Krtek
El topo
The Mole
Réžia:
Alejandro JodorowskyScenár:
Alejandro JodorowskyHudba:
Alejandro JodorowskyHrajú:
Alejandro Jodorowsky, Alfonso Arau, Bertha Lomelí, Brontis Jodorowsky, Julián de Meriche, David Silva, Agustín Isunza, Cecilia Leger, José Luis Fernández (viac)VOD (2)
Obsahy(2)
Zločinec El Topo kvôli láske k žene vyzýva k súboju neporaziteľných Štyroch pánov púšte. Ich porazením dosiahne vyššiu úroveň vedomia až do chvíle, dokým ho jeho žena nezradí. Začínajúc novú životnú etapu ako svätý muž, El Topo sa rozhodne oslobodiť komunitu vydedencov. (Film Europe)
Recenzie (150)
S experimentálními filmy je to ošemetné. Na jednu stranu vybočují ze zajetých schémat a promlouvají k divákovi jinými způsoby. Důraz je kladen na estetiku, či jiné vyprávěcí postupy. Krtek mi první hodinu připomínal Dalího obrazy těmi surreálními výjevy v mexické poušti. Obsah samotný je asi podobenství protkáno symbolikou a odkazy na východní filosofii a náboženství. Občas mne to trklo, ačkoliv je to zbytečné, protože film diváka neobohatí. Pokud bych se vyznal, tak bych si řekl: "Jasně, tohle reflektuje tuhle myšlenku z této knihy..." ale to mi zní jako fanservis pro zasvěcené. Já vlastně ani nemám potřebu film dokonale pojmout, či trvat na tom, aby film měl nějakou uchopitelnou výpovědní hodnotu, pokud je svým způsobem dostatečně působivý a dokáže bavit. Jodorowskyho Svatá Hora nebo Eraserhead od Lynche jsou ještě větší guláš a divák se v jejichž případě téměř nemá čeho držet, jenže samotné výjevy filmu jsou dostatečně působivé, aby sledování bylo stále interesantní a zábavné. Krtek mě však bavil první hodinu (na 3/5). Jodorowsky si relativně dokázal vyhrát s jednotlivými obrazy scén, ačkoliv rozpočet byl očividně malý (Šerif má svou hvězdici špendlíkem přišpendlenou na kloubouku). Je však pravda, že prostředí pouště má samo o sobě dost mystické atraktivity (pokud to tak lze říci) a spolu s komparzem znetvořených lidí (např. liliputi) a množstvím násilných výjevů (gore je však téměř nonexistentní) lze poměrně snadno docílit jisté atraktivity. S tím problém nemám. Vlastně si to dokážu užívat. Vadí mi ale tvůrčí neschopnost výprávět děj s grácií. Z narativního hlediska je to kostrbaté, neumětelsky pospojované a vlastně to vyznívá docela prázdně. Ten film člověku nic nedá. Je to vlastně docela samoúčetné. Druhá hodina filmu je pak téměř odpadem. Jodorowsky v té černé kůži vypadal jak homouš, ale když se osobitá kovbojka změní na jakousi snahu ústředního hrdiny se vykoupit a já viděl Jodorowskijho s melírem, tak jsem se tomu musel vysmát. Od té doby vše co se stane je jednoduše blbé. Snaha vykopat zplozence incestu z nějaké hory, trapná komediální představeníčka, zdařilé osvobození postiženců, kteří kráčí do města proti desítkám pušek. Nezastaví se a tak jsou postříleni. Jodorowskyho "hrdina" pak vystřílí městečko a poté se upálí. Tady je třeba podotknout, že Jodorowski zvládal scény, pokud byly relativně klidné, ale přestřelka v městečku je čirý amatérismus prezentovaný tvůrčí neschopností poradit si s kinetikou scény a choreografií, když se něco většího na scéně děje. Jodorowsky za ten svůj výrok: "If you are enlightened, El Topo is an amazing film. If you don't understand it, you are a dumb idiot” zaslouží jen výsměch, protože ten film natočil hlavně pro sebe. Tenhle narcistickej výrok ho jenom dehonestuje. Nehledě na to, že El Topo je vesměs film k hovnu. ()
Krtek. Co bych vám tak o něm řekl. Surrealistický western, ve kterém lakonický antihrdina likviduje čtyři pistolnické mistry. A pak je sám zaskočen. Až sem je to snadné, jakýs takýs děj a spousta velmi silných obrazů. Vyvražděná vesnice, mrtví králící, bloudění pouští, symbolika skoro všude. Pak se probereme s hrdinou v jeskyni, plné deformovaných lidí a následuje... No vlastně nuda. Jsou tu silné scény, hlavně ta s ruskou ruletou v kostele, ale už to není ono. Jsem rád, že jsem Krtka viděl, možná na podruhé bych byl laskavější, ale asi ne. ()
Podobenství, podobenství, podobenství... noetické otázky a odpovědi: prasátka, králíčci, mrzáčci, bojovníci, krev, hódně krve a ano ano Svatá Pravda - muž se tak zamiluje do ženy, že se kvůli ženě neváhá vydat na cestu násilí a zla, aby ho žena, až si s ním pohraje, opustila s jiným ..................ehm,...........................................................................ženou ()
El Topo je opravdu zvláštní film. Protože Alejandro Jodorowski je očividně zvláštní režisér. Ale umí. El Topo je film oplývající atmosférou, kterou by mu mohla závidět většina snímků všech žánrů. Některé scény jsou sice svým způsobem slabší, jenže slabší jen v porovnání s ostatními. Většina těch surrealistických psychedelických minipříběhů totiž nedává divákovi vydechnout, některé si ho přikovají k židli úplně (například dokonalá scéna se mší a ruskou ruletou). Škoda, že Jodorowski buď neumí nebo nechce vyprávět trochu souvisleji - kdyby totiž uměl nebo chtěl, byl by El Topo jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Ale i přes tu epizodičnost skýtá snímek mimořádný zážitek. Stačí nepřemýšlet příliš nad smyslem symbolů nebo nad příběhem, a nechat se prostě unášet těmi úchvatnými pohyblivými obrázky. 85% ()
Dvouhodinový sled scén, které nemají hlavu ani patu a kde neustále někdo nebo něco vřeští, kvičí, řehtá se, bzučí atd. Chápu vysokého hodnocení, čím víc lidí to nechápe a ani neví, jaký je smysl, tím větší hodnocení. Pro mě tento paskvil nemá ani cenu prdu churavýho čuněte. ()
Jeden z filmov, na ktory si neviem utvorit jednoznacny nazor. Hoci som ho cely cas pozerala s velkym zaujmom, nie uplne som chapala, co sa v nom dialo a niektore sceny boli na moj vkus az prilis naturalisticke. Myslienka je v podstate velmi jednoduche, cele je to ale zaobalene do tak komplikovanych obrazov a alegorii, az sa v tom clovek obcas straca. ()
Psát o Krtkovi je jako pokoušet se přeložit Máchův Máj do holandštiny -- prostě zbytečné. Krtek se musí vidět. ()
Druhá Jodorowskyho šance... a na dlouho poslední. Opět průser! Sice jsme nestihli začátek (viď, Luko?!) ale koncept naprosto stejnej. Nechutností je méně než ve Sv. Hoře, ale přece jen je střílení kulometem babičkami s nadváhou do skupinky lidí znetvořených několikageneračním (spíš degeneračním) incestem chuťovka. Možná se najde i pár citací, nad kterými se člověk zamyslí, ale stejně jsou opět posazené někam k Bohu. Podle mě je Jodorowsky jen člověk, který si z vás dělá prdel. A jde mu to! ()
Krtko je dalsi z rady bizarnych filmov,ktory urcite nie je pre bezneho divaka,tazko sa opisuje,take cudo-judo z Mexika,v jednom momente sa na to dalo pozerat,no v druhom som mal chut je*nut s notebookom,udelim dve hviezdy,aj ked po nejakom case sa moze stat,ze moje hodnotenie zmenim...:-) ()
Krev na plátně fakt zrovna nemusím, ale tahle pastelově červená, po hektolitrech rozlévaná hmota nemá s krví nic společnýho, už asi vím, čím se v pubertě ládoval Tarantino :) Jinak tady není moc co řešit, je to prostě totální pitomost, úlet, snobská hovadina určená k nekonečným debatám nad hledáním smyslu, který neexistuje. A hlavně neskutečná zábava. Přesně jak to máme rádi:) ()
S hodně velkou nadsázkou by se dal Jodorowského Krtek popsat jako fúze mezi filmy Leoneho, Peckinpaha a Bunuela. Problém tkví v tom, že toto přirování kulhá na obě nohy. Toto westernové podobenství je plné aluzí na soudobé, historické i biblické události, ale přitom si dovedu představit, že pobaví i nezasvěceného diváka, který si jen užije jen tu velkou míru podivností v jinak poměrně konzervativním westernovém žánru. ()
Koukám, že většina zdejších komentářů s nízkým hodnocením zavání nechtěním pochopit tento film. Doporučil bych se zaměřit na Jodorowského dílo jako celek, potom už jednotlivé dílky (ač možná ne úplně všechny) dáte mnohem lépe dohromady. ()
Stoprocentní ujetost. Ale možná jsem se na to dívala, protože jsem ujetá já. Anebo jsem ujetá, protože jsem se na to dívala? Tohle je jeden z toho mála filmů, které jsou pro diváka dost nesrozumitelné, ale přesto dokáží svým zvláštním způsobem zaujmout. Vizuální stránka je totiž naprosto úchvatná, je k neuvěření, že dokázali takovou atmosféru navodit před 40 lety bez počítačových efektů a jiných pomůcek dnes zcela běžných. Snad na každém jednotlivém snímku by se dalo najít něco zajímavého a tomu všemu pomáhá hudba, která stylově dokonale sedne. Trochu mi to připomnělo obrazy Salvadora Dalího - poušť plná bizarních věcí. Až na to, že tady je to v pohybu a se zvukem. Celý film je alegorický, ale myslím si, že to není až tak podstatné, důležitý je dojem. Řekla bych, že pan Jodorowsky dostál svému krédu, totiž že jeho film musí být jako dávka LSD, tedy ne že bych někdy něco takového brala :). Jo, Krtek je šílený film, ale je to jednoznačně ten nejlepší šílený film, jaký jsem kdy viděla. ()
Fousatej týpek, který o sobě tvrdí, že je Bůh, jezdí po poušti s nahatým fakanem a konají spravedlnost. Pak ale vymění fakana za ženskou, která mu posléze uteče s ňákou další lesbou a ještě ho k tomu zastřelí. Naštěstí ho zachrání spolek incestníků, načež si odbarví afro, začne jíst brouky a cvičit gymnastiku. Pokud z toho divákovi neexploduje hlova, tak má vyhráno - ta pravá legrace totiž začíná, až když dorazí do vesnice... ()
Jodorovsky si zaslouží slávu za vše nové, čím v Krtkovi obohatil kinematografii, ale nemyslím si že je to dobrý film. Především nemá stavbu a jakoukoli gradaci. Je zaflákaný obrazy, které jsou samy o sobě silné a významné, ale nekomunikují spolu a ve dvouhodinové stopáži jich je moc. Cítím z toho přístup "možná je to moje poslední šance realizovat film, tak tam musím nabouchat všechno co chci ke všemu říct". Spousta scén je zahraná ochotnicky a vyznívá nechtěně směšně. Moc nepomáhá podivný střih a přehnané zvukové efekty. A poznámka osobní: možná, pokud chcete točit film o otázkách dobra a zla, byste nemuseli používat tolik opravdu mrtvých zvířat, z nichž některá vidíme umřít na obrazovce. Z tohoto důvodu film nehodnotím. ()
Opět jeden z filmů, na které je utrpení se dívat, ale po shlédnutí si říkám: hm, tý jo, fakt dobrý! Pár lidí odešlo v průběhu promítání z kina, což se mi naposledy stalo u Evangelia sv. Matouše. Asi nezvládli množství nechutných a krvavých scén. Ve srovnání s o chlup lepší Svatou horou působí El Topo trochu vyprahle, jako ta poušť, ve které se odehrává. Hudba je geniální, obzvláště ta úvodní melodie. ()
Neodvažuju se tomuto "filmu" nebo co to bylo, přisoudit hodnocení nějakými hvězdičkami, neboť ani on nás nesoudí zavedenými způsoby. Váhám jestli je Jodorowski geniálním vizionářem nebo jen trhlým produktem drogové scény šedesátých let. Možná obojí, možná ani jedno...musím si to nechat rozležet v hlavě. Po cca roce a půl: v hlavě mi to leželo fakt dlouho a nakonec jsem došel k závěru že ten film je opravdu zlomyslné trýznění divákovy důvěry ve vlastní intelektuální schopnosti, neboť standartního člověka bude pravděpodobně deptat, že nemůže najít tu úžasnou významovou hloubku, o které byl přesvědčován že v tom filmu je. Asi vím co se ten film snažil sdělit a není to poselství nijak originální ani světoborné. Navíc forma jakou to učinil je totálně haluzorní a strááááášlivě se vleče. Takže za jednu*, neboť šílená forma zde totálně přebila nijak silný obsah. ()
Krtek je zvíře, které kope tunely v podzemí. Při hledání slunce občas vyleze na povrch. Jakmile spatří slunce oslepne. ()
Som asi není dostatočne inteligentný ako tuto kolegovia, aby som pochopil pointu tohto filmu ale mne sa to hovadsky lubilo... Keď som si do Googlu napísal " Indie western movies " Toto som fakt nemal na mysli :D ()
El topo (krtko) je príbehom osamelého pištoľníka, ktorý cestuje vyprahnutou krajinou a pomáha zbedačovanému ľudu vyčistiť mesto od ich vykorisťovateľov. Jeho cesta (ako novodobý spasiteľ, či dobrodinec ľudí) však nepokračuje, ale hnaný túžbou po dosiahnutí absolútnej dokonalosti „zapredáva svoju dušu diablovi“ a oslepený manonom moci zabúda na svoje poslanie. Postupne odstraňuje rôznych majstrov „bojových umení“, stáva sa tak silnejším a vlastne podobný mnohým krutým tyranom, ktorými predtým opovrhoval a likvidoval. Pri poslednom majstrovi si uvedomí, že cesta ktorú si zvolil nie je správna a rozhodne sa pre nápravu. Hranica medzi peklom a nebom je veľmi krehká. Náš „dobrodinec“ dostáva novú šancu a obracia svoju vieru k bohu, je rozhodnutý zanechať pustovnícky život, usadiť sa a namiesto násilia používať slovo. Existuje však pre nášho hrdinu takéto miesto na zemi? Alejandro Jodorowsky (režisér aj hlavný hrdina zároveň) natočil ozaj originálnym spôsobom cestu človeka za poznaním zmyslu života, pokáním, očistou, či dosiahnutím slobody pre nás všetkých. Koľko ciest však musíme prejsť, kým nájdeme tú pravú? Existuje vôbec? Skoro celý príbeh sa odohráva na púšti, kde akoby nič nebolo ohraničené, teda je aj všetko možné. Kopec bizarných, či šialených scén a postáv tak získavajú na podmanivosti, pôsobia snovo. Miestami sú odľahčené (jemnou groteskou, naturalistickými zábermi, šialenými dialógmi), ale práve takéto odľahčenia, správne kombinované s úplnou vážnosťou vyvolávajú ešte väčšiu hrôzu a strach (napr. ako tomu bolo pri filme Valerie a týden divů). Film poukazuje na veľké množstvo ľudskej ľahostajnosti, krutosti, zbytočného násilia, zbavovania človeka vlastnej identity či vraždenia a to od bandy pištoľníkov kolonizujúcich obyvateľov (poprava obyvateľov, či znásilňovanie ženy), počnúc mestom šialencov plné úchylných, skazených ľudí konajúcich absurdné veci (zápasenie černochov s drôtmi na rukách, či modlitba v kostole), kaluže krvi, rozpárané zvieratá s vnútornosťami, to všetko má dokumentovať našu temnú podstatu, akí vlastne sme...Moc človeka opantáva a mení ho na netvora, ktorý potom svojim správaním ničí všetko „prirodzené“, čo bolo predtým. Podobne tomu je aj v Pasoliniho Salo, kde sú ľudia zbavovaní absolútnej slobody a vplyvom tyranov sa z nich stávajú zvery, vykonávajúce rôzne činnosti, ktoré sú v mysli pomätených ľudí- šialených ľudí. Na strane druhej množstvo snových vízií s reálnym základom dokumentuje šialenie, či blúznenie „Krtka“. Dve ženy, ktoré ho najskôr sprevádzajú, predstavujú pokušiteľky, neskôr manipulátorky a aj ich vplyvom sa mení v stále väčšieho a väčšieho šialenca...až do chvíle keď sú nepohodlní tyrani nahradení novými (napr. v Švantmajerovom Šílení)a cyklus sa vlastne opakuje. Krtkova premena (spôsobená vierou v boha) je bohužiaľ dočasná. „Zahodenie“ svätožiare, ktorá mu nepatrí, snaha o konanie dobra je v jeho prípade spojená s pomocou incestom poznačených ľudí, žijúcich v podzemí mimo civilizácie a prácou pri výstavbe tunela na ceste za slobodou. Stretnutie zo svojim synom, ktorého v minulosti bez jediného slova opustil a nechal napospas kňazom, ktorí tu zobrazili dvojitú tvár náboženskej inštitúcie, patrí k tým, ktoré zobrazujú úprimné odpustenie a zmierenie sa medzi otcom a synom. Kopanie tunelu sa tak stáva pre Krtka určitým pokáním a očistcom na ceste k slobode, ale ani takýto život neprináša pustovníkovi a jeho ľudom šťastie. V záverečnej scéna nazvanej „Apokalypsa“ sú obyvatelia, pri radostnom opustení jaskyne brutálne postrieľaní miestnymi obyvateľmi. Krtkova nenávisť je taká veľká, že navždy stráca nielen cestu k bohu, ale aj v seba samého. Režisér tak nastoľuje množstvo otázok: Ako vlastne žiť, keď nájdený zmysel života je nám odobraný?, aká silná vie byť viera v boha?, seba samého?, čo určuje naše kroky?, kto a čo nás ovplyvňuje?, čo nás robí šialencami a čo v nás vyvoláva nádej...a šťastie? V hlavnej úlohe podáva neherec Jodorowsky „výkon“, ktorý v niektorých momentoch síce pôsobí nie moc vierohodne, ba až smiešne, ale celkovo som sa s ním dokázal vcelku dobre stotožniť. Jediným a to dosť veľkým mínusom sa stala pre mňa hudba. () (menej) (viac)