Hodina vlků
Vargtimmen
Hour of the Wolf
Réžia:
Ingmar BergmanScenár:
Ingmar BergmanKamera:
Sven NykvistHudba:
Lars Johan WerleHrajú:
Max von Sydow, Liv Ullmann, Gertrud Fridh, Georg Rydeberg, Erland Josephson, Naima Wifstrand, Ulf Johanson, Gudrun Brost, Bertil Anderberg, Ingrid Thulin (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť... Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej. (RTVS)
(viac)Recenzie (137)
Téma šílenství naťuknuté zvnějšku a v širších souvislostech např. ve filmu Jako v zrcadle se tu mění v pád do temnoty lidské duše, žánrově prostou historku o jednom zešílení. Rámec vyprávění je postavený na nekomplikovaném "dle deníku malíře", druhým vypravěčem je pak malířova žena... a vzhledem k tomu, že jedním z ústředních motivů filmu je mentální i fyzické podobání se dlouholetých partnerů, ocitá se divák na lopatě nespolehlivých vypravěčů. A ti s ním vymetou skutečně hromsky. Co je skutečnost a co chorobný sen nelze dost dobře určit, protože není u koho hledat pevný horizont. Jeden drastický výlev stíhá druhý, zvuk skřípe a rve uši. Bergman pálí ze všech hlavní, největší kalibr je totálně zexpresivnělá vizualita a právě sžíravá audio stopa. Hodina vlků není ničím víc než bizarním pokus navodit v divákovi dojem ztráty vlastního horizontu vnímání. Kde je hranice reality a začíná noční můra? Hledat v tomto filmu nějaké hlubiny smyslu je zbytečné, je to velice nedějový a na vybroušené formě postavený existenciální horror, neustávající obrazové blití ztýrané mysli malíře a jeho ženy. Žádné umění pro umění, avšak už vůbec ne film pro blby. Spíš esteticky radikální záchvat obrazotvornosti a na Bergmana dost nesdílný a nic neřešící snímek. Ale sejmul mě jak smečka vlků v bílé pustině. ()
Horror! A víc psycho než Psycho samotné. Ullmannová se Sydowem excelují před kamerou a Nykvist zase za ní. Nebýt té zbytečně přehnané interpretační složitosti, tak je to za jasných pět. ()
Patřičně drásavá a v nitru až bolestivá historka, která je nejsilnější právě v pohledech do kamery, v pochybnostech a v příběhu dvou lidí. Ti jsou živoucím příkladem několikrát zmíněné, potvrzované i zpochybňované teorie o párech, které jsou si tím podobnější, čím více času spolu tráví. Bohužel u toho ale nezůstane a ke konci se doskáče pomocí výjevů z černých můr, jak vystřižených třeba z Persony. Tím pro mě dosavadní duševní hloubka končí a zbytek filmu bledne v obrazech, které už jsem od Bergmana viděl jinde a lépe. ()
Ingmar Bergman a horor? A prečo nie. Hodina vlkov je čas od polnoci do úsvitu, kedy sa rodí najviac detí, zomiera najviac ľudí a ožívajú nočné mory. Pravdaže, tí z vás, ktorí ste videli jeho ďalšie filmy, klasickú SIEDMU PEČAŤ napríklad, asi tušíte, že riedky dej bude obsahovať zárodky filozofie a veľa scén, o ktorých neviete, čo si o nich máte intelektuálsky myslieť. Na strane druhej, HODINA VLKOV snáď ešte stále, hoci z posledných síl, napĺňa charakteristiku hororového žánru. Či už to budete brať ako príbeh o upíroch, ibaže títo z umelcov vysávajú niečo iné ako krv alebo ako synonymum kritiky umenia, zostane vám hypnoticky pochmúrna atmosféra, opantávajúca vidiecka výprava, uhrančivá kamera a zaujímavé herecké výkony robustného Maxa von Sydowa a krásnej Liv Ullmanovej. ()
No asi byla chyba cekat netradicni vlkodlaci horor a ridit se jen zarazenim filmu a nazvem. Nicmene prekous bych, ze to je jednak hororovy drama, kde je kladenej duraz na to drama a ze to nema s vlkama nic spolecnyho, ale jde o postupny sileni malire. Co uz ale neprekousnu, ze to je ta nejnudnejsi sracka, jakou jsem za posledni mesice videl, dej je o nicem a zaroven zmatenej a i kdyz to ma jen 80 minut, tahne se to, jak kdyby mel tri hodiny a po jehoz skouknuti jsem byl tak vysilenej, ze jsem mel problem se zvednout a vypnout televizi. Proste intousska nekoukatelna sracka, kde nedavam odpad jen kuli docela solidnim hercum. ()
Velmi umělecké, jen co je pravda. Tahle Bergmanova surreálná, ale přitom chladně nezasněná poloha má něco do sebe a budí ve mně značný respekt. Nechal jsem se jím opět rád naprosto zmást a znejistět ve všem, co zobrazuje. ()
Bohužel musím konstatovat, že ze všech snímků, které jsem od režiséra viděl, mi přišel tento nejslabší. Už začátek s promluvou k divákům a nastíněním natáčení mi nesedl. Stejně tak mi vadilo (a to hodně) neobjasnění faktu, že žena může vidět a slyšet to, co její muž (ehm, argument, že lidé, kteří jsou spolu dlouho duševně „prorostou“ už snad ani vágnější a naivnější být nemohl). Pak i ty odkazy na spisovatele či postavy z romantismu šly (díky mé neznalosti) úplně mimo mě. Co fungovalo, byla alespoň trochu popracovaná psychologie postav (i když oproti jiným režisérovým snímkům to byla docela slabota) a pak hororový nádech jako takový, který si dokázal uchovat určité kouzlo (stejně jako to tajemno kolem, než mi došlo, že ho nelze ani trochu rozkrýt). No, jednou to asi přijít muselo, každopádně poprvé budu muset jít u Bergmana pod 4*, Hodina vlků mi vychází na pouhý průměr. ()
Toľko trpezlivosti pri čakaní na tú správnu frekvenciu, aby som sa mohol naladiť podľa filmu, som už dávno nevynaložil. Je to vôbec možné?! Nech sa chcem akokoľvek pridať k pozitívnym hodnoteniam, jednoducho by som len klamal sám seba. Počas sledovania ma po hodine zaujala len päťminútová scéna, no za to sa jednoducho viac percent dať nedá. Uspávajúca, statická kamera, napätie na hranici príbehov psa Scooby-Doo, aj to len vďaka kvalitnej hudbe. Nelogické, skákajúce scény, prechádzajúce z nevysvetlenej mysterióznosti (kto bol chlapec pri jazere, pani v bielom, hlasy smejúce sa pri incestnej, absolútne sa nehodiacej k filmu scéne?), až po zle spísanú drámu. Monotónnosť dialógov ma trýznila. Takže moje prvé stretnutie s Bergmanom dopadlo dosť mizerne. 40%. ()
Takmer vždy mám slabosť pre bergmanovskú strnulosť, sugestívne zvuky, desivé obrazy, nadprirodzené hádanky, ktoré, predpokladám, nerozlúskne ani sám tvorca dokonalý. Občas sa v Hodine vlkov vznáša závan artovej európskej nudy, ale horory schopné zaodieť sa namiesto úbohého krviprelievania do tematiky protikladných ľudských charakterov, nejde neobdivovať. Hodina vlkov má v sebe čosi viac, silu, hlasy či myšlienky, bytosti, za ktorými sa zakráda tieň strachu a temnoty a Bergman sa s týmto negatívnym pôsobením vždy dobre vyhrá. Jeden z jeho najlepších kúskov. ()
Na Bergmana poměrně vypjatě experimentální tónina vyprávění dopadla až nestoudně dobře. Snová atmosféra s podmanivými obrazy "opuštěného ostrova", mystická linka všudypřítomných démonů a v tom vztah dvou lidí. Vztah zbavený vášně, ale o to intimnější (alespoň zpočátku). Skutečnými hlavními postavami je zde prakticky jen manželský pár. Johan - malíř procházející vnitřní krizí a stále více sužovaný zosobněnými démony strachu a citlivá Alma - spojená se svým manželem natolik, že i ona dokáže nahlížet do temně snových rovin. Bergman natočil poměrně dosti netradiční příběh s hororově-surrealistickou atmosférou, která má znázornit, ale především zobrazit démony neurózy i s jejich přesahem do skutečnosti. Pro mě osobně jeden z nejkrásnějších švédských filmů. ()
Druhé zhlédnutí je podle mě naprosto nutné! Zvyšuji na 4****. Původní komentář: Je zajímavé sledovat komentáře k Hodině vlků, které se zde vyskytují. Jsou tu pouhopouhé dva proudy : jedni, kterým se film opravdu moc líbil a dávají mu 4 nebo 5 hvězdiček v závislosti na tom, jestli jsou schopni přimhouřit oko nad menšími nedostatky, nebo ne. Pak je tu druhý proud, který dává dvě hvězdičky. Tito lidé film nechápou a je jim protivné, že tu má tak vysoké hodnocení, když je to taková podivnost a přísahali by, že je to jen proto, že to točil slavný režisér Bergman. Já osobně jsem někde urostřed, ale víc se kloním k první skupině ačkoliv se skutečně zdá, že tento film má neuvěřitelně přehnaně vysoké hodnocení. Jednotlivé kvalitní prvky filmu neupírám : tolikrát zmiňovaná kamera Svena Nykvista je dozajista perfektní. Herecké umění Liv Ullmannové, respektive Maxe von Sydowa taktéž, stejně jako režie. Ale popravdě : rozuměli jste tomu příběhu? Rozuměli jste mu pořádně, beze zbytku? Také jsem pochopil, že malíře trápěj běsy..že manželka se k němu přimkne tak, že Je také spatří. Ale dokázal by ten film někdo analyzovat? Rozebrat ho pořádně? Scénu po scéně? Najít tam a vysvětlit smysl jednotlivých motivů, záběru, dialogů? To snad ani sám Bergman :) Celkově to pro mě bylo zklamání. Neočekával jsem hektolitry krve, ačkoliv jsem si tento film sehnal pouze z důvodu, abych viděl Bergmanův jediný horor a některé scény mě příjemně překvapily svou..tradičností : vydloublé bulvy plovoucí ve víně, sundavání si tváře... Ale ten příběh byl prostě v mnoha momentech moc nepochopitelný. ()
Maliar, trpiaci krízou, nespavosťou a depresiou vidí démonov, ktorí sa stávajú skutočnejšími ako život dvojice na neobývanom ostrove. Empatická manželka sa tak vcíti (a prostredníctvom denníku včíta) do mužových predstáv, až sama začne prežívať obdobné halucinácie. S citom pre vykreslenie duševných pochodov hrdinu, ktoré svojou nevyspytateľnosťou spôsobujú des i u diváka, vytvoril Bergman dielo najsilnejšie v nemých scénach - kde režisér necháva prehovárať iba obrazy. ()
Maliar Johan Borg zmizol pred niekoľkými rokmi bez stopy zo svojho domu na odľahlom ostrove Baltrum, ktorý je súčasťou Frískeho súostrovia. Johanova žena Alma našla medzi jeho dokumentami denník. Denník a Almino rozprávanie sú základom tohto Bergmanovho čiernobieleho filmu. "Hodina vlka" je tajomný, silne atmosferický snímok. Je to pochmúrny, baladický, surreálny, chladný švédsky psycho horror. Geniálne filmové dielo. "Vargtimmen" ***** ()
První půlka (snad na vteřinu přesně) je děsná. A tím nemyslím děsivá. Totálně nudná, absolutně prázdná a o ničem. Vrcholem této části snímku (a možná i v pozitivním smyslu) je ta dokonale promarněná minuta nad hodinkami. Minuta ničeho. Je nesnesitelná, o to ale docela vtipná a pro Bergmanovu tvorbu celkem charakteristická. V druhé půlce ale režisér (konečně!) taky rozjel hudební koncert a seriózní napětí. Nejde si nevšimnout, že v profilu Hodiny vlků je jako jeden z žánrů uveden "horor". Bylo by samozřejmě naivní čekat něco klasického, obludu nebo masového vraha, celou dobu jsem se ale opravdu BÁL toho, že žádné hororové prvky nepřijdou a bude to zase typické (a už po pravdě dost okoukané) komorní drama v chátrajícím baráku, kde maj všichni depku a mluví do kamery. Naštěstí se po výborném flashbacku (asi nejzáživnější části filmu) na útesu rozehraje slušný surrealismus a pár snad zvratů. Strach vám to nenažene, ale atmosféra ke konci povážlivě zhoustne. Avšak co se týče těch strach nahánějících scén, v těch zatím pro mě vede režisérův o deset let starší snímek Tvář, kterému možná pomohlo to, že jsem to od něj nečekal. ()
Spolu s Náruživostí patří Hodina vlků k temným, divácky náročnějším kusům. Většinou nepíšu komentáře k Bergmanových filmům, dokud je nevidím nejméně dvakrát. I na tento hororový snímek se určitě s odstupem času podívám znovu. Na rozdíl od Náruživost mě pozitivně překvapil, i když pojednává o temných stránkách lidské duše a vyvolává tíživé emoce, přesto v něm vnímám pozitivní sílu, především tryskající z ženskosti a přirozené lidské hřejivosti Almy. Zpracování nelze nic vytknout, Bergman používá všech svých vyjadřovacích prostředků, které má mistrně zvládnuty. Max von Sydow je démonický a přesto zranitelný. Pokud by hororové snímky točil Bergman s Kubrickem, zřejmě bych se tomuto žánru přestala vyhýbat. Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi, je ten Ingmar Bergman normálny? Zrkadlo sa namiesto odpovede samo treslo o zem a rozbilo na tisíc márnych kúskov. A čo tie odrážajú? Vtáčieho muža, ženu bez tváre, pustý ostrov, ktorý len ťažko môže byť hniezdočkom lásky pre tehotnú ženu. A iné. Poznámka: písanie denníka som vždy považovala u normálnych (v tomto prípade aj nenormálnych) ľudí za jednu z najväčších hlúpostí, aká sa len dá vôbec praktizovať. ()
90% - Co jsem mohl čekat od Bergmana, toho jsem se dočkal. Mistrné psychologické sondy, syrová atmosféra, filmařská kvalita.. Zde je film ale obohacen i o horrorové a thrillerové prvky, které jsou provedeny tu s šílenou (pozitivně míněno) hudbou, jinde zase s mrazivou a tichou samozřejmostí... Několik studených front se prohnalo po mých zádech. Skvělý film, jako obvykle... no... co? ()
To, že si Bergman vyhání své vnitřní duchy na filmové plátno mi nevadí, ale to že jimi krmí i diváky, to už je docela hnus. Hodina vlků je další z řady "vysoce výživných" pseudointeligentních filmů, nak kterými se každý rozplývá, jak jsou úžasné, jaký je Bergman (Lynch etc.) génius a jaké mají hluboké myšlenkové pozadí, i když se na ně z plátna vyvalí jenom směsice nesrozumitelných výblevů, ze kterých pochopí pěkné prd a umírají při tom nudou. Umění pro umění, ne pro lidi. ()
Hodina vlků - čas mezi 4. a 5. hodinou ranní v prvním dnu každé fáze Měsíce - je dobou, kdy se nejvíce lidí rodí a nejvíce jich umírá. Laskaví a přátelští démoni odhalí svoji pravou tvář, strhnou masky a zjeví se ve své skutečné kráse. Hrůzy, děs a noční můry ovládnou lidskou mysl, která se jim jen stěží ubrání. Johan stále více propadá temnotě pronásledován vlky toužícími po jeho krvi, anebo snad raději po jeho duši. Alma je silnou ženou, bojovnicí, ale ani ona nedokáže nakonec svému muži pomoci. Nedokáže ho zachránit. Havraní křídla, zobák od krve, smrt a samota. Měl jsem obavy, ale nadčasový snímek zůstává nadále uhrančivý. Jako by měl v sobě kus Kafky, něco z gotických hororů, střípky z pláten surrealistů. Hranice je překročena, zrcadlo rozbito. Leč otázkou zůstává, co nyní střepy odráží... ()
Bergman je jednoducho filmový majster atmosféry a analýzy ľudskej psychiky!!! Film mal všetko, čo mal mať...kamera vynikajúca, Liv Ulman vynikajúca, pôsobivé myšlienky....ja nemám slov a dávam 5*!!!! ()