Jeho dívka Pátek

Kdyby se uspořádala soutěž o nejukecanější film historie, tento Hawksův užvaněný screwball by se určitě umístil na předních pozicích. Cary Grant po celou dobu řeční, Rosalind Russell řeční a ostatní postavy jim v tom zdatně sekundují. Až se v tom člověk občas ztrácí, což je škoda, protože hektické prostředí novinařiny skrývá netušené krásy. Prozatím 70% (29.06.2010)

Škoda, že jsem před časem viděl remake tohohle filmu Na titulní straně, takže mě nečekalo tolik překvapení. Těžko srovnávat zdejší hlavní duo, Cary Grant a Rosalind Russel, kteří se skvěle doplňují, s Lemmonem a Matthieuem; obě provedení jsou kvalitní, i když Jack Lemmon mě bavil asi o chlup víc a děj byl dotaženější. 70% (30.03.2010)

Kvízová otázka na začátek (odpověď se dozvíte na samém konci komentáře). Jakou předlohou (v názvu) se nechal scénárista H. Hawks (volně) inspirovat?...... Jak je to jednoduché že. Stačí mít (všeho)schopného scénáristu, „dej Hitlera mezi vtipy“, který je zároveň režisérem s jasnou vizí a herce, kteří jsou ochotni resp. schopni jeho představy následně přetavit v realitu a (prostřednictvím filmového plátna) je předat (k) nadšenému divákovi. A teď mi řekněte, proč podobných případů (v současné době) je jako gólů, které letos F. Torres nasázel v anglické premiere league? Chápu, je jiná doba, točí se jinak, ale v drtivých počtech případů mám neodbytný pocit, že prvotním zadáním (úkolem filmařů) od produkce je, aby každý investovaný dolar byl zatraceně vidět. Scénář resp. dialogy jsou až na druhé (odstavné?) koleji, přičemž jako by se čekalo na náhlé vnuknutí shůry.[..už to tak vypadá, že ten nahoře bude pěkný cynik. Zřejmě opráším stařičké pero (absence čárky nad e je cílená) a poznámkový blok sám].Třeba je to však úplně jinak a trpím syndromem Gila Pendera z Allenovi Midnight in Paris. Kdoví. Zpět k filmu. Pokud by se mě někdo (ne nutně major Terazky) zeptal, co si představuju pod takým pojmom situační konverzačka, rozhodně by v mém výčtu nechyběl tento snímek H. Hawkse oslavující resp. obžalovávající novinařinu. Kadence jednotlivých slov zdejších dialogů je rychlejší než kalašnikov AK47 (rovnat se s nimi může snad jen B. Wilder resp. J. Cagney a jejich One, two, three), přičemž posledních cca čtyřicet min je hotový uragán, kde ústřední duo C. Grant- R. Russell předvádí „stand up“ výstup pod názvem „kdo z koho“ a ukazuje v praxi, že novinařina není zaměstnání, ale... poslání? Možná, rozhodně však posedlost. Přestat psát rovná se přestat dýchat. P.S. co se zdejšího „souboje“ H. H. versus B. W. týče, u mě to chlapcům vychází na plichtu. Nepohrdnu ani jednou verzí. Jak tou odlehčenější (H. Hawkse), s prvotním (nikoliv jediným) cílem pobavit, tak tou cyničtější s přesahem (B. Wildera), to zejména díky postavě W. Matthau coby W. Burnse. Byť přiznávám, mluvit zde (ve světle Esa v rukávu) o cynismu, je asi jako představa T. Savalase, coby typického playboye s kučeravými havraními vlasy, „křičícího na nás, svým umělohmotným křečovitým úsměvem, z úvodní stránky magazínu, sýr“. 79% P.P.S. málem bych zapomněl. Odpověď na kvízovou otázku z úvodu je samozřejmě D. Dafoe – Robinson Cruso. Prosím nesoudit. Nikdy nevíte, co s váma udělá samota (cely). (31.05.2013)

Veselá komedie to sice byla, ale přece jenom je to už skoro osmdesát let staré, tudíž je většina fórů docela zastaralá a prostě mi to přijde vtipné jenom z toho popudu, že tenkrát to asi bylo vtipné hodně. I děj je takový průměrný, takže je z toho takový milý film, který se ale z hlavy vypaří okamžitě po zhlédnutí. 60% (09.08.2017)

Úžasne vtipná, bláznivá konverzačka, ktorá sa ani sekundu nezastaví a diváka úplne ponorí do špinavého novinárskeho sveta:-) Postavy, hlavné aj vedľajšie, pohotovo melú jedna cez druhú, hlášky lietajú na všetky svetové strany a dvojica Walter/Hildy nekompromisne spúšťa maratón komických situácií, ktoré vám hodinu a pol nedajú vydýchnuť. Skvele som sa bavila a Grant s Russell fičia na plné obrátky - perfektné výkony, ktoré túto dialógovú komédiu povznášajú nad klasickú romantiku. Typický originálny wilderovský štýl. (10.02.2011)