Réžia:
Beata ParkanováScenár:
Beata ParkanováKamera:
Tomáš JuríčekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Martin Finger, Gabriela Mikulková, Jenovéfa Boková, Bolek Polívka, Vladimír Polívka, Ondřej Sokol, Petra Hřebíčková, Taťjana Medvecká, Ján Jackuliak (viac)Obsahy(1)
Václav je notárom v malom meste na sklonku 60. rokov, nie je členom komunistickej strany a jeho okolie ho vníma ako morálnu autoritu. So svojou manželkou a deťmi prežíva dobré časy v neľahkej dobe a je pevnou oporou pre rodinu aj spoločnosť. Neustupuje zo svojich zásad ani zo svojho slova a hoci je systematicky nútený robiť ústupky, vytrvalo odmieta vstúpiť do strany. August 1968 a obavy z toho, čo bude nasledovať po okupácii, však nalomia Václavovu psychiku. Dobré časy sa menia na zlé. Teraz je to Věra, kto sa stáva pre svojho manžela oporou, dodáva mu silu stáť pevne na nohách a drží rodinu pokope. Aj ona dala svoje slovo a odmieta ho porušiť bez ohľadu na to, aká neistá je budúcnosť. Dodržať slovo je pre obidvoch čoraz náročnejšie... (Bontonfilm SK)
(viac)Recenzie (125)
Pustil jsem si dva české filmy z loňského roku a znamenalo to pro mě několikahodinové utrpení neskonalou nudou. Slovo má tak pouze jedno velké pozitivum - herecký výkon Martina Fingera. Stravitelné jsou pak už jen scény z notářské kanceláře, kde se střídají naše přední herečky a herci. Nechápu, v čem spočívá kouzlo snímání herců tak, že vidíme jejich obličeje přes celou obrazovkou, anebo naopak vidíme tělo bez hlavy. To mi rozum nebere. A nominace na Českého lva v kategorii hudba? Jestli nejsem úplně padlý na hlavu, hudbu jsem slyšel až u závěrečných titulků... ()
Tahle věcička je v podstatě komorní drama manželského páru se dvěma malými dětmi v roce 1968, přitom se jedná o zajímavou, trochu zvláštní a malinko jinou podívanou.. Mně to sedlo, líbilo se mi to.. Martin Finger v roli notáře opětovně dokázal, že umí a jeho postava mi byla srozumitelná.. Beata Parkanová mě oslovila už svým snímkem Chvilky, její tvorbu si do budoucna zcela jistě pohlídám.. ()
Přemýšlím, co je pro mě největší pozitivum a možná překvapivě mě napadá Martin Finger. Tato pozdně objevená vycházející hvězda českého filmu mi možná u jiných projektů tolik nesedla, protože jsem si neoblíbil jeho negativní postavy a Devadesátky jsem jako ne tak úplně seriálovec ještě neviděl. Tak tady mě v roli nejen zásadového, ale (na rozdíl od Zahradnictví) i sympatického a srdečného bojovníka proti režimu hodně oslovil a místy jsem až nestačil divit, jaké vyzralé herectví Finger předvádí a dokáže hrát, i když třeba jen sedí u stolu a kouká do papíru (:D). Neznámá Gabriela Mikulková má hodně osobitý svérazný projev a s tím do postavy rozporuplné (a místy trochu absurdní.:D) postavy manželky sedla, i když může chvíli trvat si na to zvyknout. Jinak pro tyhlety české filmařské návraty do dějin 20.století mám trochu slabost a patřím do minoritní skupinů diváků, které (alespoň zčásti) zaujalo Hřebejkovo Zahradnictví, které rovněž sledovalo osud jedné rodinný (s mnoha běžnými scénámi z domácnosti) na pozadí divokých 20.let. Beáta Parkanová je ale daleko větší radikál než Hřebejk s Jarchovským. Nesnaží se o nějak zvlášť melodramaitckou atmosféru, do posmutnějších scének nepouští melancholický saxík...ona tam nepouští vlastně žádnou hudbu. Slovo je vlastně docela radikální film, který nám servíruje řadu oddělených komorních tichých výjevu, které spojuje doba okolo roku 1968 a postavy. Zpočátku mi možná chvíli trvalo si na takový styl navyknout (a kdybych měl ještě zůstat u toho srovnání se Zahradnictvím, tka tam mi postavy přišly tak nějak blíž - hlavně v posledním díle Nápadník o zamilované mladé dvojici, takže srovnávat se to vlastně moc nedá...), ale na konec jsem si přece jen v té civilní atmosféře s odpozorovanýmu dialogy ze života (třeba o zmrzině.:D), které dokonce někdy dokážou být až Formanovsky vtipné (štamprle a pak fenomenální scéna s Medveckou). našel svoje kouzlo a Barkanová zde opět uplatnila svůj pozorovací talent z života, který si ponechala z chvilek. Fotky po většině scének jako momentky života taky nejsou špatný nápad. Ten film se ale po skončení trochu v hlavě rozplzne. Ale měl jsem tu čest být na předmiéře za účasti tvůrců, kdy jsem nejradši viděl Jenovéfu Bokovou, které není nikdy dost. Ale ambiciozní paní režiséra si dokázala své dílo zajímavě obhájit. Nikdy jsem na žádné takové premiérové akci snad nebyl, takže jsem měl fakt zážitek. ()
Objektivně to asi na odpad není, ale prostě jsem to nedokázala dokoukat. Děje se tam absolutní kulový. Minulý režim je nic oproti manželce hlavního hrdiny, které máte chuť dát pěstí, kdykoliv otevře ústa. Subjektivně moje osobní peklo. ()
Tohle rozhodně nebude film pro každého. Má velmi pomalé tempo a mnoho diváků si jistě řekne, že se v něm vlastně nestalo nic zásadního. Sama jsem měla problém s několika uměleckými manýrami režisérky (například prostřihy na fotografie po každé zásadnější scéně), ale byla jsem velmi překvapená, jak mi film jako celek sednul. Určitě na tom mají zásluhu vynikající herci v hlavních i v menších rolích (kromě dokonalé ústřední dvojice nemůžu opomenout Taťjanu Medveckou, která stráví na plátně dohromady asi pět minut, ale svým přesným výkonem si říká minimálně o nominaci na Lva). Některé scény navíc generují velmi dobrý humor a na rozdíl od režisérčina předchozího snímku se dočkáme i funkčního závěru filmu. Za mě tedy spokojenost a zatím jeden z nejlepších českých filmů roku. ()
Nevyrovnanost. Poutavé scény z notářského světa, zdobení dortu!, sáňkování... a zbytek už si vlastně jen mlhavě vybavuji. Postrádal jsem autorský záměr. Co vlastně a proč chtěla režisérka divákovi říci. Samotná základní moralita nestačí. V pomalém tempu a vložených fotografiích jsem nenalezl smysl. Uznávám, tahle díla nejsou mým šálkem čaje. Vybavil se mi loňský Atlas ptáků. KVIFF 2022 ()
Faustovské nárazy chvilkových slo(u)hů do rovných rámů, které drží. Názorový obrazec. ()
odosobněné a strojené melodrama, které sice nefunguje úplně tak jak nejspíš fungovalo v hlavě Beaty Parkanové a zdaleka nesedne každému, nicméně dají se v něm najít světlé momenty. Finger si jede na jistotu to svoje (což není nutně špatně) a tmelem filmu - stejně jako ústřední rodiny - je primárně matka Gabriely Mikulkové...60% ()
Martin Finger podal ve filmu slušnej výkon. Jinak ale o hovně.30%. ()
1897. hodnocený film: ()
Prislo mi to takove staticke, umele a strojene... Ale jednotlive epizody mely co rict. Martin Finger a jeho pripady v kancelari, byly ozdobou celeho filmu. Stoji za pozornost. ()
KVIFF 2022 | Tak tohle se za mě úplně nepovedlo. Využitý potenciál filmu. Hlavní herečka byla perfektní a vlastně mě bavila jen ona a ty notářské scény. ()
Samotný příběh působí sice dost rozpačitě, zároveň ale velmi lidsky a přirozeně. Film zdobí vynikající herecký výkon Martina Fingera v roli morálně zásadového muže zmítaného nesmlouvavým politickým režimem. Skvěle mu sekunduje Gabriela Mikulková coby jeho někdy až nesnesitelně milující manželka. Nejvíce však upoutala moji pozornost hudba, přičemž musím uznat, že texty písní se Beatě Parkanové mimořádně povedly. (60%) ()
Beata Parkanová by se už měla na filmy vyprdnout a radši si najít práci úplně v jiným oboru, protože tohle už je její třetí průser zasebou 🤣🙁naštěstí to od odpadu! zachránil Finger, kterej to zahrál dobře, ale jinak celkem zklamání vzhledem k tomu námětu.. ()
„Musíme s tým něco udělat, Václeve.“ „Myslím, že s tým nic neuděláme.“ Film nám ponúka intímny pohľad do života rodiny, notára Václava. Jeho žena je mu oporou aj vo chvíľach, kedy ide o existenčné problémy a Václav sa odmieta zapojiť do súkolia dejín, ktoré sa ho pokúšajú zomlieť – nátlak súdruhov je neúnosný a on musí odolať, lebo ide o jeho presvedčenie. Silné svedectvo o časoch, ktoré mnohým priniesli krušné chvíle, ak nesúhlasili s režimom. ()
Výborná komorná dráma, na ktorú sa naozaj nehodí slovo "malá" a ktorá dokazuje, že všetky príbehy z našich dejín nebudú nikdy vypovedané. Stopercentné výkony, presný scenár, ktorý vie, čo chce povedať a úsporná, no nápaditá réžia držia SLOVO po celý čas dobre a vysoko. ()
"Když dáš někomu slovo, tak to vlastě uzavřeš tu největší smlouvu, protož musíš dobře vážit co říkáš, než něco slíbíš, ale když už to uděláš, tak se tomu nesmíš zpronevěřit." Hodně zvláštní film, ať už jde o to, že v něm skoro není hudba (kromě té při závěrečných titulcích), tak hlavně pokud jde o kameru, která mnohdy snímá jen půlku toho podstatného, či toho kdo mluví nezabírá dokonce vůbec. Přesto za mě má film v sobě silné téma. Naplno to hlavní postava notáře Václava (výborný Martin Finger) říká během scény s dcerkou v moři: "popřít, co jsi řekla, to je jako ztratit život za života." Popřít sama sebe by musel Václav, pokud by vstoupil do Komunistické strany či podepsal prohlášení vyjadřující faktický souhlas s událostmi po srpnu 1968. Někdo by možná řekl, že jeden podpis nic neznamená, že to jsou po hamletovsku jen slova, slova, slova. Václav ale dobře ví, že tak jak "Pán Bůh stvořit život slovem" tak " ta síla slova, ta se nezměnila..." I přes takto silné téma jsem s hodnocením dost váhal. Poctivé tři hvězdičky jsou to určitě, tu čtvrtou přidávám za prorodinnou pozitivní atmosféru, kdy přes složité téma jsou ve filmu milé scény včetně té závěrečné se společným zpěvem celé rodiny ve stěhovacím autě. Zvláštní film, ale rozhodně ne špatný. ()
Film, kterej se částečně točil v židovský uličce, kterou chodím ke kámošovi na pivo, musí bejt zákonitě dobrej. Ocenění za hereckej výkon dostal ve Varech Martin Finger, ale ještě lepší byla Gabriela Mikulková. ()
Námět fajn, ačkoliv třeba mnohem lépe realizovaný v Občanském průkazu či Báječných létech pod psa, takže vlastně nic moc nového. Opět se vrácíme do roku 1968, opět se díváme na příběh jedné rodiny. Finger opět ukazuje své herecké kvality, ale tady jsou utopeny v prapodivných divadelních kompozicích a mnohdy podle mého až amatersky působicích kamerových ořezech. Ta atmosféra té doby z toho prostě nijak nedejchá. Kdybyste vzali ty záběry a přesunuli je do jiné doby, tak to v podstatě nijak nepoznáte. ()
Reklama