Maras.L

Pavlínka je jedním z těch málo známých filmů, které v době normalizace vznikly a zase zanikly. V tomto případě si však troufnu tvrdit, že je to dost velká škoda. Osobnost režiséra Karla Kachyni se ve filmu nezapře, a přestože je film točen víceméně na objednávku režimu - je v něm popisováno násilné potlačení dělnické stávky na konci 19. století - jedná se o civilní a příjemný vesnický příběh. Ono proletářské je ve snímku silně potlačeno a převažuje lyrická stránka. A tu Kachyňa zkrátka uměl na výbornou. Jedinou vážnější výtku bych tak směřoval k hudbě - Zdeněk Liška sice patřil k předním českým filmovým skladatelům, ale tady si moc práce nedal. Stále se opakující vtíravá melodie znějící asi tak po 95% času nebyla právě ta správná volba.

Film Můj otec byl pro mě milým překvapením. Jen škoda "odbytého" konce, který vyznívá (stejně jako odcházející hlavní hrdina) poněkud do ztracena.

no comment... asi jen, že bezprostředně po zhlédnutí jsem měl nutkání se jít vyzvracet, pak tiše plakat a nakonec se jít nezřízeně opít...

Film buduje velmi solidní a temnou atmosféru, kterou si drží až do téměř úplného konce. Bohužel ne až do úplného, takže posledních 10-15 minut dost shazuje celý předchozí dojem. Na druhou stranu hutné zpracování je velkým plusem snímku, pomohl mu hlavně střih, který vždy nastane právě ve chvíli, kdy čekáme nějaké to pokračování či vysvětlení. Zůstává tak viset ve vzduchu mnoho zajímavých otazníků a v divákovi je posilován efekt nevědomosti. Opravdu škoda toho konce, jinak by to bylo 4+. Takhle spíš 4-.

Film vypráví o nelehkých osudech tuniského přistěhovalce. Z počátku sledujeme jeho životní trampoty přímo spojené s jeho původem - ubytovna, imigrační úřad, shánění práce etc., ale postupně, jak se film i postavy vyvíjejí, se těžiště příběhu posouvá do mnohem intimnější a psychologičtější roviny. Čím blíže konci, tím více sledujeme spíše příběh člověka jako takového, než imigranta; jeho původ postupně téměř ztrácí roli, aby se jako bumerang vrátil v bleskové závěrečné scéně vyhoštění. Snímek si zaslouží pochvalu pro skvělou dramaturgii a především casting. Výběr herců byl znamenitý a i vedlejší postavy odehrály svůj part na 100%, čímž je výsledný kladný dojem ještě znásoben. Plně zasloužené 4 hvězdičky.

Možná jsem byl moc blízko plátna, možná jsem si neměl číst všechny oslavné komentáře, možná jsem neměl od filmu nic čekat, možná jsem měl špatnou náladu nebo možná... a to je vlastně fuk, je tu příliš "možná" najednou na to, aby to byla náhoda. Nauka o snech byla pro mě velkým zklamáním. Od počátku až do téměř samotného konce se mi nepodařilo se do filmu hlouběji ponořit. Veškeré na pohled krásné dění na plátně jsem sledoval s jakýmsi podivným odstupem. Místo toho, abych ani nedutal a proplouval příběhem, tak jsem stál spíše na břehu a když jsem už už pomalu vstupoval do řeky filmu-snu, tak mě vždy zavčas vytrhnula nějaká nejapná nebo zbytečně vulgární scéna a vrátila nazpět. A nezachránily to ani brilantní snové nápady - nohy v mrazáku jsou dokonalé! Těžko odhalit, čím to všechno bylo způsobeno, ale když se tak zamyslím, tak jsem měl z filmu dojem, jakoby se jednalo a o nějaký 105 minut dlouhý videoklip - krásné obrazy a téměř žádný obsah (že Gondry je i režisér videoklipů jsem se dověděl až tady, tak mě ani tahle informace moc nepřekvapuje). Zkrátka nemůžu dát víc a doufám, že mě, mí přátelé, za to nezavrhnete. -------------------------------------------------- Tak na film jsem šel pro jistotu podruhé, abych zjistil, jestli jsem náhodou na poprvé něco nepřehlédl, abych byl v jiné náladě, která filmu bude třeba přát víc a vůbec jsem byl zvědavy, co to se mnou udělá napodruhé. No, neudělalo to se mnou vůbec nic. Na svém prvním příspěvku nemohu změnit ani písmenko.

Musím jenom souhlasit s názorem Geminiho - člověk od počátku ví, jak to dopadne a přesto se dodívá do konce s otevřenou pusou a zatajeným dechem. Neuvěřitelné.

Zatím jsem film viděl jen jednou, pamatuju si hlavně skvěle natočené scény z moskevského metra - domova různých houmlesů, dětských prostitutů a dalších lidí, které poněkud povýšeně označujeme za "dno společnosti". Těším se na druhé shlédnutí, pak komentář určitě ještě doplním.

Tenhle film jsem viděl poprvé v mateřské škole někdy kolem roku 1988, neskutečně na mě zapůsobil a patří k mým nejoblíbenějším dodnes.

Myslím, že připodobnění Districtu k South Parku: Peklo na zemi je naprosto scestné. Zatímco v SP je hlavním zdrojem "humoru" především vulgární mluva vložená do úst malým dětem, v Districtu je prezentována pouze jako běžná součást každodennosti, jako ilustrace prostředí. Nejvíce komických momentů pramení ze satiry postavené na národnostním guláši, který je v tomto filmu přítomen ze všech stran. Snímek zároveň brnká na vážnou strunu politického extremismu, korupce, přehlížení či bagatelizování mezinárodních konfliktů či ropné krize. Vrcholným momentem pak je, když atomová raketa (s příznačným názvem "Freedom") vypálená Američany zasáhne místo Budapešti Bukurešť.:-) Ještě se vrátím k animaci, která se svou originalitou blíží i takovému majstrštyku jako je Trio z Belleville, i když to je samozřejmě jiná liga.