Réžia:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrajú:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytier Antonius Block sa vracia domov z krížovej výpravy, svoju zem však nachádza spustošenú morom. Smrť, ktorá ho navštívi, mu oznámi, že jeho dni sú zrátané, predtým ho však čaká ešte jedna šachová partia. (RTVS)
Recenzie (474)
Ani mne tento film na prvý šup nesadol. Ale vďaka filozofickým myšlienkam som si ho pozrel znova v priebehu týždňa. Môžem skonštatovať, že po obsahovej stránke je výborným filmom. Bergman bol fakt niekto, lebo vymyslieť a hlavne pospájať rôznorodé postavy do jedného príbehu je niečo nad čím treba len dať klobúk dole. Veľmi mi imponuje, že napriek ponurej téme myslí na odľahčenie a darí sa mu to párkrát cez hlášky cynického Smrťáka, ale hlavne zbrojnoša. Dosť silne mi utkvel pochod v prvej polovici a potom výstup mnícha, ktorý nemilosrdnými hláškami chystal ľud na posledné chvíle v ich životoch. Je to hodne sugestívne a vo veľkej miere mi film na druhýkrát sadol. Osobne som však trochu sklamaný z výkonu von Sydowa, ktorý napriek ťažbe blízkej smrti nehral tak, aby som mal z toho zážitok. Taktiež cirkusanti dostali občas priveľa priestoru, hlavne pri ich vystúpeniach, a pre samotný dej prešpikovaný úvahami nad Bohom, ktorého nemožno v sebe zabiť a nemožno uchytiť ho zmyslami či nad ničomnosťou života samotného bez viery v posmrtný život, boli brzdou. ()
Film se svou atmosférou dle mého názoru až neuvěřitelně přiblížil pocitům, které člověk zažívá v blízkosti smrti svých blízkých a možná i své vlastní. Otázky a tiché uzavírání se do sebe, odcházení, zklidnění a strach z marnosti bytí. Silná výpověď veskrze uměleckými prostředky. ()
Vizuálně krásná alegorická báseň o Smrti, Bohu, Smyslu, Smíření. Středověké kulisy času morové epidemie jsou použity spíše jako prostor pro rej existenciálních motivů a hledání odpovědí na věčné otázky člověka. Tři hlavní mužské postavy jsou pěkně typově vykreslené: oduševnělý rytíř Blok zužovaný mučivými pochybnostmi víry, herec a fantasta Jof, až dětsky otevřený prostým krásám života, ironický a lidově drsný panoš Jens. Moje nejoblíbenější scéna je ta, kdy se úskočný Smrťák odhalí ve zpovědnici namísto kněze. Jako bychom obecně mohli spatřit rozšklebenou tvář vlastní smrtelnosti za každým náboženským podnikem. ()
Nejlepší film I.Bergmana. ()
Zas jeden z filmu, ktery na me silne zapusobil a pritom si nedokazu odpovedet cim a jak. Skvely film . ()
Morové rány. Křesťanský mýtus. Hony na čarodějnice. Hra šachu o vlastní duši. A hluboký středověk. Otázky po smrti a osudu, které člověka trápily odjakživa, na tomto jevišti hrůzy vystupují s navýšenou intenzitou. Celý článek zde. ()
Byla blbost dávat si dva umělecké filmy během čtyřiadvaceti hodin, a tak jsem Stalkera ještě skousl, ale tohle už bylo moc... Nuda nad nudu, myšlenkově chudý, nemůžu si pomoct, a tak dávám jednu hvězdičku za Smrťáka, a taky proto, abych tady nebyl za úplnýho vyvrhela... Takhle se vážně filmy točit nedají... ()
Podle komentářů se tady pár lidí i nudilo, já se naopak po dlouhé době dobře bavil celou hodinu a půl, film nemá slabší moment, existenciální otázky jsou zabaleny do scének plných černého humoru (mě třeba dost pobavila scéna, jak chlapík leze na strom schovat se do bezpečí a v pozadí vidíme Smrt s pilkou). Už za Smrťáka by to byl plný počet, navíc postava rytířova sluhy dodává filmu další rozměr. ()
můj první Bergman a určitě nebude poslední, skvělá naturální historicko fantaskní feska, bez zbytečné krvavosti, zato s neutuchající polemikou o existenci boha a smyslu víry a dokonalosti lásky ()
...a už se těším, až se na něj podívám znovu. ()
Sedmá pečeť mi nepřišla příliš podnětná. Bergman předkládá základní filosofické (tedy takové, na které neexistuje definitivní odpověď) otázky se kterými se většina z nás tak jako tak celoživotně potýká, aniž by nabízel jakýkoliv zajímavý úhel pohledu. ()
extremně nudné, užvaněné, nic se tam neděje. Přehnaně nadhodnocená slátanina. ()
Filmove veldielo majstra svôjho remesla I.Bergmana ponuka nevšedny filmovy zažitok ,ktory sa odohrava v temnom stredoveku v čase morovej epidemie a kryžiackych vyprav.Vo filme sa vela filozofuje o smrti,bohu a živote a jeho zmyslu.Siedma pečat obsahuje niekolko silnych scen,ktore si divak zapameta.Jeden z najlepšich historickych filmov vôbec,Bergmanovi sa velmi realisticky podarilo ukazat život v stredoveku. ()
Film švédskeho režiséra Ingmara Bergmana z roku 1957 je na prvý pohľad stredovekým príbehom s implementovanými motívmi smrti v ňom. Tak je ho aj nutné sčasti chápať, ale zároveň treba vidieť, že jeho skutočný význam sa ukrýva v tom, čo hovoria postavy, v ich úvahách, pričom sa nimi zamýšľajú nielen nad smrťou, ale tiež jej presným opakom - životom. Zároveň sú príbehovo zobrazené rôzne pohľady na fungovanie cirkvi ako najvyššej stredovekej inštancie, ktorá doslova rozhodovala o tom, kto môže žiť a kto musí zomrieť. Paradoxne, Bergmanov film nepredstavuje vyloženú kritiku. Skôr len zobrazuje a do istej miery prostredníctvom rôznorodých postáv a symboliky polemizuje. Divák sa tu tak stretáva s takmer bezstarostnými komedianti, ustráchaným bežným ľudom, ktorý sa obáva moru, križiakmi, ktorí po desiatich rokoch vo Svätej zemi stratili vieru, ale aj s na všetko dohliadajúcou Smrť (Bengt Ekerot). Sila príbehu sa vo veľkom odvíja práve od postáv, a to možno aj vďaka tomu, že Bergman pôvodne scenár napísal ako divadelnú hru. Interakcie medzi jednotlivými protagonistami vo filme tak majú často citeľný divadelný nádych, čo je v tomto prípade však pozitívom, vďaka ktorému celkové rozprávanie vyznieva ešte lepšie a zaujímavejšie. Za plusy Bergmanovho diela sa dajú označiť aj jeho výprava a celková atmosféra. Najmä v prvej polovici snímky kombináciou týchto faktorov veľmi dobre vyznieva historické zasadenie do obdobia stredoveku. Det sjunde inseglet je kvalitným a zaujímavým počinom z hľadiska obsahu aj spracovania. Ťažko povedať, či ho úplne možno zaradiť do zlatého fondu svetovej kinematografie, ale vysokú kvalitu táto Bergmanova snímka jednoznačne má. ()
Pták krouží na mračné obloze, vlny se rozrážejí o útesy a na pláží se nachází rytíř Antonius Block, který se po deseti letech vrací z křížové výpravy domů. Na pláži se pomodlí a začne se chystat na zbytek cesty, když se najednou zjeví smrt. Aby Antonius utekl svemu osudu, rozehraje se smrtí partii šáchů. A tak se zahajuje cesta svatou zemí, která je nyní postižena morovou rannou, přičemž se smrt stále trží po rytířově boku. Absolutně geniální koncept vyobrazený v tom správném filozofickém, komorním, Bergmanovském podání. Středověká země napadena morem je vyobrazena správně temně a drsně, sice se film v tomto případě nemůže rovnat Andreji Rublevovi, ale i tak je to děsivé. Film je také po celou dobu propleten uchvatnými dialogy, které dodávají ten správný filozofický a poetický přesah. Snímek pokládá velké množství otázek ohledně náboženství, nevyhlutelnosti, smrti, smyslu života atd. a film se nám snaží ukázat jakési uchopení těchto otázek a to celé je velmi zajímavé sledovat a přemýšlet nad tím, film má díky tomu úplně jiný rozměr. A tomu všemu navíc domáhají zajímavé postavy, které na své cestě rytíř potká a které tvaruji všechny tyto otázky a odpovědi. Film má i krásný vizuál, máme tu nádhernou čarnobílou kameru, která tvoří famozní záběry a co se týče herců, nemám co vytknout. Jeden z nejlepší filmů všech dob. Antonius Block: Vem är du? Smrt: Jag är Döden. Antonius Block: Kommer du för att hämta mig? Smrt: Jag har redan länge gått vid din sida. Antonius Block: Det vet jag. Smrt: Är du beredd? Antonius Block: Min kropp är rädd, inte jag själv. ()
tie najlepsie rozpravy o bohu, zivote, smrti a nadeji vo vieru v... ()
...odpovědí je nic, dokazuje to strach... ()
Podobenství o životě a smrti a o hledání odpovědí na otázky, jež nás trápí asi po celou dobu našeho bytí. Vynikající ztvárnění smrti a jejího šachového souboje s rytířem Blockem, jež nepostrádá úžasné dialogy a neméně působivé scény (na dobu vzniku filmu neobyčejně novátorské). Co víc dodat, film který vás donutí přemýšlet, anebo se na něj nedívat, vyberte si... dávám 85% ()
Asi jsem se na to moc těšil, ale po prvním shlédnutí nemůžu víc než čtyři * (tak 70%). Řekl bych, že na tomhle filmu je nejlepší uvěřitelnost a obrovská charismatičnost všech hlavních hrdinů ( moje jednička smrt a Bolock ). Jinak mi tam pořád trochu něco chybělo, asi bych to měl posuzovat, jako 50 let starý film, možná po dalším shlédnutí změním názor, ale co se dá dělat.... slovy Bolocka ....ať se otočíš jakkoli, prdel máš vždycky vzadu.... ()
Rytíř a jeho společníci jako by ztělesňují dilema člověka, který usilovně hledá (a snaží se najít) Boha, ale jehož slabá víra mu neposkytuje jistotu. Na jedné straně skeptický zbrojnoš, který neustále připomíná smysluprázdnost našeho bytí směřujícího k neodvratné nicotě, na druhé straně bezelstná víra a láska pochybnostmi nezatíženého herce. A vprostřed toho hledající, ale nenalézající, tváří v tvář smrti stojící rytíř prahnoucí po jistotě, kterou mu však ani smrt nemůže dát. Jeho prosby k Bohu, včetně té nejzazší, zůstávají nevyslyšeny, přesto závěr filmu dává alespoň špetku naděje. Pro mě osobně hodně silný snímek. Možná se v mé interpretaci zračí myšlenky, které čas od času obtěžkávají mou mysl, ale u Bergmana to asi jinak nejde. Vyznění filmu, jak ho vidím i já, nádherně shrnula Faye poslední větou svého komentáře. ()
Reklama