Mank
Mank
Réžia:
David FincherScenár:
Jack FincherKamera:
Erik MesserschmidtHrajú:
Gary Oldman, Amanda Seyfried, Lily Collins, Charles Dance, Tom Burke, Joseph Cross, Tuppence Middleton, Leven Rambin, Tom Pelphrey, Arliss Howard (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Hollywood 30. let vypadá úplně jinak, když se na něj podíváte očima sarkastického scénáristy a alkoholika H. J. Mankiewicze, který právě dokončuje svého Občana Kanea. (Netflix)
Recenzie (229)
Asi by se to dalo ocenit víc, ale takhle těsně po zhlédnutí musím říct, že jsem se u toho cítil jako při konverzaci, u který hned na začátku ztratíte niť, ale musíte se ztuhlým úsměvem kývat a vydržet až do konce. ()
Formálně precizní a jazykově vytříbený snímek o tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi. Nenabízí bohužel krom dobového kontextu nic moc nového. Fincher točící podle scénáře svého otce opečoval srdeční projekt ve všech směrech a prezentace tématu stylem srovnatelným s filmy čtyřicátých let minulého století je rozhodně na místě. Nejde poznat rozdíl. Herci do jednoho skvělí. Hudba je dokonalá, Reznor a Ross brutálně umírnění, poslušně slouží příběhu. I když bylo zvláštní poslouchat Trentovu typickou hru na piáno u filmu, který se očividně musel natáčet před osmdesáti lety... ()
Hořce sžíravé drama o politice, bohatství a právě zvědomovaném vlivu filmových magnátů a jejich poskoků na veřejné mínění. *** A o výjimečných jedincích s pronikavou inteligencí, sociálním cítěním, dobrým srdcem, ostrým jazykem a takovou schopností reflexe, jakou nikdo vlivný nemůže potřebovat, což právě z nich, možných spolehlivých pilířů zdravé společnosti a morálních kompasů žertem krutého a tak obvyklého osudu v dnešním typu společenského zřízení dělá sarkastické oslyšence a téměř samotáře s několika věrnými a kurážnými přáteli, balancující na hraně nevyhnutného sebezničení. Alkoholismus (jako ostatně téměř u každého) není příčinou jejich zvnějšku přivozeného úpadku, ale důsledkem. *** Mankiewicze tu v celém rejstříku téhle polohy naprosto bravurně ztvárnil Gary Oldman. *** A o pletichách, chybách, slabostech, podléhání, výčitkách, zlomených vazech, zpronevěřené odpovědnosti, přebíhání a ne/klidném spaní těch prostředních. *** Občan Kane mě otravoval (ale ještě to po letech jednou zreviduji), dost možná právě pro tu filmem zmiňovanou vivisekci, jíž se z plnokrevné předlohy stal toporný agitační scénář, ale tohle vrstevnaté dílo z doby jeho vzniku mě uspokojuje měrou vrchovatou. *** A taky už si nikdy nespletu Uptona Sinclaira se Sinclairem Lewisem. *** (Na B12, o státním svátku naší rádoby-demokracie.) *~ ()
Mank je slušný dílek v klasické hře puzzle na téma předválečný Hollywood, W. R. Hearst, Marion Davies a RKO 281. Ti, kdož to sledují a budou sledovat jen jako bonus k Občanu Kaneovi budou o mnoho ochuzeni. Tady nelze než doporučit: studujte více, mnohem více. ()
Aby bylo jasno, Mank je naprosto mistrovsky natočené dílo, které by se mohlo a mělo citovat v učebnicích filmové vědy. Je to dílo režiséra, který má k tématu osobní vztah vzhledem k adaptaci scénáře svého otce, o kterou usiloval mnoho let. Podobně jako Alfonso Cuarón se svým kouskem Roma dostal tento slovutný tvůrce u Netflixu absolutní volnost a natočil si to přesně jak chtěl a pro velmi úzkou cílovku. A já, ačkoliv mám radost, že jeden z top 3 mých vůbec nejoblíbenějších režisérů konečně po pár letech natočil taky nějaký film, téma mě od začátku nijak neoslovovalo a tak jsem to zkrátka musel "přežít" pouze kvůli němu. Osobně bych preferoval "mainstreamovější" kousky (jež se řadí mezi zlatý fond světové kinematografie) a celkem mě děsí ona čtyřletá smlouva s Netflixem, o níž Fincher říká, že pokud Mank uspěje, bude svoje oblíbené černobílé kousky točit dál. PS : Docela by mě zajímalo, jak dobrý by byl v roli Kevin Spacey, který byl původně obsazen...70% ()
Príbehovo ani emociálne príliš nestrhlo. V poriadku - kontroverzne sa správajúci scenárista napíše opus magnum. Aby sa vysporiadal s mašinériou, pre ktorú roky pracuje, no zároveň mu pije krv. Ľudsky aj politicky. Pri práci je limitovaný tak, aby ho neovplyvňoval démon alkoholu. Retrospektívnymi vstupmi sa vysvetľuje pozadie. Čiernobiele priblíženie zobrazovanej dobe je dokonalé. Vypiplanosť detailov tiež (napr. koučovia dokonalého prízvuku pre pána Garyho Oldmana i iných hercov). Toto všetko ale to z Manka nového Občana Kanea neurobí. Dôvodom je príliš slabý námet na celovečerný film. Zaujímavý je primárne tým, že sa vzťahuje, v kontexte svetovej kinematografie, k jednému z najoceňovanejších filmov. Väčšina postáv nejako zvlášť neoslnila. Nemala čím, lebo primárnym je Mankov príbeh. Mimochodom aj pri tomto filme sa otvára priestor pre diskusiu o tom, nakoľko musí byť divák oboznámený s kontextom filmu, aby si ho užil a nakoľko, naproti tomu, by mal mať film sám v sebe kvality (aj obsahové), aby presvedčil a zaujal sám sebou, bez potreby dodatočného pátrania po detailoch? ()
Evidentně vysněný OSOBNÍ projekt (možná až přehnaná úcta k původnímu textu zesnulého otce), který ovšem vyznívá velmi NEOSOBNĚ. Jestli budou nadcházejícím ceremoniálům (Glóby, Oscary a další) vévodit dialogové a neemoční látky bez dynamiky jako Mank nebo Chicagský tribunál, tak si ten podivný (nejen) filmový rok shrneme tak trochu nemastně a neslaně. Chtě nechtě Mank skončí v modrých číslech, kam ostatně patří. Fincher neFincher. Holt úplně poprvé jsem se s jedním ze svých srdečních tvůrců minul. Nehovoří o tom, jak pro mnohé přelomové dílo vzniklo. Vypráví o tom, jak Hollywood ve 30. letech fungoval a proč se alkoholik, teda scenárista Herman Mankiewicz, rozhodl napsat scénář Občana Kanea právě tak, jak ho napsal. Jakmile výsledek začneme posuzovat v kontextu celé mistrovy tvorby, nastává největší potíž. Je to totiž obří úkrok stranou. Zahleděný do sebe, dlouhý, stylisticky cvičící, rádoby důležitý, nepřístupný. Nedává divákovi zrovna najevo, kam směřuje a co chce vlastně říct. Sype spoustu postav, spoustu veledůležitých lidí Hollywoodu té doby, kteří procedí mezi zuby něco rádoby sofistikovaného a jdeme zase dál. Po Nolanovi (guláš zvaný Tenet) si i Fincher natočil vyloženě svůj film, kdy mu zjevně nikdo nestál za zadkem, i když možná měl. Mnozí zmiňují i poslední tarantinovku Tenkrát v Hollywoodu, to byl ale dle mého soudu jiný level. Nicméně jednotlivé důležité postavy mě u Finchera vůbec nezajímaly a celkově mi jeho dílo vlastně skoro vůbec nic nedalo. Ani Gary Oldman nezafungoval. Coby poctu starému Hollywoodu si raději zopáknu Ed Wooda. Za mě prostě přesně ten typ snímků, který si už nejspíš nikdy znovu nepustím. ()
Nolan "prepadák", teraz Fincher natočí takúto fakt nevýraznú "baladu" pre nadšencov NUDY. Kurva akoby nestačilo, že sme všetci v "karanténe". ()
V prvních minutách, ne-li vteřinách, mě ohromilo, jak Mank vypadá - doopravdy jako před 80 lety natočený, krásně zrestaurovaný film, který se letos dostal na Netflix (a bohužel ne do kin, kde by mu to TAK slušelo). A nejlepší na tom je, že mě to ohromení nepustilo do konce filmu, který je navíc skvělý i co do scénáře, herců (Gary Oldman je ještě lepší než si myslíte), hereček (kouzelné Amanda Seyfried a Lily Collins) a hudby (netypičtí, ale výborní Reznor a Ross). Jestli nebudete mít chuť si před Mankem pustit Občana Kanea, tak po Mankovi ano. A potom si nejspíš pustíte zase Manka. ()
Strašně těžko se mi tento film hodnotí a stále jsem někde mezi 3* a 4*. Jsem velká obdivovatelka Davida Finchera a tenhle film mě uhranul svou vizuálnosti a stylizací. Je to prostě něco úplně jiného a po téhle stránce se filmu nedá nic vytknout. Dokonale vás to přenese do 30. let a celé dvě hodiny jsem vlastně nedokázala odthrnout zrak. Tento film má však jedno ale a pro mě hodně velké ALE. Vůbec mě nezajímaly postavy. Bylo mi úplně jedno, co dělají, nebo co se s nimi stane, myslela jsem si, že budu jasná cílovka filmu, tahle témata o vzniku filmů v zlaté éře Hollywoodu vyloženě miluju, ale tady jsem si u závěrečných titulků uvědomila, žen ten film mi vlastně ve výsledku nedal vůbec nic kromě toho, že jsem sledovala vizuálně podmanivý film s nádherně nasnímanými obrazy. Tohle je jeden z těch filmů, který bude výrazně rozdělovat publikum a já naprosto chápu obě strany - ty nadšené i ty zklamané. ()
Původně jsem dal o hvězdu víc, protože Fincher, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a ten film si to nezaslouží. Tady můj oblíbenec zcela nečekaně spadnul do nudného rádoby pseudo umění s věčně ožralým a blábolícím hrdinou kterej mi byl ukradenej a ukradený mi je i to jak nakonec z deliria dokončil svoje vrcholné dílo které jsem jenom tak mimochodem neviděl a nikdy neuvidím. Tohle prostě nebyl Fincher jak ho znám a nebylo to poprvé, tak já doufám, že naposled. Po perfektní zmizelé kdy jsem měl pocit, že je opět ve formě jsem tohle nečekal.15% ()
Páčil sa mi Gary Oldman a záver. Všetko medzi tým bolo len potácanie sa od jednej scény k druhej. Ani sebelepšie technické vylepšenia, ktoré majú navodiť pocit starého filmu, kvalitu snímku nijako nezvyšujú. Celý čas som čakal, že príde nejaká scéna, ktorá to nakopne, no kde nič tu nič...Dialógov je tu požehnane, nikdy mi nevadili, ale keď sú tak trochu o ničom, film sledujete s oveľa ťažším pocitom. Za zmienku stojí jedine užívateľom Enšpíglom zmienený monológ opilosti a "tika" čo hodil na podlahu. Dokopy však nič výnimočné, nič čo by som potreboval vidieť ešte raz. 60%. ()
K úplnému vychutnaniu treba mať aspoň trochu povedomie o dobových súvislostiach a menách. Ale inak je to úplná slasť. Čistá filmárčina dýchajúca atmosférou aj dobrým príbehom. Oldman úplne úžasný, no celú show si pre seba opäť kradne Fincher. Formálne brilantná záležitosť, po technickej stránke dokonalé, hromada scén bravúrnych. Film roku.10/10 ()
Prosím Davida Finchera, aby už nikdy více netočil podobné filmy. Je to nuda střídající se s ubíjející se nudou a závěrečný trošku zajímavý opilecký proslov na tom nic změnit nemůže. 40% ()
Na první dobrou to neprošlo, stopnul jsem to někdy po deseti minutách. Možná někdy zkusím znovu ()
neuplynuly ani dva roky od vydání a já si málem ani nedokázal vybavit název týhle afektovaný rádoby artový pseudo-intelektuální nudy.... Fincher má na víc. ()
Je to hrozně rozporuplné - bezprostředně po projekci jsem byl lehce zklamaný, pak jsem sepisoval obsáhlejší recenzi, během níž to ve mě vyzrálo a možná až moc naivně jsem hledal cinefilní tematické hrátky a podobnosti / variace vůči Občanu Kaneovi - jen aby se mi Mank hned další den až podezřele rychle vytrácel z hlavy. Nevadí mi ani tak to mýtyzování řídké účasti Orsona Wellese na tvorbě scénáře k Občanu Kaneovi, jelikož při hodnocení filmů beztak neberu akurátnost dějinné reflexe nějak extra v potaz, ale jaksi se mi rozpadá původní představa o soudržnosti a ucelenosti vyprávění - Fincher dle mého sice dobře rozvíjí titulní charakter, který v mnohém opravdu kontrastuje s Charlesem Fosterem Kanem (a to ostatně párkrát vyzdvihuje i styl a inscenace některých scén), a podává soustředěný obrázek své doby, ale jednotlivé segmenty jsou prostě trochu nahodile poskládané a posouvají děj málo dopředu. Vedlejší postavy jsou hrozně do počtu a někdy není jasné, co chce autor tou kterou vzpomínkou říci. A na rozdíl od všech svých ostatních filmů, v Mankovi Fincher vůbec nepřekvapí a nestrhává diváka do víru svých psychologických motivů - Mank je totiž více nostalgickým retro obrázkem, který visí v umělecké galerii, kam by asi měli chodit jen opravdu specifičtí obdivovatelé dobových filmových vizí. A přitom vlastně visí mezi novinkami na komerčním Netflixu a jednotlivé tahy štětcem jsou evidentně současné, evokující tehdejší formu opravdu jen svými černobílými barvami. Manka respektuji jako zpestření a kouzelné oživení své doby, z něhož láska k filmovému řemeslu přímo sálá, a mohu čestně prohlásit, že jsem se u něj nenudil ani minutu. Rád se na něj někdy podívám znovu a bez nároků na to, abych v téhle očekávané poctě velkému filmu a složité době za každou cenu NĚCO hledal (což jsem se opravdu snažil a nalhal si, že TO tam je). Potom ho možná docením z úplně jiné perspektivy. S momentálním odstupem ale musím konstatovat, že jsem ještě dva dny nazpět nečekal, že by David Fincher mohl někdy působit takhle neosobně (jakkoli pořád silně a na pohled krásně). ()
Zase jednou mi něco připomnělo střední školu. Kolikrát člověk v kavárně přemlouval sám sebe, že ta holka naproti je čupr, ale zpětně si říkal, že možná bejvalo bylo lepší jít na tu matiku... Já v Mankovi chtěl vidět všechno to, co do toho Fincher vložil, fakt že jo. Jenže bych asi buď musel bejt starej jako Občan Kane anebo jezdit s Fincherem na dovolenou, abych to všechno stihnul pochytat. Ocenit můžu tak leda technický provedení, ovšem bavil mě tenhle film asi jako spadlej řetěz na kole. P.S. A ať mi nikdo nevyčítá, že nejsem filmovej fanda; já za Mankem letěl až do Londýna, abych ho viděl v kině. ()
Chcel som napísať, že je to prvý Fincherov gýč, ale potom som si spomenul na Benjamina Buttona. Mank je ako imitácia antických sošiek z aténskeho bazára. Z diaľky evokuje svoju predlohu, ale stačí sa trochu priblížiť a je úplne zjavné, že je to len lacná napodobenina. Za posledný rok som videl asi sto filmov zo štyridsiatych rokov vrátane repete Občana Kanea a toto sa ani len nepodobá na dobový štýl. Ani nasvietením, ani hĺbkou obrazu, ani soundtrackom to nemá nič spoločné so štyridsiatymi rokmi. Tento gýčový pseudodobý vizuál ma azda urážal ešte viac ako mizerný scenár, ktorý prekrúca realitu a servíruje vyvrátené konšpiračné teórie o písaní scenára Občana Kanea. ()
Súvisiace novinky
Seriálový Mindhunter je definitivně mrtvý
Patříte mezi fanoušky seriálu Mindhunter od režiséra Davida Finchera? Pak pro vás má tvůrce špatné zprávy. Zdá se, že po pár let starých informacích, že herci byli uvolněni ze svých smluv a se třetí… (viac)
David Fincher dotočil svůj nový film
Tradičně si režisér David Fincher (Sedm, Zodiac) mezi svými filmy nechává pár let rozestup, oblíbený tvůrce teď ale naštěstí fanoušky na svůj další projekt po poněkud úzce zaměřeném Mankovi nenechá… (viac)
93. Ceny akademie - výsledky
Dnes v noci proběhl 93. ročník předávání Oscarů, cen americké Akademie filmového umění a věd (AMPAS). Ceremoniál se odehrál kvůli stále trvajícím protiepidemickým opatřením zcela netradičně ve velmi… (viac)
Nominace na Oscara zveřejněny
Dnes ve 13:15 místního času začal přímý přenos vyhlašování kompletních nominací pro 93. ročník Cen americké Akademie filmového umění a věd, během nějž manželský pár Priyanka Chopra Jonas a Nick Jonas… (viac)
Novinka režiséra Davida Finchera Mank mapuje příběh scenáristy H. J. Mankiewicze spojený s realizací scénáře jednoho z nejlepších a především nejzásadnějších filmů v dějinách kinematografie, jehož scenáristou byl právě Mankiewicz. Občan Kane režiséra a /oficiálně) spoluscenáristy Orsona Wellese je klasika, která se pravidelně umísťuje na seznamu nejlepších filmů všech dob. Tento film z roku 1941 je ohledně filmových vypravěčských postupů a technického zpracování opravdu zásadním milníkem a ani po téměř 80 letech neztratil nic na svém kouzlu a právem nadále bývá uznáván novými a novými fanoušky. Scénář k Mankovi napsal Davidův otec Jack Fincher v 90. letech a David Fincher ho měl v plánu realizovat hned po svém filmu Hra, přičemž měl do role Mankiewicze tou dobou vyhlédnutého Kevina Spaceyho. Film ale nikdy realizován nebyl (důvod byl ten, že se studia bála zafinancovat černobílý film a báli se propadáku, velmi pravděpodobně k tomu směřoval i fakt, že film Ed Wood Tima Burtona v roce 1994 v kinech naprosto propadl) a Jack Fincher umřel v roce 2003 a realizace projektu se tak nikdy nedožil. Fincher se tak mezitím ujmul postupně jiných projektů (Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona, Sociální síť, Zmizelá), nakonec si ale v roce 2019 definitivně plácl s Netflixem, který mu umožnil Manka realizovat. Fincher tak oprášil scénář svého otce, místo Kevina Spaceyho do hlavní role Mankiewicze získal Garyho Oldmana a definitivně tak jeho novinka dorazila na Netflix. Je to tak trochu škoda, protože je Fincher jedním z těch filmařů, který jednoduše patří na velká plátna a fakt, že tak jeho nový film dorazí pouze na streamovací služby trochu zamrzí (podobně jako loni když Martin Scorsese svého dlouhodobě plánovaného Irčana ujal právě u Netflixu a dodnes mám pocit, že bych si tenhle slabší Scorseseho odvar na velkém plátně přece jen užil trochu víc). Je ale pořád pravdou, že to je cena za to, že film vzniknout mohl. A tak jsme se letos toho Manka přece jenom mohli dočkat. A je to pecka..... tak trochu! Mank skutečně vypadá jako film vystřižený z 30/40. let 20. století, který je ale zároveň natočen moderním Fincherovým stylem- Milovníci starších filmů si tenhle film skutečně užijí a jde o vyloženou pastvu pro oči fanoušků filmové tvorby první poloviny 20. století. Nejenom, že ten film tak vypadá, zároveň má ale i atmosféru filmů této dávné éry a Fincher tak natočil poctu této dávné době. Filmařské postupy (střih, vedení kamery a dokonce i zvuk) jednoduše skutečně vyvolávají pocit ztracené filmové relikvie, která v Hollywoodu kdysi dávno vznikla a byla objevena až právě teď. Ten film vypadá jednoduše narámně. Výprava dobového Hollywoodu, jednotlivé kostýmy a především ta neskutečná vizuální stránka se skutečně starají o to, že Mank jeden z vizuálně nejpřitažlivějších filmů roku. Kameraman Erik Messerschmidt dosáhl vrcholu a jeho první celovečerní film (předtím už točil s Fincherem seriál Mindhunter) je tak vizuálně kouzelný, že byste si hned několik záběrů pozastavili a jenom se jimi kochali. Fincherova novinka je prostě skutečně nádherná a vizuálně vtahující. Skladatelé Trent Reznor a Atticus Ross opět spolupracovali s Fincherem a opět vytvořili naprosto pamětihodný soundtrack, který je ódou na uši a do filmu skvěle pasuje. Využili jenom dobové nástroje a ještě více tak napomáhají dobové atmosféře filmu. A především má Mank skutečně neskutečný zvuk. Osobně u rozborů filmu většinou zvuk nehodnotím, pokud není bůhvíjak špatný nebo bůhvíjak dokonalý. V případě Manka ale na zmínku o zvuku dojít prostě muselo, protože si zde zvukaři se zvukem neskutečně vyhráli a měl jsem skutečně pocit, že se zvukem pracovalo úplně stejně jako kdysi ve filmech, které vznikli právě ve 30/40. letech 20. století (sázím svojí sbírku ponožek, že to tak skutečně bylo, žádné oficiální potvrzení se mi nalézt nepodařilo). A právě i ta práce se zvukem tomu filmu dává strašně hodně. Gary Oldman je jako H. J. Mankiewicz jednoduše parádní. Reálnému Mankiewiczovi zrovna dvakrát podobný není a přesto je to skutečně castingová trefa, kdy Oldman naprosto věrohodně prodává Mankiewicze jako alkoholika, jenž tak trochu bojuje s příliš ambiciózním Orsonem Wellesem (později tyhle dva navíc vedli konflikt o to, kdo film vlastně ve skutečnosti napsal), samotným studiem i sám se sebou. Největší sranda je ovšem to, že Oldman ve svých 62 letech hraje Mankiewicze v době, kdy mu bylo kolem 40 let, ale přesto v té roli naprosto skvěle funguje. Mankiewicz byl velmi komplikovaný charakter, který své problémy řešil v zásadě alkoholem a Oldman zde předvádí neskutečný herecký koncert, že je doslova radost na něj pohledět. Z pohledu Mankiewicze navíc dostaneme unikátní pohled na Hollywood- Ten je zde sice pořád prezentován jako továrna na sny, tenhle film ale dokáže předvést i jeho odvrácenou stranu. Zároveň film dává možnost nahlédnout do života tehdejší hollywoodské elity a její pohled například na tehdy aktuální Velkou hospodářskou krizi, postupný vzrůst Hitlera k moci či počátek 2. světové války. Jestli je ale někdo hvězda celého filmu tak je to Amanda Seyfried. Ta zde ztvárňuje herečku Marion Davies a v době, kdy si měl Mankiewicze zahrát Kevin Spacey si tuto roli měla zahrát Jodie Foster. Seyfried jsem vždycky bral jako naprosto sympatickou herečku, která ale furt čeká na svojí průlomovou roli. A vzhledem k tomu jak úžasná zde Seyfried je doufám, že dostane nominaci na Oscara a víc hereckých příležitostí. Seyfried je v té roli naprosto kouzelná a její úžasná chemie s Oldmanem a především zajímavý vztah Mankiewicze a Davisové mi dělal strašnou radost a jestli se Seyfried nakonec získá Oscara, vůbec se tomu divit nebudu a budu neskutečně rád. Mank je jinak též plný velmi dobrých vedlejších herců-Tom Burke je na Orsona Wellese velmi trefná volba, Arliss Howard jako Louis B. Mayer jednoduchá trefa do černého. Oba tyto pánové tyhle dvě filmové ikony ztělesnili naprosto věrohodně (především Burkeovi toho Wellse fakt uvěříte!). Charles Dance jako William Randolph Heart (americký byznysmen jehož životem byl inspirován příběh filmové postavy Charlese Fostera Kanea) je parádní. Tom Pelphrey jako Mankův bratr Joe Mankiewicz (později úspěšný režisér a scenárista) je také úžasná volba a jeho vztah s bratrem je prodán naprosto bravurně. A pak je Lily Collins jako Rita Alexander, Mankova sekretářka, jejíž úloha je zde naprosto zásadní a Collins definitivně předvádí, že v ní jakási forma hereckého talentu skutečně je. Zamrzí možná fakt, že ze vztahu Manka a jeho ženy Sary (Tuppence Middleton) šlo vytřískat víc, přesto i Middleton je ale do role zvolena bravurně a jistou formu věrohodné manželské a milostné chemie se dvojici Oldman/Middleton přece jen vybudovat podaří. Líbil se mi nápad, že když se střídá aktuální dějová linie a flashbacky do minulosti Mankiewiczovy kariéry, vždy když se skočí do flashbacku se objeví informace ohledně aktuální pasáže podobně jako u obrazu v literárním/technickém scénáři-Ext. studio Paramount- Den-1930- (Retrospektiva). Líbí se mi jak Fincher tenhle film točil s láskou a citem (přece jen jde pořád o jeho osobní projekt, který chystal dlouho a jehož existence je svázána s odkazem jeho otce) a přesto se mu povedlo ho pořád natočit stylově a částečně přece jen osobitě. Mám s Mankem ale bohužel jeden zásadní problém- Fincherovy filmy se dají (podobně jako tento názor ztotožňuje velká zásoba Fincherových fanoušků) skutečně dělit na tradičnější žánrovky (Vetřelec 3, Hra, Úkryt, Muži, kteří nenávidí ženy) a přelomová díla, které z několika důvodů platí za zásadní milníky kinematografie (Sedm, Klub rváčů, Podivuhodný případ Benjamina Buttona). Mank za mně osobně přece jen spadá do kolonky tradičnější žánrovky a i přesto, že se zde Fincherův rukopis pozná, chvílemi jsem se přece jen ztrácel v tom, že skutečně koukám na Fincherův film. Fincher si tenhle film přece jen natočil tak trochu pro sebe a splnil si sen, zároveň mám ale pocit, že tenhle film nebude extrémně vděčný těm divákům, kteří tuhle dobu vůbec neznají a poznají z ní snad jenom Sněhurku a sedm trpaslíků. To ale není vyložené negativum, jen je to jeden zásadní fakt ohledně toho, že tenhle film skutečně nebude divácky extrémně vděčný v případě, že ten daný divák nekouká na staré artovky. Čím více má člověk nakoukáno, čím víc má pro tuhle éru slabost, tím větší je šance, že si Manka skutečně užije. O to více ale prostě budou strádat opační lidé. Je to skutečně film pro cinefily, kteří mají nakoukáno Chaplina, Čaroděje ze země Oz nebo Jih proti Severu. Zároveň si stojím za tím, že se scénářem Manka skutečně není kdovíjaký problém a Jack Fincher svůj jediný scénář napsal skvěle, navíc s očividnou vášní a zažraností do tohoto zajímavého pozadí jednoho z nejzásadnějších filmů kinematografie jakým bezpochyby je právě Občan Kane. S Mankem mám ale ten problém, že dle mého názor klade skutečně spíše větší důraz na vizuální podání a ten příběh jde kvůli němu většinou spíše přece jen na druhou kolej. Ten film má příběh, něco se tam pořád děje, dialogy se většinu času nádherně poslouchají (i když v jistých ohledech mi jejich kvalita přišla monotónně střídající a některé mi přišli až příliš přehnané a skutečně jsem občas pochyboval, zda někdo takhle skutečně mluvil ve 40. letech) a Fincher ve svém scénáři (který se dle všeho od té doby téměř upravit neměl) tenhle zajímavý příběh skutečně zpracoval narámně. Ale samotný bravurní scénář neudělá automaticky bravurní film. Mankovi se ohledně silného režijního pojetí, nádherné kamery, dechberoucí výpravy, parádní hudby a úžasnému hereckému obsazení s dvojicí Gary Oldman/ Amanda Seyfried na vrchu. Jenomže od Finchera jsem pořád zvyklý na větší vizuální a přesahové bomby, které na rozdíl od Manka navíc většinou nejedou tak na jistotu (pardon, ale tenhle film skutečně kdovíjak odvážný není). Mank v zásadě od začátku nemá šanci čímkoliv překvapit, protože do nového Finchera už v podstatě jdete s tím, že dostaneme vizuálně neskutečně vypilovanou podívanou a vysokou filmařskou, která navíc tentokrát bude vyloženou ódou na radost pro cinefily, kteří se nebojí nakoukávat si starší Hollywood. Jack Fincher svému synovi zanechal bravurní scénář, který jeho syn po téměř 3 dekádách proměnil v působivý audiovizuální zážitek. Skutečně mu nemůžete vyčítat, že by nebyl překrásný a Mank je film, který si hejt nezaslouží ani z poloviny. Jen zároveň skutečně nevidím důvod, proč se do Manka absolutně zamilovat, protože ten osvědčený Fincherovský tah na branku ve finále v pravé ryzí formě prostě nedorazí a závěr, který mě měl emocionálně dostat do kolen prostě nezafungoval. Vlastně jsem byl celou dobu neskutečně spokojen a ve finále mi došlo, že mě to na kolena nedostalo vůbec. Je to prostě škoda, jestli ale Mank nakonec posbírá většinu Oscarů (především v technických kategoriích) tak s tím nebudu mít skutečně vůbec problém. Protože k té vrcholné dokonalosti skutečně ve finále moc nechybí. Měl bych Manka prvoplánově milovat, nakonec ho ale pouze uznávám a cením Finchera za to, že si svůj vysněný projekt přece jen za jistou daň (Netflix) natočil. Příště chci ale od Finchera přece jen trochu víc. Tenhle geniální filmař má totiž na kontě pořád výrazně pamětihodnější kousky! () (menej) (viac)