film Karin Babinské a Petry Ušelové v tom svém, byť poněkud "noblesnějším", diskurzu selhává.

Tak 4 a 1/2. Jak už to tak u životopisných filmů bývá, nemají vás vlastně jak překvapit. Děj je jasný a jeho zajímavost je dána především tím, jaký byl život daného hrdiny. Krátký život Jima Morrisona beze sporu zajímavý byl a Oliver Stone jej dokázal zpracovat skvěle. Oceňuji hlavně vynikající kameru, jejíž pohyby se měnily zároveň s Morrisonovým vnitřnm rozpoložením - tedy povětšinu času byla taková sjetá.:-) Poutavé byly i scény koncertní psychhedelie. Pro fanoušky The Doors absolutní nutnost, pro ostatní zajímavý film, který určitě stojí za zhlédnutí.

Rozhodně zajímavý a za podívání stojící snímek, na který však sedí již zmiňovaný citát z Bluntmanova příspěvku: "Filmy jsou život s vystříhanými nudnými částmi" - a v tomto filmu vystřiženy nebyly stejně jako v životě.

Prostředí dívčí léčebny drogově závislých je samo o sobě dost depresivní a tento snímek dojem ještě umocňuje. Místy až surrealisické stvárnění halucinací kombinovaných se vzpomínkami a realitou je neuvěřitelně silné. Film jako celek drží nastavenou laťku a až na pár drobných chvil neztrácí své tempo. Je až s podivem, že takovéto dílo mohlo vzniknout v roce 1985, vřele doporučuji všem. Plným právem 4 a 1/2 hvězdičky.

Tak 2 a 1/2, obcas dobre vtipky, ale vetsionu dost nuda. Selhala predevsim prace dramaturga...

Překvapivě zábavná a zajímavá "indánka" natočená podle knihy Karla Maye. Škoda, že to nedávají v televizi.

Možná jsem úplně nepochopil, o co tvůrcům jde. Každopádně u mě dosáhli jediného - obrovské nudy. Ta byla občas přetnuta několika "vznešenými" dialogy, které mě aspoň trochu pobavily, ale výsledek to příliš neovlivnilo. V propagčních materiálech se píše, že autor bude "za použití nejmodernějších technologií vyprávět příběh války..." - no nevím, asi jsou na tom ty nejmodernější technologie dost špatně (nebo to snad byl záměr???), že je výsledek takový, jaký je. Kdyby tvůrci místo počítačové animace raději na kus plátna namalovali pozadí, tak dosáhnou přinejmenším stejně dobrého výsledku, ne-li lepšího, a to při zlomku nákladů. Nebo aspoň ty spodky mohl mít Xerxes skutečné...:-)

J. Balík určitě patří mezi tu řemeslně zručnější část československé normalizační vlny. Jeho filmy v sobě mají na rozdíl od většiny ostatních notnou dávku uměleckosti a kvalitního zpracování. Balík zkrátka uměl točit filmy. U Atomové katedrály se mu však tak nedařilo a to hlavně díky nepříliš atraktivnímu prostředí, do kterého je film zasazen, a taky díky nepovedeným dialogům. Ty film hodně shazují dolů a na dnešního diváka působí vyloženě směšně. Na druhou stranu, kvalitní zpracování filmu zůstalo, zvlášť působivá je kamera nebo inscenace závěrečné scény.

Pravděpodobně nejhorší český film, co jsem zatím ve svém životě viděl (mám na mysli, co jsem viděl až do konce:-).

Výborný dokument o "boji" místních zemědělců proti zlovůli peruánských úřadů a zahraničních společností, které chtějí zbourat polovinu města a místo něj postavit povrchový důl na zlato. Nejenže těžba přímo ovlivní životy tisíců obyvatel, ale také k ní bude potřeba velké množství tolik vzácné tekutiny - vody. Zemědělci se postaví na odpor těmto plánům a postupně získávají širší podporu po celém Peru a nakonec i v zahraničí. Podaří se jim vyhlásit referendum a pomocí médií tlačí na vrcholné představitele, aby dali projektu červenou. Jejich nenásilná snaha (všechny prosesty jsou v duchu Latinské Ameriky vlastně velkým happeningem s písněmi a tancem) nakonec vede úspěšně k cíli. Za starostu Tambogrande je zvolen jeden z místních zemědělců a vůdců opozice a vláda pod tlakem zastaví projekt povrchového dolu. Snímek je skvělý příiemným a civilním zpracováním. Ukazuje nám obyčejné lidi, kteří se spojí proti stejnému nepříteli; ostatně hlavním krédem dokumentu je otřepané: "v jednotě je síla". V tomto případě to platí beze zbytku. Dokument byl promítán v rámci festivalu Jeden svět 2007 a v záplavě válečných nebo jinak znepokojujících filmů působil nesmírně svěže a pozitivně. Jen více takových krásných filmů.