Maras.L

Výborný satirický snímek s pevnou a krásnou myšlenkou, příjemným zpracováním a sympatickými hlavními herci. Gradace ke konci filmu je neuvěřitelná, a když jsem film viděl podruhé, tak jsem dostal na celých posledních deset minut nezastavitelný záchvat smíchu (poprvé jsem spíš žasl:). Prvotřídní nevšední zábava.

Výborný snímek a musím souhlait s názorem, že, ač je J. Lemmon a W. Matthau vynikající, na předlohu jejich předělávka Na titulní straně určitě nemá.

Bohužel, nemůžu souhlasit s většinovým názorem. Ti z vás, kteří viděli původní snímek - Jeho dívka Pátek (His Girl Friday, r. Howard Hawks, 1940), který je pro tento film předlohou, mi určitě dají zapravdu. Tam, kde Cary Grant a Rosalind Russelová (která hrála Hildy, je to tedy původně dívčí postava) nadhazují své břitké dialogy, působí Matthau s Lemmonem poněkud křečovitě. Navíc se z většiny scén vytrácí lehké napětí, které pramenilo z jiskření mezi rozdílným pohlavím hlavních hrdinů. Příběh byl ochuzen o jeden z hlavních motivů původního díla - o otázku: manželství nebo kariéra? Ani z režisérského hlediska se nejedná o nijak významný počin. Ono často zde vychvalované otevírání a zavírání dveří najdeme už u Hawkse a nutno dodat, že ještě povedeněji. Celkově shrnuto a podtrženo, pokud bych film viděl dříve než His Girl Friday, tak by se mi asi líbil, ale v přímém srovnání dopadá o dost hůře. Pak ovšem člověka napadá otázka: Proč se dívat na remake, když je originál o třídu výš?

3 a 1/2, snímek má pěkný námět a slibně rozjetou zápletku - zhýralý mladík Jenö, žijící bohémským životem a s neobyčejně vyspělou mužskou pýchou, se ubytuje jako běžný nájmník do maloměstského bordýlku. Zrovna ve chvíli, když vyráží na noční flám, na nádraží přijíždí jeho milující matinka z vesnice. Nic netušíce se odebéře na jeho adresu. No, a protože bordelmamá i její "nájemnice" mají Jenöho rády, tak se snaží celou věc před maminkou zamaskovat, jako že vůbec nejde o veřejný dům, ale běžný pavlačák. Prostoru pro vtipné scény dostatek, ale Makk se nevydal po přímé cestě bláznivé komedie, ale zachovává spíše satirickou vážnější polohu. Komika plyne po většinou z malých epizodek vedlejších postav, které celé dění vtipně glosují. Pak dokonce rozvíjí vyloženě dramatickou zápletku s pokusem o sebevraždu jedné ze slečen. Težko říct, zda je škoda, že film je natočen právě tímto způsobem. Bylo by zajímavě, kdyby dnes někdo využil původní předlohy a udělal remake.

Lost in Translation is the second long-time movie made by Sofia Coppola (1971), the daughter of world scale known director and producer Francis Ford Coppola (Apocalypse Now, American Grafitti, The Godfather I-III). Her first movie is Virgin Suicides (1999), nice story about five young girls and their bitter and sweet lifes. It´s also about girls´ world interior. In this movie she definitely got out from her father´s shadow and took respect of the whole movie world. In Lost in Translation we meet with two different people. Bob Harris (Bill Murray) used to be a famous actor in USA during 1970s and 1980s. Now, he has a lot of money, enough for the comfortable rest of life. But boring rest of life. So he accepts the offer to make an ad on whisky in Japan. Everything goes wrong, he doesn´t understand to anyone and his mood is getting worse and worse. The only thing, which can help him, is the smile of unknown American young girl in the bar – Charlotte. Charlotte (Scarlett Johansson) comes to Japan with her boyfriend – the artist. He travels all the time around Japan with his friends and works and leaves her in hotel room every day. Charlotte feels alone and sometimes goes to the hotel bar and there she meets with Bob. The first meeting is a bit bewildered. Bob talks about his wife, his childhood and many other (un)important things, he´s calm and quiet. Instead of him she´s full of vitality and spontaneity. They are so far from each other and so close at the same time. They´re talking for hours and there is something in both of them, what remains. No one can tell, what it could be. Another date is much better, they go to the pub with friends, sing karaoke and drink all the night. They are happy and quite drunk. The end of the night pub tour is in Bob´s hotel room with Charlotte near him. But nothing´s happening. They´re only sleeping. Finally, there´s a day of Bob´s leaving. The ad is complete, his face is all around Japan on billboards and big money were sent on his account. But the idea of leaving and coming back to previous life is horrible, but true. He can´t do anything against it. The only thing he could do, is sweet little kiss on Charlotte´s face. That´s the end of the story for both of them. Probably, they´ll never meet again. This easy plot was for Coppola good battlefield for amazing play. With two precious actors she was able to do ravishing spectacle. Bill Murray´s minimalised acting is in opposite with the energy of Scarlett Johansson. For what another actors need wide gestures and large space, Murray can play only with small movement of face and blink of an eye. But within it are many undescribable emotions. Johansson´s vitality coresponded with her youth, beauty, naivity. She reachs out all the emotions convincingly, but uses another devices. And she´s successful as well. I think, just this different between them, between their style, is the main essence of the whole movie. Many, almost every, interesting and serious events in fi

Film nás přivádí do dvou názorově opačných táborů. Na obou stranách "barikády" stojí extremisté, z jejichž názorů jde strach. Tak, jak nám je dokument představuje, máme pocit, že tito lidé žijí úplně mimo realitu a více méně nedokáží objektivně posoudit dění kolem sebe. Pro mě je nejděsivější představa (která se navíc nejspíš stane skutčností), že tihle lidé míří do vysoké politiky a mají nám vládnout. Dokument také pěkně ukazuje, jak je vlastně celá aktivní scéna politicky angažovaných mladých lidí malinkatá - pěkně to bylo vidět na brněnské demonstraci k 17. listopadu, kde stálo na obou stranách asi 15 lidí a všem kolemjdoucím to bylo fuk. Člověk se pak jen těžko zbaví dojmu, že politika je vlastně jen úzký obor, kde se beztak všichni znají, kamarádí spolu a dohazují si navzájem kšeftíčky. Po formální stránce mi na dokumentu nejvíce vadilo, že nedokázal udržet nezúčastněnou "no comment" pozici, když byly do některých pasáží přidána hudba, prostřihy na politické debaty apod.

Neobyčejně silný film o lásce (což je jeho originální název) a obětování. Lili Darvas jako umírající matka je skvělá a Mari Töröcsik neodolatelně krásná. Překvapivé je ztvárnění myšlenek a vzpomínek, které se jen útržkovitě objevují na plátně v podobě kraťoučkých flashbacků. Působivé a nádherné.

I think that movie wanted to be about hate. Actually, Bendrix told us this information in the begining. May be the novel, written by Graham Greene, is really about hate, but the film, in my opinion, not. It was almost impossible to catch any strong idea. I´ve seen only profound talks, which wanted to sound seriously, but... er... easily, it didn´t work at all. As a result we have chaotic form, supported by chaotic cutting, and random skips inside the story, but without any real meaning. The most important question about style is Why? How was the motivation of that kind of cutting? The only reason I´ve found was to hold attention of audience for the whole time of projection. And, partly, to hide the nothingness of the content. I can agree that the technical side of the movie was great (except colour), but litghnings, and especially the organisation of space on the scene was original. What a pity, the screenplay was about three degrees lower. It could be a good movie.

Navzdory všem nesporným formálním kvalitám nemůžu snímku neodpustit jeho ideologii. Proto 4 hvězdičky.

Velmi dobrý pozdní Hitchcockův film, který staví především na budování napětí. Nejprve nám režisér dost pomalu (ale ne nudně) rozkrývá hlavní linii píběhu a poté postupně vytváří hustou nepřátelskou atmosféru NDR. K nejlepším určitě patří scéna s autobusy a pro mě osobně je nejpůsobivější scéna na poště v Berlíně. Jediné, co trochu kazí dobrý dojem z filmu je jeho nataženost a trochu překombinovaný závěr.